Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 25/2023-26
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 13 930 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 5 680 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 680 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 8 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 570 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení a dále v rozsahu částky 2 500 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 5 680 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 680 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 8 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 570 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení a dále v rozsahu částky 2 500 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 13 930 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 16. 2. 2021 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni půjčenou částku a dále částku ve výši 3 250 Kč (poplatek), a to do 18. 3. 2021. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 4 320 Kč. Kromě dlužné jistiny a úroku z prodlení požaduje žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 2 500 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a částku 680 Kč představující smluvní pokutu. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovaným).
2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“).
3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 16. 2. 2021 s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytla částku 10 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 3 250 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku ve výši 13 250 Kč (10 000 Kč + 3 250 Kč) do 18. 3. 2021 RPSN činila u této zápůjčky 2 969 %. Žalovaný úvěrovou smlouvu podepsal prostřednictvím PIN kódu. Žalovaný uhradil částku ve výši 4 320 Kč.
4. Z Potvrzení o platbě ze dne 13. 10. 2022 soud zjistil, že dne 16. 2. 2021 zaslala žalobkyně na účet žalovaného č. bankovní účet částku ve výši 10 000 Kč. Z přípisu od právnická osoba příjmení anonymizováno ze dne 2. 2. 2023 bylo zjištěno, že dne 16. 2. 2021 byla na účet žalovaného č. bankovní účet připsána částka 10 000 Kč.
5. Ze sdělení žalobkyně soud zjistil, že v době uzavření smlouvy o zápůjčce byl žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou u právnická osoba a.s. s měsíčním příjmem ve výši 25 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v podnájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou 7 000 Kč. Žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru předložil výplatní pásky za měsíce prosinec 2020 a leden 2021. Na základě svých propočtů dospěla žalobkyně k závěru, že žalovanému zbývá v průměru částka ve výši 12 211 Kč měsíčně, byl tedy schopen uhradit půjčenou částku ve výši 10 000 Kč.
6. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
15. Z důkazů předložených žalobkyní nebylo prokázáno, že by mezi ní a žalovaným došlo dne 16. 2. 2021 k uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce. Předložená smlouva o zápůjčce není účastníky řádně podepsána (u jména žalovaného pouze uveden PIN kód) a ani z jiných důkazů nelze dojít k závěru, že by k uzavření tvrzené smlouvy skutečně došlo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně svá tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru neprokázala, má nárok pouze na zaplacení bezdůvodného obohacení, a to za předpokladu, že by bylo prokázáno, že žalovanému skutečně finanční prostředky poskytla. Poskytnutí finančních prostředků bylo prokázáno potvrzeními o provedených platbách, ze kterých vyplývá, že žalobkyně poskytla na účet žalovaného dne 16. 2. 2021 částku 10 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 4 320 Kč. Žalobkyně tak má ve smyslu § 2991 o. z. nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto, po odečtení plateb přijatých od žalovaného (půjčeno 10 000 Kč, zaplaceno 4 320 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku ve výši 5 680 Kč. Ve smyslu § 1970 o. z. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
16. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou. Nad rámec soud uvádí, že i kdyby soud akceptoval takový způsob uzavření smlouvy o zápůjčce, byla by smlouva o zápůjčce absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) před poskytnutím úvěru nezkoumala a neprověřila tvrzené měsíční výdaje žalovaného, ale vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovaným. Navíc s ohledem na charakter zápůjčky (na jeden měsíc) a na rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného bylo zřejmé, že žalovaný nebyl schopen dlužnou částku žalobkyni ve lhůtě splatnosti zaplatit, když dle výpočtů žalobkyně zbývala žalovanému měsíčně částka 12 211 Kč, ale smlouvou se zavázal vrátit částku 13 250 Kč.
17. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný byl ve věci úspěšný z větší části a měl by tak vůči žalobkyni právo na částečnou náhradu nákladů řízení, ale žádné náklady mu nevznikly (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v obec, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.