Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
11 C 62/2023-21
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kneřem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 46 676 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši:
8,25 % ročně z částky 14 000 Kč za období od 2. 3. 2022 do zaplacení,
10 % ročně z částky 6 100 Kč za období od 2. 3. 2022 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 8 986 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 3 023,42 Kč, kapitalizovaného úroku 2 305,61 Kč, úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 14 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 25,26 % ročně z částky 7 910,84 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 000 Kč od 29. 1. 2022 do 2. 3. 2022, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 910,84 Kč od 29. 1. 2022 do 2. 3. 2022 a do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 810,84 Kč od 3. 3. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši:</b> <b>8,25 % ročně z částky 14 000 Kč za období od 2. 3. 2022 do zaplacení,</b> <b>10 % ročně z částky 6 100 Kč za období od 2. 3. 2022 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 8 986 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 3 023,42 Kč, kapitalizovaného úroku 2 305,61 Kč, úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 14 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 25,26 % ročně z částky 7 910,84 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 000 Kč od 29. 1. 2022 do 2. 3. 2022, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 910,84 Kč od 29. 1. 2022 do 2. 3. 2022 a do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 810,84 Kč od 3. 3. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1 Žalobou ze dne datum se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 29 086 Kč s kapitalizovaným úrokem 879,06 Kč, s úrokem ve výši 24,57% ročně z částky 14 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 414,88 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 14 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení (nárok 1) a zaplacení částky 17 590 Kč s kapitalizovaným úrokem 1 426,55 Kč, s úrokem ve výši 25,26% ročně z částky 7 910,84 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 608,54 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 7 910,84 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení (nárok 2).
2 Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem právnická osoba dvě smlouvy o zápůjčce, když dne 28. 1. 2020 byla uzavřena smlouva číslo na jejímž základě mu v den podpisu smlouvy byla poskytnuta hotovostní zápůjčka 14 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 16 634 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 7 117 Kč (při sjednané úrokové sazbě 24,57% ročně), z částky za zpracování, a další péči o zákazníka ve výši 6 808 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet po dobu 21 měsíců splátkami v měsíční výši 1 459 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 28. 10. 2021. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho.
3 Dále byla dne 17. 11. 2019 mezi žalovaným a původním věřitelem smlouva číslo na jejímž základě mu v den podpisu smlouvy byla poskytnuta zápůjčka 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 12 420 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 4 817 Kč (při sjednané úrokové sazbě 25,26% ročně), z částky za zpracování, a další péči o zákazníka ve výši 5 263 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet po dobu 78 týdnů splátkami v týdenní výši 288 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 16. 5. 2021. Žalovaný nesplnil své závazky řádně a včas, když poslední splátka byla z jeho strany uhrazena 20. 1. 2020 a na svůj dluh uhradil celkem částku 3 900 Kč.
4 Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
5 Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na den datum písemně omluvil, a požádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno do vlastních rukou a k jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně.
6 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry:
7 Dle smlouvy o zápůjčce číslo byla tato uzavřena mezi žalovaným a původním věřitelem dne 28. 1. 2020. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný převzetí hotovostní zápůjčky 14 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 16 634 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 7 117 Kč, z odměny za zpracování, úvěru a péči o zákazníka ve výši 6 808 Kč a pojistného ve výši 2 709 Kč. Žalovaný měl dle smlouvy zaplatit 21 měsíčních splátek po 1 459 Kč, kdy poslední splátka činila 1 454 Kč. Dle zákaznické karty byly pří žádosti o úvěr shromážděny základy identifikační údaje žalovaného a údaje o jejích příjmech a výdajích, kdy deklarován byl měsíční příjem 30 502 Kč, který měl být, dle záznamu v kartě doložen pracovní smlouvou a dvěma výplatními páskami. Dále byl deklarován nespecifikovaný další příjem domácnosti v měsíční výši 23 146 Kč. Odhadované měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 10 000 Kč bez bližšího určení. Listiny, kterými měly být osvědčeny údaje zanesené do zákaznické karty soudu předloženy nebyly.
8 Dle smlouvy o zápůjčce číslo byla tato uzavřena mezi žalovaným a původním věřitelem dne 17. 11. 2019. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný převzetí hotovostní zápůjčky 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 10 080 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 4 814 Kč, z odměny za zpracování, úvěru a péči o zákazníka ve výši 5 263 Kč a pojistného ve výši 2 340 Kč. Žalovaný měl dle smlouvy zaplatit 78 týdenních splátek po 288 Kč, kdy poslední splátka činila 244 Kč. Dle zákaznické karty byly pří žádosti o úvěr shromážděny základy identifikační údaje žalovaného a údaje o jejích příjmech a výdajích, kdy deklarován byl měsíční příjem 30 280 Kč, který měl být, dle záznamu v kartě doložen pracovní smlouvou a dvěma výplatními páskami. Odhadované měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 12 000 Kč bez bližšího určení. Listiny, kterými měly být osvědčeny údaje zanesené do zákaznické karty soudu předloženy nebyly.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 bylo zjištěno, že touto postoupil původní věřitel žalobkyni soubor pohledávek zahrnující i pohledávky za žalovanou z obou uvedených úvěrových smluv.
Postoupení pohledávek bylo původním věřitelem žalovanému oznámeno přípisem z 30. 1. 2022, přičemž jeho odeslání na adresu žalovaného označenou jím v předmětných smlouvách je vykázáno podacím lístkem poštovní zásilky z 24. 2.2022.
9 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
10 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
13 Ohledně výkladu pojmu„ odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském
úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu„ odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb.
14 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15 V posuzovaném případě nebyla úvěruschopnost žalovaného ze strany předchůdkyně žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. Dle zákaznických karet vycházela předchůdkyně žalobkyně z příjmů žalovaného, které měly být sice doloženy listinami, avšak tyto listiny soudu předloženy nebyly. Běžné měsíční výdaje jsou uvedeny celkovou částkou 12 000 Kč, resp. 10 000 Kč bez jakéhokoliv dalšího komentáře. Žádné další listiny, jako výpisy z účtu, z nichž by bylo lze usuzovat na průběžné příjmy a výdaje žalovaného, označeny k důkazu a předloženy soudu nebyly. Způsob jakým přistoupila předchůdkyně žalobkyně k ověření úvěruschopností žalované tak lze označit jako povrchní a nevyhovující zákonnému požadavku ověření úvěruschopnosti na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.
16 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13 EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C - 679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C -616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Vyplývá tak z výše uvedeného, že aplikovatelnou právní úpravu (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb.) je třeba jednoznačně vyložit tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnou z úřední povinnosti.
17 Tím, že žalovanému byla vyplacena celková částka 24 000 Kč na základě neplatně uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru, lze uzavřít, že žalovanému vzniklo na úkor předchůdce žalobkyně bezdůvodné obohacení v uvedené výši přijetím plnění bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovaný, dle tvrzení žalobkyně, uhradil na svůj dluh před podáním žaloby částku 3 900 Kč, je nadále povinen vydat bezdůvodné obohacení ve výši 20 100 Kč.
18 Právní úprava nestanoví splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení. Konstantní judikatura dovozuje, že, není-li účastníky dohodnuto jinak, je dlužník povinen vydat bezdůvodné obohacení následujícího dne po dni, kdy byl věřitelem k plnění vyzván (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 871/2005 ze dne 15. 12. 2005 či usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 577/2019 ze dne 27. 6. 2019).
19 Žalovaný byl vyzván k plnění přípisem odeslaným na adresu jeho trvalého pobytu dne 24. 2. 2022. Soud vyšel z toho, že dle standardního způsobu doručování lze mít zásilku za prokazatelně za doručenou do dispoziční sféry žalovaného třetího pracovního dne od odeslání, tedy v daném případě 1. 3. 2022 Žalovaný tak je v prodlení od 2. 3.2022.
20 Z uvedených důvodů shledal soud žalobu za důvodnou co do částky 20 100 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 14 000 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení a ve výši 10% ročně z částky 6 100 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení, zatímco ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.
21 Ve věci byl převážně procesně úspěšný žalovaný, kterému v řízení žádné procesní náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, a to písemně ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce.