Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 117/2022-45
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Adélou Sedláčkovou, LL.M. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 140 154,24 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 128 809,80 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 344,44 Kč, kapitalizovaného úroku 7 870,75 Kč z částky 138 942,24 Kč ve výši 20,9 % ročně od datum do datum, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10 186,26 Kč z částky 138 942,24 Kč od datum do datum, úroku ve výši 20,9 % ročně z částky 138 942,24 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 138 942,24 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku ve výši 1 401 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 128 809,80 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 344,44 Kč, kapitalizovaného úroku 7 870,75 Kč z částky 138 942,24 Kč ve výši 20,9 % ročně od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10 186,26 Kč z částky 138 942,24 Kč od [datum] do [datum], úroku ve výši 20,9 % ročně z částky 138 942,24 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 138 942,24 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku ve výši 1 401 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Šumperku dne datum doplněnou vyjádřením ze dne datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 140 154,24 Kč (která je tvořena částkou dlužné jistiny ve výši 138 942,24 Kč a smluvními poplatky ve výši 1 212 Kč), kapitalizovaného úroku ve výši 7 870,75 Kč z částky 138 942,24 Kč ve výši 20,9 % ročně od datum do datum, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10 186,26 Kč z částky 138 942,24 Kč od datum do datum, úroku ve výši 20,9 % ročně z částky 138 942,24 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 138 942,24 Kč od datum do zaplacení. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že dne datum uzavřela žalovaná se společností právnická osoba, IČO smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet číslo na základě které formou bezhotovostního převodu obdržela částku 142 000 Kč, kterou se zavázala vrátit v 96 měsíčních splátkách po 3 358,54 Kč, a to počínaje dnem datum, přičemž smluvními stranami bylo sjednáno, že úvěr bude úročen sazbou 20,90 % ročně. Žalovaná svůj závazek řádně a včas nesplnila, neboť uhradila pouze částku 13 190,20 Kč (z čehož 3 057,76 Kč bylo započteno na jistinu a na příslušenství
7 839,66 Kč). Protože se žalovaná dostala do prodlení s více než 2 splátkami, v souladu se svými produktovými podmínkami banka úvěr zesplatnila, a to dopisem ze dne datum. Pohledávka za žalovanou pak byla na základě smlouvy ze dne datum postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum. Pohledávka žalobkyně za žalovanou byla ke dni postoupení tvořena částkou 140 154,24 Kč (z toho dlužná jistina ve výši 138 942,24 Kč a smluvní poplatky ve výši 1 212 Kč), kapitalizovaným úrokem ve výši 7 870,75 Kč z částky 138 942,24 Kč ve výši 20,9 % ročně od datum do datum, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 186,26 Kč z částky 138 942,24 Kč od datum do datum, úrokem ve výši 20,9 % ročně z částky 138 942,24 Kč od datum do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 138 942,24 Kč od datum do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, kde žalovaná uvedla jako průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce částku 20 177 Kč, celkový měsíční příjem domácnosti částku 50 000 Kč a ostatní nezbytné měsíční náklady částku 500 Kč. K prokázání výše příjmu bylo doloženo potvrzení zaměstnavatele žalované.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet číslo soud zjistil, že dne datum právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, na základě které se banka zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 142 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr vrátit formou pravidelných měsíčních splátek, v celkovém počtu 96. Výše měsíční splátky byla stanovena na 3 358,54 Kč a první splátka byla splatná dne datum. Roční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 20,90 %, RPSN 23,40 %, celková částka k zaplacení 288 309,15 Kč. Žalovaná se zavázala na poplatcích spojených s poskytnutím úvěru uhradit částku 1 295 Kč jednorázově za poskytnutí úvěru, částku 50 Kč za každé vyhotovení výpisu z úvěrového účtu na žádost klienta (žalované), částku 100 Kč za každou změnu data měsíční splátky, částku 200 Kč měsíčně za vedení pohledávky banky v případě ukončení smlouvy o vedení běžného účtu určeného ke splácení dluhů klienta, částku 600 Kč za zaslání každé písemné upomínky, částku 300 Kč za prohlášení úvěru ihned za splatný. Dále bylo sjednáno, že je porušením smlouvy, pokud se klient (žalovaná) ocitne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky vůči bance, a že banka je oprávněna v takovém případě prohlásit svým rozhodnutím kterékoliv dluhy klienta vůči bance za ihned splatné a požádat o jejich předčasné splacení, s tím, že banka o svém rozhodnutí písemně vyrozumí klienta, zejména mu sdělí den, k němuž prohlásila dluhy za ihned splatné a lhůtu, v níž je povinen příslušné dluhy uhradit.
4. Z vyjádření k procesu úvěruschopnosti bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z doloženého příjmu žalované ve výši 20 177 Kč, z tvrzení, že bydlí v pronajatém domě/bytě, že čistý měsíční příjem domácnost činí 50 000 Kč, že nemá vyživovací povinnosti, dle BRKI a NRKI má dosavadní externí splátky celkem ve výši 2 767 Kč, ostatní výdaje činí 500 Kč.
5. Ze Základních produktových podmínek právní předchůdkyně žalobkyně účinných od datum soud zjistil, že v těchto jsou uvedeny podmínky spotřebitelského splátkového úvěru.
6. Ze Všeobecných produktových podmínek právní předchůdkyně žalobkyně účinných od datum soud zjistil, že tyto obsahují obecná smluvní ujednání mezi právní předchůdkyní žalobkyně a jejími klienty, která jsou společná všem poskytovaným produktům a službám.
7. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne datum vyhotovila oznámení adresované žalované, ve kterém sdělovala, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlašuje úvěr č. bankovní účet na částku 142 000 Kč za splatný ke dni datum. Celková dlužná částka byla vyčíslena na 148 024,99 Kč a tato částka měla být uhrazena nejpozději do datum.
8. Z výpisů z úvěrového účtu a z Platební historie soud zjistil, že k čerpání úvěru ve výši 142 000 Kč došlo formou bezhotovostního převodu dne datum, na úvěr byly provedeny splátky v celkové výši 13 190,20 Kč, které byly započteny z části na jistinu (částkou 3 057,76 Kč), z části na úrok (částkou 1 820,32 Kč) a z části na poplatky (částkou 8 312,12 Kč).
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy k této smlouvě soud zjistil, že dne datum právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu, kterou postupitel postoupil žalobkyni pohledávky vzniklé mj. ze smluv o úvěru, uvedených v příloze smlouvy, mezi nimi i pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy o úvěru.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky s poštovním podacím archem bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne datum vyhotovila oznámení adresované žalované, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky z předmětné smlouvy na žalobkyni a toto oznámení bylo dne datum předáno k poštovní přepravě.
11. Z výzvy k úhradě dluhu s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že dne datum právní zástupce žalobkyně vyhotovil předžalobní výzvu adresovanou žalované a tato výzva byla dne datum předána k poštovní přepravě.
12. Z dalších listin předložených žalobkyní soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť skutkový stav byl dostatečně prokázán důkazy uvedenými výše.
13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Dne datum právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovaná podepsaly smlouvu, na základě které se banka zavázala poskytnout žalované neúčelový úvěr ve výši 142 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem z úvěru ve výši 20,90 % ročně vrátit v 96 pravidelných měsíčních splátkách zahrnujících jistinu, úrok a poplatky po 3 358,54 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne datum. Žalovaná se zavázala na jistině, úroku a poplatcích uhradit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 288 309,15 Kč, RPSN činí 23,40 %. Pro případ prodlení žalované se splněním jakékoli pohledávky bylo ve smlouvě sjednáno právo prohlásit dluh žalované za ihned splatný a požádat žalovanou o jeho předčasné splacení. Součástí smlouvy byly Všeobecné produktové podmínky obsahující smluvní ujednání společná všem smluvním vztahům. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně ověřila schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr z údajů sdělených žalovanou v žádosti o úvěr dne datum, tedy že je rozvedená, bydlí v pronajatém domě či bytě, je v pracovním poměru na dobu neurčitou od
datum, její průměrný čistý měsíční příjem u zaměstnavatele anonymizováno obec, za
3 měsíce činí 20 177 Kč, počet zdrojů příjmu má jeden, nemá srážky ze mzdy ani jiné měsíční splátky, ostatní nezbytné měsíční náklady že činí 500 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 50 000 Kč. Žalobkyně nadto zjistila, že žalovaná má již externí splátky ve výši 2 767 Kč. Dále žalobkyně vycházela z částky životního minima žalované podle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. a částky normativních nákladů na bydlení podle zákona č. 117/1995 Sb. Podíl žalované na nákladech na bydlení stanovila na 40,35 %. Úvěr ve výši 142 000 Kč byl žalované poskytnut bezhotovostně dne datum. Na splátkách úvěru žalovaná uhradila ke dni postoupení pohledávky celkem 13 190,20 Kč, přičemž tato částka byla započítána z části na úhradu jistiny, z části na úhradu úroku a z části na úhradu poplatků. Protože žalovaná nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr ke dni datum za splatný, což žalované oznámila dopisem ze dne datum. Současně vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky nejpozději do datum. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena žalobkyni. Ke dni podání žaloby tvořila pohledávku žalobkyně za žalovanou částka 140 154,24 Kč (z toho dlužná jistina ve výši 138 942,24 Kč a smluvní poplatky ve výši 1 212 Kč), kapitalizovaný úrok ve výši 7 870,75 Kč z částky 138 942,24 Kč ve výši 20,9 % ročně od datum do datum, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 186,26 Kč z částky 138 942,24 Kč od datum do datum, úrok ve výši 20,9 % ročně z částky 138 942,24 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 138 942,24 Kč od datum do zaplacení. Před podáním žaloby právní zástupce žalobkyně žalovanou výzvou ze dne datum předanou k poštovní přepravě dne
datum vyzval k zaplacení celé dlužné částky.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu Č ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.
22. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum, sp. zn. C číslo:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.
23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
24. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovanou a z vlastního zjištění, že žalovaná má již závazek se splátkou
2 767 Kč, z částky životního minima podle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. a částky normativních nákladů na bydlení podle zákona č. 117/1995 Sb., kdy podíl nákladů na bydlení žalované stanovila na 40,35 %. Žalobkyně neprověřila řádně údaje o výši výdajů žalované bydlící dle jejího tvrzení v pronajatém domě či bytě, nezjistila, jaký byl pohyb na účtu žalované, tedy jaké výdaje žalovaná fakticky hradila a s jakou volnou částku mohla měsíčně disponovat. Pokud jde o tvrzený čistý měsíční příjem domácnosti 50 000 Kč, nebylo k tomu tvrzeno, o jaký příjem se mělo jednat a zda a jakým způsobem s ním mohla žalovaná disponovat. Navíc žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že nemá žádné jiné měsíční splátky, avšak sama právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná má již jiné splátky po 2 767 Kč. Za této situace měla právní předchůdkyně žalobkyně zvlášť pečlivě zkoumat schopnost žalované splatit nový úvěr, což dle soudu neučinila. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat podle ustanovení § 87 odst. 2 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla celkem částku 142 000 Kč, a že žalovaná zaplatila celkem částku 13 190,20 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 128 809,80 Kč. Ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na závěry uvedené ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud určuje splatnost bezdůvodného obohacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná tedy není dosud v prodlení a nárok žalobkyně na úroky z prodlení je tudíž neoprávněný. Bylo proto rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, ve zbylé části soud žalobu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za stavu, kdy (při započítání příslušenství) je úspěch a neúspěch ve věci u obou účastníků obdobný.
26. O povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 4 odstavec 1 písmeno j) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, neboť elektronický platební rozkaz nebyl vydán a proto soud doměřil soudní poplatek dle Položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků do výše dle Položky 1 bodu 1 písm. a). Soudní poplatek činí 7 008 Kč, na poplatku bylo dosud zaplaceno 5 607 Kč, doplatit proto zbývá 1 401 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.