Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
10 C 365/2022-47
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 50 050 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 050 Kč, a to formou splátek po 5 000 Kč měsíčně splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje prvním měsícem po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucího z částky 50 050 Kč od 28. 10. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce Mgr. jméno příjmení, náhradu nákladů řízení ve výši 10 193 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 050 Kč, a to formou splátek po 5 000 Kč měsíčně splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje prvním měsícem po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucího z částky 50 050 Kč od 28. 10. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], náhradu nákladů řízení ve výši 10 193 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 21. 12. 2022, ve znění doplnění ze dne 23. 1. 2023, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku jistiny ve výši 50 050 Kč a příslušenství sestávajícího ze zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky jistiny od 28. 10. 2020 do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že z titulu„ smlouvy o revolvingovém úvěru anonymizováno číslo“ ze dne 5. 5. 2020 (dále jen„ Smlouva číslo“) žalovanému poskytla částku 50 050 Kč, určenou k úhradě kupní ceny za zboží. Žalovaný nicméně poskytnuté plnění řádně a včas nesplácel, důsledku čehož žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a dopisem ze dne 15. 10. 2020, podaným k poštovní přepravě následujícího dne, od závazku ze Smlouvy číslo odstoupila. Ani po datu odstoupení však žalovaný nesplatil ničeho, byť byl k úhradě dodatečně upomínán, cestou předžalobní výzvy ze dne 1. 2. 2021. Takto vymezený nárok žalobkyně z hlediska právního hodnocení označila jako, nárok z bedzdůvodného obohacení, a to s odkazem na skutečnost, že po odstoupení od závazku ze Smlouvy číslo odpadl právní titul pro poskytnutí částky 50 050 Kč.
2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu byly výzva k vyjádření (spolu se žalobou) i předvolání k jednání řádně doručeny k 30. 1. 2023 (výzva k vyjádření + žaloba), resp. k 17. 3. 2023 (předvolání k jednání). Zástupce žalobkyně se z jednání mluvil.
3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř. o. s. ř. , provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:
4. Ve výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně je s účinností od 1. 1. 2023 zaznamenána její přeměna z s . r. o. na a. s .
5. Textem písemného vyhotovení Smlouvy číslo datovaného k 31. 3. 2020, bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému otevřela revolving s rámcem do 60 000 Kč, z něhož se pro první čerpání zavázala uvolnit částku 50 050 Kč, jíž se žalovaný, po navýšení o úročení ve výši 21,90 % ročně, zavázal splatit formou 72 měsíčních splátek po 1 209 Kč, splatných počínaje od 15. 4. 2020. Poskytnuté plnění bylo účelově vázáno na koupi„ Relaxačního zboží“, prodávaného„ obchodníkem“, společností„ anonymizováno právnická osoba Pro případ, kdyby žalovaný předepsané splátky řádně a včas nesplácel, sjednali účastníci, v rámci sekce číslo pod bodem o) v ujednání„ příjmení jméno“, právo žalobkyně odstoupit od sjednaného závazku, mj. i tehdy, pokud by žalovaný v předepsaných termínech nezaplatil 2 a více splátek, případně, pokud by se s plněním na jednu splátku ocitl v prodlení delším než 3 měsíce. V samotném úvodu textu Smlouvy číslo žalovaný, bez bližšího doplnění či předložení jakýchkoli příloh, uvedl, že byl t. č. svobodný, neměl vyživovací povinnosti a jeho hlavní čistý měsíční příjem ze zaměstnaneckého poměru u právnická osoba s. r. o. t. č. činil 28 000 Kč. Další svůj, blíže neoznačený„ pravidelný příjem“ zde žalovaný specifikoval částkou 50 000 Kč. Mezi své výdaje žalovaný zahrnul platby nájemného ve výši 3 500 Kč měsíčně a splátky úvěrů ve výši 4 000 Kč měsíčně.
6. Ve výpisu ze zřízeného revolvingového účtu žalobkyně evidovala poskytnutí částky 50 050 Kč, uskutečněné dne 5. 5. 2020, jež je dále doložené též výpisem z bankovního účtu žalobkyně, kde je předmětná platba zaznamenána jako plnění ve prospěch bankovního účtu č. bankovní účet, který, dle zprávy právnická osoba, byl t. č. veden ve prospěch právnická osoba, S. R. O.
7. V přehledu předepsaných splátek za období od května 2020 do února 2021 žalobkyně neevidovala jedinou, byť i částečně splacenou splátku a obdobně ani ve výpisu ze zřízeného revolvingu, pokrývajícího období 29. 4. 2020 do 30. 12. 2022.
8. Žalobkyně předložila dvě upomínky datované k 1. 7. 2020 a 1. 8. 2020, stran jejichž odeslání žalovanému však nepředložila žádný doklad.
9. Dopisem ze dne 15. 10. 2020, označeným jako„ ODSTOUPENÍ OD SMLOUVY O ÚVĚRU A VÝZVA K OKAMŽITÉ ÚHRADĚ DLUHU , OZNÁMENÍ O ZÁNIKU POJIŠTĚNÍ“, žalobkyně žalovanému sdělila, že odstupuje od práv a povinností založených oproti podpisu Smlouvy číslo. Zároveň také žalovaného vyzvala k okamžitému zaplacení částky představující jistinu a související plnění, vč. smluvního úročení. Tento dopis, dle předloženého poštovního podacího archu, žalobkyně podala k poštovní přepravě dne 16. 10. 2020
10. K zaplacení nárokovaného plnění byl žalovaný dále vyzvána ještě prostřednictvím upomínky označené jako„„ ODSTOUPENÍ OD SMLOUVY O ÚVĚRU A VÝZVA K OKAMŽITÉ ÚHRADĚ DLUHU , OZNÁMENÍ O ZÁNIKU POJIŠTĚNÍ“, datované k 1. 2. 2021, která byla, dle předloženého poštovního podacího archu, k poštovní přepravě podána 3. 2. 2021.
11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník , ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy číslo (dále jen„ o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 2398 odst. 2 o. z. váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.
18. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy číslo (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
21. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
22. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
23. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.
25. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi žalobkyní a žalovaným. Obsahem předmětného závazku byla především povinnost žalobkyně poskytnout oproti podpisu Smlouvy číslo úročené finanční plnění, vázané na po pořízení konkrétního zboží od konkrétního prodejce. Této povinnosti žalobkyně korespondovala povinnost žalovaného splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení. Předmětný závazek soud, s přihlédnutím k jeho obsahu (zejména příslibu vyplatit finanční plnění) právně kvalifikoval jako účelově vázaný úvěr, ve smyslu § 2395 o. z. ve spojení s § 2398 odst. 2 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měl sjednaný úvěr též charakter úvěru spotřebitelského, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že žalobkyně, subjekt nebankovní povahy poskytující finanční plnění, předmětný závazek sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.
26. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy číslo ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s.ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s.ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).
27. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08 ). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).
28. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb. , účinné k 29. 5. 2022, neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před 29. 5. 2022. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před 29. 5. 2022, dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb. ). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji bylo možné akceptovat.
29. Ohledně nároku ze Smlouvy číslo pak žalobkyně sice předložila mj. i text samotné Smlouvy číslo kde žalovaný označil své příjmy a výdaje, toto vymezení však zůstalo v rovině pouhých neověřených tvrzení, jež žalovaný při podpisu Smlouvy číslo nedoložil žádnými podklady objektivní povahy, typicky např. pracovními smlouvami, potvrzeními zaměstnavatele stran pobíraných příjmů, výpisem z bankovního účtu či doklady o výši alespoň těch nejzákladnějších vydání jednoho každého jedince, zejména na ubytování/bydlení, platby za telefon, internet, atd. (v rozporu se standardy vymezenými v již výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Nad to je třeba doplnit, že žalovaný jak své příjmy, tak i výdaje vymezil krajně nedůvěryhodným postupem. Mezi své, již tak neověřené příjmy, vyjma příjmů z pracovního poměru, totiž žalovaný zahrnul i položku„ jiných“ pravidelných příjmů ve výši 50 000 Kč, téměř dvojnásobně převyšující jeho příjmy z pracovního poměru, aniž by však jakkoli specifikoval jaká je jich povaha a jak pravidelně jsou mu vypláceny. Co se týče výdajů, žalovaný zde, opět bez jakýchkoli dokladů, specifikoval toliko výdaje související se splácením starších závazků a nájemného (v nezvykle nízké výši pouhých 3 500 Kč měsíčně), aniž by, byť i odhadem uvedl příjmy na úhradu svých alespoň nejzákladnějších potřeb na potraviny, drogerii atd.
30. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalovaného s náležitou péčí, ve smyslu § 75 z. s. ú., a závazek ze spotřebitelského úvěru, založeného ze Smlouvy číslo soud kvalifikoval jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž„ zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 ICdo 36/2020 ze dne 10. 6. 2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup žalobkyně, která, ač měla povědomí o rizikovosti provedené transakce, poskytla spotřebitelský úvěr bez vyhodnocení všech rizik a opatření alespoň základních podkladů o majetkových poměrech žalovaného. Závazek ze Smlouvy číslo z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat toliko jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení, jež dosud nebylo ani z části splaceno, proto soud uplatněný nárok akceptoval jako důvodný co do částky 50 050 Kč, odpovídající právě částce nesplacené jistiny. Tuto částku soud žalovanému, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , za podmínek vymezených v § 87 odst. 1 z. s. ú., žalovanému uložil k úhradě formou splátek po 5 000 Kč měsíčně, splatných, pod ztrátou výhody splátek, vždy k 20. dni v měsíci.
31. Co se týče otázky prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení, je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného, ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaný za podmínek projednávané věci dosud, v rozporu s § 1968 o. z., neocitl v prodlení, a žalobkyni tedy, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení, který proto soud, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl.
32. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že se právo na jejich náhradu přiznává žalobkyni, která v řízení převažující měrou uspěla za situace, kdy byl žalovaný, ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , před podáním žaloby vyzván k dobrovolnému zaplacení. jméno procesního úspěchu žalobkyně v projednávané věci, konkrétně 68 %, byla určena jako rozdíl míry jejího procesního úspěchu (cca 84 %, nárokovaná částky 50 050 Kč) a míry procesního úspěchu žalovaného (cca 16 %, zákonný úrok z prodlení, kap. k datu vyhlášení částkou 9 672,33 Kč). Tarifní hodnotu projednávané věci soud určil dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), z tarifní hodnoty částky jistiny, tj. 3 140 Kč za úkon právní služby. Náhrada nákladů řízení pak v konkrétním případě zahrnuje náhradu za soudní poplatek ve výši 2 503 Kč a náhradu za odměnu zástupce žalobkyně, a to v rozsahu účelně vykonaných úkonů právní služby. S tím, že náhrada odměny za zastupování sestává z (i.) odměny za celkem 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), tj. 3 x 3 140 Kč, a celkem 3 paušálních náhrad po 300 Kč, ve smyslu § 13od st. 4 a. t. Celkem tak výše náhrady nákladů řízení představuje částku 10 320 Kč, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. navýšená o náhradu za DPH ve výši 21 %, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, tedy o částku 2 167,2 Kč Celkem tak je žalovaný, s přihlédnutím k míře procesního úspěchu žalobkyně ve věci, povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit částku 10 193 Kč, splatnou v zákonné, třídenní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , k rukám zástupkyně žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku jsou účastníci oprávněni podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze a to ve lhůtě do 15 dnů od doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).