Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 224/2022-47
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
státní příslušnost země
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 18 359,80 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 18 359,80 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 18 359,80 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 18 359,80 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 18 359,80 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhá po žalovaném zaplacení částky 18 359,80 Kč, z titulu smluvní pokuty sjednané smlouvou o úvěru číslo kterou žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum. V článku 6.5 smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného s plněním ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně.
2. K výzvě soudu doplnila žalobkyně skutková tvrzení ohledně splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žadatele před poskytnutím úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně posouzena na základě údajů uvedených samotným žalovaným ve formuláři hodnocení klienta a dále dokladů o příjmech klienta a výpisů z databáze SOLUS a NRKI. Dále bylo zjištěno, že žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný a obchodník jednající s klientem doporučil úvěr ke schválení. Pravidelný příjem žadatele byl zjištěn z pracovní smlouvy a výplatních pásek za květen až červen 2017. Dále byly žadatelem poskytnuty informativní výpisy z bankovního úču. Žadatel dále uvedl, že nemá žádné předchozí úvěry ve stavu žalobního vymáhání. Na základě zjištěných informací rozhodla žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 70 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh nehradil řádně a včas, proto došlo k zesplatnění úvěru dne datum. Platebním rozkazem Okresního soudu Brno – venkov č.j.
spisová značka ze dne 14. 9. 2019 byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobkyni dluh ze smlouvy o úvěru a smluvní pokutu z nové jistiny úvěru do datum.
3. Žalobkyně se domáhá zaplacení smluvní pokuty sjednané smlouvu o úvěru ve výši 0,1 % denně z částky 59 978,12 Kč za období od datum do datum ve výši odpovídají limitům stanoveným §122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru 18 359,80 Kč. Ke dni podání žaloby nebylo žalovaným ničeho zaplaceno, ani na základě předžalobní výzvy.
4. Žalovaný se ve věci samé, k výzvě soudu, nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.
5. Pravomoc a příslušnost Okresního soudu ve Vyškově je dána v souladu s ustanovením kapitoly II. oddílu 1, článku 7, odstavec 1, písmeno b), odrážka druhá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis), dle kterého osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty.
6. K jednání nařízenému ve věci dne datum, se žalovaný nedostavil. Zástupce žalobkyně se dostavil a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. I když žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, soud v daném případě tento rozsudek nevydal, neboť, jak je níže uvedeno, shledal uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou.
7. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného a provedl dokazování listinnými důkazy: záznamem o hlášení k pobytu ze dne datum, kopií průkazu o povolení k pobytu žalovaného na území ČR, smlouvou o úvěru číslo ze dne datum, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne datum, platebním rozkazem Okresního soudu v Brně č.j. číslo jednací ze dne 14. 2. 2019, předžalobní výzvou ze dne datum a poštovním podacím archem ze dne datum.
8. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu:
9. Žalovaný uzavřel dne datum se žalobkyní smlouvu o úvěru číslo. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit úvěr spolu s úrokem 138,18 % ročně ve 30 měsíčních splátkách po 5 927 Kč. Úvěr byl zesplatněn datum pro porušení povinnosti žalovaného hradit splátky. Smlouvou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.
10. Úvěruschopnost žalovaného posoudila žalobkyně na základě informací poskytnutých klientem a uvedených v kartě hodnocení klienta. Dále prověřila žalovaného v registru SOLUS a NRKI, insolvenčním rejstříku, databázi neplatných dokladů totožnosti, vše s negativním výsledkem. Žalobkyně vycházela z údajů ve formuláři hodnocení klienta, dle kterých byl příjem žadatele ze mzdy 17 961 Kč, měsíční náklady činily 8 809 Kč, tyto náklady tvořily částka 3 410 Kč odpovídající životnímu minimu a další výdaje uvedené žalovaným. Příjem žalovaného byl ověřen z pracovní smlouvy a výplatních pásek za květen – červen 2017. Dále měla žalobkyně k dispozici informativní výpisy z bankovního účtu žadatele. Volné zdroje ke splácení byly stanoveny ve výši 8 155 Kč. Kartu hodnocení klienta, ani pracovní smlouvu, výplatní pásky a výpisy z bankovního účtu žalobkyně k důkazu nepředložila.
11. Z lustrace v informačním systému ISZR soud zjistil, že žalovaný je cizí státní příslušník, státní občanství Slovensko. Je ženatý od datum a má tři děti (ročník 2017, 2018 a 2020). Ke dni sjednávání úvěru byl tedy žalovaný ženatý a měl jedno dítě (datum narození). Soud důvodně předpokládá, že manželka žalovaného byla v té době na mateřské dovolené.
12. Závazkový vztah, vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným ze smlouvy o úvěru se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo a zákonem číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
13. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
17. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
18. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.
III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
19. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení smluvní pokuty sjednané pro případ prodlení dlužníka ve smlouvě o úvěru číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným v postavení spotřebitele (dlužníka) dne datum. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.
20. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
21. Soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a ke splnění důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žadatele. Žalobkyně byla zároveň poučena, ve smyslu § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o povinnosti na podporu svých tvrzení označit a předložit důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř.), s tím, že nerespektování této povinnosti může vést k zamítnutí žaloby, popř. její části pro neunesení důkazního břemene. Žalobkyně na výzvu soudu důkazy ke svým tvrzením nepředložila.
22. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála svým procesním povinnostem a neunesla důkazní břemeno, když k výzvě soudu neprokázala svá tvrzení o splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr. S ohledem na uvedený závěr pak soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou. Nároky žalobkyně vůči žalovanému jsou tak omezeny na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, neboť v případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i vedlejší nárok na zaplacení smluvní pokuty sjednané ve smlouvě sdílí jeho osud.
23. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byl nárok na zaplacení smluvní pokuty (nikoli jistina dluhu), soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odstavec 1 občanského soudního řádu, dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byl zcela úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.