Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
10 C 229/2022-67
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Krejzkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 86 432 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 62 333,51 Kč spolu s 8,25 % zákonnými úroky z prodlení ročně z částky 29 393 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 24,24 % ročně ve výši 14 682,17 Kč a spolu s 24,24 % úroky ročně z částky 25 714 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok ve výši 24,24 % ročně dosáhne částky 159 588 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 6 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje splátkou za měsíc následující po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod ztrátou výhody splátek.
II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 28 536 Kč spolu s 8,25 % zákonnými úroky z prodlení ročně z této částky od 23. 2. 2021 do zaplacení a co do úroku ve výši 49,66 % ročně z částky 58 478,45 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 7 908,74 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokátky se sídlem adresa žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 62 333,51 Kč spolu s 8,25 % zákonnými úroky z prodlení ročně z částky 29 393 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 24,24 % ročně ve výši 14 682,17 Kč a spolu s 24,24 % úroky ročně z částky 25 714 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok ve výši 24,24 % ročně dosáhne částky 159 588 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 6 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje splátkou za měsíc následující po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod ztrátou výhody splátek. II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 28 536 Kč spolu s 8,25 % zákonnými úroky z prodlení ročně z této částky od 23. 2. 2021 do zaplacení a co do úroku ve výši 49,66 % ročně z částky 58 478,45 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 7 908,74 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa žalobkyně].
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 23. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 86 432 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela dne 26. 2. 2020 smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy žalobkyně dne 27. 2. 2020 poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši nominální úrokové sazby 73,9 % p.a. splácet ve 30 měsíčních splátkách ve výši 4 433 Kč, splatných vždy k 17. dni každého měsíce, počínaje dubnem 2020. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně prověřena. Přestože žalovaný využil ochranné doby dle zákona č. 177/2020 Sb., v důsledku čehož žalobkyni od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 vznikalo právo na úrok za poskytnutí úvěru ve výši repo sazby ČNB zvýšené o 8 procentních bodů, žalovaný neplnil podmínky smlouvy řádně a v případě splátky číslo se žalovaný dostal do prodlení delšího než 30 dnů, a proto ke dni 21. 2. 2021 došlo k zesplatnění celého zůstatku úvěru ve výši 71 592,14 Kč (odpovídající původní dlužné jistině ve výši 58 478,45 Kč a dlužnému úroku do zesplatnění zůstatku úvěru ve výši 13 133,69 Kč). Vedle toho žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč (za prodlení s úhradou 3 splátek delšího než 30 dnů à 499 Kč), nárok na náhradu nákladů ve výši 800 Kč (vzniklých v důsledku prodlení s úhradou 4 splátek delšího než 15 dnů à 200 Kč), nárok na smluvní pokutu ve výši 28 503 Kč (tj. 0,1 % denně z aktuální výše dlužné nové jistiny úvěru do data vyhotovení žaloby) a úrok ve výši nominální roční úrokové sazby 73,9 % p.a. ze zbývající dlužné původní jistiny. Žalovaný na žalovanou částku žalobkyni ničeho neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu.
2. Žalovaný se z nařízeného jednání omluvil, nepožádal včas z důležitého důvodu o jeho odročení. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jeho nepřítomnosti.
3. Soud ve věci provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru číslo ze dne 26. 2. 2020 opatřeného akceptační doložkou žalobkyně, oznámení o schválení úvěru číslo ze dne 28. 2. 2020, informací pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, předsmluvního formuláře, splátkového kalendáře a dokladu o vyplacení úvěru, soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal žalobkyni úvěr spolu s úrokem ve výši nominální úrokové sazbě 73,90 % ročně zaplatit v 30 měsíčních splátkách po 4 433 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci. Účastníci si v bodě 2.2 smlouvy ujednali, že žalobkyně má nárok na úroky maximálně do částky 159 588 Kč. Žalovaný se dále ve smlouvě v bodě 6. 1. zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou bude žalovaný v prodlení delším než 30 dnů, nejvýše však 2 999 Kč za kalendářní rok. Dále ve smlouvě bylo v bodě 6. 2. sjednáno, že žalobkyni vznikne právo na účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky delší než 15 dnů. Dále v bodě 6. 3. bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného delšího než 65 dnů, přičemž v souladu s bodem 6.4. smlouvy se dosud nesplacené splátky úvěru, zahrnující jistinu i úroky, až do konce splátkového kalendáře stávají součástí nové jistiny úvěru. V neposlední řadě bylo ve smlouvě v bodě 6.5. sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru v případě neuhrazení nové jistiny úvěru. V bodě 4.5 smlouvy bylo ujednáno, že neurčí-li žalovaný jinak, započítávají se platby na jednotlivé pohledávky nejdříve na jednotlivé splátky, nebude-li platba postačovat k úhradě celé splátky, bude použita nejprve na úhradu úroku tvořící součást splátky, následně na úhradu jistiny tvořící součást splátky. Po zesplatnění úvěru budou platby započítávány nejprve na novou jistinu úvěru, a to nejprve na úroky přirostlé ke dni zesplatnění, poté na původní jistinu úvěru a následně na náhradu nákladů dle bodu 6.2. smlouvy a úroky přirostlé po zesplatnění úvěru. Z hodnocení klienta, výpisu z registru příjmení a výpisu z registru NRKI soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Z karty klienta soud zjistil platební morálku žalovaného při úhradě závazku ze smlouvy číslo konkrétně že splátky 1, 8 - 11 uhradil pozdě, splátku 12 částečně a splátky 13 - 25 vůbec. Z oznámení o využití ochranné doby ze dne 21. 4. 2020 a z potvrzení ze dne 19. 5. 2020 a upraveného splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobkyně potvrdila přijetí oznámení žalovaného o využití ochranné doby od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 dle zákona č. 177/2020 Sb. Z výzvy k zaplacení ze dne 30. 10. 2020, 18. 12. 2020, 18. 1. 2021 a 17. 2. 2021 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek, upozornila jej i na možnost zesplatnění úvěru. Z oznámení ze dne 21. 2. 2021 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému automatické zesplatnění úvěru z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek trvající 65 dnů, tj. ke dni 21. 2. 2021 byl úvěr zesplatněn, s tím, že po žalovaném požadovala úhradu částky 73 889 Kč sestávající z dlužné původní jistiny ve výši 58 478,45 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 13 113,69 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 8. 2022 včetně podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván před podáním žaloby k úhradě dluhu ve lhůtě 15 dnů. Ze systému časových řad příjmení jméno národní banky soud zjistil, že v únoru 2020 činily úrokové sazby korunových úvěrů na spotřebu poskytnutých bankami domácnostem v ČR, s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně průměrně 8,08 % ročně.
4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalobkyně poskytla na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne 26. 2. 2020 žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr splácet v 30 měsíčních splátkách po 4 433 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci. Nominální úroková sazba činila 73,90 % ročně, maximálně však žalobkyni mohl vzniknout nárok na úroky ve výši 159 588 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se opakovaně dostal do prodlení s placením svého dluhu, když splátky 1, 8 - 11 uhradil pozdě, splátku 12 částečně a splátky 13 - 25 vůbec. Žalobkyně tak úvěr ke dni 21. 2. 2021 zesplatnila. Žalovaný netvrdil, ani neprokázal, že by na splacení úvěru uhradil více, než žalobkyní uváděné splátky, a to do zesplatnění úvěru dne 16. 11. 2020 částku 100 Kč, 18. 11. 2020 částku 4 433 Kč, 23. 12. 2020 částku 4 433 Kč a 31. 1. 2021 částku 100 Kč, po zesplatnění úvěru pak 24. 4. 2021 částku 200 Kč, 24. 5. 2021 částku 500 Kč, 24. 6. 2021 částku 1 000 Kč, 20. 7. 2021 částku 3 000 Kč, 20. 8. 2021 částku 3 000 Kč, 27. 9. 2021 částku 1 000 Kč, 29. 10. 2021 částku 1 200 Kč, 30. 11. 2021 částku 1 060 Kč, 31. 12. 2021 částku 1 000 Kč, 31. 1. 2022 částku 1 000 Kč, 28. 2. 2022 částku 1 000 Kč, 31. 3. 2022 částku 1 000 Kč, 16. 5. 2022 částku 300 Kč, 30. 5. 2022 částku 700 Kč. Žalovaný na žalovaný dluh ničeho neuhradil, ačkoliv k tomu byl vyzván předžalobní výzvou. V době poskytnutí úvěru žalobkyní žalovanému činily úrokové sazby korunových úvěrů na spotřebu poskytnutých bankami domácnostem v ČR, s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně průměrně 8,08 % ročně.
5. Provedeným řízením má soud za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v pl. znění (dále jen „o. z.“), a ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž žalovaný řádně nesplnil svou povinnost, když žalobkyní poskytnutý úvěr ve výši 60 000 Kč splatil pouze částečně. V důsledku právě uvedeného došlo 21. 2. 2021 k zesplatnění úvěru. Žalovaný na úvěr uhradil splátky specifikované v předchozím odstavci, a to v souhrnné výši 25 026 Kč (z toho 9 066 Kč před zesplatněním úvěru a 15 960 Kč po zesplatnění úvěru).
6. Soud se v souladu s ust. § 588 o. z. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18) zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět i pokud jde o žalobkyní požadovaný úrok ve výši 73,90 % ročně, přičemž dospěl k závěru, že tato výše smluvního úroku podstatně přesahuje výši úrokových sazeb za úvěry na spotřebu, s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně, poskytované v únoru 2020 bankami domácnostem, která (jak zjistil z databáze časových řad příjmení jméno národní banky na webové stránce https://www.cnb.cz/docs ARADY/HTML/info) v únoru 2020 činila 8,08 % ročně. Pokud se jedná o sjednané smluvní úroky z úvěru, pak je dle soudu nutno konstatovat, že sjednaný smluvní úrok v jeho nominální výši 73,90 % ročně více než 9 krát převyšuje roční úrok požadovaný bankovními institucemi při poskytování finančních prostředků na základě úvěrových smluv fyzickým osobám v dané době na území ČR. V této souvislosti je třeba uvést, že ustálená judikatura obecných soudů shledává úrokovou míru rozpornou s dobrými mravy zpravidla tam, kde výše sjednaných úroků podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, kdy v projednávaném případě byl s ohledem na ustálenou judikaturu shledán úrok ve výši 73,90 % ročně (nominální úroková míra) z jistiny úvěru, přesahující obvyklou úrokovou míru 9x, v rozporu s dobrými mravy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 dovolací soud uzavřel, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje výše obvyklého úroku poskytovaného bankami dvakrát až třikrát, to vše zejména s ohledem na dlužníky, kteří by na úvěr u banky jen stěží dosáhli. Dle soudu je na místě, aby i v tomto posuzovaném případě soud použil korektivu dobrých mravů ve smyslu § 547 a § 588 o. z. V daném případě tak nelze než dojít k závěru, že ujednání o úroku z úvěru ve výši 73,90 % p. a. je, v rozsahu převyšujícím úroky ve výši 24,24 % ročně, absolutně neplatné dle ust. § 588 o. z. pro jeho zjevný rozpor s dobrými mravy.
7. Pakliže tedy vzal soud v úvahu výši žalobkyní poskytnutého úvěru 60 000 Kč, úrokovou sazbu ve výši 24,24 % ročně (když ve výši tuto sazbu přesahující jde o absolutně neplatné ujednání), sjednanou délku splácení 30 měsíců, jakož i ujednání stran o tom, že do zesplatnění úvěru mají být částečné úhrady použity přednostně na úroky a posléze na jistinu, dospěl soud k dílčímu závěru, že do zesplatnění úvěru částečnými úhradami žalovaného (ze dne 16. 11. 2020 ve výši 100 Kč, 18. 11. 2020 ve výši 4 433 Kč, 23. 12. 2020 ve výši 4 433 Kč a 31. 1. 2021 ve výši 100 Kč) byla na jistině úvěru uhrazena částka 18 326 Kč, a tedy zbývalo na jistině úvěru uhradit 41 674 Kč (odpovídající rozdílu poskytnuté výše jistiny úvěru 60 000 Kč po ponížení o úhrady 18 326 Kč) a na úrocích zbývalo ke dni zesplatnění úvěru uhradit 1 382 Kč ulice jistina úvěru po zesplatnění tak činila 43 056 Kč (= 41 674 Kč + 1 382 Kč). Pakliže následně soud vzal v úvahu takto zjištěnou novou jistinu úvěru po zesplatnění ve výši 43 056 Kč, úrokovou sazbu ve výši 24,24 % ročně, ujednání stran o tom, že po zesplatnění úvěru mají být platby započítávány nejprve na novou jistinu úvěru, a to nejprve na úroky přirostlé ke dni zesplatnění, poté na původní jistinu úvěru a následně na náhradu nákladů dle bodu 6.2. smlouvy a úroky přirostlé po zesplatnění úvěru a dále zohlednil částečné úhrady žalovaného po zesplatnění úvěru (z 24. 4. 2021 ve výši 200 Kč, 24. 5. 2021 ve výši 500 Kč, 24. 6. 2021 ve výši 1 000 Kč, 20. 7. 2021 ve výši 3 000 Kč, 20. 8. 2021 ve výši 3 000 Kč, 27. 9. 2021 ve výši 1 000 Kč, 29. 10. 2021 ve výši 1 200 Kč, 30. 11. 2021 ve výši 1 060 Kč, 31. 12. 2021 ve výši 1 000 Kč, 31. 1. 2022 ve výši 1 000 Kč, 28. 2. 2022 ve výši 1 000 Kč, 31. 3. 2022 ve výši 1 000 Kč, 16. 5. 2022 ve výši 300 Kč, 30. 5. 2022 ve výši 700 Kč), pak dospěl k závěru, že aktuální dlužná nová jistina činí 27 096 Kč.
8. Za důvodnou tak soud shledal část nároku žalobkyně pod bodem a) žaloby, tj. aktuální dlužnou novou jistinu ve výši 27 096 Kč, dále nárok na smluvní pokutu sjednanou dle § 2048 o. z. ve výši 1 497 Kč (dle bodu 6.1. smlouvy uvedenou pod bodem b) čl. III žaloby), i náhradu nákladů ve výši 800 Kč (dle bodu 6.2 smlouvy uvedenou pod bodem c) čl. III žaloby), jakož i na smluvní pokutu sjednanou dle § 2048 o. z. ve výši 28 503 Kč (dle bodu 6.5 smlouvy uvedenou pod bodem d) čl. III žaloby). Protože se žalovaný dostal ve smyslu § 1968 o.z. do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, vznikl žalobkyni dle § 1970 nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,25 % ročně, který však byl s ohledem na částečné úhrady žalovaného, specifikované výše, kapitalizován do 30. 5. 2022 (tj. data poslední částečné úhrady žalovaného) částkou ve výši 4 437,51 Kč a dále byl přiznán ve výši 8,25 % ročně z částky 29 393 Kč (= součet aktuální nové dlužné jistiny 27 096 Kč + smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč + náhrady nákladů ve výši 800 Kč) od 31. 5. 2022 do zaplacení. Ve výroku č. I uvedená částka ve výši 62 333,51 Kč tak odpovídá součtu aktuální dlužné nové jistiny 27 096 Kč + smluvní pokuty 1 497 Kč + nákladů 800 Kč + smluvní pokuty 28 503 Kč + kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 437,51 Kč Vedle toho soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 393 Kč 31. 5. 2022 do zaplacení. Pokud jde o žalobkyní uplatňovaný úrok z úvěru, tak tento byl z důvodu neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy (viz odůvodnění pod bodem 6) přiznán toliko ve výši 24,24 % ročně, přičemž tento byl opětovně s ohledem na částečné úhrady žalovaného po zesplatnění úvěru specifikované výše (viz bod 7), kapitalizován ke dni 31. 1. 2023 částkou ve výši 14 682,17 Kč, dále byl přiznán ve výši 24,24 % ročně z částky 25 714 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, v souladu s ujednáním účastníků v bodu 2.2. smlouvy však maximálně do doby, kdy úrok ve výši 24,24 % ročně dosáhne částky 159 588 Kč. Soud žalovanému v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. umožnil žalovanou částku uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 6 000 Kč, pod sankcí ztráty výhody splátek v případě jeho prodlení.
9. Výrokem č. II pak soud žalobu zamítl co do částky 28 536 Kč (odpovídající rozdílu částky 57 929 Kč uplatněné žalobkyní pod písm. a), b) a c) čl. III žaloby a částky 29 393 Kč soudem přiznané na těchto dílčích nárocích žalobkyně) spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 23. 2. 2021 do zaplacení. Dále soud žalobu zamítl co do rozdílu žalobkyní uplatněného úroku ve výši 73,9 % ročně a přiznaného úroku ve výši 24,24 % ročně, tj. co do úroku ve výši 49,66 % ročně z částky 58 478,45 od 23. 2. 2021 do zaplacení.
10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a to tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni pouze částečně, dle zásady úspěchu ve věci. Za rozsah, v němž byla žalobkyně úspěšná, považoval soud část řízení, pro kterou bylo žalobě výrokem č. I vyhověno, tj. na jistině částka 57 896 Kč (= 29 393 Kč + 28 503 Kč). Za rozsah, v němž byla žalobkyně neúspěšná, považoval soud část řízení, pro kterou byla žaloba výrokem č. II zamítnuta (tj. na jistině částka 28 536 Kč). Poměr úspěchu žalobkyně činí 66,98 %, tj. podíl 57 896 Kč ku 86 432 Kč vyjádřený v procentech, zatímco poměr neúspěchu žalobkyně ve věci činí 33,02 %, tj. podíl 28 536 Kč ku 86 432 Kč vyjádřený v procentech. jméno úspěchu žalobkyně je tak rozdílem poměru jejího úspěchu a neúspěchu, tedy 66,98 % - 33,02 %, tj. 33,96 %. Soud tak žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 7 908,74 Kč, přičemž tato částka představuje 33,96 % z jejich celkové výše. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 322 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 86 432 Kč sestávající z částky 4 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, sepis žaloby a účast na jednání dne 16. 2. 2023), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 2. 2023 náhrada 1 034,70 Kč za 90 km ujetých na trase ze sídla substitučního zástupce v obec k procesnímu soudu ve obec a zpět v částce 634,70 Kč (44,10 Kč za litr nafty dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při kombinované spotřebě vozidla Peugeot M1 4,2 l číslo km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 674,70 Kč ve výši 3 291,69 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.