Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 460/2022-85
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci
pro zaplacení 36 559 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba s tím, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni
a) částku ve výši 21 448 Kč spolu se zákonným úrokem
- z částky 36 512 Kč ve výši 11,75 % ročně od 17. 2. 2022 do 4. 3. 2022,
- z částky 34 448 Kč ve výši 11,75 % ročně od 5. 3. 2022 do 20. 4. 2022,
- z částky 29 448 Kč ve výši 11,75 % ročně od 21. 4.2022 do 9. 5. 2022,
- z částky 27 948 Kč ve výši 11,75 % ročně od 10. 5. 2022 do 9. 6.2022,
- z částky 26 448 Kč ve výši 11,75 % ročně od 10. 6. 2022 do 29. 8.2022,
- z částky 24 448 Kč ve výši 11,75 % ročně od 30. 8. 2022 do 9. 12. 2022,
- z částky 22 948 Kč ve výši 11,75 % ročně od 10. 12. 2022 do 9. 1. 2023,
- z částky 21 448 Kč ve výši 11,75 % ročně od 10. 1. 2023 do zaplacení,
b) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 29,44 % p. a. z částky 34 059,91 Kč od 17. 2. 2022
do 12. 3. 2022,
c) úrok ve výši 8,5 % p. a.
- z částky 34 059,91 Kč od 13. 3. 2022 do 20. 4. 2022,
- z částky 29 448,91 Kč od 21. 4. 2022 do 9. 5. 2022,
- z částky 27 948,91 Kč od 10. 5. 2022 do 9. 6. 2022,
- z částky 26 448,91 Kč od 10. 6. 2022 do 29. 8. 2022,
- z částky 24 448,91 Kč od 30. 8. 2022 do 9. 12. 2022,
- z částky 22 948,91 Kč od 10. 12. 2022 do 9. 1. 2023,
- z částky 21 448,91 Kč od 10. 1. 2022 do zaplacení,
se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 10 018,8 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.
Odůvodnění:
I. Žaloba s tím, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni a) částku ve výši 21 448 Kč spolu se zákonným úrokem - z částky 36 512 Kč ve výši 11,75 % ročně od 17. 2. 2022 do 4. 3. 2022, - z částky 34 448 Kč ve výši 11,75 % ročně od 5. 3. 2022 do 20. 4. 2022, - z částky 29 448 Kč ve výši 11,75 % ročně od 21. 4.2022 do 9. 5. 2022, - z částky 27 948 Kč ve výši 11,75 % ročně od 10. 5. 2022 do 9. 6.2022, - z částky 26 448 Kč ve výši 11,75 % ročně od 10. 6. 2022 do 29. 8.2022, - z částky 24 448 Kč ve výši 11,75 % ročně od 30. 8. 2022 do 9. 12. 2022, - z částky 22 948 Kč ve výši 11,75 % ročně od 10. 12. 2022 do 9. 1. 2023, - z částky 21 448 Kč ve výši 11,75 % ročně od 10. 1. 2023 do zaplacení, b) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 29,44 % p. a. z částky 34 059,91 Kč od 17. 2. 2022 do 12. 3. 2022, c) úrok ve výši 8,5 % p. a. - z částky 34 059,91 Kč od 13. 3. 2022 do 20. 4. 2022, - z částky 29 448,91 Kč od 21. 4. 2022 do 9. 5. 2022, - z částky 27 948,91 Kč od 10. 5. 2022 do 9. 6. 2022, - z částky 26 448,91 Kč od 10. 6. 2022 do 29. 8. 2022, - z částky 24 448,91 Kč od 30. 8. 2022 do 9. 12. 2022, - z částky 22 948,91 Kč od 10. 12. 2022 do 9. 1. 2023, - z částky 21 448,91 Kč od 10. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 10 018,8 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.
1. Žalobkyně se žalobou s návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 27. 12. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 559 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 4. 12. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 59,87 % p. a. splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 2 414,00 Kč splatných vždy ke 12 dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2021. Dle žalobkyně byla z její strany prověřena schopnost žalovaného řádně hradit úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného). Z výše uvedeného bylo žalobkyní zjištěno, že volné zdroje žalovaného ke splácení úvěru jsou dostatečné. Dále byla dle žalobkyně ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích příjmení a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný však uvedené splátky nehradil řádně a včas. Poslední splátka úvěru byla ze strany žalovaného uhrazena dne 6. 12. 2021. Žalovaný však uhradil v souhrnu pouze 26 554 Kč. K datu 15. 2. 2022 tedy došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Po zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni žalovaným uhrazeny další splátky v souhrnné výši 13 564 Kč. Za obě období celkem 40 118 Kč. Žalobkyně podrobně vyčíslila v žalobě skladbu dílčích nároků a příslušenství vyplývajících z úvěrové smlouvy s ohledem na porušení smlouvy ze strany žalovaného a žádala jejich přiznání v petitu žalobního návrhu, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.
2. Soud ve věci původně vydal platební rozkaz dnem 18. 1. 2023, č. j. 19 C 460/2022 -39, proti kterému žalovaný podal dne 7. 2. 2023 včasný odpor.
3. Žalobkyně se poté rozhodla vzít částečně žalobu zpět, soud tak vydal usnesení ze dne 19. 4. 2023, č. j. 19 C 460/2022 -70, kterým co do částky 2 537 Kč s tam uvedeným příslušenstvím, a co do částky 697,42 Kč, jež byla součástí nároku na zaplacení smluvní pokuty, s tam specifikovaným příslušenstvím, řízení zastavil. Součástí podání žalované nazvané jako částečné zpětvzetí žaloby bylo též vyjádření k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ve kterém žalobkyně uvedla, že při hodnocení úvěruschopnosti vyšla zejména z údajů uvedených žalovaným, které žalovaný svým podpisem potvrdil v kartě hodnocení klienta. Žalobkyně neměla objektivní možnost ověřit si údaje sdělené žalovaným. K nákladům na bydlení žalovaného odkázala na jeho tvrzení, že činily 2 603 Kč měsíčně s tím, že žalobkyně neměla k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením. Dále tvrdila, že žalovaný neuvedl žádnou osobu, k níž by měl vyživovací povinnost. Též uvedla, že žalovaný neměl v době vzniku předmětné úvěrové smlouvy se žalobkyní uzavřenou žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu, a současně odkázala na tvrzení žalovaného, že neuvedl žádné další výdaje spojené se splátkami ostatních úvěrů. Konečně tvrdila, že příjmy žalovaného převyšovaly„ jeho tvrzené výdaje“. Odkázala přitom na přiměřenost zkoumání úvěruschopnosti u dlužníků, jak ji uvádí judikatura Ústavního soudu, přičemž měla její vlastní zkoumání úvěruschopnosti žalovaného za zcela dostačující. Žalovaný v replice (č. l. 67) na výše uvedené podání žalobkyně mimo jiné uvedl, že žalobkyni sdělil informace o tom, že má další úvěry, a že jeho zůstatek na účtu se v některých případech ocitl v záporných částkách. Žalobkyně v duplice k podání žalovaného potom odkázala mimo jiné opět na svůj postoj k posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jako již dříve uvedla.
4. Soud nařídil jednání, při kterém provedl dokazování, ze kterého učinil následující skutková zjištění.
5. Účastníci předně učinili nesporným, že žalovaný dne 4. 12. 2020 uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru číslo na základě které žalovaný od žalobkyně získal částku 40 000 Kč, a též, že žalovaný na svůj dluh z úvěru uhradil 41 618 Kč. Při účastnickém výslechu žalovaného soud zaznamenal jeho tvrzení, že sjednávání úvěru proběhlo v automobilu, zprostředkovatelka úvěru si se souhlasem žalovaného„ stáhla“ tři výpisy z účtu žalovaného a oznámila žalovanému, že má úvěr schválený, přičemž se neptala na žádné dluhy a výdaje žalovaného. Při výslechu žalovaný dále tvrdil, že v inkriminované době„ jsem měl již půjčku u jméno se splátkou 5 500 Kč měsíčně a na kontokorentu jsem byl stále v mínusu asi 15 000 Kč, dále jsem měl další půjčku u jméno a tam jsem platil asi 2 500 Kč měsíčně. Myslím, že jsem měl úvěr ještě u příjmení příjmení okolo 5 000 Kč měsíčně. Vše mi bylo strháváno z účtu… …ptala se mě (zprostředkovatelka úvěru; pozn. soudu) pouze, jestli bydlím v pronájmu, nebo ve svém, řekl jsem, že bydlím s mamkou. Už si dál víc nepamatuji, že by se mě na něco ptala. Ještě ji okopíroval občanský průkaz…“. Žalovaný dále uvedl, že k dotazu zprostředkovatelky jí řekl, že pracuje ve právnická osoba auto jako operátor výroby, pracovní smlouvu nepředkládal. Právní zástupkyně žalobkyně výpověď žalovaného nerozporovala.
6. Soud z listin y označené jako„ návrh na uzavření smlouvy o úvěru“ zjistil, že zprostředkovatelkou úvěru byla jméno příjmení.
7. Z listin y nazvané„ oznámení o schválení úvěru“ (datované ke dni 8. 12. 2020) soud zjistil, že doručením tohoto oznámení byla uzavřena smlouva o úvěru číslo.
8. Z listin y nazvané„ Hodnocení klienta“ soud zjistil pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání 30 195 Kč. Do výdajů žalovaného bylo kalkulováno: životní minimum ve výši 3 860 Kč, splátky právnická osoba ve výši 3 873 Kč (žalovaný konstatoval k důkazu, že šlo o předchozí úvěr u žalobkyně, který v té době nebyl splacen), bydlení s náklady 2 603 Kč. V Hodnocení byly uvedeny údaje o zaměstnavateli žalovaného: právnická osoba, dále číslo občanského průkazu žalovaného, dosažené maturitní vzdělání. V části Hodnocení nazvané„ analýza celkové schopnosti splácet“ byly uvedeny pouze údaje o celkovém příjmu žalovaného 30 195 Kč a celkových jeho výdajích 10 336 Kč s tím, že volné zdroje byly stanoveny na částku 18 336 Kč. Soud nepřehlédl, že v části analýzy nebyly vůbec zaškrtnuty políčka s výsledkem doporučení ano/ne.
9. Soud zjistil z listin y nazvané„ předsmluvní formulář“ (pro standardní informace o spotřebitelském úvěru) údaje o zprostředkovateli a věřiteli, popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru, další právní aspekty úvěrové smlouvy, ve kterých byla informace, že žalobkyně pro posouzení schopností žalovaného splácet úvěr využívává databáze příjmení a CNCB - Czech Non-Banking Credit Bureau, z.s.p.o.
10. Soud zjistil z výpisu z běžného účtu za období od 7. 1. 2020 do 6. 2. 2020 vedeného na jméno žalovaného (č. účtu bankovní účet), že v daném období splácel anonymizováno úvěr částkou 4 297 Kč (10. 1. 2020), též splácel úvěr vedený pod číslo částkou 5 902 Kč (15. 1. 2020), dále měl aktivován kontokorentní úvěr, a konečně, že žalovanému přišla mzda od společnosti právnická osoba ve výši 29 558 Kč.
11. Z přehledu transakcí na účtu žalovaného (č. l. 18 a 26) soud zjistil, že ke dni 4. 9. 2020 žalovanému přišla mzda od společnosti právnická osoba ve výši 28 572 Kč, a ke dni 6. 10. 2020 žalovanému přišla mzda ve výši 25 126,02 Kč.
12. Soud zjistil z listin y nazvané„ výpis záznamů z registru příjmení“ výsledek lustrace k osobě žalovaného ke dni 4. 12. 2020 (s datem posledního nahrání ke dni 4. 6. 2020) k produktu„ Telekomunikační poplatky, služba elektronických komunikací“, že žalovaný má nulový počet dlužných splátek a nulovou dlužnou částku po splatnosti.
13. Z výpisu registru NRKI/BRKI soud zjistil CBS skóre (Credit Bureau Solution – informační systém pro výměnu informací o platební morálce klientů finančních i nefinančních institucí; pozn. soudu) žalovaného 335 na spodní hranici pásma menšího rizika, blízko pásma vyššího rizika.
14. Z listin y nazvané„ doklad o vyplacení úvěru“ soud zjistil, že žalobkyně transferovala na běžný účet žalovaného ke dni 7. 12. 2020 částku 40 000 Kč.
15. Z listin y nazvané„ předžalobní výzva“ ze dne 7. 12. 2022, jejíž doručení žalovaný učinil nesporným, soud zjistil dataci zesplatnění úvěru a kalkulaci nároků požadovaných žalobkyní po žalovaném.
16. Soud z dalších žalobkyní předložených důkazů (splátkový kalendář, potvrzení o převzetí zásilky, výzva k zaplacení, výzva k okamžité úhradě dosud nesplacené částky úvěru, informace o zesplatnění úvěru, kopie občanské průkazu žalovaného, informace pro klienta poskytnuté zprostředkovatelem úvěru, poštovní arch k předžalobní upomínce) nezjistil pro níže uvedené právní posouzení rozhodné skutečnosti.
17. Soud po dokazování došel k závěru o základním skutkovém stavu věci. Žalobkyně prostřednictvím zprostředkovatelky s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě převedla na žalobcův běžný účet částku 40 000 Kč. Žalobce v návaznosti na uzavřenou smlouvu žalobkyni plnil formou splátek až do výše 41 618 Kč.
18. Soud přistoupil k právnímu posouzení věci.
19. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
24. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
25. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
26. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
27. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
28. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
29. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
30. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
31. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
32. Soud neměl pochybnosti o skutečnosti, že úvěrová smlouva byla mezi účastníky uzavřena jako mezi žalobkyní podnikatelkou a žalovaným spotřebitelem, jde tedy o smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 o. z., kdy žalobkyně byla silnější stranou smluvního vztahu. Ostatně žádná ze stran tuto skutečnost nezpochybňovala.
33. Soud se předně zabýval otázkou, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú.
34. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud dokazováním zjistil, že osobní a majetkové poměry žalovaného žalobkyně zjišťovala převážně z tvrzení žalobce. Žalovaný měl být zaměstnancem u společnosti právnická osoba Tato skutečnost nebyla žalobkyní ověřena pracovní smlouvou (nedoloženo). příjmení příjem z tohoto zaměstnání byl nejpozději ke dni 6. 10. 2020 zjištěn z běžného účtu žalovaného ve výši 25 126,02 Kč (nebylo doloženo souvislé období v době blízké poskytnutí úvěru). Měsíční výdaje žalovaného byly kalkulovány pouze jako splátka jiného jednoho dalšího úvěru žalovaného, životní minimum a náklady na bydlení. K nákladům nebyly předloženy (krom výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 7. 1. 2020 do 6. 2. 2020) žádné doklady. Žalobkyně žádné jiné doklady nezjišťovala ani neuchovala. Co se týká výpisu z registru příjmení, soud má za neprůkaznou okolnost úvěruschopnosti, že žalovaný má nulový počet dlužných splátek a nulovou dlužnou částku po splatnosti k produktu„ Telekomunikační poplatky, služba elektronických komunikací“ (v tomto ohledu posledně uvedené skutečnosti mají zanedbatelnou vypovídající hodnotu nadto v souvislosti se zjištěným skóre CBS blíže pásmu vyššího rizika).
35. Na základě provedeného dokazování soud nemá za to, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem, s odbornou péčí. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který prokazoval, že informace uvedené žalovaným byly úvěrujícím pořízeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 z. s. ú. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být žalobkyní, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet.
36. Pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021 -149). Je nutné uvést, že již v poměrech zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zák. č. 145/2010 Sb. , tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom by nic neměnilo, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
37. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.
38. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
39. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
40. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvají na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.
41. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovanému úvěr poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Jinými slovy žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaný schopen zapůjčené peněžní prostředky vrátit.
42. Žalobkyně nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a nesplnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Soud se poté zabýval skutečností možného bezdůvodného obohacení žalovaného vzniklého plněním žalobkyně žalovanému z právního důvodu, který odpadl. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 40 000 Kč, a současně žalovaný plněním domnělých splátek úvěru žalobkyni transferoval zpět 41 618 Kč, čímž žalovaný bezdůvodné obohacení vzniklé ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z. ochuzené vydal, soud žalobu, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, zamítl v rozsahu zohledňující částečné zpětvzetí. Soud k požadovanému příslušenství uplatněnému žalobou, založenému na neplnění ustanovení úvěrové smlouvy, sděluje, že sdílí osud nároků z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, a tak jeho přiznání žalobkyni není po právu.
43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 018,8 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů na zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 559 Kč sestávající z částky 2 460 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – odpor a jeho odůvodnění, účast na jednání dne 26. 4. 2023 v délce do dvou hodin) a ze tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem 8 280 Kč. Na náhradě za DPH za zastupování advokátkou náleží žalovanému 1738,8 Kč.
44. Lhůta pro splnění povinností uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena ve shodě s § 160 odst. 1 větou první před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
45. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám zástupkyně žalovaného, která je advokátkou (§ 149 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.