Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 369/2022-30
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 854.824,15 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 727.719,86 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 28.2.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 127.104,29 Kč, pro kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 21.458,23 Kč, pro úrok ve výši 12,99% ročně z částky 583.190 Kč od 2.6.2022 do zaplacení, pro úrok ve výši 12,99% ročně z částky 12.773,20 Kč od 2.6.2022 do zaplacení, pro úrok ve výši 8,7% ročně z částky 248.630,75 Kč od 2.6.2022 do zaplacení, pro úrok ve výši 8,7% ročně z částky 5.888,20 Kč od 2.6.2022 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 101.015,60 Kč k rukám JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., příjmení obec a číslo, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 727.719,86 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 28.2.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 127.104,29 Kč, pro kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 21.458,23 Kč, pro úrok ve výši 12,99% ročně z částky 583.190 Kč od 2.6.2022 do zaplacení, pro úrok ve výši 12,99% ročně z částky 12.773,20 Kč od 2.6.2022 do zaplacení, pro úrok ve výši 8,7% ročně z částky 248.630,75 Kč od 2.6.2022 do zaplacení, pro úrok ve výši 8,7% ročně z částky 5.888,20 Kč od 2.6.2022 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 101.015,60 Kč k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., [příjmení] [obec a číslo], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 597.763,20 Kč s úrokem ve výši 12,99% ročně z částky 583.190 Kč od 2.6.2022 do zaplacení, ve výši 12,99% ročně z částky 12.773,20 Kč od 2.6.2022 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 13.365,84 Kč a ve výši 11,75% ročně z částky 597.763,20 Kč od 2.6.2022 do zaplacení a částky 257.060,95 Kč s úrokem ve výši 8,7% ročně z částky 248.630,75 Kč od 2.6.2022 do zaplacení, ve výši 8,7% ročně z částky 5.888,20 Kč od 2.6.2022 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 8.092,39 Kč a ve výši 11,75% ročně z částky 257.060,95 Kč od 2.6.2022 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že společnost právnická osoba (dále jen banka) uzavřela s žalovaným dne 8.11.2021 smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 555.000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách a hradit úrok z úvěru ve výši 12,9% a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru. Za tímto účelem byl žalovaný povinen udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Žalovaný sjednané splátky nesplácel řádně a včas. Banka jej několikrát písemně upozornila. Protože žalovaný nadále porušoval smluvní povinnosti, využila banka svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni 26.3.2022 zesplatnila. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 26.3.2022 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30.5.2022 právnická osoba postoupila pohledávku na žalobce s účinností ke dni 1.6.2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16.6.2022. Žalovaná pohledávka se skládá z jistiny úvěru ve výši 595.963,20 Kč, neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 583.190 Kč, připsanými neuhrazenými úroky z úvěru ve výši 12.773,20 Kč, úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky ve výši 13.365,84 Kč a poplatků ve výši 1.800 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.
právnická osoba (dále jen banka) uzavřela s žalovaným dne 4.6.2019 smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 300.000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách a hradit úrok z úvěru ve výši 8,7% a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru. Za tímto účelem byl žalovaný povinen udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Žalovaný sjednané splátky nesplácel řádně a včas. Banka jej několikrát písemně upozornila. Protože žalovaný nadále porušoval smluvní povinnosti, využila banka svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni 23.2.2022 zesplatnila. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 23.2.2022 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30.5.2022 právnická osoba postoupila pohledávku na žalobce s účinností ke dni 1.6.2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16.6.2022. Žalovaná pohledávka se skládá z jistiny úvěru ve výši 254.518,95 Kč, neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 248.630,75 Kč, připsanými neuhrazenými úroky z úvěru ve výši 5.888,20 Kč, úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky ve výši 8.092,39 Kč a poplatků ve výši 2.542 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.
V podání ze dne 15.3.2023 žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného. S ohledem na informace žalovaného, zejména výši jeho příjmu, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Ohledně úvěru ze dne 8.11.2021 žalovaný do dne 13.3.2023 na pohledávku neuhradil ničeho. Ohledně úvěru ze dne 4.6.2019 žalovaný uhradil za dobu trvání smluvního vztahu částku 127.280,14 Kč.
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek postoupila právnická osoba na žalobce pohledávky specifikované ve smlouvě. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v seznamu pohledávek. Dopisem ze dne 16.6.2022 bylo postoupení pohledávky na žalobce oznámeno žalovanému.
Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř. ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Pokud jde o smlouvu o úvěru ze dne 4.6.2019 z listin y označené jako posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žádost o úvěr byla poskytnuta přes pobočkovou síť. Pomocí internetového napojení banka ověřila, že v době žádosti klient nebyl v aktivním insolvenčním řízení, z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku a v interní evidenci ověřila, že klient neměl žádné relevantní negativní informace. Klient uvedl příjem ve výši 30.941 Kč (dle transakcí na účtu klienta částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících žádosti). Klient uvedl výdaje ve výši 6.000 Kč. Banka stanovila životní výdaje (po zohlednění situace podle svého interního ekonomického modelu) na 12.856 Kč. Žalovaný neuvedl žádné splátky mimo anonymizováno. Banka dotazem na CCB a z vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době žádosti úvěr pro fyzické osoby se splátkou 4.190 Kč (úvěr byl poskytnut 17.7.2017 a byl v rámci úvěrové žádosti konsolidován), revolvingový úvěr s limitem 5.000 Kč se splátkou 250 Kč a kontokorentní úvěr s limitem 10.000 Kč se splátkou 833 Kč. Novým úvěrem byl doplacen úvěr v anonymizováno, přičemž splátka nového úvěru činila 4.056 Kč. Nové splátkové zatížení bylo 5.139 Kč. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů., po odečtení nového splátkového zatížení klientu zbylo 25.802 Kč k pokrytí životních nákladů.
Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že banka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300.000 Kč na splacení jeho dluhu vyplývajícího z poskytnutí úvěru. Peníze budou převedeny nejpozději 11.7.2019 přímo na příslušné účty určené ke splacení konsolidovaných dluhů (částka určená ke splacení 219.140 Kč) a přebytek na splátkový účet. Strany si sjednaly úrokovou sazbu ve výši 8,7% ročně. Žalovaný se zavázal úvěr a úroky z úvěru splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 4.056 Kč měsíčně vždy v 12. den každého kalendářního měsíce. První splátku splatí 12.7.2019, poslední dne 12.6.2028 (108 splátek). RPSN úvěru je ve smlouvě uvedena ve výši 9,47%. Klient je povinen platit veškeré ceny podle ceníku, zejména: cenu za vyřízení úvěru ve výši 3.000 Kč, cenu za vedení splátkového účtu. Celková splatná částka (součet poskytovaného úvěru a výše celkových nákladů) činí 439.103 Kč.
Dle tvrzení žalobkyně a dle platební historie žalovaný čerpal částku 300.000 Kč (216.969,56 Kč + 83.030,44 Kč) a celkem zaplatil částku 127.280,14 Kč.
Dopisem ze dne 22.1.2022 – poslední výzva k úhradě dlužné částky banka vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 11.382 Kč nejpozději do 23.2.2022. Současně jej upozornila, že má právo požadovat okamžité splacení celého úvěru ve výši 247.579 Kč.
V dopise ze dne 23.2.2022 banka oznámil žalovanému, že rozhodla o okamžité splatnosti celkového dluhu. Ode dne 23.2.2022 je celková částka ve výši 251.313 Kč splatná.
Pokud jde o smlouvu o úvěru ze dne 8.11.2021 z listin y označené jako posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žádost o úvěr byla poskytnuta přes mobilní bankovnictví v rámci kreditní linky. Pomocí internetového napojení banka ověřila, že v době žádosti klient nebyl v aktivním insolvenčním řízení, z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku a v interní evidenci ověřila, že klient neměl žádné relevantní negativní informace. Klient uvedl příjem ve výši 30.000 Kč (dle výpisu z účtu klienta částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících žádosti). Klient uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Banka stanovila životní výdaje (po zohlednění situace podle svého interního ekonomického modelu) na 6.777 Kč. Žalovaný neuvedl žádné splátky mimo anonymizováno. Banka dotazem na CCB a z vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době žádosti úvěr pro fyzické osoby se splátkou 6.134 Kč (úvěr byl poskytnut 24.9.2021 a byl v rámci úvěrové žádosti konsolidován), revolvingový úvěr s limitem 5.000 Kč se splátkou 250 Kč, kontokorentní úvěr s limitem 15.000 Kč se splátkou 450 Kč a spotřební úvěr se splátkou 4.056 Kč. Novým úvěrem byl doplacen úvěr v anonymizováno, přičemž splátka nového úvěru činila 11.381 Kč. Nové splátkové zatížení bylo 16.137 Kč. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů., po odečtení nového splátkového zatížení klientu zbylo 13.863 Kč k pokrytí životních nákladů.
Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že banka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 555.000 Kč na splacení jeho dluhu vyplývajícího z poskytnutí úvěru. Peníze budou převedeny nejpozději 10.12.2021 přímo na příslušné účty určené ke splacení konsolidovaných dluhů a přebytek na splátkový účet. Strany si sjednaly úrokovou sazbu ve výši 12,99% ročně. Žalovaný se zavázal úvěr a úroky z úvěru splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 11.381 Kč měsíčně vždy v 12. den každého kalendářního měsíce. První splátku splatí 13.12.2021, poslední dne 12.10.2027 (71 splátek). RPSN úvěru je ve smlouvě uvedena ve výši 14%. Klient je povinen platit veškeré ceny podle ceníku. Celková splatná částka (součet poskytovaného úvěru a výše celkových nákladů) činí 785.289 Kč.
Dle tvrzení žalobkyně a dle platební historie žalovaný čerpal částku 555.000 Kč (370.980,80 Kč + 184.019,20 Kč) a nezaplatil ničeho.
Dopisem ze dne 22.2.2022 – poslední výzva k úhradě dlužné částky banka vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 35.943 Kč nejpozději do 26.3.2022. Současně jej upozornila, že má právo požadovat okamžité splacení celého úvěru ve výši 574.254 Kč.
V dopise ze dne 26.3.2022 banka oznámil žalovanému, že rozhodla o okamžité splatnosti celkového dluhu. Ode dne 26.3.2022 je celková částka ve výši 585.603 Kč splatná.
Z výpisů z účtů soud zjistil:
V lednu 2019 byl na účtu počáteční zůstatek - 10.214,85 Kč a konečný zůstatek - 10.179,50 Kč Celkem přišlo 35.952 Kč, kdy částku 32.352 Kč představuje příjem od zaměstnavatele. V daném období byly neprovedené položky v celkové výši 4.190,39 Kč z důvodu nedostatečný dispozitivní zůstatek účtu
V únoru 2019 byl na účtu počáteční zůstatek - 10.179,50 Kč a konečný zůstatek - 10.245,49 Kč Celkem přišlo 30.977 Kč, kdy částku 30.487 Kč představuje příjem od zaměstnavatele. V daném období byly neprovedené položky v celkové výši 4.190,29 Kč z důvodu nedostatečný dispozitivní zůstatek účtu.
V březnu 2019 byl na účtu počáteční zůstatek - 10.245,49 Kč a konečný zůstatek - 10.234,25 Kč Celkem přišlo 22.829 Kč, kdy částku 22.829 Kč představuje příjem od zaměstnavatele. V daném období byly neprovedené položky v celkové výši 5.040 Kč z důvodu nedostatečný dispozitivní zůstatek účtu.
V dubnu 2019 byl na účtu počáteční zůstatek - 10.234,25 Kč a konečný zůstatek - 9.471,84 Kč Celkem přišlo 31.314 Kč, kdy částku 26.314 Kč představuje příjem od zaměstnavatele. V daném období byly neprovedené položky v celkové výši 4.440,44 Kč z důvodu nedostatečný dispozitivní zůstatek účtu.
V květnu 2019 byl na účtu počáteční zůstatek - 9.471,84 Kč a konečný zůstatek - 9.540,86 Kč Celkem přišlo 27.166 Kč, kdy částku 27.166 Kč představuje příjem od zaměstnavatele.
V dubnu 2021 byl na účtu počáteční zůstatek - 14.735,95 Kč a konečný zůstatek - 13.496,80 Kč Celkem přišlo 28.754 Kč, kdy částku 28.754 Kč představuje příjem od zaměstnavatele.
V květnu 2021 byl na účtu počáteční zůstatek - 13.496,80 Kč a konečný zůstatek - 14.865,85 Kč Celkem přišlo 56.692 Kč, kdy částku 31.192 Kč představuje příjem od zaměstnavatele, částku číslo kč představuje řádně čerpaný kontokorent.
V červnu 2021 byl na účtu počáteční zůstatek - 14.865,85 Kč a konečný zůstatek - 15.007,82 Kč Celkem přišlo 105.475,10 Kč, kdy částku 28.452 Kč představuje příjem od zaměstnavatele, dále na účet přišla úhrada ve výši 75.726,50 Kč.
V červenci 2021 byl na účtu počáteční zůstatek - 15.007,82 Kč a konečný zůstatek - 14.211,32 Kč Celkem přišlo 54.235,22 Kč, kdy částku 40.019 Kč představuje příjem od zaměstnavatele, částka 13.000 Kč představuje přečerpaný kontokorent.
V srpnu 2021 byl na účtu počáteční zůstatek - 14.211,32 Kč a konečný zůstatek - 15.350,84 Kč Celkem přišlo 49.369 Kč, kdy částku 48.880 Kč představuje příjem od zaměstnavatele, částku 2.000 Kč představuje přečerpaný kontokorent.
V září 2021 byl na účtu počáteční zůstatek - 15.350,84 Kč a konečný zůstatek 19.724,41 Kč Celkem přišlo 105.721 Kč, kdy částku 40.425 Kč představuje příjem od zaměstnavatele, částku 5.000 Kč představuje řádně čerpaný kontokorent a částku 60.296,40 Kč představuje řádně čerpaný kontokorent.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Mezi právním předchůdce žalobce a žalovaným byla dne 4.6.2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 300.000 Kč na splacení jeho dluhu vyplývajícího z poskytnutí úvěru. Peníze byly převedeny přímo na příslušné účty určené ke splacení konsolidovaných dluhů (částka 219.140 Kč) a přebytek na splátkový účet. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil (byl bankou vyzván k zaplacení dluhu ve výši 11.382 Kč poslední výzvou ze dne 22.1.2022) a z toho důvodu banka dopisem ze dne 23.2.2022 rozhodla o okamžité splatnosti úvěru. Úvěr se tak stal splatný ke dni 23.2.2022. Dluh žalovaného ke dni odstoupení od smlouvy činila částka 251.313 Kč. Dle tvrzení žalobce žalovaný celkem uhradil částku 127.280,14 Kč. Mezi právním předchůdce žalobce a žalovaným byla dne 8.11.2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 555.000 Kč na splacení jeho dluhu vyplývajícího z poskytnutí úvěru. Peníze byly převedeny přímo na příslušné účty určené ke splacení konsolidovaných dluhů (částka 370.980,80 Kč) a přebytek na splátkový účet. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil (byl bankou vyzván k zaplacení dluhu ve výši 35.943 Kč poslední výzvou ze dne 22.2.2022) a z toho důvodu banka dopisem ze dne 26.3.2022 rozhodla o okamžité splatnosti úvěru. Úvěr se tak stal splatný ke dni 26.3.2022. Dluh žalovaného ke dni odstoupení od smlouvy činila částka 585.603 Kč. Dle tvrzení žalobce žalovaný na splacení tohoto úvěru neuhradil ničeho. Následně banka převedla pohledávky za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16.6.2022. Výzvou ze dne 6.9.2022 byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky 930.171,43 Kč.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavírala banka s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve kterých se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalovaného splácet banka prověřila na základě prohlášení dlužníka. Pokud jde o úvěr poskytnutý dne 4.6.2019 v žádosti žalovaný uvedl příjem ve výši 30.941 Kč (tento údaj byl ověřen z účtu žalovaného). Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalovaného, žalovaný uvedl 6.000 Kč a banka v kombinaci s interními informacemi včetně statistických údajů a aktuálních životních nákladů stanovila životní výdaje žalovaného na 12.856 Kč, žalovaný neuvedl žádné splátky, banka zjistila hotovostní úvěr se splátkou 4.190 Kč, který byl v rámci poskytnutí úvěru zkonsolidován a dále kontokorentní úvěr s limitem 10.000 Kč a revolvingový úvěr s limitem 5.000 Kč. Pokud jde o úvěr poskytnutý dne 8.11.2021 v žádosti žalovaný uvedl příjem ve výši 30.000 Kč (tento údaj byl ověřen z účtu žalovaného). Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalovaného, žalovaný uvedl 0 Kč a banka v kombinaci s interními informacemi včetně statistických údajů a aktuálních životních nákladů stanovila životní výdaje žalovaného na 6.777 Kč, žalovaný neuvedl žádné splátky, banka zjistila úvěr pro fyzické osoby se splátkou 6.134 Kč, který byl v rámci poskytnutí úvěru zkonsolidován, spotřební úvěr se splátkou 4.056 Kč a dále kontokorentní úvěr s limitem 10.000 Kč a revolvingový úvěr s limitem 5.000 Kč. Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalovaného, a ani z posouzení úvěruschopnosti klienta nevyplývá, že by žalovaný své výdaje uváděl ani, že by je dokládal. Banka sice měla k dispozici výpisy z účtů žalovaného, kde si mohla ověřit jeho příjmy a způsob hospodaření, ale je zřejmé, že z výpisů z účtu nevycházela, kdy ve všech předložených účtech je žalovaný každý měsíc při konečném zůstatku v mínusu a z výpisů za měsíce leden až duben 2019 vyplývá, že žalovaný měl opakovaně neprovedené položky z důvodu nedostatečného disponibilního zůstatku na účtu. Z výpisů z účtu předložených žalobcem vyplývá pouze to, že banka si mohla ověřit příjmy žalovaného od zaměstnavatele, ale závěr o jeho úvěruschopnosti z nich vyvodit nelze. Banka se nezajímala o faktické výdaje žalovaného, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezila na administrativní údaje vyplývající ze statistických dat a normativních nákladů (které o skutečných výdajích žalovaného nevypovídají), aniž by je porovnala se skutečnými výdaji žalovaného. Žalobkyně tak zcela rezignovala na povinnost ověřit výdaje žalovaného, a při uzavírání obou smluv o úvěru nejednala s odbornou péčí. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěry v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnuté úvěry splatit, kdy se nezajímala o výdaje žalovaného. Ze strany banky tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12 ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).
Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 300.000 Kč a částku 555.000 Kč. Vzhledem k tomu, že obě uzavřené smlouvy byly absolutně neplatné, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a poplatků. Soud má za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta celkem částku 855.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 127.280,14 Kč a 0 Kč, celkem 127.280,14 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 727.719,86 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 26.2.2023. Nárok se stal splatným 27.2.2023 a žalovaný se dostal do prodlení od 28.2.2023. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 28.2.2023 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 1.061.487,50 Kč (částku 854.824,15 Kč + úrok z prodlení 21.458,23 Kč + 65.041,50 Kč – úrok z prodlení 11,75% ročně z částky 597.763,20 Kč od 2.6.2022 do 5.5.2023 + 70.152,40 Kč – úrok 12,99% ročně z částky 583.190 Kč od 2.6.2022 do 5.5.2023 + 1.536,50 Kč - úrok 12,99% ročně z částky 12.773,20 Kč od 2.6.2022 do 5.5.2023 + 20.030,70 Kč - úrok 8,7% ročně z částky 248.630,75 Kč od 2.6.2022 do 5.5.2023 + 473,80 Kč - úrok 8,7% ročně z částky 5.882,20 Kč od 2.6.2022 do 5.5.2023 + 27.970,30 Kč - úrok z prodlení 11,75% ročně z částky 257.060,95 Kč od 2.6.2022 do 5.5.2023). Žalobkyni bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 747.754,06 Kč (částka 727.719,86 Kč + 20.037,20 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% ročně z 727.719,86 Kč 28.2.2023 do 5.5.2023). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 70%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 30%. Poměr úspěchu tedy činí 40% ve prospěch žalobce.
Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 42.742 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhl. č. 177/199 Sb. - předžalobní výzva k plnění, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 5.5.2023) po 11.740 Kč (§ 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. ), čtyři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhl. č. 177/199 Sb. - předžalobní výzva k plnění, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 5.5.2023) po 300 Kč (§ 13 odst. 1 , 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ) a náhrada za 21% z odměny a náhrad ve výši 510.113,60 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř. ) Celkem 101.015,60 Kč, kdy 40% činí částka 40.406,20 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.