Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 29/2023-28

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kupkovou ve věci

žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 16 998 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 594 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky ode dne 11. 10. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 16 998 Kč s příslušenstvím se co do částky 16 404 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 998 Kč za dobu od 1. 7. 2022 do 10. 10. 2022 a z částky 16 404 Kč za dobu od 11. 10. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 594 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky ode dne 11. 10. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba o zaplacení 16 998 Kč s příslušenstvím se co do částky 16 404 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 998 Kč za dobu od 1. 7. 2022 do 10. 10. 2022 a z částky 16 404 Kč za dobu od 11. 10. 2022 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou k soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne datum doplněnou podáním ze dne datum se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 16 998 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky ode dne 1. 7. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru číslo uzavřené distančním způsobem mezi účastníky řízení dne 12. 5. 2021 poskytla žalovanému bankovním převodem na č. ú. bankovní účet finanční prostředky v celkové výši 8 300 Kč, které se žalovaný zavázal spolu s příslušenstvím vracet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek v minimální výši 300 Kč. Identita žalovaného byla ověřena z občanského průkazu a prostřednictvím čísla účtu uvedeného ve výplatní pásce žalovaného, které je shodné s číslem účtu uvedeného ve smlouvě. Konkrétně měla být žalovanému poskytnuta dne datum částka ve výši 5 000 Kč, dne 10. 11. 2021 částka ve výši 1 000 Kč, dne 11. 11. 2021 částka ve výši 150 Kč, dne 10. 12. 2021 částka ve výši 950 Kč a dne 14. 1. 2022 a částka ve výši 1 200 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení jistiny spolu s přirostlým úrokem ve výši 20 % měsíčně a ode dne zesplatnění ve výši 8 % ročně v celkové výši 14 260 Kč, poplatkem za čerpání úvěru ve výši 1 660 Kč a náhradou účelně vynaložených nákladů. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem toliko částku 7 706 Kč, a to dne 30. 9. 2021 částku ve výši 1 200 Kč, dne 13. 10. 2021 částku ve výši 960 Kč, dne 8. 12. 2021 částku ve výši 940 Kč, dne 10. 1. 2022 částku ve výši 1 218 Kč, dne 8. 2. 2022 částku ve výši 1 768 Kč a dne 9. 3. 2022 částku ve výši 1 620 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo že je zle uvedena žalobkyně jako úvěrující na jedné straně a žalovaný jako klient na straně druhé. Žalovaný je identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, adresou bydliště, adresou elektronické pošty, číslem bankovního účtu, číslem občanského průkazu a číslem mobilního telefonu. Smlouva je datována dnem 12. 5. 2021, přičemž shodného dne měla být také žalovaným elektronicky podepsána. Smlouvou byl stanoven úvěrový limit na částku 50 000 Kč a výše RPSN 519 %. Žalobkyně k důkazu předložila občanský průkazu žalovaného číslo. K podkladům posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doložila print screeny obrazovky zachycující výplatní pásky osoby jménem celé jméno žalovaného za měsíce březen a duben 2021. Z těchto je zřejmé, že uvedené osobě byla vyplacena za měsíc březen 2021 mzda ve výši 33 997 Kč a za měsíc duben 2021 mzda ve výši 26 546 Kč. Z výpisů k revolvingovému úvěru je zřejmé, že žalobkyně vyhotovila za každý měsíc výpis revolvingovému účtu, v němž zachytila pohyby na účtu.

5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze , (dále jen„ o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“).

6. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 104 ZSÚ vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

9. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že písemná forma právního jednání ve smyslu § 561 o. z. je zachována (tedy i jeho platnost, jež je u písemné formy právního jednání podmíněna podpisem jednajícího), jestliže prostředek, jehož bylo při právním jednání použito, umožňuje zachytit obsah právního jednání a určit jednající osobu.

10. Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud z hlediska skutkového k závěru, že nelze mít za prokázané tvrzení žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy s žalovaným. Jakkoliv soud plně reflektuje právem aprobovanou možnost uzavírat smlouvy distančním způsobem, zde prostřednictvím internetu, nezbavuje tento způsob kontraktace žalobkyni povinnosti přesvědčivě prokázat, že došlo právě ze strany žalovaného k akceptaci smlouvy o konkrétním, žalobou tvrzeném, obsahu. Takový skutkový závěr však na základě žalobkyní předložených důkazů nebylo v daném případě možno učinit. Shora konstatované y dle soudu nikterak neprokazují, že to byl právě žalovaný, kdo projevil zájem o uzavření smlouvy, poskytl žalobkyni údaje a akceptoval ve smlouvě zakotvené podmínky úvěru.

11. I kdyby však měl soud uzavření smlouvy za doložené, nebylo by možno na základě provedených důkazů přisvědčit žalobkyni, že dostála zákonné povinnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy.

12. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění ke dni uzavření smlouvy, tj. ve znění do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Splněním povinnosti prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splácet není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení reálné, je výchozích zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

15. Žalobkyně v daném případě předložila ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného jen výplatní pásky za dva měsíce předcházející sepisu smlouvy. Že by se žalobkyně skutečně reálně zabývala tím, jaké jsou výdaje žalovaného, co je konkrétně tvoří, jaké jsou náklady na bydlení, na inkaso, na stravu apod., že by solventnost či nesolventnost fakticky ověřovala z dostupných databází či registru žalobkyně, v podstatě, že by se otázkou úvěruschopnosti žalovaného vůbec zabývala, nikterak neprokázala. Žalobkyně tak dle předložených důkazů rozhodně řádně a smysluplně úvěruschopnost žalovaného neposuzovala a ve smyslu § 86 odst. 2 ZSÚ nepostupovala. Uzavřenou smlouvu o úvěru je proto nutno považovat za neplatně uzavřenou.

16. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni podle o tom, k jakým tvrzených skutečnostem jsou povinni označit důkazy, a o následcích nesplnění povinnosti důkazní. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. poučovací povinnost podle ustanovení , 2 a 3 plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. , ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, pak takové jeho chování znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky. Právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil s tím, že nepožádal o odročení jednání a naopak navrhl, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.

17. Zákonná úprava ZSÚ měla vždy představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Právo Evropské unie má na základě či a y ČR aplikační přednost před právem českým, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval i Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C -6/64). Směrnice přijaté Evropským parlamentem jsou nadány tzv. nepřímým horizontálním účinkem, což má za následek povinnost národních soudů volit eurokonformní výklad tak, aby bylo dosaženo účelu konkrétní směrnice. Jak konstatoval také Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. ze dne 9. 2. 2010, národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoliv odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů. K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně např. v rozsudku ze dne 4. 6. 2015 ve věci Faber (C -497/13), ze dne 13. 9. 2018 ve věci Profi Credit Polska (C -176/17) či ve věci Pannon GSM (C -243/08) ze dne 4. 6. 2009. V rozhodnutí ve věci OPR-Finance (C -679/18) ze dne 5. 3. 2020 pak Soudní dvůr EU výslovně konstatoval, že předmětná část ustanovení ZSÚ (ve znění do 28. 5. 2022) je v rozporu se shora citovanou směrnicí a stvrdil tak povinnost soudů členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, tj. pod sankcí absolutní neplatnosti. Uvedený závěr jednoznačně vyplývá rovněž z aktuální judikatury viz např. nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. nebo rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. .

18. Předmětnou smlouvu o úvěru je tedy s ohledem na shora uvedené, považoval-li by ji soud za uzavřenou, potřeba posoudit jako neplatnou absolutně.

19. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření platné úvěrové ani jiné smlouvy účastníky, avšak současně má soud za prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 300 Kč, posoudil soud žalobou uplatněný nárok podle právní úpravy bezdůvodného obohacení.

20. Podle v účinném znění (dále jen "o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Tím, že byla žalovanému vyplacena částka 8 300 Kč a žalovaný z této dle tvrzení žalobkyně vrátil 7 706 Kč, vzniklo mu na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu ve výši 594 Kč. Toto bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen žalobkyni vydat.

22. Pokud jde o čas plnění a možnost požadovat přiznání úroku z prodlení, dopadá zpravidla na pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení obecná právní úprava času plnění podle § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Konstantní judikatura pak dovozuje, že nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ).

23. Podle věty třetí , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel, za kterého je nutno považovat v daném případě i žalovaného, povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (zápůjčky) v době přiměřené svým možnostem. Pravidlo o času plnění zakotvené v zákoně o spotřebitelském úvěru vyjadřuje odchylku od obecného pravidla pro splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, avšak jen pro případy, kdy možnostem spotřebitele jako dlužníka této pohledávky není přiměřené její splnění bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Obecné i zvláštní právní úpravě času plnění je především společné, že splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, které spotřebitel získal na úkor poskytovatele, nemůže předcházet výzvě věřitele ke splnění této pohledávky. Pravidla o času plnění mají hmotněprávní povahu a je třeba je odlišit od lhůty k plnění stanovené v rozhodnutí soudů, jejíž povaha je procesní. Skutkové zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získá na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, prospívá právnímu postavení spotřebitele, protože prodlužuje splatnost odpovídající pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy jemu příznivé. Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit a prokazovat, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a od takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Skutkové zjištění, že není přiměřené možnostem spotřebitele, aby dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodného obohacení, které získal na úkor poskytovatele spotřebitelského úvěru, splnil bez zbytečného odkladu poté, co věřiteli jeho splnění požadoval, musí vyplývat z výsledků provedeného dokazování nebo jinak v řízení procesně přípustným způsobem vyjít najevo. Není na soudu, aby bez podkladu ve zjištěném skutkovém stavu hodnotil možnosti potřeby splnit dluh na základě vlastních domněnek nebo je odvozoval od času plnění ujednaného neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Věřitel naproti co do času plnění nese procesní břemena jen ohledně skutečnosti, že dlužníka ke splnění pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení vyzval.

24. V projednávané věci žalovaný z důvodu nečinnosti žádné skutečnosti ohledně možností splnit dluh netvrdil a důkazy nepředložil. Soud proto vázal počátek prodlení na doručení výzvy ze dne 6. 9. 2022, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10. 10. 2022. Výzva byla odeslána na adresu žalovaného téhož dne. Soud proto žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení z částky odpovídající bezdůvodnému obohacení až ode dne 11. 10. 2022, ve výši požadované žalobkyní v souladu s  a ve zbývající části žalobu zamítl.

25. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud v souladu s  , když převaha procesního úspěchu je na straně žalovaného. Tomuto však v souvislosti se soudním řízením žádné náklady nevznikly. Za této situace rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

26. Lhůta ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla stanovena podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, a to písemně ve třech vyhotoveních.