Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 6/2023-52
Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pávkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení 13 604,29 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok ve výši 5 595,94 Kč a úrok z prodlení ve výši 1 240 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 13 604,29 Kč s úrokem ve výši 4 762,71 Kč a ve výši 22,68 % ročně z částky 13 604,29 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1 367,10 Kč a ve výši 8,05 % ročně z částky 13 604,29 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 7 114,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok ve výši 5 595,94 Kč a úrok z prodlení ve výši 1 240 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 13 604,29 Kč s úrokem ve výši 4 762,71 Kč a ve výši 22,68 % ročně z částky 13 604,29 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1 367,10 Kč a ve výši 8,05 % ročně z částky 13 604,29 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 7 114,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného.
1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 604,29 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo uzavřené dne 25. 2. 2011 mezi právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba, IČO později pod názvem právnická osoba, dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému úvěrový rámec do částky 20 000 Kč a kreditní kartu, jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Žalovaný peněžní prostředky průběžně čerpal a jeho povinností podle smlouvy bylo nepřekročit sjednaný úvěrový rámec a vyčerpaný úvěr včetně úroků a poplatků průběžně hradit inkasem ze svého účtu nebo bankovními příkazy. V důsledku prohlášení úpadku žalovaného využil věřitel sjednaného práva a ke dni 28. 2. 2014 smlouvu ukončil, úvěr zesplatnil a po žalovaném požadoval okamžitou úhradu celkové dlužné částky ve výši 51 538,14 Kč s tím, že podle úrokového lístku věřitele činila aktuální výše úrokové sazby 22,68 % ročně a v důsledku prodlení žalovaného s plněním vznikl věřiteli také nárok na zaplacení úroku z prodlení. Tuto pohledávku přihlásil věřitel do insolvenčního řízení žalovaného, v jehož průběhu byla tato pohledávka částečně uspokojena. Po skončení insolvenčního řízení ke dni 13. 4. 2017 žalovaný dále na zbývající neuhrazenou část pohledávky ve výši 22 604,29 Kč plnil původnímu věřiteli, kdy v období od ledna 2018 do června 2019 hradil každý měsíc částku 500 Kč, celkem tedy původnímu věřiteli zaplatil částku 9 000 Kč. Ke dni postoupení pohledávky na žalobkyni (21. 6. 2019) tak žalovaný stále dlužil částku 13 604,29 Kč, a to včetně příslušenství v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení, které podle § 170 zákona č. 182/2006 Sb. , insolvenčního zákona (dále jen insolvenční zákon ) nelze do insolvenčního řízení přihlásit, běžícího již ode dne následujícího po dni prohlášení úpadku. Každou výše popsanou jednotlivou provedenou platbou přitom žalovaný ve smyslu § 323 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) ve spojení s § 407 odst. 3 obch. zák. uznal svůj nepromlčený závazek a prodloužil tak promlčecí dobu vždy o čtyři roky. Jelikož žalovaný nejpozději v okamžiku zaplacení každé konkrétní platby neučinil určení zápočtu konkrétní platby (určení, jakou část nároku hradí a na jakou část nároku má být platba započtena), má žalobkyně za to, že žalovaný měl v úmyslu uznat každým částečným plněním celý svůj závazek, tzn. pohledávku včetně příslušenství v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení. Písemné uznání dluhu zmiňované žalovaným (viz dále) se nenachází v dispozici žalobkyně ani jejího právního předchůdce, přestože se podle zákona jedná o jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli. Současně původní věřitel žalovanému neodpustil žádnou část pohledávky ani neodsouhlasil výši splátek. Pokud tedy žalovaný po postoupení pohledávky dále na dluh plnil k rukám žalobkyně, které v období od července 2019 do října 2021 zaplatil dalšími měsíčními platbami po 500 Kč celkem 13 605 Kč, započetla žalobkyně provedené úhrady ve všech případech na částečnou úhradu smluvního úroku ve výši 22,68 % ročně, který žalobkyně ke dni první úhrady provedené žalovaným k jejím rukám (25. 7. 2019) kapitalizovala částkou 16 909,99 Kč. Z důvodu neuhrazení jistiny pohledávky však tento smluvní úrok dále narůstal a až dosud není v plném rozsahu uhrazen. Skutečnost, že žalovaný podle svého vyjádření nevěděl o tom, že skutečný dluh je vyšší než částka uvedená v uznání dluhu, jej neomlouvá. V důsledku toho žalovaný žalobkyni stále dluží jistinu pohledávky v celé postoupené výši 13 604,29 Kč a dále zbývající dosud neuhrazenou část smluvního úroku kapitalizovaného za období od 1. 3. 2014 do 25. 10. 2021 ve výši 10 358,65 Kč a od 26. 10. 2021 smluvní úrok ve výši 22,68 % ročně z částky dlužné jistiny pohledávky a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za období ode dne následujícího po postoupení pohledávky do 25. 10. 2021 ve výši 2 607,10 Kč a od 26. 10. 2021 ve výši 8,05 % ročně.
2. Žalovaný nerozporoval uzavření smlouvy o úvěru s právním předchůdcem žalobkyně, poskytnutí úvěru ani výši svého dluhu ke dni zesplatnění úvěru. Uvedl, že po skončení konkursu zůstaly pohledávky věřitelů částečně neuspokojeny. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně zůstala neuspokojena co do částky 22 604,29 Kč. Původní věřitel právnická osoba následně žalovanému zaslal k podpisu návrh uznání dluhu, v němž samotný věřitel specifikoval dluh ve výši 22 604,29 Kč bez jakéhokoliv dalšího příslušenství. Žalovaný tento dokument podepsal a vlastní rukou k němu doplnil, že dlužnou částku 22 604,29 Kč bude postupně splácet od 15. 1. 2018 a jelikož je v důchodu a má již exekuci, bude dluh splácet částkou, která mu dle možností bude zbývat. Tak žalovaný následně učinil a od 24. 1. 2018 do 21. 9. 2021 zasílal pravidelnými měsíčními platbami nejprve původnímu věřiteli a po postoupení pohledávky žalobkyni celkem 45 splátek po 500 Kč a dne 29. 10. 2021 zaslal žalobkyni poslední splátku ve výši 105 Kč Celkem takto zaplatil částku 22 605 Kč, tedy částku odpovídající výše uvedenému uznání dluhu. Předmětná pohledávka žalobkyně tak zanikla zaplacením. Provedenými platbami přitom žalovaný plnil výlučně na dluh označený v listin ě uznání dluhu a v žádném případě neměl v úmyslu jimi uznat nárok žalobkyně na zaplacení jakéhokoliv dalšího příslušenství. Smluvní úroky a úroky z prodlení, jejichž zaplacení nyní žalobkyně požaduje a na něž prováděla započtení žalovaným provedených úhrad, tedy nejsou kryty ani upraveným seznamem přihlášených pohledávek jakožto exekučním titulem podle § 312 odst. 4 insolvenčního zákona , ani výslovným či konkludentním uznáním žalovaného, který o existenci dalšího příslušenství uznaného dluhu do zahájení tohoto řízení nevěděl, a jsou tak promlčeny. Předžalobní výzva žalobkyně mu nebyla doručena. Z tohoto důvodu není podaná žaloba důvodná a žalovaný navrhl její zamítnutí.
3. Ze žalobkyní předložených listin vyplývá, že dne 25. 2. 2011 uzavřel žalovaný a právnická osoba smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalovanému prostřednictvím kreditní karty úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč Součástí smlouvy jsou dispozice obsahující sjednané konkrétní parametry úvěru a kreditní karty (sjednaná úroková sazba ve výši 22,68 % ročně), dále produktové podmínky revolvingového úvěru a kreditní karty a všeobecné obchodní podmínky věřitele. Podle čl. 13 uvedených produktových podmínek byl v případě ukončení smluvního vztahu věřitel oprávněn učinit veškeré závazky žalovaného ze smlouvy splatnými a i nadále, až do úplného splacení pohledávek za žalovaným, úročit dlužnou částku úrokem sjednaným podle smlouvy a zveřejněným v úrokovém lístku. Z výpisů ke kreditní kartě je zřejmé, že žalovaný úvěr průběžně čerpal, ke dni 27. 2. 2014 dlužil částku 51 538,14 Kč. Ke dni 28. 2. 2014 věřitel smlouvu z důvodu žalovanému hrozícího úpadku vypověděl. Ze spisu vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích ve věci insolvenčního řízení žalovaného a jeho manželky sp. zn. spisová značka soud zjistil, že usnesením ze dne datum byl zjištěn úpadek dlužníků a povoleno jeho řešení oddlužením, s tím že usnesením ze dne datum byl na majetek dlužníků prohlášen konkurs, který byl projednáván jako konkurs nepatrný. Podle seznamu přihlášek se do řízení přihlásil původní věřitel právnická osoba s pohledávkou za žalovaným z uvedené smlouvy ve výši 51 538,14 Kč, která byla podle usnesení ze dne datum uspokojena částečně co do částky 28 933,85 Kč a usnesením ze dne datum byl konkurs zrušen. Z uvedeného vyplývá a mezi účastníky není sporu o tom, že po skončení insolvenčního řízení zůstala neuspokojena přihlášená pohledávka právního předchůdce žalobkyně co do částky 22 604,29 Kč.
4. Sporu nebylo ani o tom, že žalovaný zaplatil původnímu věřiteli celkem 18 platbami po 500 Kč, které byly na účet věřitele připsány dne 24. 1., 19. 2., 19. 3., 17. 4., 17. 5., 16. 6., 19. 7., 18. 8., 19. 9., 20. 10., 19. 11., 17. 12. 2018 a 17. 1., 16. 2., 16. 3., 16. 4., 17. 5., 17. 6. 24 6. 2019 částku 9 000 Kč. Tato skutečnost je prokázána poštovními poukázkami předloženými žalovaným, ale shodně ji lze ověřit také z platební historie k dané smlouvě vedené společností právnická osoba, předložené soudu žalobkyní. Z této platební historie však současně vyplývá, že původní věřitel započetl všechny takto žalovaným provedené platby výlučně na jistinu dluhu představovaného neuspokojenou částí přihlášené pohledávky věřitele do insolvenčního řízení, nikoliv na příslušenství této pohledávky. S tím koresponduje tvrzení žalobkyně, že původním věřitelem jí byla postoupena pohledávka ve výši 13 604,29 Kč, což odpovídá právě výši neuspokojené pohledávky původního věřitele po odečtení žalovaným provedených plateb (22 604,29 Kč – 9 000 Kč = 13 604,29 Kč). Současně je z předložené platební historie zřejmé, že po provedení uvedených plateb byl žalovanému původním věřitelem odpuštěn poplatek/úrok ve výši 11 495,29 Kč. V tomto směru tedy uvedený důkaz vyvrací tvrzení žalobkyně, že původní věřitel žalovanému neodpustil žádnou část pohledávky.
5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzením o zaplacení úplaty ze dne datum je prokázáno, že ke dni datum postoupil původní věřitel svojí pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost oznámena písemným oznámením ze dne datum.
6. Po postoupení pohledávky zaplatil žalovaný podle tvrzení žalobkyně, která korespondují s doklady o úhradě předloženými soudu žalovaným, celkem částku 13 605 Kč pravidelnými měsíčními platbami ve výši 500 Kč, které žalobkyně obdržela dne 25. 7., 22. 8., 23. 9., 29. 10., 22. 11. a 20. 12. 2019, 24. 1., 21. 2., 23. 3., 27. 4., 26. 5., 24. 6., 24. 7., 24. 8., 25. 9., 23. 10., 24. 11. a 28. 12. 2020 a 22. 1., 23. 2., 22. 3., 22. 4., 26. 5., 25. 6., 23. 7., 25. 8., 27. 9. 2021 a platbou ve výši 105 Kč, kterou žalobkyně obdržela dne 25. 10. 2021. Oproti původnímu věřiteli však žalobkyně tyto postupné platby žalovanému započítávala nikoliv na jistinu dluhu, ale na smluvní úrok, který za dobu od 1. 3. 2014 do 25. 7. 2019 vyčíslila částkou 16 909,99 Kč. V důsledku takto provedených plateb se ke dni 25. 10. 2021 uvedená kapitalizace smluvního úroku snížila na částku 10 358,65 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu z výše uvedené smlouvy – částky 28 950,59 Kč se smluvním úrokem a úrokem z prodlení v případě jejího nezaplacení. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu adresa žalovaného. Z poštovních poukázek předložených žalovaným však vyplývá, že nejméně od 24. 1. 2018 bydlí žalovaný na adrese adresa žalovaného. Dle svého vyjádření žalovaný věřiteli výslovně změnu adresy neohlásil, nicméně jeho nová adresa byla vždy uvedena jednak na všech poštovních poukázkách, jimiž žalovaný realizoval platby vůči oběma věřitelům, ale i na listin ě uznání dluhu podepsané žalovaným již dne 10. 10. 2017.
7. Předmětem sporu bylo vyřešení otázky, kým byla sepsána listin listina uznání dluhu předložená soudu žalovaným, zda se toto uznání dostalo do dispozice původního věřitele a jaké byly jeho právní dopady ve vztahu mezi žalovaným a původním věřitelem, potažmo žalobkyní.
8. V uznání dluhu podepsaném žalovaným dne 10. 10. 2017 a opatřeném ověřovací doložkou pro legalizaci anonymizována dvě slova obec žalovaný uznal v předtištěném textu svůj závazek vůči právnická osoba ve výši 22 604,29 Kč vzniklý z titulu smlouvy o úvěru číslo za svůj pravý a splatný závazek a zavázel se jej věřiteli zaplatit. Rukou je níže doplněn text, že žalovaný bude dlužnou částku postupně splácet od 15. 1. 2018 s tím, že jelikož je žalovaný v důchodu a má již exekuci, bude splácet částkou, která mu bude dle možností zbývat. Ve své účastnické výpovědi žalobce uvedl, že po skončení insolvenčního řízení jej oslovila právnická osoba s požadavkem na doplacení dluhu po skončení konkursu a s dotazem, zda žalovaný tento dluh uznává. Po jeho kladné odpovědi bylo požadováno písemné vyhotovení uznání dluhu s tím, že text uznání dluhu na č.l. 36 spisu psaný na počítači zaslal žalovanému na základě svého požadavku přímo tento věřitel. Žalovaný listin u podepsal a rukou doplnil prohlášení o splácení dluhu. Jednu kopii listin y si ponechal a druhou zaslal prostřednictvím e-mailu věřiteli. Poté začal zasílat jednotlivé splátky. Tento jeho postup ani výše splátek nebyl věřitelem následně nikdy rozporovány, žalovanému se již nikdo neozval, ostatně k tomu nebyl důvod, protože žalovaný dluh pravidelně splácel až do jeho úhrady.
9. Soud vzal za prokázané, že uznání dluhu ze dne 10. 10. 2017 podepsal žalovaný na základě požadavku původního věřitele a tomu také tuto listin u doručil. Soud uvěřil věrohodné výpovědi žalovaného, která je v souladu s obsahem listin y uznání dluhu včetně legalizační doložky a také s postupem původního věřitele. Z prokázaných okolností, které nastaly po skončení insolvenčního řízení, zejména z výše plnění žalovaného, která plně odpovídá výši částky uvedené v listin ě uznání dluhu, je evidentní, že žalovaný takto plnil na dluh uvedený v tomto uznání, tzn. na jistinu dluhu neuhrazenou původnímu věřiteli během insolvenčního řízení, aniž by měl v úmyslu současně uznat nárok věřitele na zaplacení jakéhokoliv příslušenství. Stejným způsobem k plnění žalovaného přistupoval také původní věřitel, který platby žalovaného započetl na jistinu dluhu a úrok mu následně odpustil. Z toho vyplývá, že původní věřitel si byl vědom skutečností uvedených v uznání dluhu a jeho obsah respektoval. Uvedené právní jednání žalovaného se tak nepochybně muselo dostat do jeho dispozice, a proto soud shledal jako nadbytečné další důkazní návrhy směřující k prokázání existence či výše dluhu po skončení insolvenčního řízení, existence uznání dluhu či jeho doručení původnímu věřiteli (důkaz ověřovací knihou anonymizována dvě slova či výslechem insolvenčního správce).
10. Vzhledem k datu uzavření předmětné smlouvy o úvěru je podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku nutno vztahy mezi účastníky posoudit podle právní úpravy obch. zák. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úročení dlužné jistiny úrokovou sazbou 22,68 % ročně i po ukončení smluvního vztahu a zesplatnění úvěru až do doby úplného splacení pohledávky bylo mezi žalovaným a původním věřitelem sjednáno v čl. 13 produktových podmínek. Věřitel měl tedy nárok na zaplacení smluvního úroku i v období od 1. 3. 2014, což je datum, od kterého provedla žalobkyně kapitalizaci smluvního úroku, a to až do doby úplného zaplacení pohledávky, k čemuž v projednávané věci došlo dne 25. 10. 2021. Tento závěr soudu vychází z výše popsaného zjištění, že žalovaný postupnými splátkami po skončení insolvenčního řízení plnil výlučně na dluh uvedený v listin ě uznání dluhu, tzn. na jistinu dluhu neuhrazenou původnímu věřiteli v během insolvenčního řízení, aniž by měl v úmyslu současně uznat nárok věřitele na zaplacení jakéhokoliv příslušenství a původní věřitel tento postup respektoval. Oproti tomu žalobkyně, která po postoupení pohledávky vstoupila do práv a povinností původního věřitele, začala splátky žalovaného započítávat v rozporu s touto praxí na příslušenství pohledávky, konkrétně na smluvní úrok, aniž by žalovaného, který plnil stále stejným způsobem, na tuto skutečnost jednoznačným a srozumitelným způsobem upozornila. Výzva právního zástupce žalobkyně ze dne 7. 5. 2020 sice obsahuje náležitosti výzvy podle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), z jejího obsahu však nevyplývá, z jakých položek se skládá dlužná částka 28 950,59 Kč, zda i ona sama v sobě zahrnuje kapitalizované příslušenství a případně v jaké výši a za jaké období, či zda k jejímu úročení má docházet pouze v případě nezaplacení této jistiny. V tomto směru je výzva zcela neurčitá a pro dlužníka z ní srozumitelně nevyplývá informace o tom, že ze strany věřitele došlo ke změně započítávání přijatých úhrad.
11. Pokud žalovaný dluh uznal dne 10. 10. 2017 s tím, že s plněním započne od 15. 1. 2018 a první splátku odeslal dne 24. 1. 2018, existuje zde zřejmá časová souvislost mezi uznáním dluhu a jeho plněním, žalovaný po celou dobu plnil stále stejným způsobem a se stejným úmyslem, tedy na jistinu dluhu, kterou tak v plném rozsahu zaplatil. Na toto zjištění nemůže mít vliv skutečnost, že žalobkyně vyhodnocuje chování žalovaného jiným způsobem. Z obsahu uznání vyplývá, že vůlí žalovaného bylo plnit na uznaný dluh, který představoval pohledávku věřitele neuspokojenou v insolvenčním řízení, z takto provedených splátek nelze usuzovat, že žalovaný placením uznal nárok věřitele na zaplacení úroku, naopak z něj vyplývá, že uznání a splátky se vztahovaly výhradně k neuhrazenému zbytku dluhu po konkursu. Žalovaný tak uznaný (nepromlčený) dluh zaplatil k 25. 10. 2021, přičemž tímto způsobem zaplatil jistinu žalobou uplatněné pohledávky ve výši 13 604,29 Kč, která koresponduje s nezaplacenou částí původním věřitelem přihlášené pohledávky do insolvenčního řízení. Z tohoto důvodu byla žaloba na zaplacení této jistiny dluhu zamítnuta a z tohoto důvodu také nemohlo dojít ke konkludentnímu uznání nároku žalobkyně na zaplacení příslušenství pohledávky podle § 407 odst. 3 ve spojení s § 323 odst. 2 obch. zák., jak se domnívá žalobkyně, a k souvisejícímu prodloužení promlčecí doby u nároku žalobkyně na jeho zaplacení.
12. Podle § 397 obch. zák. činí promlčecí doba čtyři roky. Jelikož žaloba byla podána k soudu dne 1. 12. 2022, lze přiznat žalobkyni nárok na zaplacení smluvního úroku pouze za období od 1. 12. 2018 do 25. 10. 2021 (kdy došlo k doplacení jistiny úvěru žalovaným), a to za každý měsíc trvání dluhu vždy podle aktuální výše nedoplatku žalovaného. Nárok na zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku za období od 1. 3. 2014 do 30. 11. 2018 je promlčen a jelikož žalovaným byla důvodně vznesena námitka promlčení, nemohl být žalobkyni soudem přiznán. Žalobkyni nemohl být přiznán ani běžící smluvní úrok za další období od 26. 10. 2021 do zaplacení, když ode dne 25. 10. 2021 již žalovaný na jistině dluhu žalobkyni ničeho nedlužil. Žalobkyni tak byl přiznán nárok na zaplacení smluvního úroku ve výši 5 595,94 Kč sestávajícího z úroku ve výši 22,68 % ročně od 1. 12. 2018 do 16. 12. 2018 z částky 17 104,29 Kč, od 17. 12. 2018 do 16. 1. 2019 z částky 16 604,29 Kč, od 17. 1. 2019 do 15. 2. 2019 z částky 16 104,29 Kč, od 16. 2. 2019 do 15. 3. 2019 z částky 15 604,29 Kč, od 16. 3. 2019 do 15. 4. 2019 z částky 15 104,29 Kč, od 16. 4. 2019 do 16. 5. 2019 z částky 14 604,29 Kč, od 17. 5. 2019 do 16. 6. 2019 z částky 14 104,29 Kč, od 17. 6. 2019 do 24. 7. 2019 z částky 13 604,29 Kč, od 25. 7. 2019 do 21. 8. 2019 z částky 13 104,29 Kč, od 22. 8. 2019 do 22. 9. 2019 z částky 12 604,29 Kč, od 23. 9. 2019 do 28. 10. 2019 z částky 12 104,29 Kč, od 29. 10. 2019 do 21. 11. 2019 z částky 11 604,29 Kč, od 22. 11. 2019 do 19. 12. 2019 z částky 11 104,29 Kč, od 20. 12. 2019 do 23. 1. 2020 z částky 10 604,29 Kč, od 24. 1. 2020 do 20. 2. 2020 z částky 10 104,29 Kč, od 21. 2. 2020 do 22. 3. 2020 z částky 9 604,29 Kč, od 23. 3. 2020 do 26. 4. 2020 z částky 9 104,29 Kč, od 27. 4. 2020 do 25. 5. 2020 z částky 8 604,29 Kč, od 26. 5. 2020 do 23. 6. 2020 z částky 8 104,29 Kč, od 24. 6. 2020 do 23. 7. 2020 z částky 7 604,29 Kč, od 24. 7. 2020 do 23. 8. 2020 z částky 7 104,29 Kč, od 24. 8. 2020 do 24. 9. 2020 z částky 6 604,29 Kč, od 25. 9. 2020 do 22. 10. 2020 z částky 6 104,29 Kč, od 23. 10. 2020 do 23. 11. 2020 z částky 5 604,29 Kč, od 24. 11. 2020 do 27. 12. 2020 z částky 5 104,29 Kč, od 28. 12. 2020 do 21. 1. 2021 z částky 4 604,29 Kč, od 22. 1. 2021 do 22. 2. 2021 z částky 4 104,29 Kč, od 23. 2. 2021 do 21. 3. 2021 z částky 3 604,29 Kč, od 22. 3. 2021 do 21. 4. 2021 z částky 3 104,29 Kč, od 22. 4. 2021 do 25. 5. 2021 z částky 2 604,29 Kč, od 26. 5. 2021 do 24. 6. 2021 z částky 2 104,29 Kč, od 25. 6. 2021 do 22. 7. 2021 z částky 1 604,29 Kč, od 23. 7. 2021 do 24. 8. 2021 z částky 1 104,29 Kč, od 25. 8. 2021 do 26. 9. 2021 z částky 604,29 Kč a od 27. 9. 2021 do 25. 10. 2021 z částky 104,29 Kč.
13. Dále žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení. V písemném uznání dluhu žalovaného nebyla jednoznačně vymezena lhůta k plnění dluhu či jednotlivých splátek; žalovaný zde uvedl, že bude plnit podle svých možností, což bylo původním věřitelem, ale zpočátku i žalobkyní respektováno. V tomto období tedy žalovaný nemohl být s plněním v prodlení, přičemž počátek vzniku prodlení žalovaného je nutno stanovit podle § 340 odst. 1, 2 obch. zák., podle kterého byl žalovaný povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem o plnění požádán. K tomu došlo dne 7. 5. 2020, kdy byla podle podacího lístku žalovanému zaslána výzva k plnění, z níž přes výše uvedené nedostatky vyplývalo, že žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení celé dlužné částky z výše uvedené smlouvy a lhůta k plnění do 17. 5. 2020. Protože žalovaný požadavek uvedený ve výzvě nesplnil, dne 18. 5. 2020 se ocitl v prodlení se zaplacením aktuálně zbývajícího nedoplatku žalobou uplatněné jistiny úvěru, která k tomuto datu činila částku 8 605 Kč. Nárok na zaplacení úroku z prodlení byl tedy žalobkyni přiznán za období od 18. 5. 2020 do 25. 10. 2021 z částky 8 605 Kč ve výši 10 % ročně, tzn. v částce 1 240 Kč. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalovanému, který byl co do jistiny žalobou uplatněného nároku úspěšný v plném rozsahu, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 114,80 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen a.t.), ve výši 1 660 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů ze dne 9. 3. 2023 a ze dne 25. 4. 2023), paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 3 a.t. v částce 300 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená částkou 1 234,80 Kč. Platební místo bylo určeno dle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Toto rozhodnutí lze k návrhu soudně vykonat.