Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 42/2022-58
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 23 858,08 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 23 858,08 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 858,08 Kč od 4.9.2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 23 858,08 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 858,08 Kč od 4.9.2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila dne 6.9.2022 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 15.3.2023, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 23 858,08 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 3.1.2019 smlouvu o úvěru číslo na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 83 000 Kč. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, když zjistila, že žalovaný má čistý měsíční příjem ve výši 25 500 Kč, jeho náklady dosahují 4 710 Kč měsíčně, má tedy volné zdroje ke splácení ve výši 19 790 Kč. Žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl neplatný, jeho zaměstnavatel nebyl veden v insolvenčním rejstříku a obchodník, který s žalovaným jednal, doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně dále vycházela z výpisu z NRKI a registru příjmení, z informativního výpisu z bankovního účtu žalovaného, z kopie pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalovaný nedodržel podmínky pro splácení, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 22.4.2019. Žalovaný se zavázal pro případ prodlení se splácením úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího zaplacení, přičemž souhrn výše smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. Protože žalovaný své povinnosti neplnil, bylo zahájeno soudní řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, jehož výsledkem byl rozsudek ze dne 23.1.2020, kterým soud mimo jiné rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit smluvní pokutu ze shora uvedené smlouvy za období od zesplatnění úvěru do 25.11.2019. Prodlení žalovaného však trvalo i po tomto datu, žalobci tak vznikl nárok na smluvní pokutu i za další období. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného dopisem ze dne 18.8.2022 k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 73 501,84 Kč od 26.11.2019 do 18.8.2022
ve výši 23 858,08 Kč. Žalovaný však ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Žalovaný se nedostavil k jednání nařízenému na 11.4.2023, ač řádně předvolán, a to bez omluvy. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v jeho nepřítomnosti.
4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:
Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 3.1.2019 úvěrovou smlouvu číslo na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěr ve výši 83 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky v nominální výši 122,61 % ročně v 30 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 619 Kč RPSN činila 122,61 %. Dle bodu 2.2 smlouvy přirůstají úroky z poskytnuté jistiny úvěru k jistině, úroky po zesplatnění úvěru však mohou být sjednány v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou by měl žalovaný zaplatit v případě řádného splácení. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále měla žalobkyně právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy) /viz návrh na uzavření smlouvy na č. l. 7 – 9 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 44 - 46, prohlášení klienta na č. l. 42 - 43, kopie OP na č.l. 31 - 32 Žalobkyně ohledně schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zjistila, že žalovaný je od 26.1.2018 zaměstnancem právnická osoba, s.r.o., IČO, a to na dobu určitou do 25.1.2020 /pracovní smlouva na č.l. 36 – 40, potvrzení pro bankovní účely na č.l. 41 Čistý příjem žalovaného za září 2018 činil 19 423 Kč, za říjen 2018 částku 22 670 Kč a za listopad 2018 částku 35 786 Kč /výplatní pásky na č.l. 48 – 49, mimořádný výpis z bankovního účtu na č.l. 35 Výdaje žalovaného na živobytí měly činit životní minimum ve výši 3 410 Kč, na bydlení 1 300 Kč, další výdaje neměl. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u právnická osoba s.r.o. na dobu neurčitou, je svobodný, jako formu bydlení uvedl státní/obecní a má středoškolské vzdělání. Žalovanému měla zbývat měsíčně rezerva ve výši 19 790 Kč měsíčně /viz hodnocení klienta na č. l. 33 - 34 Žalovaný měl na běžném účtu v období od 1.11.2018 do 31.12.2018 počáteční zůstatek ve výši 2 477,66 Kč a konečný zůstatek ve výši – 177,93 Kč /viz výpis z účtu na č. l. 35 V databázi příjmení nebyly evidovány žádné dluhy žalovaného po splatnosti /viz výpis z registru příjmení na č. l. 47 spisu/. Žalovaný dosáhl v CBS skóre 333, čímž byl zařazen do kategorie II., jež se pohybuje v rozmezí od 321 do 412 bodů (nízké interní skóre, střední riziko, úvěr bývá limitován výší vyplacené částky) /CBS skóre na č.l. 50 Žalovaný se dostával do prodlení se splácením úvěrových splátek, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal splatným, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 22.4.2019 /oznámení o zesplatnění na č. l. 10 Dne 27.11.2019 byla žalobkyní u zdejšího soudu podána žaloba, kterou se domáhala po žalovaném mj. zaplacení pohledávky ve výši 74 899 Kč a smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně od 24.4.2019 do 25.11.2019 ve výši 16 643,92 Kč. Vše bylo požadováno dle shora citované smlouvy o úvěru číslo sjednané mezi žalobkyní a žalovaným dne 3.1.2019. Dne 23.1.2020 vydal Okresní soud v Mělníku rozsudek pro zmeškání č. j. číslo jednací, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 4.4.2020 /rozsudek Okresního soudu v Mělníku č. j. číslo jednací na č. l. 13 spisu/. Žalovanému byla odeslána výzva k zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 23 858,08 Kč ze dne 18.8.2022 /viz předžalobní výzva na č. l. 11 a podací arch na č. l. 12 spisu/.
5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č číslo, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 83 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 122,61 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy). V důsledku prodlení žalovaného s platbou splátek došlo k zesplatnění dluhu. Žalovaný je od 26.1.2018 zaměstnancem právnická osoba, s.r.o., IČO, jeho čistý příjem v době uzavření úvěrové smlouvy činil cca 25 500 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného dle zjištění žalobkyně měly činit na živobytí 3 410 Kč a na bydlení 1 000 Kč. Žalovanému měla zbývat rezerva ve výši 19 790 Kč měsíčně. Žalovaný bydlel v obecním či státním bytě, byl svobodný a dosáhl středoškolského vzdělání. Žalovaný měl v listopadu 2018 na běžném účtu počáteční zůstatek ve výši 2 477,66 Kč a konečný zůstatek v prosinci 2018 ve výši – 177,93 Kč. V databázi příjmení nebyly evidovány žádné dluhy žalovaného po splatnosti. Žalovaný dosáhl v CBS skóre 333, čímž byl zařazen do kategorie II., jež se pohybuje v rozmezí od 321 do 412 bodů (nízké interní skóre, střední riziko, úvěr bývá limitován výší vyplacené částky). Na základě této smlouvy o úvěru bylo u zdejšího soudu vedeno řízení, v němž byla pravomocným rozsudkem pro zmeškání uložena žalovanému povinnost uhradit žalobkyni mj. dlužnou jistinu, úrok a smluvní pokuty (rovněž smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně od 24.4.2019 do 25.11.2019 ve výši 16 643,92 Kč). Žalovanému byla odeslána výzva k zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 23 858,08 Kč ze dne 18.8.2022.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
9. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
15. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, když v řízení nebylo ani přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poskytnuté žalobkyni soudem prokázáno, že žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně správně zjistila a ověřila příjmy žalovaného, když vyšla především z pracovní smlouvy žalovaného a výplatních pásek za tři měsíce. Při posuzování výdajů žalovaného však vyšla pouze z jeho osobního prohlášení o majetkových a výdělkových poměrech. Na základě toho žalobkyně uzavřela, že žalovaný má výdaje v celkové měsíční výši 4 710 Kč (když u výdajů na živobytí byla uvedena jen zákonná paušální částka životního minima a u výdajů na bydlení částka 1 300 Kč) a zbývá mu rezerva ve výši 19 790 Kč. Žalobkyně nezkoumala žádné další výdaje žalovaného a ani nijak neověřovala výdaje žalovaným uvedené, přestože jejich výše je velmi nízká. Pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření, není možné podle soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Nelze přehlédnout, že žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za období listopad a prosinec 2018, ve kterém je sice uveden jen počáteční a konečný zůstatek žalovaného za toto období, nelze však přehlédnout, že počáteční zůstatek je nízký ve výši cca 2 500 Kč a končený zůstatek byl dokonce záporný, když dosahoval částky – 177,93 Kč, a to přesto, že v tomto období byly na účet připsány platby od zaměstnavatele v celkové výši 56 476 Kč. Je tak zřejmé, že výdaje žalovaného musely být podstatně vyšší než uvedených 4 710 Kč. Tuto skutečnost však žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nezohlednila. Žalobkyně konečně ani neuvedla, jak ověřila, zda na majetek žalovaného není vedena exekuce či výkon rozhodnutí. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. V porušení této povinnosti je pak třeba ve smyslu § 580 odst. 1 a § 588 o. z. spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018,„ (p) ovinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Při výkladu a aplikaci právních předpisů je třeba vzít do úvahy i jejich účel a smysl, tj. zejména zásadu rovnosti a zásadu ochrany spotřebitele jako slabší strany, jehož nerovné postavení je na místě v případě sporu vyvažovat. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, nemohla se žalobkyně s úspěchem domáhat přiznání smluvní pokuty z takové žaloby. Pro úplnost k uvedenému závěru zdejší soud dodává, že takto rozhodl i přesto, že jiné nároky z téže smlouvy byly u zdejšího soudu žalobkyni pravomocným rozsudkem pro zmeškání již v minulosti přiznány. Nelze totiž přehlédnout, že tento rozsudek byl vydán dne 23.1.2020, tj. v době, kdy v soudní praxi přetrvávaly pochybnosti o tom, zda je soud povinen v případě sjednání smlouvy o úvěru za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru (po 1. 12. 2016) přezkoumávat posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru z úřední povinnosti nebo pouze k námitce spotřebitele a zda se tedy případně jedná o neplatnost smlouvy absolutní či relativní. Až dne 5. 3. 2020 vydal Soudní dvůr EU rozsudek ve věci C číslo v řízení OPR- právnická osoba proti GK, z něhož lze jednoznačně uzavřít povinnost soudu tuto otázku zkoumat z úřední povinnosti. V neposlední řadě je třeba také upozornit na rozsudek Soudního dvora EU ve spojených věcech C 693/19 a C 831/19 ze dne 17.5.2022, který rozšiřuje povinnost soudu zkoumat zneužívající povahu smluvních ujednání u spotřebitelských smluv nejen v nalézacím, ale nebylo-li zde řádně provedeno, pak i v exekučním řízení, a to i přes existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté. Protože soud je povinen ke dni svého rozhodnutí vycházet z aktuální judikatury, zabýval se v nyní projednávané věci touto otázkou, a jelikož shledal smlouvu absolutně neplatnou, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
16. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok II. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.