Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 34/2023-52

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 24 998,99 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 939,07 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 682,80 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 939,07 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 059,92 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 1 309,44 Kč od 4. 6. 2018 do 18. 11. 2021, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 088,18 Kč, se zákonným úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 15 059,92 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 939,07 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 682,80 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 939,07 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 059,92 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 1 309,44 Kč od 4. 6. 2018 do 18. 11. 2021, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 088,18 Kč, se zákonným úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 15 059,92 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podanou žalobou uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 24 998,99 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 309,44 Kč od 4. 6. 2018 do 18. 11. 2021, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 770,98 Kč od 19. 11. 2021 do 28. 9. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 808,43 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dne 4. 6. 2018 smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva“) na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal úvěr splatit s úroky v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 704,44 Kč, a to počínaje dnem 15. 7. 2018. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 35 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 18. 11. 2021 a současně vyzvala žalovaného k úhradě splatné částky. Nárok žalobce tak tvoří dlužná jistina ve výši 23 498,99 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 1 309,44 Kč, smluvní poplatky ve výši 1 500 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28. 9. 2022 v částce 1 770,98 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 808,43 od 29. 9. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.

3. Žalobkyně se podáním ze dne 15.2.2023 omluvila z účasti na jednání konaném dne 10.3.2023, žalovaný se k tomuto jedná nedostavil bez omluvy, ač má soud předvolání k jednání vykázáno dne 17.2.2023. Soud tedy jednal v jejich nepřítomnosti dle

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

Žalovaný podepsal dne 4. 6. 2018 s žalobkyní smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet s úroky ve výši 13,1 % ročně a sjednanými poplatky v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 704,44 Kč RPSN bylo sjednáno ve výši 13,9 % ročně. V článku 43 Všeobecných produktových podmínek bylo sjednáno, že z částek, s jejichž splacením je žalovaný v prodlení, zejména se splacením jistiny, úroků, poplatků, případně jiných peněžitých dluhů vůči žalobkyni, je žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému úrok z prodlení a/nebo smluvní úrok sjednaný v úrokovém lístku, není-li sjednáno v produktových podmínkách jinak. Úroky, které nebudou ke dni jejich splatnosti řádně zaplaceny, má právo žalobkyně připisovat k částkám dříve splatným a dosud neuhrazeným a dále je pak úročit úrokem z prodlení nebo smluvním úrokem sjednaným v úrokovém lístku, není-li sjednáno v produktových podmínkách jinak /viz smlouvu o úvěru na č. l. 12 - 14 spisu, všeobecné produktové podmínky v databázi soudu příjmení, sazebník na č. l. 15 – 16 spisu, vysvětlení některých pojmů v databázi soudu příjmení, základní produktové podmínky v databázi soudu příjmení, výpis z obchodního rejstříku žalobkyně na č. l. 10 – 11 spisu/. Před poskytnutím úvěru stran svých poměrů žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný, pracuje jako dělník nebo řemeslník, celkový čistý příjem domácnosti činí 100 000 Kč, nemá žádné měsíční náklady a na další splátky dříve poskytnutých úvěru splácí 7 000 Kč měsíčně /detail žádosti na č.l. 17 Žalobkyně dále zjistila, že žalovaný má čistý průměrný měsíční příjem ve výši 19 987 Kč, na nákladech bydlení se podílí v rozsahu 25 % a má tři další závazky, na které měsíčně hradí splátky ve výši 8 645 Kč / výpis z interního systému žalobkyně na č. l. 18 spisu, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č. l. 21 spisu/. Žalovaný měl v období od ledna do června 2018 na svém bankovním účtu vedeném žalobkyní v každém měsíci počáteční zůstatek v záporné hodnotě, a to v rozmezí od – 2 000 Kč až – 20 000 Kč, přičemž s výjimkou měsíce června 2018 (kdy žalovaný čerpal úvěr ve výši 35 000 Kč, jež je předmětem tohoto řízení) byl také konečný zůstatek na bankovním účtu vždy záporný /výpis z běžného účtu na č. l. 39 - 44 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 35 000 Kč dne 4.6.2018, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni 18. 11. 2021 splatným /viz oznámení o zesplatnění na č. l. 19 spisu, podací arch na č. l. 20 spisu, platební historie na č. l. 45 - 47 spisu, tabulka předpisů úroků z prodlení na č. l. 26 spisu, výpis z úvěrového účtu v databázi soudu CEPR/. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky, naposledy ho žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou ze dne 30. 9. 2022 odeslanou téhož dne /viz upomínka na č. l. 48 spisu, předžalobní upomínka na č. l. 22 spisu, podací lístek na č. l. 23 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 25 060,93 Kč /platební historie na č.l. 45 – 47 spisu, tvrzení žalobkyně/.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

Žalovaný uzavřel dne 4.6.2018 s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které čerpal finanční prostředky ve výši 35 000 Kč převodem na svůj bankovní účet. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet s úroky ve výši 13,1 % ročně a sjednanými poplatky v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 704,44 Kč RPSN bylo sjednáno ve výši 13,9 % ročně. Žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný, pracuje jako dělník nebo řemeslník, celkový čistý příjem domácnosti činí 100 000 Kč, nemá žádné měsíční náklady a na další splátky dříve poskytnutých úvěru splácí 7 000 Kč měsíčně. Žalobkyně dále zjistila, že žalovaný má čistý průměrný měsíční příjem ve výši 19 987 Kč, na nákladech bydlení se podílí v rozsahu 25 % a má tři další závazky, na které měsíčně hradí splátky ve výši 8 645 Kč. Žalovaný měl v období od ledna do června 2018 na svém bankovním účtu vedeném žalobkyní v každém měsíci počáteční zůstatek v záporné hodnotě, a to v rozmezí od – 2 000 Kč až – 20 000 Kč, přičemž s výjimkou měsíce června 2018, kdy žalovaný čerpal úvěr ve výši 35 000 Kč, jež je předmětem tohoto řízení, byl také konečný zůstatek na jeho bankovním účtu vždy záporný. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 35 000 Kč dne 4.6.2018, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni 18. 11. 2021 splatným. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky, naposledy ho žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou ze dne 30. 9. 2022 odeslanou téhož dne. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 25 060,93 Kč.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle , (dále jen„ o. z.“) a dle , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalovanému dne 4. 6. 2018 částku v celkové výši 35 000 Kč. Soud se ovšem dále zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy o úvěru splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného, které také ověřila z výpisů jeho bankovního účtu, nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Z hlediska výdajových poměrů žalovaného neměla žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Žalobkyně při zohlednění výdajů žalovaného vycházela pouze z výdajů na splátky dalších úvěrů ve výši 8 645 Kč měsíčně, žádné další výdaje ale nezjišťovala, natož aby je jakkoli ověřila. Žalobkyně pak poskytla úvěr žalovanému za situace, kdy tento měl na svém bankovním účtu, který žalobkyně spravovala, neustále zápornou hodnotu počátečního i konečného měsíčního zůstatku.

16. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. , poučovací povinnost podle ustanovení až 3 soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení Žalobkyně nadto byla při předvolání k jednání upozorněna na skutečnost, že bude při jednání třeba některé pro věc významné skutečnosti dotvrdit a prokázat.

17. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná, když dle dikce zákona soud k této neplatnosti přihlédne z úřední povinnosti.

18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ).

19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. -129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

20. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 35 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný doposud uhradil žalobkyni již celkem 25 060,93 Kč, je povinen vydat již jen částku ve výši 9 939,07 Kč (35 000 – 25 060,93), o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, bylo oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 20.11.2021, které bylo odesláno dne 23.11.2021. Žalobkyně ve výzvě poskytla žalovanému lhůtu k vrácení dluhu do 6.12.2021. Od následujícího dne, tedy od 7.12.2021, je tak žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle o. z. v jí požadované výši, když za období od 7.12.2021 do 28.9.2022 byl tento úrok z prodlení požadován v kapitalizované podobě. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením (výrok I. tohoto rozsudku).

21. Ve zbývající části soud se shora uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ve spojení s  tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému, jež byl v řízení úspěšný z 24,2 %) žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté , nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.