Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 380/2022-76

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 30.945,90 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žaloba se pro částku 15.118 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 10.9.2022 do zaplacení, pro úroky z prodlení ve výši 3.782,90 Kč, pro částku 15.827,90 Kč, pro úrok ve výši 21.591,41 Kč a pro úrok ve výši 55,97% ročně z částky 11.922,84 Kč od 10.9.2022 do zaplacení zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se pro částku 15.118 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 10.9.2022 do zaplacení, pro úroky z prodlení ve výši 3.782,90 Kč, pro částku 15.827,90 Kč, pro úrok ve výši 21.591,41 Kč a pro úrok ve výši 55,97% ročně z částky 11.922,84 Kč od 10.9.2022 do zaplacení zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 15.118 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 10.9.2022 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 3.782,90 Kč, částky 15.827,90 Kč, úroku ve výši 21.591,41 Kč a úroku ve výši 55,97% ročně z částky 11.922,84 Kč od 10.9.2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 17.12.2020 dosáhne částky 98.956 Kč. Svůj nárok opřel o skutečnost, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou žalovaný podepsal dne 19.11.2019. Žalovanému byl na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 49.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 55,97% ročně splácet ve 24 měsíčních splátkách ve výši 3.436 Kč splatných vždy k 11. dni každého kalendářního měsíce počínaje prosince 2019 dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného (dokladů o příjmech, prohlášení dlužníka), kdy bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Byla ověřena historie žadatele v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 19.11.2019. Žalovaný uhradil částku 3.436 Kč dne 10.12.2019, 10.2.2020, 10.3.2020, 7.5.2020, 26.5.2020, 26.5.2020, 15.6.2020, 11.8.2020, 4.9.2020, 7.9.2020. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut u splátek 3, 4, 11, 12 v celkové výši 1.996 Kč (žalobce má právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů). Smluvní pokuta je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Žalobci vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované u splátek 2, 3, 4, 5, 11, 12 v celkové výši 1.200 Kč (žalobce má právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů). Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru (pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru). K zesplatnění celého úvěru došlo k datu 15.12.2020. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny s tím, že tuto jistinu ve výši 39.358,84 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo ujednáno, že je žalobce oprávněn požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Mezi účastníky bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě od 17.12.2020 až do zaplacení. Dále bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru, až do skutečného vrácení jistiny s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru. Po zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil částku 3.436 Kč dne 7.1.2021, částku 3.500 Kč dne 4.2.2021, 4.3.2021, 10.5.2021, částku 500 Kč dne 31.8.2021, částku 1.000 Kč dne 16.9.2021, 8.10.2021, 5.11.2021, 7.12.2021, 7.1.2022, 4.2.2022, 7.3.2022, 8.4.2022, 9.5.2022, 8.6.2022, 11.7.2022, 15.8.2022, 9.9.2022. Žalovaný tak žalobci dluží novou jistinu úvěru ve výši 11.922,84 Kč, smluvní pokutu ve výši 1.996 Kč, náhradu nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1.200 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny ve výši 15.827,90 Kč, úrok ve výši 30.946,74 Kč a 55,97% ročně z jistiny ve výši 11.922,84 Kč od 10.9.2022 do zaplacení. Žalovaný nic neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

V podání ze dne 13.3.2023 žalobce uvedl, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů o příjmech, z výpisů z databází NRKI a SOLUS a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech plynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 31.000 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 13.400 Kč a volné zdroje ke splácení činí 16.600 Kč. Byl proveden scoring klienta. Žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání. Doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. Žalobce ověřil pracovní smlouvu žalovaného, dokládající, že v době uzavření úvěrové smlouvy byl žalovaný zaměstnancem a jeho zaměstnavatele, dále výplatní pásky dokládající příjem žalovaného. Informativní výpis z bankovního účtu doložil, že žalovaný je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 1.300 Kč (nájem + inkaso). Žalobce vycházel z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě. Žalovaný neuvedl žádnou osobu, k níž by měl vyživovací povinnost. V době uzavření úvěrové smlouvy měl s žalobcem uzavřenou další souběžnou úvěrovou smlouvu, kde žalovaný uvedl měsíční splátku 8.690 Kč. Žalobce nemá k ostatním výdajům žalovaného další doklady. Žalobce spoléhal na prohlášení žalovaného, kterým se zavazuje přiznat veškeré své příjmy, ale i výdaje, a to pravdivě a bez jakéhokoliv zatajení. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z návrhu smlouvy o úvěru číslo ze dne 19.11.2019 ve spojení s předsmluvním formulářem ze dne 19.11.2019 oba podepsané žalovaným soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným. Předmětem byl bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 49.000 Kč, doba trvání úvěru byla 24 měsíců. Žalovaný se zavázal zaplatit 24 měsíčních splátek ve výši 3.436 Kč měsíčně, splátky budou hrazeny nejpozději 11. dne každého kalendářního měsíce. Strany si sjednaly pevnou zápůjční sazbu na celou dobu splácení úvěru ve výši 55,97% ročně. Výše předpokládané RPSN byla 72,81%. Celková částka, kterou klient zaplatí, činila 82.464 Kč. Pod bodem 2.2 smlouvy si strany sjednaly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, úrok běží i po zesplatnění úvěru, když po té i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru a to až do její úplné úhrady. Strany si dále sjednaly, že poskytoval je oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120% celkové částky, kterou má klient zaplatit. Mezi stranami byly dohodnuty i důsledky vyplývající z prodlení klienta. Bod 6.1 – jestliže je klient v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení, souhrn veškerých smluvních pokut činí maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok. Bod 6.2 – poskytovatel má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením klienta, výše náhrady nákladů činí u každé splátky u které je klient v prodlení s úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč, náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení. Bod 6.3 – jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění úvěru (okamžitě se stávají splatnými jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, smluvní pokuty a náhrady nákladů). Bod 6.4 – ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny, novou jistinu úvěru je klient povinen zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru a poskytovatel je oprávněn požadovat, aby mu klient v případě prodlení s neuhrazením nové jistiny zaplatil zákonné úroky z prodlení z celé nové jistiny. Bod 6.5 – jestliže klient po zesplatnění nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny za každý den prodlení, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do zaplacení. Bod 6.7 při prodlení klienta s hrazením jakéhokoliv peněžitého dluhu je poskytovatel oprávněn požadovat zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky.

Z oznámení o schválení úvěru datovaném dne 20.11.2019 soud zjistil, že žalobce akceptoval návrh na uzavření smlouvy. Žalobce zde opakuje předmět úvěru a celkovou výši částky, kterou má žalovaný zaplatit, splátky a jejich počet a úrokovou sazbu a RPSN (ve výši 75,24%). Součástí oznámení je splátkový kalendář. Žalovaný převzal oznámení osobně dne 25.11.2019.

Podle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 49.000 Kč vyplacena na účet 0 bankovní účet dne 19.11.2019.

Žalobce se zabýval úvěruschopností žalovaného. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán od 18.1.1996 na dobu neurčitou a označil zaměstnavatele, je svobodný, nežije ve společné domácnosti s partnerkou, forma bydlení – státní/obecní, jeho příjmy činila částka 31.000 Kč, jeho výdaje činily životní minimum 3.410 Kč, bydlení 1.300 Kč, splátky žalobci 8.690 Kč, rezerva 1.000 Kč. Volné zdroje činila částka 16.600 Kč. Podle formuláře hodnocení klienta je uvedeno skóre žalovaného ve výši 274 (nízké body do interní anonymizována dvě slova, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně odmítán), kód příznaku není uveden.

Z lustrace žalovaného v registru SOLUS soud zjistil, že žalovaný registrem prochází. Vznik příznaku 16.6.2019, produkt anonymizována dvě slova. Datum zaplacení 27.8.2019.

Zy označené jako dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 16.5.2005 soud zjistil, že od 1.9.2003 žalovaný pracuje jako skladník s místem výkonu práce v obec.

Z výpisů obratů na účtu žalovaného soud zjistil, že příjem žalovaného činil dne 4.10.2019 částku 30.877,20 Kč, dne 6.11.2019 částku 32.046 Kč.

Podle výplatní pásky za měsíc září 2019 činil čistý příjem žalovaného 34.893 Kč, páska obsahuje srážku za ubytování ve výši 3.000 Kč. Podle výplatní pásky za měsíc říjen 2019 činil čistý příjem žalovaného 35.859 Kč, páska obsahuje srážku za ubytování ve výši 3.000 Kč.

Z výzvy ze dne 13.3.2020 soud zjistil, že žalobce žalovaného upozornil, že neuhradil splátku číslo splatnou 11.2.2020 a splátku číslo splatnou 11.3.2020. Žalobce uvědomil žalovaného, že mu vznikla povinnost uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 499 Kč a vyzval jej k okamžité úhradě veškerých dlužných splátek, náhrady nákladů a smluvních pokut. Současně ho upozornil na možnost zesplatnění celého úvěru.

Z výzvy ze dne 14.4.2020 soud zjistil, že žalobce žalovaného upozornil, že neuhradil splátku číslo splatnou 11.3.2020 a splátku číslo splatnou 11.4.2020. Žalobce uvědomil žalovaného, že mu vznikla povinnost uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 600 Kč a smluvní pokutu ve výši 998 Kč a vyzval jej k okamžité úhradě veškerých dlužných splátek, náhrady nákladů a smluvních pokut. Současně ho upozornil na možnost zesplatnění celého úvěru.

Z výzvy ze dne 11.11.2020 soud zjistil, že žalobce žalovaného upozornil, že neuhradil splátku číslo splatnou 11.10.2020 a splátku číslo splatnou 11.11.2020. Žalobce uvědomil žalovaného, že mu vznikla povinnost uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 800 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.497 Kč a vyzval jej k okamžité úhradě veškerých dlužných splátek, náhrady nákladů a smluvních pokut. Současně ho upozornil na možnost zesplatnění celého úvěru.

Z výzvy ze dne 14.12.2020 soud zjistil, že žalobce žalovaného upozornil, že neuhradil splátku číslo splatnou 11.10.2020, splátku číslo splatnou 11.11.2020 a splátku číslo splatnou 11.12.2020. Žalobce uvědomil žalovaného, že mu vznikla povinnost uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 1.200 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.996 Kč a vyzval jej k okamžité úhradě veškerých dlužných splátek, náhrady nákladů a smluvních pokut. Současně ho upozornil na možnost zesplatnění celého úvěru.

Z oznámení ze dne 15.12.2020 soud zjistil, že žalobce oznámil žalovanému, že vzhledem k tomu, že se ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru v délce 65 dnů došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a vyzval jej k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, úroků přirostlých ke dni zesplatnění, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 42.554 Kč.

Podle karty klienta žalovaný uhradil ve splátkách celkem částku 61.796 Kč (dne 10.12.2019, 10.2.2020, 17.3.2020, 7.5.2020, 26.5.2020, 26.5.2020, 15.6.2020, 11.8.2020, 4.9.2020, 7.9.2020, 7.1.2021, 4.2.2021, 4.2.2021, 4.3.2021, 4.3.2021, 10.5.2021, 8.10.2021, 16.9.2021, 31.8.2021, 10.5.2021, 5.11.2021, 4.2.2022, 7.1.2022, 7.12.2021, 5.11.2021, 7.3.2022, 9.5.2022, 8.4.2022, 7.3.2022, 8.6.2022, 15.8.2022, 11.7.2022, 8.6.2022, 9.9.2022).

Předžalobní výzvou ze dne 7.12.2022 vyzval žalobce žalovaného k okamžité úhradě částek specifikovaných ve výzvě. Současně ho upozornil, že pokud nebude dluh uhrazen ve lhůtě splatnosti, je žalobce připraven vymáhat své pohledávky v soudním řízení a případně i následně v exekučním řízení. Výzva byla odeslána žalovanému dne 7.12.2022.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovaný požádal dne 19.11.2019 o poskytnutí úvěru. Žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě jeho prohlášení, pracovní smlouvy, výplatních pásek a výpisu z účtu a prověřil úvěrovou historii žalovaného v databází SOLUS. Dne 19.11.2019 vyplatil žalobce na účet žalovaného úvěr ve výši 49.000 Kč. Dopisem ze dne 20.11.2019 žalobce oznámil žalovanému schválení úvěru, dopis žalovaný převzal dne 25.11.2019. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil, byl v prodlení se splátkou číslo. Žalobce jej dopisem ze dne 13.3.2020, 14.4.2020, 11.11.2020 a 14.12.2020 vyzval k zaplacení dlužných splátek a dopisem ze dne 15.12.2020 oznámil žalovanému že došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a vyzval jej k okamžité úhradě částky 42.554 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 7.12.2022 vyzval žalobce žalovaného k okamžité úhradě ve výzvě specifikované částky.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v §4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalovaného splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalovaného ve výši 31.000 Kč vyplývají z výpisů z účtu a z výplatních pásek za měsíc září a říjen 2019. Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalovaného podle hodnocení klienta činilo životní minimum 3.410 Kč a výdaje za bydlení 1.300 Kč (nájemné, inkaso) a 8.690 Kč splátky právnická osoba. Žádný z dokladů, potvrzující výdaje žalovaného, však soudu předložen nebyl a ani z prohlášení dlužníka nevyplývá, že by je žalovaný předkládal, pouze z výplatních pásek vyplývá, že žalovaný platil za ubytování zaměstnavateli částku 3.000 Kč měsíčně (tedy částku 2x vyšší než uvedl). Žalobce neprověřil tvrzení žalovaného o jeho bydlení a ani se nepozastavil nad nepravděpodobně nízkou a nijak nedoloženou výší nákladů na bydlení a rozporem mezi částkou zvedenou v žádosti a částkou uvedenou ve výplatních páskách. Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalovaného. Ze scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka) předloženého žalobcem vyplývá negativní příznak, že„ klientova smlouva hodnocena jako vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně odmítán“, přesto byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 49.000 Kč. Žalobce si nechal předložit výpis obratů na účtu žalovaného, který zahrnoval pouze příjem žalovaného od zaměstnavatele. Žalobce si nenechal předložit celý výpis z účtu, ze kterého by mohl zjistit jednak výdaje žalovaného, jednak jakým způsobem žalovaný hospodaří a zda jeho tvrzení v žádosti není v rozporu se skutečností (což ohledně vyplynulo z výplatních pásek). S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet) soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 55,97 %, celkem částku 82.464 Kč splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. ).

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

V řízení bylo prokázáno (výpisem z účtu), že žalobce poskytl žalovanému částku 49.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a smluvních pokut. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 49.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z obsahu žaloby, karty klienta a tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil ve splátkách celkem částku 61.796 Kč (částku 34.360 Kč do zesplatnění úvěru a částku 27.436 Kč po zesplatnění úvěru). Protože žalovaný zaplatil žalobci vyšší částku, než činilo jeho bezdůvodné obohacení, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy žalovaný byl v řízení úspěšný a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.