Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 28/2023-26
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 17 739 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 659 Kč s úrokem z prodlení z částky 7659 Kč ve výši 11,75 % ročně za dobu od 12. 3. 2022 do zaplacení to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do:
- částky 10 080 Kč,
- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 804,31 Kč,
- kapitalizovaného úroku ve výši 1 579,04 Kč,
- zákonného úroku z prodlení z částky 8524,31 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do 11. 3. 2022,
- zákonného úroku z prodlení z částky 865,31 Kč za dobu od 12. 3. 2022 do zaplacení,
- úroku 25,26 % ročně z částky 8524,31 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 659 Kč s úrokem z prodlení z částky 7659 Kč ve výši 11,75 % ročně za dobu od 12. 3. 2022 do zaplacení to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do:</b> <b>- částky 10 080 Kč,</b> <b>- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 804,31 Kč,</b> <b>- kapitalizovaného úroku ve výši 1 579,04 Kč,</b> <b>- zákonného úroku z prodlení z částky 8524,31 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do 11. 3. 2022,</b> <b>- zákonného úroku z prodlení z částky 865,31 Kč za dobu od 12. 3. 2022 do zaplacení,</b> <b>- úroku 25,26 % ročně z částky 8524,31 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit jí částku 17 739 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 804,31 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 579,04 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 524,31 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 % a úrok 25,26 % ročně z částky 8 524,31 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovanou byla dne 10. 11. 2019 uzavřena smlouva
o spotřebitelském úvěru číslo (dále též jako smlouva), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným poplatkem v 78 pravidelných týdenních splátkách po 258 Kč splatných tak, že splatnost poslední splátky byla dne 9. 5. 2021. Žalovaná v rozporu se smlouvou nehradila splátky řádně a včas, čímž se dostala do prodlení s úhradou dluhu. Poslední splátka byla uhrazena dne 21. 12. 2019, žalovaná uhradila celkem 2 341 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, na kterou však žalovaná nereagovala a ničeho neuhradila.
2. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , dále jen „o. s. ř. “, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v nepřítomnosti účastníků i zástupce žalobkyně; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svou neúčast na jednání omluvila a souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez její osobní účasti; žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k soudu bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nepožádala.
3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění. Ve smlouvě o postoupení pohledávek datované dnem 28. 1. 2022 se společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec, jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli (čl. I. smlouvy), že postupitel postoupí za podmínek stanovených smlouvou nezajištěné pohledávky vzniklé ze smlouvy o půjčce specifikované v příloze č. 1 smlouvy, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky, v čl. II. odst. 3 smlouvy si smluvní strany sjednaly, že k postoupení pohledávek dojde okamžikem podpisu smlouvy oběma smluvními stranami, smlouva je podepsána za obě smluvní strany, za žalobkyni statutární ředitelkou Ing. jméno příjmení, která byla oprávněna jednat za žalobkyni, jak bylo zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 7. 6. 2018. V příloze smlouvy je specifikována pohledávka za žalovanou (označené jménem, příjmením) uvedením čísla smlouvy (číslo). V dopise„ Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 30. 1. 2022, který byl dle připojeného podacího lístku odeslán dne 24. 2. 2022, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalované postoupení pohledávek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo na nového věřitele, žalobkyni, a současně jí vyzývá k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení oznámení. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 10. 11. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované částku 10 000 Kč, a žalovaná se zavazuje zaplatit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 10 080 Kč, přičemž poplatek je vypočten jako součet úroku stanoveného pevnou částkou a poplatku za zpracování úvěru, to vše v 78 týdenních splátkách, ve výši 258 Kč, resp. poslední splátka ve výši 214 Kč, když první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná podpisem smlouvy potvrzuje, že přijala v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo má soud za prokázáno, že žalovaná celkem na pohledávky dle uvedené smlouvy uhradila 2 341 Kč. Žalobkyně k prokázání toho, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala, před uzavřením smluv, úvěruschopnost žalovaná předložila zákaznickou kartu ze dne 10. 11. 2019. V zákaznické kartě podepsané žalovanou a osobou oprávněnou jednat za právní předchůdkyni žalobkyně dne 10. 11. 2019 je uvedeno, že žalovaná žádá o poskytnutí zápůjčky ve výši 10 000 Kč, ohledně majetkových a osobních poměrů je formou zaškrtnutí předtištěné varianty uvedeno, že žalovaná je svobodná, její dosažené vzdělání je základní, druh bydlení - nájemník. Ohledně zaměstnání je zaškrtnuto políčko v DPP, čistý příjem žadatele je uveden ve výši 14 010 a další čisté příjmy domácnosti ve výši 27 350, výdaje jsou uvedeny vyplněním kolonky odhadované měsíční výdaje 4 700, v kolonce externí splátky zápůjček dle žadatele a vyplnění 0 v kolonce interní splátky PF. Uvedené údaje měly být ověřeny z výplatních pásek („ 8, 9/ 2019“) a listin y označené DPP 6 2019. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dluhu, jak bylo zjištěno z výzvy ze dne 6. 6. 2022 a připojeného podacího lístku.
4. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.
5. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel (právní předchůdkyně žalobkyně) vydlužiteli (žalované) zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 4. 1. 2019 do 23. 4. 2020 (dále jen„ ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
6. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalované, předložená„ karta klienta“ plní (navíc jen částečně) tuto povinnost neúplně a toliko formálně, nepostačuje k naplnění účelu zákona, jak jí vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
8. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Z předložených důkazů vyplývá, že byl ověřován pouze jeden ze dvou tvrzených příjmů žalované a nikterak nebyly ověřovány a zjišťovány skutečné výdaje žalované, které jsou uvedeny jen souhrnnou částkou, v odhadované výši a k prokázání jejich skutečné výše nebyly předloženy žádné podklady. Pokud je uvedeno, že žalovaná uspokojuje svou bytovou potřebu jako nájemník, tak by objektivní zjištění alespoň skutečných nákladů na bydlení nebylo spojeno s nepřiměřeným obtížemi, požadavek na předložení nájemní smlouvy, či výpisu z účtu, v němž bude uvedena odchozí platba nájemného a záloh na služby, není jistě požadavkem jdoucím nad rámec odborné péče poskytovatele úvěru. Stejně tak je na místě ověření z příslušných dostupných registrů (databází), zda a případně v jaké výši má žadatel o spotřebitelský úvěr další závazky. Příjem spočívající v dalších čistých příjmech domácnosti ve výši 27 350 Kč není specifikován zdrojem, typem příjmu, a z uvedených dokumentů, dle kterých měly být příjmy ověřeny (výplatní pásky, dohoda o provedení práce), nevyplývá, že by tento příjem byl právní předchůdkyní žalobkyně ověřován. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , a z provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že příjmy a výdaje žalované nebyly řádně ověřeny, resp. výdaje nebyly ani v nutném rozsahu zjištěny, a současně bylo jejich zjištění a ověření v souladu s výkonem odborné péče na místě. Žalobkyně tak při určení částky, se kterou žalovaná disponuje po uhrazení měsíčních nákladů a ze které může hradit splátky, vyšla z nedostatečně zjištěných a ověřených údajů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom že, zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR- Finance s.r.o. v. GK., ve věci C -679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.
9. Je-li smlouva o zápůjčce uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti zapůjčitele řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalované 10 000 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již podle smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, zaplatila, což byla podle tvrzení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala, částka 2 341 Kč, když ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy
o spotřebitelské zápůjčce či úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 7 659 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Soud musel současně určit i počátek splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, když vyšel z toho, že žalovaná byla dopisem odeslaným dne 24. 2. 2022, vyzvána k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení, proti tomu žalovaná nikterak nebrojila, v řízení netvrdila, natož aby prokázala skutečnosti rozhodné pro určení jiné splatnosti dluhu. Při aplikaci domněnky dojití obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že lhůta k plnění stanovená v dopise uplynula dne 11. 3. 2022 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení, proto soud přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z přiznané částky, úroky byly žalobkyni přiznány ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Za dobu předchozí byly úroky z prodlení zamítnuty. Rovněž byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba co do nároků, které mají původ v absolutně neplatné smlouvě (poplatek za zápůjčku, úrok).
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná co do více než poloviny požadovaného nároku a procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.