Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 47/2023-55

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 49 399,73 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 707,48 Kč s úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 707,48 Kč od 2.9.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 47 692,25 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 484,66 Kč od 27.5.2022 do 13.6.2022, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 953,75 Kč od 27.5.2022 do 13.6.2022, s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 46 947,73 Kč od 14.6.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 46 947,73 Kč od 14.6.2022 do 1.9.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45 240,25 Kč od 2.9.2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 707,48 Kč s úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 707,48 Kč od 2.9.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 47 692,25 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 484,66 Kč od 27.5.2022 do 13.6.2022, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 953,75 Kč od 27.5.2022 do 13.6.2022, s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 46 947,73 Kč od 14.6.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 46 947,73 Kč od 14.6.2022 do 1.9.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45 240,25 Kč od 2.9.2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 1.11.2022 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 17.3.2023, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 49 399,73 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO uzavřela s žalovaným dne 6.12.2017 smlouvu o půjčce číslo na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 69 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 14,9 % ročně a dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku v pravidelných měsíčních splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost a zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když nahlédla do veřejných registrů a databází, porovnala příjmy žalovaného s odhadnutými výdaji dle historických dat z ČSÚ. Žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, ten však úvěr nesplácel řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku žalovaného ke dni 26.5.2022 zesplatnila, Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.6.2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na právnická osoba a.s. a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5.7.2022 na žalobkyni. Žalovaný na daný úvěr uhradil celkem částku 67 292,52 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dosud neuhrazené části jistiny úvěru ve výši 46 947,73 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 484,66 Kč za období od 27.5.2022 do 13.6.2022, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 953,75 Kč za období od 27.5.2022 do 13.6.2022, dlužných poplatků ve výši 2 452 Kč, smluvního úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 46 947,73 Kč od 14.6.2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 46 947,73 Kč od 14.6.2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. K jednání konanému dne 21.4.2023 se nedostavili ani žalobkyně, jež se řádně omluvila a nežádala o odročení jednání, ani žalovaný, ač řádně předvolán, soud tak jednal v jejich nepřítomnosti dle

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 6.12.2017 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 69 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku splácet společně s úroky v nominální výši 14,9 % ročně v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 354 Kč, RPSN činila 16,21 % /viz návrh na uzavření smlouvy na č. l. 11-15 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č.l. 15 rub – 18, akceptace návrhu na č.l. 19, produktové podmínky pro osobní úvěry v systému příjmení, všeobecné obchodní podmínky v systému příjmení, ceník produktů a služeb v systému CEPR/. Žalovaný zápůjčku čerpal, se splácením splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění zápůjčky a její zůstatek se stal ke dni 26.5.2022 splatným /souhrn výpis pohybů na účtu na č.l. 20-21, prohlášení o okamžité splatnosti na č. l. 24 Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.6.2022 na právnická osoba a.s. a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5.7.2022 na žalobkyni /rámcová smlouva o postoupení pohledávek v systému příjmení, potvrzení o zaplacení úplaty na č.l. 25, oznámení o postoupení pohledávky na č.l. 26 spolu s poštovním podacím archem na č.l. 27-32, oznámení o postoupení pohledávky na č.l. 33 spolu s poštovním podacím archem na č.l. 34-35 Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 23.8.2022 /viz předžalobní výzva na č. l. 36, poštovní podací arch na č.l. 37-38 Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 67 292,52 Kč /viz tvrzení žalobkyně, souhrn výpis pohybů na účtu na č.l. 20-21 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní evidovaných plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné pro spor významné skutečnosti.

5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, kterým je i peněžitá zápůjčka dle , o spotřebitelském úvěru, v platném znění) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti svou právní předchůdkyní sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala tvrzení ohledně zkoumání a ověřování příjmů i výdajů žalovaného. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti předložila u nazvanou protokol o ověření úvěruschopnosti, ve které právní předchůdkyně žalobkyně obecně popisuje, jakým způsobem měla být úvěruschopnost žalovaného zkoumána. Deklarovaný měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání měl činit 27 600 Kč (což je částka uvedená žalovaným v návrhu na uzavření smlouvy) a výdaje žalovaného potom měla právní předchůdkyně žalobkyně odhadnout na základě historických dat ČSÚ (dle tvrzení žalobkyně v podání ze dne 17.3.2023). Z žádných soudu předložených listin nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem ověřila výši příjmů žalovaného ani to, že by byť jen zjistila nějakou výši alespoň základních měsíčních výdajů žalovaného, když jejich prosté odhadnutí nelze akceptovat (nadto ani žalobkyně neuvedla, v jaké konkrétní výši měly být měsíční výdaje žalovaného odhadnuty), natož že by měsíční výdaje žalovaného ověřila, pročež nemohla být úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána. Podle ustanovení k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. , poučovací povinnost podle ustanovení až 3 soud plní při jednání (ve znění před novelou číslo Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení ). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení , , (dále jen„ o. z.”), a dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2390 o. z. se přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

15. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ nedostála.

16. Soud konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně nikterak nezkoumala příjmy a výdaje žalovaného, spokojila se toliko s údajem o výši měsíčního příjmu poskytnutým žalovaným, údaje o výdajích žalovaného ani nezjišťovala, příjmy žalovaného nijak neověřovala a zápůjčku žalovanému ve výši 69 000 Kč bez dalšího vyplatila. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Právní předchůdkyně žalobkyně se při zjišťování informací spokojila pouze s tvrzeními žalovaného o nikterak nedoložených příjmech ve výši 27 600 Kč měsíčně. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána a na uzavřenou smlouvu o zápůjčce je třeba pohlížet jako na absolutně neplatnou.

17. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ).

18. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. -129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

20. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 69 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný doposud uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem 67 292,52 Kč, zbývá mu stále povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 1 707,48 Kč (69 000 – 67 292,52). Právní předchůdkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na právnická osoba a.s. a ta následně dále na žalobkyni, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, bylo oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22.8.2022, které bylo odesláno dne 22.8.2022, když lze mít za to, že do dispozice žalovaného se dostala třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o.z.), tedy dne 25.8.2022. Právní předchůdkyně žalobkyně v tomto oznámení požadovala okamžitou úhradu dluhu, soud má za to, že je třeba ke splnění dluhu stanovit přiměřenou lhůtu k plnění, a to konkrétně 7 dnů, poslední den pro uhrazení dluhu tak byl 1.9.2022. Od následujícího dne, tedy od 2.9.2022, je tak žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle o.z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením (výrok I. tohoto rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. .

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.