Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 299/2021-108

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci

žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce

se sídlem adresa žalobkyně

zastoupený anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem

se sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození

bytem adresa žalovaného, země

o zaplacení 30.000 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 30.000 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně za dobu od 3. 3. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení

- úroku z prodlení ve výši 4.405,83 Kč

- úroku ve výši 10.415,83 Kč

- úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 30.000 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020

- úroku 29 % ročně z částky 30.000 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 30.000 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně za dobu od 3. 3. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení - úroku z prodlení ve výši 4.405,83 Kč - úroku ve výši 10.415,83 Kč - úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 30.000 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020 - úroku 29 % ročně z částky 30.000 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 30.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4.405,83 Kč, s úrokem ve výši 10.415,83 Kč, s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 30.000 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že žalovaný dne 15. 11. 2017 uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba smlouvu o zápůjčce, na základě níž obdržel v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit navíc poplatek 19.771 Kč, která se skládá z úroku ve výši 4.919 Kč, z odměny za zpracování a doručení 7.760 Kč a z částky za administrativní činnost 7.092 Kč. Celkovou částku měl žalovaný zaplatit ve dvanácti splátkách po 4.148 Kč měsíčně, poslední splátka byla stanovena na 15. 11. 2018. Žalovaný však neuhradil ničeho. Původní věřitel před uzavřením smlouvy ověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu. Kapitalizovaný úrok z prodlení 4.405,83 Kč byl vypočten v sazbě 8,5 % ročně z jistiny 30.000 Kč za dobu od 9. 5. 2018 do 20. 1. 2020. Kapitalizovaný úrok 10.415,83 Kč byl vypočten v sazbě 29 % ročně z téže jistiny za dobu od 16. 1. 2018 do 20. 1. 2020. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou.

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný je občanem Slovenské republiky. Na adrese adresa žalovaného, v České republice, kterou uvedl žalobce v žalobě, žalovaný již nebydlí a žádnou zásilku se soudu na tuto adresu žalovanému nepodařilo doručit. Předvolání k dnešnímu jednání spolu s žalobou a doplněním žaloby proto byly žalovanému doručeny na adresu jeho bydliště ve Slovenské republice Okresním soudem v Galantě. Žalovaný si zásilku nepřevzal, proto Okresní soud v Galantě dne 3. 1. 2023 zveřejnil na úřední desce soudu oznámení o této zásilce, a tato zásilka tak byla doručena v souladu s právními předpisy Slovenské republiky. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Z y Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný na tomto formuláři požádal dne datum původního věřitele právnická osoba o poskytnutí zápůjčky 30.000 Kč. Uvedl, že je státním občanem Slovenské republiky, sdělil adresu ve Slovenské republice i v České republice, dále uvedl, že žije s rodiči, zápůjčku potřebuje na vybavení domácnosti, nemá vyživované osoby, nevlastní auto, je osobou samostatně výdělečně činnou, je pracovně zařazen ve stavebnictví, jeho IČ je číslo, jeho čistý příjem činí částka měsíčně, počet zdrojů příjmů je pouze jeden. Další čistý příjem domácnosti byl částka, a zaměstnání žalovaného bylo ověřeno výpisy z bankovního účtu. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily částka. Žalovaný neměl kreditní kartu, neměl zápůjčku u jiné společnosti, měl bankovní účet na své jméno a jeho výplatním dnem byl 30. den. Ověřenými dokumenty byl živnostenský list, tři výplatní pásky – faktury a výpis z účtu za srpen, září a říjen 2017. K této ě nebyly připojeny žádné doklady, např. živnostenský list, výplatní pásky, faktury, výpisy z účtu, které jsou v ě zmiňovány. Soud nahlédnutím do živnostenského rejstříku zjistil, že žalovaný zde není veden a shora uvedené identifikační číslo v České republice neexistuje.

4. Ve stejný den 15. 11. 2017 uzavřel žalovaný s původním věřitelem právnická osoba, IČO, Smlouvu o zápůjčce – příjmení v hotovosti číslo. Z této smlouvy soud zjistil, že původní věřitel prohlásil, že poskytuje žalovanému zápůjčku 30.000 Kč, a žalovaný podpisem na smlouvě potvrdil, že tuto částku v místě svého bydliště převzal v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit původnímu věřiteli navíc poplatek 19.771 Kč, který se skládá z úroku ve výši 4.919 Kč, z částky 7.760 Kč za zpracování, doručení a flexibilní splácení, a z částky 7.092 Kč za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkem měl žalovaný uhradit původnímu věřiteli 49.771 Kč formou dvanácti splátek ve výši 4.148 Kč měsíčně, poslední splátka činila pouze 4.143 Kč.

5. Podle tabulky umoření žalovaný na zápůjčku neuhradil ničeho.

6. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 20. 1. 2020 uzavřel původní věřitel právnická osoba jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž na straně 45 seznamu postoupených pohledávek se nacházela pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem z 20. 1. 2020, jímž původní věřitel žalovaného rovněž vyzval k zaplacení dlužné částky již žalobci do 10 dnů od data doručení. Podle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 14. 2. 2020.

7. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 11. 5. 2020, který byl podle podacího lístku žalovanému odeslán doporučeně dne 12. 5. 2020.

8. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný dne 15. 11. 2017 požádal původního věřitele právnická osoba o zápůjčku 30.000 Kč a sdělil shora uvedené skutečnosti o svých poměrech. V databázi živnostenského rejstříku nebyl žalovaný nalezen ani podle jména, ani podle identifikačního čísla. Dne 15. 11. 2017 uzavřel žalovaný s původním věřitelem smlouvu o zápůjčce a ihned obdržel dohodnutou částku 30.000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit kromě poskytnutých peněžních prostředků ještě navíc poplatek 19.771 Kč, a to vše měl splatit ve dvanácti měsíčních splátkách do 15. 11. 2018. Žalovaný však neuhradil ničeho. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovaným, žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno shora uvedeným dopisem. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě.

9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle č. a podle o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o zápůjčce upravuje v  tak, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V souladu s ustanovením lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Původní věřitel jakožto zapůjčitel splnil svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce tím, že žalovanému poskytl ihned v hotovosti dohodnutou částku 30.000 Kč. Žalovaný tuto částku přijal, avšak nedostál zcela své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky, když jeho platby nepostačovaly ke krytí jeho závazků ze smlouvy.

10. Smlouvu o zápůjčce jakožto jeden z druhů smlouvy o spotřebitelském úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě spotřebitelského úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení a 2 , podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovená v  až téhož zákona. Podle byl původní věřitel před uzavřením žalované smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.

11. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný je cizí státní příslušník, občan Slovenské republiky, že bydlí u rodičů, nemá vyživované osoby, nevlastní auto a je osobou samostatně výdělečně činnou. V žádosti o úvěr je uvedeno identifikační číslo žalovaného, které však v České republice neexistuje, a žalovaný není veden v živnostenském rejstříku, což mohl původní věřitel zcela snadno zjistit. Podle zákaznické karty žalovaný předložil živnostenský list původnímu věřiteli a jeho zaměstnání mělo být ověřeno výpisy z bankovního účtu, tyto y však žalobce nepředložil. Údaje o příjmu žalovaného za poslední tři měsíce zahrnují čistý příjem žalovaného částka s tím, že má jeden zdroj příjmů, k tomu jsou uvedeny další čisté příjmy blíže nespecifikované domácnosti 23.000 Kč. Není zřejmé, které osoby takovýchto příjmů dosahují, zda takové osoby s žalovaným společně hospodaří, zda žalovaný je oprávněn využívat těchto příjmů jiných osob. K ověření příjmu žalovaný podle žádosti o spotřebitelský úvěr předložil tři výplatní pásky, faktury. Z tohoto údaje není zřejmé, o jaké doklady se vlastně jednalo a za jaká období byly vystaveny. Žalovaný podle téže y měl předložit ještě výpisy z účtu za srpen, září a říjen 2017. Tento doklad žalobce nepředložil, není tedy zřejmé, jaké skutečnosti z něj byly původním věřitelem zjištěny. Rozporuplné však je to, že na jedné straně je uvedeno, že žalovaný je živnostník, a na druhé straně jeho výplatní den je 30. den a předložil tří výplatní pásky. Výdajovou stránkou žalovaného se původní věřitel příliš nezabýval, žalovaný uvedl pouze odhadované měsíční výdaje částka bez jakékoli specifikace, a tyto výdaje nebyly žádným způsobem ověřeny. Pokud jde o výpisy z účtu za srpen, září a říjen 2017 a faktury, nebylo zjištěno, o jaké faktury konkrétně se jedná, kolik kusů jich bylo předloženo, na jaké částky byly vystaveny, kdo je vystavil, na koho a za jaké plnění a v které době. Pokud byly předloženy výpisy z bankovního účtu žalovaného, není zřejmé, jaké hodnoty tam byly uvedeny a z jakých údajů původní věřitel vycházel. Pokud by žalovaný skutečně byl osobou samostatně výdělečně činnou, nebylo by možné učinit z bankovních výpisů či faktur závěr o čistém měsíčním příjmu žalovaného, když není zřejmé, jak dlouhou dobu podnikal, jaké údaje měl uvedeny v posledním daňovém přiznání. Nepostačovaly by tudíž nějaké blíže nespecifikované příjmy za blíže nespecifikovaná období, avšak bylo by třeba ještě zohlednit nejen příjmy, ale též výdaje žalovaného a jeho daňovou povinnost, a pouze tímto způsobem by bylo možné zjistit jeho čistý měsíční příjem. Původní věřitel si však tímto způsobem nepočínal. Pokud by skutečně žalovaný měl čistý měsíční příjem 23.000 Kč a měsíční výdaje 15.000 Kč, rozdíl činí 8.000 Kč, a po odpočtu splátky 4.148 Kč měsíčně by žalovanému tak na měsíc zbyla částka 3.852 Kč na neočekávané výdaje, což soud považuje za částku velice nízkou. Rizikovým faktorem při návratnosti poskytnutých peněžních prostředků byla rovněž skutečnost, že žalovaný je cizím státním příslušníkem. Z údajů zjištěných žalobcem nelze v žádném případě dovodit, že by žalovaný měl na území České republiky jakýkoli příjem, ať už z podnikání či ze zaměstnání. Žalovaný mohl kdykoli opustit Českou republiku, a tudíž komunikace původního věřitele s žalovaným mohla být obzvláště ztížena, a tedy i dobytnost pohledávky.

12. Původní věřitel měl zjistit ohledně žalovaného více údajů ohledně jeho příjmové i výdajové stránky, a tyto údaje měl ověřit, což se však nestalo. Původní věřitel ze skutečností, které u žalovaného zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva o zápůjčce neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona.

13. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Původnímu věřiteli muselo být zřejmé, že žalovaný není schopen reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěr splácet.

14. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. , povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

15. Za takové situace soud žalovanou úvěrovou smlouvu, respektive smlouvu o zápůjčce, považuje za absolutně neplatnou podle . Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky či poplatky. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v  , podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel žalovanému poskytl částku 30.000 Kč, z čehož žalovaný ničeho nevrátil. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tedy představuje 30.000 Kč.

16. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté dluh splnit bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je shora uvedený dopis odeslaný žalovanému dne 14. 2. 2020. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal 19. 2. 2020, žalovaný měl plnit podle výzvy do 10 dnů, tedy do 2. 3. 2020. Následujícího dne 3. 3. 2020 se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu , a od téhož dne mu vznikla povinnost platit podle úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v  vládního Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.

17. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením . Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v  . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením výše citovaným dopisem.

18. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci žalovanou částku 30.000 Kč s úrokem z prodlení až od 3. 3. 2020 do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně úroku a zbývající části úroku z prodlení.

19. Žalovaný měl ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce. Součet kapitalizovaného úroku z prodlení 4.405,83 Kč, úroku ve výši 10.415,83 Kč a úroku 29 % ročně z jistiny kapitalizovaného za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, který činí 27.244,10 Kč, značně převyšuje přiznanou částku 30.000 Kč a přiznaný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni tohoto rozhodnutí. Žalovanému tak v souladu s ustanovením vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu. Žalovanému však žádné náklady nevznikly, a soud tedy rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.