Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
63 C 154/2022-25
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Juditou Fadrusovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně anonymizováno právnická osoba, IČO,
se sídlem v obec, ulice a číslo,
zastoupené advokátem Mgr. jméno příjmení,
se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo
proti
žalované celé jméno žalované, narozené datum,
bytem v obec, ulice a číslo
o 17.481 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1.148 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 16 333 Kč, 29% úrok z částky 4 729,76 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 282,92 Kč a 11,75% úrok z prodlení z částky 4 729,76 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1.148 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 16 333 Kč, 29% úrok z částky 4 729,76 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 282,92 Kč a 11,75% úrok z prodlení z částky 4 729,76 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou soudu dne 15.6.2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 17.481 Kč s 29% úrokem z částky 4.729,76 Kč od 18.3.2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 282,92 Kč a od 18.3.2022 do zaplacení ve výši 11,75 % z částky 4.729,76 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a společností právnická osoba byla dne 25.1.2018 uzavřena smlouva číslo s produktovým názvem„ ulice anonymizováno“, na základě které byly žalované poskytnuty peněžité prostředky ve výši 8000 Kč, s tím, že poskytnutá částka bude splácena spolu s poplatkem ve výši 7.233 Kč (29% úroky za půjčené peněžní prostředky, částka za administrativní činnost a komfortní splácení, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení) v pravidelných 59 týdenních splátkách po 254 Kč a poslední splátkou ve výši 247 Kč. Avšak v rozporu se smlouvou žalovaná příslušné splátky úvěru nesplácela, když naposled uhradila splátku dne 6.1.2020, a ke tomuto dni uhradila 6.582 Kč, z čehož bylo 3.270,24 Kč započítáno na jistinu, která byla ponížena na 4.729,76 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 byla shora uvedená pohledávka společnosti právnická osoba vůči žalované postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 1.2.2022. Žalobkyně proto požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 4.729,76 Kč, dlužných poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 3.651,24 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 4.000 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 282,92 Kč a sankčních poplatků ve výši 5.100 Kč, celkem tedy 17.481 Kč s příslušenstvím.
2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti:
Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná požádala dne 25.1.2018 společnost právnická osoba o půjčku ve výši 6.000 Kč s týdenní splatností sjednaných splátek, přičemž v žádosti uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná, má vyživovací povinnost k 2 dětem, nemá osobní automobil, kreditní kartu ani bankovní účet, má zápůjčku u jiné společnosti, je nezaměstnaná, její měsíční příjem je 12.997 Kč, celkové příjmy domácnosti odhadla na 39.997 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 5.500 Kč.
Ze smlouvy o zápůjčce číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 25.1.2018 mezi žalovanou a společností právnická osoba, ve smlouvě se strany dohodly, že žalované bude poskytnuta zápůjčka ve výši 8.000 Kč. Poskytnutou částku spolu s „ poplatkem“ ve výši 7.233 Kč, který byl tvořen součtem úroku ve výši 1.431 Kč, částkou za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3.366 Kč a za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2.436 Kč, se žalovaná zavázala splácet v 59 pravidelných měsíčních splátkách po 254 Kč a poslední 60. splátkou ve výši 247 Kč.
Z listin y označené„ rozpis splátek žalované“ bylo zjištěno, že v době od 1.2.2028 do 21.3.2019 bylo žalovanou uhrazeno celkem 6.352 Kč (sloupec G) a následně do 6.1.2020 uhradila dalších 500 Kč, jak je uvedeno v žalobě, celkem tedy žalovaná uhradila 6.852 Kč.
3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 a oznámení o postoupení pohledávek z 1.2.2022 soud zjistil, že žalované bylo oznamováno, že společnost právnická osoba, postoupila svoji pohledávku za žalovanou ze smlouvy číslo číslo číslo na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek z 28.1.2022.
4. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela dne 25.1.2018 s právní předchůdkyni žalobkyně smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o.z. “), na základě které byly žalované v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč, oproti závazku žalované poskytnutou částku spolu se sjednaným úrokem, poplatkem za administrativní činnost, komfortní splácení, zpracování, doručení a flexibilní splácení zaplatit vždy v sjednaných týdenních splátkách. Účastníky bylo tedy dohodnuto, že za půjčení finanční částky 8.000 Kč uhradí žalovaná úplatu ve formě úroků ve výši 1.431 Kč (to je 17,88 % z poskytnuté částky), a ve formě poplatků ve výši dalších 5.802 Kč, (to je 72,52 % z poskytnuté částky), celkem byl tedy sjednán úrok v sazbě 90,4 % ročně z poskytnuté částky.
5. Soud má za to, že dohoda stran ohledně takto vysoké sazby úroků svým účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům. Podle ustanovení § 2395 o. z. se sice úvěrovaný ve smlouvě o úvěru zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky a občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše je možné úroky sjednat, avšak vycházeje z ustanovení § 1802 o.z. neměly by smluvené úroky přesahovat obvyklé úroky, to je v rozmezí cca 2 až 25% z poskytnuté částky. V daném případě byly sjednány úroky ve výši 90,4% z poskytnuté částky. Takové ujednání stran sazby úroků soud shledal dle ustanovení § 3 , § 8 , § 547 a § 580 odst. 1 o.z. neplatným, neboť byl sjednán úrok vysoce přesahující úrokovou míru obvyklou v praxi peněžních ústavů.
6. Soud se však předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ověřovala schopnost žalované splácet žádaný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. V řízení nebylo doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně prováděla jakákoli zjištění ohledně majetkové situace žalované a že by byla zjišťovala, tím méně ověřovala reálné příjmy a reálné výdaje žalované,„ spokojila“ se pouze s údaji uvedenými žalovanou v předtištěném formuláři. Z toho důvodu dospěl soudu k závěru, že žalobkyně porušila povinnost stanovenou jí v ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí neposuzovala schopnost žalované úvěr splácet, neboť řádně nezjišťovala a neověřila majetkové poměry žalované, a smlouva o úvěru uzavřená účastníky byla hodnocena podle ustanovení § 588 o.z. jako neplatná.
7. S ohledem na závěr o neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy a vzhledem k tomu, že z poskytnuté částky v souhrnné výši 8.000 Kč žalovaná již uhradila 6.852 Kč, jak bylo uvedeno v žalobě, zůstala žalovaná dlužna 1.148 Kč (8.000 – 6.852 = 1.148), a proto bylo žalobě vyhověno v této části - coby vydání bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím částky 8.000 Kč z neplatné smlouvy žalovanou - dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. a ve zbývající části 16.333 Kč (17.481 – 1.148 = 16.333) a požadovaných úroků a úroků z prodlení, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení, pak soud nestanovil žalované povinnost platit žalobkyni úroky z prodlení, neboť tato se v prodlení dosud s nesplacenou jistinou neocitla, a splatnost dlužné částky pak byla stanovena dle § 87 odst. 2 citovaného zákona, ve lhůtě 3 dnů, kterou považuje za reálnou s přihlédnutím k finančním možnostem žalované, jak jsou zřejmé z obsahu spisu (žalovaná se naposled zavázala splácet poskytnuté prostředky v týdenních splátkách po 254 Kč, tedy 1.016 Kč měsíčně).
8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 17.481 Kč. Byla úspěšná ve výši 1.148 Kč, což je 7 % z požadované částky. Neúspěch žalobkyně je úspěchem žalované, která tedy byla úspěšná v 93 %. Po odečtení neúspěchu žalované od jejího úspěchu, dospěl soud k závěru, že žalobkyně je povinna nahradit žalované 86 % žalovanou vynaložených nákladů řízení (93 – 7 = 86). Protože žalované v souvislosti s podanou žalobou žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně ve lhůtě do 15ti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou mu vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.
Městský soud v Brně