Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 79/2023-45

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 37 674,84 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13 010 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 29. 5. 2020 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 24 664,84 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 481,90 Kč, se zákonným úrokem z prodlení v rozsahu převyšujícím zákonný úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč se zamítá.

III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13 010 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 29. 5. 2020 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba o zaplacení 24 664,84 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 481,90 Kč, se zákonným úrokem z prodlení v rozsahu převyšujícím zákonný úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč se zamítá. III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 37 674,84 Kč s příslušenstvím představovaným kapitalizovaným úrokem ve výši 5 481,90 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 19 860,76 Kč od 7. 4. 2020 do 20. 9. 2021, z částky 17 860,76 Kč od 21. 9. 2021 do 1. 11. 2021 a z částky 16 860,76 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že uzavřela dne 30. 10. 2019 se žalovanou smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“), na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně schopnost žalované splácet požadovaný úvěr, a to prostřednictvím údajů o příjmech a výdajích uvedených žalovanou v žádosti o úvěr. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 111,33 % ročně. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 1 995 Kč. Pro případ prodlení byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z aktuální dlužné částky. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku 6 990 Kč a dále již neuhradila ničeho, a to ani po výzvě ze strany žalobkyně. Celková dlužná částka tak činí na jistině 16 860,76 Kč a na smluvní pokutě částku 20 814,08 Kč Smluvní pokuta byla vypočtena z částky 19 860,76 Kč za období od 6. 4. 2020 do 17. 2. 2023.

2. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru pronto půjčka číslo ve spojení se smluvními podmínkami, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a splátkovým kalendářem bylo zjištěno, že žalobkyně dne 30. 10. 2019 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet uvedený žalovanou v záhlaví smlouvy (bankovní účet č. bankovní účet). Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 111,33 % ročně. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr ve 30 měsíčních splátkách po 1 995 Kč. Pro případ prodlení byla ve smluvní podmínkách (čl. VI.) stanovena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je klient v prodlení.

4. Z úvěrové zprávy NRKI – BRKI ve spojení s výsledkem lustrace číslo, výpisem z CEE, výplatními páskami za měsíc srpen a září 2019 a potvrzeními o platbách ze dne 12. 9. 2019 a ze dne 14. 10. 2019 bylo zjištěno, že příjmy žalované za měsíc srpen 2019 činily 11 245 Kč a za měsíc září 2019 činily 12 146 Kč. Ke dni 2. 4. 2020 měla žalovaná jeden záznam v centrální evidenci exekucí, a to ze dne 24. 12. 2018. Z úvěrové zprávy NRKI – BRKI bylo zjištěno, že žalovaná neměla ke dni 30. 10. 2019 žádné jiné kontrakty.

5. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady bylo zjištěno, že žalobkyně dne 1. 11. 2019 převedla na bankovní účet č. bankovní účet částku 20 000 Kč.

6. Z náhledu databáze žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaná na smlouvu uhradila celkem částku 6 990 Kč, a to dne 28. 11. 2019 částku 1 995 Kč, dne 16. 2. 2020 částku 1 995 Kč, dne 20. 9. 2021 částku 2 000 Kč a dne 1. 11. 2021 částku 1 000 Kč.

7. Z korespondence bylo zjištěno, že žalobkyně vyhotovila čtyři upomínky, konktrétně upomínku datovanou dne 24. 1. 2020, dne 8. 2. 2020, dne 20. 2. 2020 a dne 21. 3. 2020. Jako adresát upomínek je označena žalovaná. V upomínce ze dne 21. 3. 2020 je též upozornění na možné zesplatnění úvěru. Žalobkyně též vyhotovila výzvu k úhradě ze dne 3. 4. 2020, která obsahuje oznámení o zesplatnění úvěru a výzvu k uhrazení částky 26 312,96 Kč.

8. Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím archem ze dne 14. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě 14 dnů ode dne předání písemnosti k poštovní přepravě. Předžalobní upomínka byla žalované dle podacího archu odeslána dne 13. 5. 2020.

9. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně dne 30. 10. 2019 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které byla dne 1. 11. 2019 žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet, který žalovaná uvedla ve smlouvě. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr ve 30 měsíčních splátkách po 1 995 Kč. Žalovaná však uhradila pouze částku 6 990 Kč. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně k dispozici doklady o příjmech žalované, které před uzavřením smlouvy činily průměrně 11 695,50 Kč (za měsíc srpen – září 2019). Žalovaná měla jeden záznam v CEE, a to ze dne 24. 12. 2018. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě 14 dnů ode dne předání zásilky k poštovní přepravě. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne 13. 5. 2020.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

14. Na základě zjištěných skutečností učinil soud následující právní závěry. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila úvěruschopnost žalované dle Žalobkyně nepředložila žádné důkazy o tom, že by zjišťovala a ověřovala pravidelné měsíční výdaje žalované, proto je nutno uzavřít, že požadavkům zakotveným v  nebylo učiněno zadost. Předloženými listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně měla ověřeny měsíční příjmy žalované, nebylo však prokázáno, že by vůbec zjišťovala také měsíční výdaje žalované, ani že by takto zjištěné výdaje jakýmkoliv způsobem ověřovala, aby mohla z porovnání prokázaných příjmů a výdajů učinit závěr o tom, zda je žalovaná schopna úvěr splácet. Co se týče záznamu v CEE tak zde je nutno doplnit, že výpis ze dne 2. 4. 2020 není relevantní, když k uzavření smlouvy došlo dne 30. 10. 2019 – nelze tedy usuzovat, že by žalobkyně prověřila žalovanou v centrální evidenci exekucí před uzavřením smlouvy. Pokud bylo prokázáno, že žalobkyně pouze ověřila příjmy žalované, pak takový postup je z hlediska posouzení úvěruschopnosti nutno posoudit jako absolutně nedostatečný.

15. Právní úprava obsažená v  není odlišná od ustanovení , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 Nejvyšší správní soud při výkladu dovodil (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ), že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit. Jelikož obsahově obdobná úprava jako v tomto ustanovení je zakotvena i v  , lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila, a je proto použitelná i dosavadní judikatura dovozující nároky na činnost věřitele při prověřování tzv. úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Nejvyšší soud již judikoval v rozsudku , že posouzení úvěruschopnosti má celospolečenský dopad. Odráží se v předluženosti obyvatel, v navyšování závazků v exekucích, ve ztrátě schopnosti závazky splácet, a v insolvencích. Též Ústavní soud vyslovil, že to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (blíže viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. ). Posouzení úvěruschopnosti ve vztahu k neplatnosti smlouvy je proto povinností soudu ve smyslu o. z. Z citované judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vyplývá, že pokud věřitel neprověřil řádně úvěruschopnost žadatele o úvěr, jednal zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva o úvěru je v takovém případě absolutně neplatná a to přesto, že pro takovýto případ nestanoví explicitně sankci absolutní neplatnosti.

16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, nemohl z takovéto smlouvy žalované vzniknout žádný závazek, tedy ani závazek vrátit poskytnutou částku, ani zaplatit poplatky či smluvní úroky. Jelikož bylo prokázáno, že žalovaná skutečně obdržela částku 20 000 Kč, vzniklo na její straně v této výši bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovaná již na svůj dluh uhradila částku 6 990 Kč, činí bezdůvodné obohacení na její straně částku 13 010 Kč (20 000 Kč – 6 990 Kč). Soud proto žalobě vyhověl co do částky 13 010 Kč podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. a ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 24 664,84 Kč (37 674,84 Kč – 13 010 Kč), ji jako nedůvodnou zamítl, a to včetně příslušenství požadovaného v souladu se smlouvou.

17. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 13 010 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalovaná byla předžalobní upomínkou odeslanou dne 13. 5. 2020 vyzvána k úhradě dlužné částky do 14 dnů od předání písemnosti k poštovní přepravě. Zásilka byla odeslána dne 13. 5. 2020 a lhůta k úhradě tak uplynula dnem 28. 5. 2020. Tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky. Od 29. 5. 2020 byl proto žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení, a to podle o. z. ve spojení s

18. Lhůta k plnění byla stanovena podle , když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle Žalovaná byla ve sporu částečně procesně úspěšná, a měla by tak právo na částečnou náhradu svých nákladů řízení, avšak žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že se žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Písku.

Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozsudkem splněny řádně a včas, může se oprávněný jejich splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.