Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 60/2023-73
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Coufalíkem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 76 418 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 572 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 46 846 Kč s úrokem ve výši 95,92 % p. a. z částky 43 594,62 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 207 763 Kč, a s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 55 416 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 572 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 46 846 Kč s úrokem ve výši 95,92 % p. a. z částky 43 594,62 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 207 763 Kč, a s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 55 416 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 76 418 Kč s úrokem ve výši 95,92 % p. a. z částky 43 594,62 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 207 763 Kč, a s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 55 416 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 15. 5. 2019 smlouvu o úvěru číslo (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované dne 16. 5. 2019 úvěr ve výši 44 000 Kč. Žalovaná se zavázal splácet poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 151,63 % p. a. v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 607 Kč splatných vždy k 9. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaná však svůj smluvní závazek řádně a včas nehradila, když na dluh uhradila toliko ve dnech 10. 6. 2019, 9. 7. 2019, 9. 8. 2019 a 9. 9. 2019 vždy částku 3 607 Kč. Do dne zesplatnění vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč za prodlení žalované s úhradou splátek č. 5 a 6, u kterých se žalovaná ocitl v prodlení delším více jak 30 dnů (499 Kč za každou splátku). Dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 Smlouvy v celkové výši 400 Kč za prodlení žalované se splátkami č. 5 a 6, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení delším více jak 15 dnů (200 Kč za každou splátku). V důsledku prodlení žalované se splátkou č. 5 o více jak 65 dnů došlo v souladu s bodem 6.3 Smlouvy ke dni 15. 12. 2019 automaticky k zesplatnění celého úvěru. K tomuto datu se celá doposud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 54 018,36 Kč (jistina původního úvěru ve výši 43 594,62 Kč + dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 10 423,74 Kč) byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Jelikož žalovaná neuhradila po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den zesplatnění, byla povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení od 17. 12. 2019 až do jejího úplného zaplacení. Dle bodu 2.2 Smlouvy o úvěru byla povinna platit sjednané úroky za poskytnutí úvěru až do vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá pouze k původní jistině úvěru; výše smluvního úroku je přitom limitována na 120 % částky, kterou má žalovaná zaplatit dle části A) Smlouvy, tedy na částku 207 763 Kč. Po zesplatnění žalovaná ničeho neuhradila, takže ke dni podání žaloby žalobkyni dlužila částku 76 418 Kč tvořenou novou jistinu úvěru ve výši 54 018 Kč, smluvní pokutou před zesplatněním úvěru ve výši 998 Kč, náklady spojené s prodlením ve výši 400 Kč a smluvní pokutu po zesplatnění úvěru od 17. 12. 2019 do 13. 3. 2023 ve výši 21 002 Kč. Dále žalobkyně požaduje výše specifikované příslušenství. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní výzvu.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
Zjištěný skutkový stav
3. Dne 15. 5. 2019 podepsaly žalovaná jako klient a paní jméno příjmení jako zprostředkovatelka elektronicky návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru číslo (viz návrh na č. l. 6). Žalované byl rovněž předložen Předsmluvní formulář, v němž byly uvedeny podstatné náležitosti Smlouvy (viz předsmluvní formulář na č. l. 17). Žalobkyně zaslala žalované Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne 17. 5. 2019, jímž žalované sdělila, že akceptuje návrh na uzavření Smlouvy; o akceptaci Smlouvy svědčí rovněž akceptační doložka žalobkyně uvedená přímo v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru číslo s datem akceptace 16. 5. 2019. Součástí Oznámení byl rovněž splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru (viz oznámení na č. l. 10 vč. dodejky podepsané žalovanou na č. l. 22, návrh na č. l. 6). Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 44 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr spolu s úrokem z úvěru ve výši 129 136 Kč, tj. celkem částku 173 136 Kč, splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 607 Kč s tím, že každá splátka je splatná nejpozději do 9. dne příslušného měsíce, zápůjční úroková sazba činí 151,63 % ročně (RPSN 151,63 %). Podle bodu 4.2 Smlouvy se úvěr splácí anuitními splátkami, jejichž výše se nemění, v každé splátce je zahrnuta jak platba jistiny úvěru, tak také platba úroku z úvěru. Podle bodu 6.1 Smlouvy v případě, že se žalovaná ocitne v prodlení se zaplacením kterékoli splátky či její části vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení delším jak 30 dnů. Po zesplatnění úvěru právo na další smluvní pokuty již nevzniká. Tato smluvní pokuta je splatná do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti žalované k její úhradě. Podle bodu 6.2 Smlouvy má žalobkyně vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Podle bodu 6.3 písm. b) Smlouvy pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části delším než 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. K tomuto datu se také stanou splatnými veškeré úroky přirostlé do dne zesplatnění a také smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2 Smlouvy. Dle bodu 6.4 Smlouvy se dosud nesplacená jistina a úroky stávají ke dni zesplatnění součástí Nové jistiny úvěru. Dle bodu 6.5 Smlouvy jestliže žalovaná neuhradila novou jistinu úvěru, vzniká jí povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z nové jistiny denně. Dle bodu 6.7 Smlouvy má žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ze všech dlužných částek (viz návrh na č. l. 6, oznámení na č. l. 10).
4. Žalobkyně ověřila totožnost žalované dle kopie občanského průkazu (viz fotografie na č. l. 23 + 32). Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované prostřednictvím údajů sdělených žalovanou, podle nichž žalovaná pobírá invalidní důchod ve výši 9 640 Kč, nemá pravidelný příjem manžela ani jiné příjmy. Stran výdajů bylo uvedeno životní minimum ve výši 3 410 Kč, bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 1 000 Kč, tj. celkem 4 410 Kč a rezerva činí 500 Kč. Žalovaná uvedla, že je svobodná, má výuční list, bydlí ve státním/obecním bydlení. Celkově tak disponuje volnými zdroji ve výši 4 730 Kč (viz hodnocení klienta na č. l. 15). Žalobkyně ověřila příjem žalované ze sdělení České správy sociálního zabezpečení, podle něhož žalovaná pobírá invalidní důchod pro invaliditu II. stupně ve výši 9 642 Kč měsíčně (viz sdělení na č. l. 28). Žalobkyně nahlédla do nebankovního registru klientských informací s výsledkem bez skóre a s kódem příznaku 16, tj. klientova smlouva (smlouvy) je hodnocena jako špatná – negativní příznak (viz výpis z NRKI na č. l. 24), a dále výpisem z registru SOLUS bez záznamu (viz sjetina na č. l. 39). Po dokazování zůstalo naopak nejasno, zda a jakým způsobem žalobkyně ověřila výdaje žalované.
5. Žalobkyně poskytla žalované dne 16. 5. 2019 peněžní prostředky ve výši 44 000 Kč převodem na účet č. 115 bankovní účet, vedený u právnická osoba na pana jméno příjmení, jako variabilní symbol bylo použito číslo Smlouvy (viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 25, výpis na č. l. 31, sdělení právnická osoba na č. l. 60). Žalobkyně a pan příjmení příjmení prohlásili, že souhlasí s tím, aby byla jistina úvěru vyplacena na zmíněný účet a z něj probíhaly splátky úvěru (viz společné prohlášení na č. l. 29). Žalovaná uhradila ve dnech 10. 6. 2019, 9. 7. 2019, 9. 8. 2019 a 9. 9. 2019 vždy částku 3 607 Kč, tj. celkem částka 14 428 Kč (viz karta klienta na č. l. 13). Výzvou k zaplacení ze dne 11. 11. 2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě splátky č. 5, splatné dne 9. 10. 2019, a č. 6, splatné dne 9. 11. 2019, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 449 Kč. Současně ji upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru a na následky s tím spojené (viz výzva k zaplacení na č. l. 21). Výzvou k zaplacení ze dne 10. 12. 2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě splátky č. 5, splatné dne 9. 10. 2019, č. 6, splatné dne 9. 11. 2019, a č. 7, splatné dne 9. 12. 2019, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 998 Kč. Současně ji upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru a na následky s tím spojené (viz výzva k zaplacení na č. l. 20). Dopisem ze dne 15. 12. 2019 sdělila žalobkyně žalované, že došlo ke zesplatnění celého úvěru, současně ji vyzvala k okamžité úhradě (nejpozději do 10 dnů ode dne odeslání oznámení) dlužných částek v celkové výši 55 416 Kč. Žalovaná byla rovněž informována o vzniku povinnosti hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužných částek až do zaplacení (viz oznámení na č. l. 14). Žalovaná byl nakonec vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 21. 2. 2023 (viz předžalobní výzva na č. l. 12). Žalovaná ničeho neuhradila (viz karta klienta na č. l. 13 korespondující nezpochybněným tvrzením žalobkyně).
6. V okamžiku uzavření Smlouvy, tj. v květnu 2019 činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu 8,30 % ročně, při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let včetně činila 8,23 % ročně (viz databáze ARAD na č. l. 66).
Právní posouzení věci
7. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely dne 16. 5. 2019 písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 44 000 Kč. Žalovaná se zavázal úvěr vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 151,63 % ročně z poskytnuté částky, tedy úrok ve výši 129 136 Kč, to vše v úhrnné výši 173 136 Kč v 48 měsíčních splátkách po 3 607 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta na 9. 6. 2019 a každá další splátka byla splatná vždy k 9. dni příslušného měsíce a roku. Žalobkyně jistinu úvěru ve výši 44 000 Kč poskytla žalované na sjednaný účet uvedený ve Smlouvě dne 16. 5. 2019. Žalovaná následně na úvěr uhradila částku 14 428 Kč.
8. Ačkoliv na předložené Smlouvě je podpis obou smluvních stran, soud shledal, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
9. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalované na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka a informací získaných od žalované. Jinými podklady než těmi, co jsou v žalobě obsaženy, žalobkyně nedisponuje. Činnost žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti žalované však soud shledal v tomto konkrétním případě jako formální a nedostatečnou. Co se týče příjmu žalované z invalidního důchodu, tento byl shledán ve výši 9 640 Kč, přičemž žalobkyně jej řádně ověřila sdělením České správy sociálního zabezpečení. Co se týče obvyklých životních výdajů žalované, zde má soud za to, že nelze automaticky vycházet z životního minima ve výši 3 410 Kč, nýbrž je i tyto výdaje určitým způsobem ověřovat, což se však nestalo. Co se potom týče nákladů na bydlení (nájemné a inkaso) ve výši 1 000 Kč při sdělení, že žalovaná bydlí ve státním/obecním bydlení při zjištění, že žalovaná měla při podpisu Smlouvy trvalý pobyt ve Zlíně, se jeví jako vysoce pochybné. Bylo proto na žalobkyni, aby výdaje žalované blíže zkoumala, například prostřednictvím vyžádání si výpisu z účtu, složenek apod. O nedobré finanční situaci žalované ostatně svědčí výpis z nebankovního registru klientských informací s výsledkem bez skóre a s kódem příznaku 16, tj. klientova smlouva (smlouvy) je hodnocena jako špatná – negativní příznak. Problematickou finanční situaci rovněž naznačuje skutečnost, že žalovaná si nechala vyplatit úvěr na cizí účet, z něhož měl být dluh splácen, jakož i skutečnost, že žalovaná byla schopna řádně uhradit jen čtyři předepsané splátky. Stran problematického posuzování úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (zejména stran nedostatečného zkoumání výdajů žalované) lze rovněž odkázat na rozsudek zdejšího soudu ze dne 10. 11. 2020, č. j. 46 C 281/2020 -62, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2021, č. j. 28 Co 15/2021 -97, rozsudek zdejšího soudu ze dne 26. 7. 2021, č. j. 41 C 84/2021 -75, či ze dne 5. 1. 2022, č. j. 36 C 381/2021 -89.
10. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tj. před novelou č. 96/2022 Sb. ) naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20 ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.
11. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěru založeného Smlouvou (tedy ani požadovanou jistinu, ani smluvní pokuty, ani náklady na vymáhání, ani požadované příslušenství), nýbrž toliko z titulu bezdůvodného obohacení dle 87 zákona č. 257/2016 Sb. , které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ), které spočívá v tom, že žalovaná obdržela částku 44 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaná na dluh uhradila celkově 14 428 Kč, a proto bezdůvodné obohacení aktuálně činí 29 572 Kč.
12. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ).
13. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 29 572 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalované zůstaly soudu pro její pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 větou první zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), tak, že uložit žalované povinnost uhradit dlužnou částku 29 572 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
14. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 572 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), naopak pro nedůvodnost zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 46 846 Kč s úrokem ve výši 95,92 % p. a. z částky 43 594,62 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 207 763 Kč, a s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 55 416 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení (výrok II.).
15. Závěrem soud podotýká, že i kdyby shledal, že žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalované, nebylo by možné jí přiznat na základě Smlouvy jí požadované plnění v celé výši. Jestliže si totiž smluvní strany sjednaly úrok ve výši 151,63 %, lze učinit závěr, že takto sjednaná výše úroku se však zjevně příčí dobrým mravům, když představuje úrok, který podle judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , či ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011 ) mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu, která v době uzavření Smlouvy (květen 2019) činila podle statistiky České národní banky při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let včetně 8,23 % ročně. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku obsažené ve Smlouvě by bylo i z tohoto důvodu absolutně neplatné podle § 588 o. z. Protože bylo sjednáno, že jistina má být úročena, avšak její výše nebyla platně ujednána, byla by žalovaná v souladu s § 1802 o. z. povinna hradit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy, tj. v daném případě roční úrok ve výši 8,23 % p. a. Takto správně stanovená úroková sazba by měla přitom vliv na výši nové jistiny úvěru, na smluvní pokutu po zesplatnění, na smluvní úrok, jakož i na částku, od níž by se odvíjel zákonný úrok z prodlení.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 29 572 Kč (přiznaná jistina), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 234 579,28 Kč (jistina + poplatky + smluvní pokuty ve výši 76 418 Kč + úrok z prodlení od 17. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 18 507,43 Kč + smluvní úrok od 17. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 139 653,85 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 12,61 % v poměru k neúspěchu 87,39 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 74,78 %. Žalovaná však žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se ani nepodávají z obsahu soudního spisu, a proto soud rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně, ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, oprávněná strana (žalobkyně) může podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.