Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 381/2022-58

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 14 509 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 394 Kč do deseti měsíců od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 3 117‬ Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 511 Kč od datum do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 1 998,15 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 412,56 Kč a úrok 11,75 % ročně z částky 9 952,82 Kč od datum do zaplacení maximálně však do doby, kdy celkové tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 33 753 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 562 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do deseti měsíců od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 394 Kč do deseti měsíců od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 3 117‬ Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 511 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 1 998,15 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 412,56 Kč a úrok 11,75 % ročně z částky 9 952,82 Kč od [datum] do zaplacení maximálně však do doby, kdy celkové tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 33 753 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 562 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do deseti měsíců od právní moci rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhá po žalovaném zaplacení částky 12 511 Kč, smluvní pokuty 1 198,15 Kč, smluvního úroku, zákonného úroku z prodlení a náhrady nákladů řízení, to vše na základě smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu úrokem za poskytnutí 64,65 % ve 48měsíčních splátkách po 606 Kč počínaje březnem 2022. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne datum na účet uvedený ve smlouvě. Pro nesplácení byl úvěr zesplatněn ke dni datum. Do dne zesplatnění uhradil žalovaný ve splátkách celkem 606 Kč, po zesplatnění neuhradil žalovaný ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné nové jistiny úvěru ve výši 11 553,40 Kč. Dále požaduje zaplacení úroku z úvěru 64,65 % ročně, smluvní pokuty, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného 400 Kč, úhradu za pojištění schopnosti splácet úvěr a zákonné úroky z prodlení.

2. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů a údajů uvedených samotným žalovaným zaznamenaných ve formuláři hodnocení klienta a výpisy z registrů NRKI, SOLUS. Žalobkyně dále ověřila, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žadatelem doporučil úvěr ke schválení.

3. Žalovaný se ve věci samé, k výzvě soudu, nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

4. K jednání nařízenému ve věci dne datum, se žalovaný nedostavil.

5. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného a provedl dokazování listinnými důkazy: karta klienta, hodnocení klienta ke smlouvě číslo ze dne datum, fotokopie občanského průkazu, potvrzení příchozí úhrady mzdy na účet ze dne datum, potvrzení příchozí úhrady mzdy na účet ze dne datum, předsmluvní formulář ze dne datum, výpis z registru SOLUS ke dni datum bez příznaku, výpis z registru NRKI/BRKI ke dni 10. 2. 2022 s CBS skóre 376, výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ČNB, smlouva o úvěru číslo ze dne datum, oznámení o schválení úvěru a splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru číslo ze dne datum spolu s dodejkou ze dne datum, dodatek číslo ke smlouvě o úvěru ze dne datum, příloha číslo ke smlouvě o úvěru – anonymizována čtyři slova ze dne datum, informace o pojištění schopnosti splácet úvěry, informace o pojištění, přihláška do pojištění ze dne datum, podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A), prohlášení klienta ze dne datum, doklad o vyplacení úvěru ve výši 10 000 Kč ze dne datum, výzva k zaplacení ze dne datum, výzva k zaplacení ze dne datum, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum, předžalobní výzva ze dne datum a poštovní podací arch ze dne datum.

6. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu:

7. Žalovaný uzavřel dne datum se žalobkyní smlouvu o úvěru číslo ve výši

10 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit úvěr spolu s úrokem 64,65 % ročně; tedy celkovou částku 28 128 Kč ve 48měsíčních splátkách po 606 Kč, přičemž výše splátky zahrnuje i měsíční úhradu za sjednané pojistné. Přípisem ze dne datum bylo žalovanému oznámeno schválení úvěru po posouzení úvěruschopnosti žalovaného a vyplacení úvěru, oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno poštou na korespondenční adresu dle smlouvy. Spolu s oznámením byl žalovanému zaslán splátkový kalendář s rozpisem splátek splatných od datum do datum. Dne datum byl úvěr ve výši 10 000 Kč vyplacen na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Úvěr byl zesplatněn ke dni datum, pro prodlení žalovaného s úhradou splátky o délce 65 dnů, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne datum. Dle karty klienta uhradil žalovaný ke dni podání žaloby na svůj dluhu toliko 606 Kč. Dne datum byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k zaplacení.

8. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr na základě informací poskytnutých žadatelem a uvedených v kartě hodnocení klienta. Dále prověřila žalovaného v Nebankovním registru klientských informací (NRKI/BRKI) a registru SOLUS. Z doloženého výpisu z databáze SOLUS ze dne datum soud zjistil, že k žalovanému nebyl evidován žádný příznak. Z doloženého výpisu NRKI ze dne datum soud zjistil, že žalovanému bylo přiřazen CBS skóre 376, které dle legendy odpovídá Kategorii II. (vyšší body do interní Score Card, menší riziko, lepší segment klientů). Z karty klienta a hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný byl v době sjednání úvěru zaměstnán u firmy právnická osoba se sídlem v obec s pravidelným příjmem

10 727 Kč. Z hodnocení klienta dále plyne, že žalovaný je svobodný, bezdětný a žije u rodičů. Jako měsíční výdaje žadatele je uvedena částka 3 860 Kč (životní minimum) dále částka 2 603 Kč na výdaje bydlení (nájemné a inkaso). V hodnocení klienta nejsou uvedeny žádné splátky půjček, úvěrů atd. ani žádné ostatní náklady (doprava, kurzy, záliby apod.). Ve výdajích je dále počítáno s rezervou

3 264 Kč. Z potvrzení o příchozích platbách na účet žalovaného soud zjistil, že mzda žalovaného činila v lednu 2022 částku 4 712 Kč a v únoru 2022 částku 14 299 Kč. Výpisy z účtu žalovaného jsou pouze částečné, vztahují se pouze k platbě mzdy na účet.

9. Z lustrace žalovaného v registru obyvatel soud zjistil, že v době sjednávání předmětného úvěru byl žalovaný svobodný a bezdětný. Rodiče žalovaného jsou jméno celé jméno žalovaného příjmení příjmení. Matka žalovaného má trvalý pobyt evidovaný na adrese adresa žalovaného.

10. Z výpisu katastru nemovitostí, listu vlastnictví 8 pro katastrální území Černčín k daru datum soud zjistil, že rodinný dům s adresou anonymizována dvě slova byl k uvedenému datu ve vlastnictví jméno příjmení, tedy nikoli rodičů žalovaného.

11. Z evidence soudních řízení Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil, že žalovaný uzavřel s nebankovním poskytovatelem úvěrů dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 15 000 Kč se splatností vždy do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k vyčerpání úvěru.

12. Závazkový vztah, vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným ze smlouvy o úvěru se řídí zákonem číslo , a zákonem číslo a zákonem číslo , o spotřebitelském úvěru.

13. Dle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ustanovení (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo

17. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

18. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.

, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. ) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovanému ho splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. : Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

19. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Jednalo se o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr/zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.

20. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

21. Soud posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni datum dle zjištěných informací,

v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně prověřeny příjmy ani výdaje žadatele. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného z informací uvedených samotným žadatelem v hodnocení zákazníka. Dle těchto údajů byl žadatel svobodný a bezdětný, bydlel u rodičů a byl zaměstnaný od datum v pracovním poměru u společnosti se sídlem v Brně s příjmem v lednu 2022 ve výši 4 712 Kč a v únoru 2022 ve výši 14 299 Kč, přičemž výše příjmu žalovaného byla ověřena z bankovních výpisů. Soud se pozastavuje nad zjištěnými údaji o výši mzdy za měsíc 4 712 Kč, která není nijak odůvodněna a není zřejmé, jak s touto informací žalobkyně při posuzování solventnosti žadatele naložila. Výdaje žalovaného byly stanoveny paušální částkou bez dalšího ověření. Soudu je z úřední činnosti známo, že ve věcech, kde vystupuje žalobkyně, jsou uváděny výdaje úvěrovaného paušální částkou ve výši

3 860 Kč (stejně jako v tomto případě), a nejsou tak zohledňovány (zjišťovány či ověřovány) skutečné náklady žadatele, ale pouze jakési hypotetické náklady, které však neodpovídají realitě. Soud v daném případě postrádá ověření výdajů žalovaného. Skutečnost, že žalovaný bydlí u rodičů neznamená, že nemá náklady spojené s bydlením obzvláště za situace, kdy rodinný dům, o který se zřejmě jednalo, není (nebyl) ve vlastnictví rodičů žalovaného a je jimi zřejmě toliko užíván, s čímž souvisí také výše celkových nákladů na bydlení. Vyživovací povinnost rodičů vůči žalovanému skončila jeho zletilostí, resp. okamžikem kdy byl žalovaný schopen sám se živit, což by měl zodpovědný poskytovatel úvěru vzít v potaz. Výše nákladů spojených s bydlením v rodinném domě nebyla poskytovatelem úvěru nijak ověřována, přestože náklady na bydlení jsou zpravidla největší výdajovou položkou. V kartě klienta je uvedena částka 2 603 Kč. Žalobkyně neuvedla ani nedoložila, jak si tento výdaj ověřila, z čehož lze usuzovat, že se spoléhala čistě na tvrzení žadatele o úvěr a dle závěru soudu se jedná o zmechanizovaný systém vyjádření jakýchsi fiktivních nákladů oprávněnou zřejmě předpokládaných u průměrného žadatele o úvěr (více viz Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2020, č. j. -140). Jelikož měl žalovaný bankovní účet, bylo dostupnou možností poskytovatele úvěru, jak ověřit výdaje žalovaného právě z výpisů z bankovního účtu za posledních 3 až 6 měsíců, což však poskytovatel úvěru neučinil a spokojil se pouze s historií plateb z bankovního účtu žadatele osvědčující výši mzdy a existenci účtu. Z výpisu z účtu žalovaného by navíc bylo možno zjistit další dluhové zatížení žalovaného. Postup žalobkyně soud hodnotí jako ryze účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele.

22. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že na základě informací, které žalobkyně měla (s ohledem na absentující informace a ověření těchto informací o výdajích), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovanou skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.

23. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené dne

datum číslo. Důsledkem toho jsou nároky žalobkyně vůči žalovanému omezeny na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru.

24. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 10 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 606 Kč. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené, zaplatit žalobkyni částku 9 394‬ Kč a soud ho k zaplacení této částky žalobkyni zavázal.

25. V souladu s ustanovením a s odkazem na ustanovení věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného, soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době osmnácti měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.

26. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 10 500 Kč, soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

27. Soud proto zamítl také požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 9 394 Kč.

28. I když žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, soud v daném případě tento rozsudek nevydal, neboť jak je výše uvedeno, shledal uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou.

29. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. ). Žalobkyně požadovala zaplacení částky jistiny 12 511 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 998,15 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 412,56 Kč, tj. celkem 14 921,71 ‬ Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 9 394 Kč, tj. v rozsahu 25,91 % (čistý úspěch).

30. Náklady účelně vynaložené k uplatňování práva žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč dle položky 1 bod 1., písmeno a) Sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona číslo , a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 × 300 Kč dle , , písmeno a), d) vyhlášky číslo , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, neboť se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. sp. zn. , , ) a předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, dále jeden hlavní úkon za 1 700 Kč, dále paušální náhradě hotových výdajů 3 × 100 Kč dle písmeno a) této vyhlášky a jedné paušální náhradě za 300 Kč, náhradě za zmeškaný čas na cestě 4x ½ hod. po 100 Kč Náklady advokáta činí 3 600 Kč, ke kterým byla přiznána daň z přidané hodnoty dle ve výši 756 Kč. Dále bylo přiznáno cestovné ve výši 672 Kč osobním vozem anonymizováno, registrační značka z obec do obec a zpět (celkem 70 km, při průměrné spotřebě 10,7 l číslo km, ceně benzínu 41,20 Kč l a sazbě 5,20 Kč km). Náklady řízení, včetně zaplaceného soudního poplatku činí celkem 6 028 Kč, z toho 25,91 % činí 1 562 Kč.

31. Splatnost nákladů řízení byla stanovena shodně s jistinou dluhu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.

Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.