Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 260/2022-64

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 23 635,68 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Návrh žalobkyně, aby žalovaný byl povinen zaplatit jí částku 23 635,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 697,76 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Návrh žalobkyně, aby žalovaný byl povinen zaplatit jí částku 23 635,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 697,76 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 7. 2022 domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky výše s příslušenstvím. Uvedla, že dne 28. 6. 2019 uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o neúčelovém revolvingovém úvěru„ anonymizováno“ číslo jejíž součástí byl sazebník poplatků a všeobecné obchodní podmínky společnosti upravující vzájemná práva a povinnosti. Revolvingovým úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků věřitelem klientovi k jejich průběžnému čerpání až do výše disponibilního úvěrového limitu. Smlouva byla uzavřena elektronicky, kdy si žalovaný sám požádal na webových stránkách žalobkyně o kalkulaci nabídky a vyplnil základní údaje v žádosti. Na základě této žádosti byl žalovanému zaslán formulář s informacemi o spotřebitelském úvěru anonymizováno s konkrétní nabídkou a podmínkami. Žalovaný se přihlásil pomocí údajů zaslaných na mail a telefon do systému žalobkyně, uvedl veškeré osobní údaje a aktivně musel reagovat na otázky ohledně majetkových a ostatních poměrů. Poté mu byl prezentován návrh smlouvy a vyzván k podpisu pomocí SMS kódu, který zajišťuje pro žalobkyni třetí strana, která po křížovém ověření zašle klientovi jedinečný SMS kód a umožní mu tak připojit podpis. Zadáním tohoto kódu byla smlouva podepsána. Před jejím uzavřením byl žalovaný vyzván k doložení průkazu totožnosti, řidičského průkazu, výpisu z účtu, potvrzení o příjmu a jejich uložení do digitálního archivu. Následovalo zkoumání totožnosti a úvěruschopnosti dlužníka. Ke schválení smlouvy dochází ze strany žalobkyně přihlášeným poradcem, jehož podpis je založen na zabezpečeném certifikátu a časovém razítku. K účelovému čerpání úvěru na základě smlouvy došlo a jeho předmětem byl nákup zboží ve výši 55 990 Kč, kdy se žalovaný zavázal tuto částku splatit ve 20 splátkách po 3 359 Kč měsíčně s tím, že úroková sazba účelového čerpání činila 22,63 % ročně. Pojistné pro účelové čerpání bylo dohodnuto ve výši 224 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný přistoupil k rámcové smlouvě o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti úvěr splácet. Součástí smlouvy byla též dohoda o vydání a užívání platební karty anonymizováno a rámcová smlouva o platebních službách. Závazek sjednaný ve smlouvě byl ze strany žalobkyně splněn, a to odesláním prostředků z účtu žalobkyně na účet žalovaného č. bankovní účet, a to čerpáním pomocí vydané kreditní karty. Celkem bylo čerpáno 127 990 Kč. Žalovaným byl poskytnutý úvěr částečně splácen. Splátky v celkové výši 129 214,95 Kč z čehož 4 525,87 Kč bylo použito k úhradě pojistného, 15 996,85 Kč na úhradu úroků, 108 292,23 Kč k úhradě jistiny a 400 Kč k úhradě nákladů spojených s vymáháním. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil a nehradil jednotlivé splátky, žalobkyně proto písemně od smlouvy odstoupila a odstoupení bylo žalovanému odesláno 3. 9. 2021. Celkový dluh žalovaného 23 635,69 Kč se skládá z jistiny 19 697,76 Kč, dlužných splátek pojištění 538,40 Kč, dlužných běžných úroků 1 299,53 Kč (ke dni odstoupení) a dlužných nákladů za ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele ve výši 1 500 Kč, nákladů na upomínky 600 Kč. Jistina byla vypočtena jako rozdíl čerpaných prostředků a splátek započtených na jistinu. Žalovaný na upomínky žalobkyně nereagoval a dlužnou částku neuhradil. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila, že žalovaný uvedl svůj měsíční příjem 35 000 Kč (ověřeno z výpisu z účtu), uvedl, že nemá žádné srážky ze mzdy a exekuce, má nulové náklady na splátky půjček, leasingů a úvěrů, hradí nájemné 7 000 Kč měsíčně. Existenční výdaje žalovaného stanovil dle databáze Českého statistického úřadu na 7 750 Kč, připočetl náklady žalovaného na splátky nového úvěru ve výši 3 853 Kč, připočetl výdaje na nájem a na splátky 15 080 Kč (zjištěné v systému CRIF). Žalobkyně prolustrovala příjmení, insolvenční rejstřík, CRIF. Po zhodnocení všeho dospěla k závěru, že žalobci zůstane po úhradě všech jeho uvedených plateb 1 587 Kč a nebyly zde pochyby o schopnosti žalovaného splácet úvěr řádně a s včas.

2. Žalovanému byla řádně (na adresu dle Centrální evidence obyvatel - CEO) doručena dne 9. 4. 2018 (viz. a násl. ) žaloba a výzva, ke které se žalovaný ve stanovené lhůtě 10 dnů nevyjádřil, a proto stejně jako žalobkyně, souhlasil, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud tak rozhodl ve věci dle bez nařízení jednání, když vycházel z předložených listinných důkazů, tedy z obsahu spisu.

3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru anonymizováno vč. všeobecných pojistných podmínek a sazebníku, přistoupením k pojištění, výpisem z účtu a přehledem čerpaných částek a plateb, přehledem transakcí, listinami k posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo rámcové smlouvy o platebních službách a využívání úvěrové karty na dobu neurčitou, dle níž byl žalovanému poskytnut úvěr na nákup zboží MacBook Pro 13,3“ 256 GB Touch Bar za nákupní cenu 55 990 Kč, kterou se zavázal žalovaný splácet měsíčními splátkami po 3 359Kč (bez plateb na pojistné), spolu s pojistným činila splátka 3 583 Kč, když pojistné činilo 224 Kč. Celková částka splatná spotřebitelem bez plateb na pojistné činila 67 180 Kč a roční úroková sazba byla stanovena 22,63 %. Ze smlouvy bylo rovněž zjištěno, že mezi účastníky bylo dohodnuto, v jakém pořadí se jednotlivé platby započítávají na úhradu splatných závazků. Při smluvním jednání byl uveden příjem žalovaného 35 000 Kč měsíčně, zaměstnán měl být u právnická osoba, splátky úvěrů a leasingu 7 000 Kč měsíčně, nájem bez služeb a energií 7 000 Kč měsíčně a nulové výdaje v souvislosti se splátkami hypotéky a srážkami ze mzdy a exekucemi. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu, proběhla lustrace v registru Solus, v insolvenčním rejstříku, bylo vycházeno dále ze splátek ú) věru 15 080 Kč měsíčně. Žalovaný vyčerpal celkem 127 990 Kč, po započtení veškerých úhrad tak dle žalobce dlužil žalovaný 23 635,69 Kč. Žalovaný byl v době uzavírání smlouvy ženatý, žádné dítě nevyživoval.

4. Z výpisu z účtu žalovaného u právnická osoba bankovní účet soud zjistil, že v období 1. 4. - 30. 4. 2019 měl žalovaný na tomto účtu počáteční záporný zůstatek 969,46 Kč i konečný záporný zůstatek 983,65 Kč, v období 1. 5. - 31. 5. 2019 od zaměstnavatele obdržel mzdu 37 725 Kč, na účet mu bylo zasláno 71 699,57 Kč, 55 000 Kč a 58 000 Kč, konečný zůstatek činil kladných 40 803,52 Kč.

5. Z dopisu žalobkyně z 1. 9. 2021 a podacího archu z 3. 9. 2021 a 2. 12. 2021 soud zjistil, že žalovanému (pod bodem 105, 70) bylo oznámeno odstoupení žalobkyně od předmětné smlouvy o úvěru a byl současně vyzván k okamžitému zaplacení dlužné částky v žalované s upozorněním na soudní řízení.

6. Podle , , (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 věta první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vystupuje v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

13. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

14. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v  jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

15. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

16. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila měsíční výdaje žalovaného. Při zjišťování jeho výdajů je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Náklady na bydlení v nájemním bytě nebyly nijak podloženy, výše plateb za energie nebyly ani tvrzeny, natož zjišťovány, stejně jako výdaje spojené se stravou, dále např. dopravou, pojištěním, ošacením apod. Souhrnná částka 7 750 Kč dle údajů zjištěných z Českého statistického úřadu je nedostatečná a nelze z ní bez dalšího vycházet. Pouze tvrzené výdaje žalovaného ve výši 7 000 Kč na nájem bez jejich doložení je nedostatečné. Žalovaný uvedl při vyplňování smlouvy své výdaje v souvislosti se splátkami a leasingem pouze ve výši 7 000 Kč, žalobkyně sama zjistila pak výši 15 080 Kč. V souhrnu tedy žalobkyně měla k dispozici pouze doklady i příjmu 5 500 Kč, nikoli i o příjmu 15 000 Kč měsíčně, nijak neověřovala ani nevyžadovala doložení listin týkajících se jejích výdajů. V měsíci dubnu, co na účet obdržel, to spotřeboval – utratil, a to ještě nesplácel předmětný úvěr. V měsíci květen, kdy kromě mzdy 37 725 Kč obdržel dalších 71 669,57 Kč, 58 000 Kč a 55 00 Kč, pak činil zůstatek na jeho účtu 40 803,52 Kč. Lze tedy důvodně pochybovat o tom, zda bez těchto mimořádných je schopen řádně hradit své závazky, když o žádné pravidelnosti takových příjmů není nikde zmínka. Žalovaný neuvedl řádně své dosavadní platební povinnosti a měl zájem na tom, aby mu úvěr byl poskytnut. Žalobkyně se tak neměla spoléhat pouze na jeho tvrzení a ze statistik ČSÚ.

17. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného a nedostatečně ověřila i jeho příjmy. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením , o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu . Žalobkyně poskytl žalovanému celkem částku 127 990 Kč, žalovaný do současné doby uhradil 129 214 95 Kč, tedy o 1 224,95 Kč více, než kolik mu bylo poskytnuto. Soud proto žalobu musel zamítnout.

18. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu Úspěšný žalovaný tak měl právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu mu však žádné nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do l5 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí - exekuci.