Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 47/2023-21

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kupkovou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

úředně bytem adresa žalovaného

o zaplacení 29 989,97 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 29 989,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky ode dne 20. 10. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 29 989,97 Kč s příslušenstvím se co do kapitalizovaného úroku ve výši 279,64 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 29 989,97 Kč od 14. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 848,09 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 989,97 Kč za dobu od 14. 10. 2022 do 19. 10. 2022 zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů soudního řízení ve výši 1 894 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 29 989,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky ode dne 20. 10. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení 29 989,97 Kč s příslušenstvím se co do kapitalizovaného úroku ve výši 279,64 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 29 989,97 Kč od 14. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 848,09 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 989,97 Kč za dobu od 14. 10. 2022 do 19. 10. 2022 zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů soudního řízení ve výši 1 894 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou k soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne datum, doplněnou podáním ze dne datum se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí pohledávku ve výši 29 989,97 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 279,64 Kč za dobu od zesplatnění do podání žaloby, úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 29 989,97 Kč ode dne 14. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 848,09 Kč od zesplatnění do podání žaloby a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 989,97 Kč ode dne 14. 10. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že účastníci uzavřeli dne 15. 1. 2020 smlouvu o poskytnutí povoleného přečerpání účtu číslo, na základě níž bylo žalovanému otevřeno povolené přečerpání běžného účtu až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal zajistit na účtu k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek jistiny, úroku ve výši 18,90 % ročně, naběhlých úroků z prodlení v zákonné výši a poplatků. Žalovaný své závazky neplnil řádně, proto žalobkyně prohlásila celý úvěr v souladu se smlouvou ke dni 18. 1. 2022 za splatný. Ke dni podání žaloby tak žalobkyni vznikl vůči žalovanému uplatněný nárok, z nějž žalovaný neuhradil ničeho. K otázce úvěruschopnosti žalobkyně doplnila, že přečerpání běžného účtu bylo schváleno ve standardním procesu, kdy vstupní příjmy žalovaného byly zjištěny ve výši 19 500 Kč čistého, vstupní výdaje 12 015,38 Kč a platební kapacita žalovaného 7 484,62 Kč, tedy pro předpokládanou minimální splátku 1 500 Kč dostatečná. Zadluženost žalovaného byla zjišťována z transakcí žalovaného + CBCB, rizikovost na základě aplikačního skóre jako velmi malá, dále byla provedena konrola insolvencí, exekucí, interních blacklistů, neplatných dokladů, posouzen účet, zda nevykazuje nestandardní operace apod. Všechna kritéria byla splněna.

2. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení zcela nečinný. Právní zástupce žalobkyně se z účasti na soudním jednání omluvil. Soud proto jednal a rozhodl dle v nepřítomnosti účastníků řízení i právního zástupce žalobkyně.

3. Soud ve věci rozhodl na základě provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav:

4. Ze smlouvy o ČSOB Plus kontu, že žalobkyně zřídila pro žalovaného dne 14. 12. 2017 běžný účet č. bankovní účet. Dne 14. 1. 2020 podal žalovaný žádost o poskytnutí úvěru číslo k běžnému účtu formou povoleného přečerpání do výše úvěrového limitu 30 000 Kč. V žádosti žalovaný vyplnil, že je zaměstnancem s pracovním poměrem na dobu neurčitou, manuálně pracující, vyučen, bez vyživovací povinnosti, žijící v nájemním bytě s čistým měsíčním příjmem 19 500 Kč Měsíční pravidelné výdaje představují částku 3 000 Kč + splátky 800 Kč. Příjmy a výdaje měly být doloženy historií běžného účtu. Dne 15. 1. 2020 uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru formou povoleného přečerpání účtu, před čímž byly žalovanému poskytnuty předsmluvní informace. Dle elektronického výpisu poskytla žalobkyně žalovanému dne 17. 1. 2020 částku 30 000 Kč, kterou žalovaný téhož dne čerpal. Z elektronického výpisu z běžného účtu žalovaného soud dále zjistil, že jeho příjem představoval v měsíci říjnu 2019 částku 10 000 Kč, v měsíci listopadu 18 653 Kč a v prosinci 17 066 Kč. Ke dni 18. 12. 2019 žalovaný dále čerpal úvěr ve výši 42 000 Kč. Žádné výdaje výpis běžného účtu neobsahuje. Z informací z Credit Bureau (CBCB) vytvořených k 30. 11. 2019 se podává, že žalovaný má od 29. 3. 2019 uzavřen jeden existující úvěrový kontrakt s úvěrovým limitem 33 000 Kč a výší měsíční splátky 1 377 Kč, přičemž 2 splátky v celkové výši 2 708 Kč jsou evidovány po splatnosti. Žalobkyně dále předložila formulář standardního schvalování k žádosti číslo (CRIF) dle kterého byl žalovanému poskytnut žalobkyní dne 18. 12. 2019 spotřebitelský úvěr ve výši 42 000 Kč s měsíční splátkou úvěru 1 455 Kč. Žalobkyně k důkazu doložila rovněž interní pojednání o úvěruschopnosti, které však není nikterak verifikováno ani datováno. Jak vyplývá z oznámení o zesplatnění, žalobkyně úvěr z důvodu porušení smluvních podmínek dne 18. 1. 2022 zesplatnila. u dle dodejky odeslala žalovanému na jeho korespondenční adresu. Zásilka byla uložena k vyzvednutí na poště dne 25. 1. 2022. Oznámení neobsahovalo vyčíslení dluhu. Následně žalovaného vyzýval k úhradě nárokované částky právní zástupce žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne 3. 10. 2022 odeslanou žalovanému dne 5. 10. 2022.

5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze , (dále jen„ o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“).

6. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 104 ZSÚ vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

9. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že písemná forma právního jednání ve smyslu § 561 o. z. je zachována (tedy i jeho platnost, jež je u písemné formy právního jednání podmíněna podpisem jednajícího), jestliže prostředek, jehož bylo při právním jednání použito, umožňuje zachytit obsah právního jednání a určit jednající osobu.

10. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění ke dni uzavření smlouvy, tj. ve znění do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud má v projednávané věci za prokázáno, že účastníci řízení platně uzavřeli smlouvu o běžném účtu i smlouvu o úvěru formou přečerpání účtu. Soud se tedy dále zabýval tím, zda může mít za prokázáno, že žalobkyně při uzavírání smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně výpisem z běžného účtu doložila pouze tolik, že žalovaný dosáhl v měsíci listopadu 2019 příjmu 18 653 Kč a v prosinci 2019 příjmu 17 066 Kč. Z žádného důkazu skutečně nevyplývá, že by jeho příjmy standardně představovaly částku 19 500 Kč měsíčně, jak žalobkyně tvrdí. Dokonce v měsíci říjnu se jednalo jen o 10 000 Kč. Pokud jde o měsíční výdaje žalovaného právě v částce 12 015,38 Kč, nejsou podloženy žádnými důkazy, ze kterých by částka vycházela, a to ani z údajů, které by byly žalovaným i jen nadiktovány. Z doložených databází rovněž vyplývá, že žalovaný měl v době sjednání úvěru již poskytnuty tři jiné úvěry, dva u žalobkyně, třetí u dalšího subjektu. První z úvěrů poskytnutých žalobkyní vykazoval při uzavírání úvěrové smlouvy v daném případě dokonce nedoplatek dvou splátek, u druhého z úvěrů ještě nebylo se splácením ani započato. S ohledem na tato zjištění nelze přisvědčit žalobkyni, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dostatečně. K danému soud zdůrazňuje, že splněním povinnosti prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splácet není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení reálné, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

13. Žalobkyně (ani její právní zástupce) se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni podle o tom, k jakým tvrzených skutečnostem je povinna označit důkazy, a o následcích nesplnění povinnosti důkazní. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. poučovací povinnost podle ustanovení , 2 a 3 plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. , ve kterém Nejvyšší soud ČR uzavřel, že jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, pak takové jeho chování znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky. Právní zástupce se z jednání omluvil a navrhl, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.

14. Zákonná úprava ZSÚ měla vždy představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Právo Evropské unie má na základě či a y ČR aplikační přednost před právem českým, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval i Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C -6/64). Směrnice přijaté Evropským parlamentem jsou nadány tzv. nepřímým horizontálním účinkem, což má za následek povinnost národních soudů volit eurokonformní výklad tak, aby bylo dosaženo účelu konkrétní směrnice. Jak konstatoval také Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. ze dne 9. 2. 2010, národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoliv odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů. K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně např. v rozsudku ze dne 4. 6. 2015 ve věci Faber (C -497/13), ze dne 13. 9. 2018 ve věci Profi Credit Polska (C -176/17) či ve věci Pannon GSM (C -243/08) ze dne 4. 6. 2009. V rozhodnutí ve věci OPR-Finance (C -679/18) ze dne 5. 3. 2020 pak Soudní dvůr EU výslovně konstatoval, že předmětná část ustanovení ZSÚ (ve znění do 28. 5. 2022) je v rozporu se shora citovanou směrnicí a stvrdil tak povinnost soudů členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, tj. pod sankcí absolutní neplatnosti. Uvedený závěr jednoznačně vyplývá rovněž z aktuální judikatury viz např. nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. nebo rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. .

15. Uzavřenou smlouvu o úvěru je proto dle soudu potřeba z důvodu nedostatku zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet hodnotit jako neplatnou, a to absolutně. Jelikož však má soud poskytnutí žalobkyní nárokované jistiny za prokázané a její úhradu žalovaným naopak za nedoloženou, je na místě uzavřít, že žalovanému vznikla povinnost žalobkyni poskytnuté finanční prostředky podle , 2, , v účinném znění (dále jen "o. z.) vrátit.

16. Z potvrzení o platební transakci má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 17. 1. 2020 bezhotovostně na jeho účet částku 30 000 Kč. Žalovaný žádný jiný důvod získání hotovosti netvrdil ani neprokazoval. Na jeho straně tak vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení v uvedené výši. Žalovaný poskytnutou částku ve výši 29 989,97 Kč nevrátil, soud proto žalobě co do jistiny v této částce jako oprávněnému nároku vyhověl.

17. Pokud jde o čas plnění a možnost požadovat přiznání úroku z prodlení, dopadá zpravidla na pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení obecná právní úprava času plnění podle § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Konstantní judikatura pak dovozuje, že nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ).

18. Podle věty třetí , o spotřebitelském úvěru, je však spotřebitel, za kterého je nutno považovat v daném případě i žalovaného, povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (zápůjčky) v době přiměřené svým možnostem. Pravidlo o času plnění zakotvené v zákoně o spotřebitelském úvěru vyjadřuje odchylku od obecného pravidla pro splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, avšak jen pro případy, kdy možnostem spotřebitele jako dlužníka této pohledávky není přiměřené její splnění bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Obecné i zvláštní právní úpravě času plnění je především společné, že splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, které spotřebitel získal na úkor poskytovatele, nemůže předcházet výzvě věřitele ke splnění této pohledávky. Pravidla o času plnění mají hmotněprávní povahu a je třeba je odlišit od lhůty k plnění stanovené v rozhodnutí soudů, jejíž povaha je procesní. Skutkové zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získá na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, prospívá právnímu postavení spotřebitele, protože prodlužuje splatnost odpovídající pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy jemu příznivé. Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit a prokazovat, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a od takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Skutkové zjištění, že není přiměřené možnostem spotřebitele, aby dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodného obohacení, které získal na úkor poskytovatele spotřebitelského úvěru, splnil bez zbytečného odkladu poté, co věřiteli jeho splnění požadoval, musí vyplývat z výsledků provedeného dokazování nebo jinak v řízení procesně přípustným způsobem vyjít najevo. Není na soudu, aby bez podkladu ve zjištěném skutkovém stavu hodnotil možnosti potřeby splnit dluh na základě vlastních domněnek nebo je odvozoval od času plnění ujednaného neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Věřitel naproti co do času plnění nese procesní břemena jen ohledně skutečnosti, že dlužníka ke splnění pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení vyzval.

19. V projednávané věci žalovaný z důvodu nečinnosti žádné skutečnosti ohledně možností splnit dluh netvrdil a důkazy nepředložil. Soud proto vázal počátek prodlení na doručení výzvy ze dne 26. 8. 2022, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 30 dnů od doručení. Výzva byla odeslána na adresu žalovaného dne 29. 8. 2022. Dle standardního způsobu doručování byla žalovanému uložena zásilka k vyzvednutí nejpozději po uplynutí 3 pracovních dnů, tj. 1. 9. 2022. Splatnou se tedy jistina stala 3. 10. 2022. Soud proto žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení z částky odpovídající bezdůvodnému obohacení až ode dne 4. 10. 2022, ve výši požadované žalobkyní v souladu s  a ve zbývající části žalobu zamítl. Tomu odpovídá také přiznaná výše kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 98,63 Kč za dobu od 4. 10. 2022 do 19. 10. 2022 a úroku z prodlení z částky 15 000 Kč za dobu od 20. 10. 2022 do zaplacení.

20. Jelikož měla žalobkyně ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů dle poměrně rozdělil.

21. Předmětem řízení byla částka 29 989,97 Kč s příslušenstvím. Za předmět řízení je třeba považovat pro výpočet poměru úspěchu ve věci nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství. Za situace, kdy žalobkyně požadovala úroky z prodlení do zaplacení, soud vyčíslil příslušenství ke dni svého rozhodnutí, tj. ke dni 2. 5. 2023 (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 ve věci ). Předmětem řízení tak byla celkem částka 37 194,42 Kč (29 989,97 Kč jistina + 279,64 Kč kapitalizované úroky + 1 848,09 Kč kapitalizované zákonné úroky z prodlení + 3 136,20 Kč úrok ve výši 18,9 % ročně z 29 989,97 Kč za dobu od 14. 10. 2022 do 2. 5. 2023 + 1 940,52 Kč zákonné úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 14. 10. 2022 do datum). Žalobkyni bylo přiznáno celkem 31 872,56 Kč (29 989,97 Kč jistina + 1 882,59 Kč zákonné úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 20. 10. 2022 do 2. 5. 2023). Žalobkyně měla úspěch z 85,7 % a žalovaný z 14,3 %. Soud proto žalobkyni přiznal právo na úhradu 71,4 % (85,7 % - 14,3 %).

22. Protože se v daném případě jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy právní zástupce žalobkyně, jak je soudu známo z jeho činnosti, podává u soudu takových žalob větší množství, tyto mají podobu vžitého vzoru, kdy se jedna žaloba od druhé odlišuje jen v minimální míře potud, aby mohla být co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována, základní právní argumentace včetně její stylizace je totožná či jen s drobnými odchylkami a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, stanovil soud výši účelně vynaložených nákladů řízení tak, že spočívají v odměně za právní zastupování ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby, tj. příprava a převzetí věci, sepis žaloby, sepis předžalobní upomínky, á úkon 300 Kč dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen advokátní tarif), v paušální náhradě hotových výdajů po 100 Kč za tři shodné úkony právní služby podle písm. 1) advokátního tarifu, tj. celkem 300 Kč, dále DPH ve výši 252 Kč (21% z částky 1 200 Kč) a 1 200 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 2 652 Kč. Přiznaným 71,4 % odpovídá částka 1 894 Kč.

23. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka obec prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, a to písemně ve třech vyhotoveních.