Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
108 C 3/2023-105
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 92 733 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 92 733 Kč s úrokem ve výši 9 748,83 Kč, s úrokem ve výši 75,53 % ročně z částky 52 233,13 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od
datum dosáhne částky 186 249 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1 520,61 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 54 730 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 92 733 Kč s úrokem ve výši 9 748,83 Kč, s úrokem ve výši 75,53 % ročně z částky 52 233,13 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 186 249 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1 520,61 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 54 730 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 54 730 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od datum do datum kapitalizovaným v součtu na částku 1 520,61 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 54730 Kč od
datum do zaplacení, dále úhrady smluvní pokuty ve výši 38 003 Kč, úroku za dobu od
datum do datum kapitalizovaného v součtu na částku 9 748,83 Kč a úroku ve výši 75,53 % ročně z částky 52 233,13 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 186 249 Kč. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému dne datum vyplacen na bankovní účet úvěr ve výši 79 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 108,03 % ročně ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 6 467 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosincem 2018. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů poskytnutých žalovaným, prohlášení žalovaného a z úvěrové historie žalovaného v databázích příjmení a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný před zesplatněním uhradil celkem částku ve výši 77 700 Kč. Žalovaný povinnosti ze smlouvy neplnil, neboť sjednané splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo v souladu s bodem 6.1 smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč (3 × 499 Kč při prodlení se splátkami číslo). S účinností ke dni datum došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalovaného k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 62 733,13 Kč. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky; žalovaný však ničeho neuhradil. Podle bodu 6.2 smlouvy má žalobkyně právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou z dlužných splátek, přičemž žalobkyně požaduje náhradu ve výši 1 000 Kč za 9., 10., 12., 13. a 14. splátku. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jistiny úvěru je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu jen ve výši 0,1 % denně za dobu od datum do datum, tj. ve výši 38 003 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil celkem částku 10 500 Kč. Žalovaný tak dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 52 233 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč, náhradu nákladů souvisejících s prodlením ve výši 1 000 Kč, smluvní pokutu za prodlení žalovaného ve výši 38 003 Kč, úroku za dobu od datum do datum kapitalizovaný v součtu na částku 9 748,83 Kč a úrok za poskytnutí úvěru vypočítaný z původní jistiny úvěru ve výši 52 233,13 Kč od datum do zaplacení ve výši 75,53 % ročně. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení za dobu od datum do datum kapitalizovaný v součtu na částku 1 520,61 Kč, a dále za dobu od datum do zaplacení, a to ve výši 10 % ročně z dlužné částky 54 730 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř. “) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, přičemž se z jednání omluvil. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Soud nevydal rozsudek pro zmeškání, když pro tento postup nebyly splněny zákonný podmínky, neboť žalovaný nebyl na možnost vydání kontumačního rozsudku upozorněn.
3. Oprávnění žalobkyně poskytovat spotřebitelské úvěry bylo doloženo výpisem ČNB ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu. Skutečnost, že bylo jednáno s žalovaným, byla doložena kopií jeho občanského průkazu.
4. Z listin y označené jako„ Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru číslo“ ze dne datum a z oznámení o schválení úvěru ze dne datum, včetně kopie dodejky z datum, bylo zjištěno, že žalovaný podepsal návrh smlouvy o úvěru, který žalobkyně akceptovala dopisem, jehož součástí byl i splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru. Dne datum žalovaný podepsal rovněž předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, který obsahuje shodné informace jako smlouva, a dále prohlášení klienta o splnění informační povinnosti. Žalobkyně se smlouvou zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 79 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 24 měsíčními splátkami ve výši 6 467 Kč, splatnými vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje dnem datum. Celková částka, kterou měl žalovaný na úvěru zaplatit, byla sjednána ve výši 155 208 Kč. Dále bylo ve smlouvě uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 108,03 %, která byla dohodnuta jako pevná úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Úvěr měl být vyplacen na bankovní účet č. bankovní účet. V článku 6. smlouvy byly sjednány důsledky vyplývající z prodlení žalovaného, když v bodě 6.1 bylo dohodnuto, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč v případě, že se dostane do prodlení s úhradou kterékoli splátky v délce větší než 30 dnů. V článku 6.2 bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů vniklých v souvislosti s prodlení, a to ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky, pokud je delší než 15 dnů. V článku 6.3 bylo sjednáno, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů. Dle bodu 6.4 se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodě 6.5 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den následujícím po zesplatnění úvěru.
5. Totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy byly doložena kopií číslo obč. průkazu, jak to vyplývá z předložené kopie.
6. Poskytnutí úvěru bylo prokázáno dokladem o vyplacení úvěru (otiskem dat z elektronického výpisu k bankovnímu účtu vedenému právnická osoba), z něhož je zřejmé, že dne
datum byla z bankovního účtu č. bankovní účet provedena platba na bankovní účet č. bankovní účet výši 79 000 Kč, kdy variabilním symbolem bylo číslo smlouvy, tj. číslo.
7. Formulářem Hodnocení klienta ze dne datum, potvrzením obec správy sociálního zabezpečení, výpisem z nebankovního registru klientských informací a výpisem záznamů z registru příjmení, žalobkyně prokazovala, že prověřovala před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalovaného dlužnou částku splácet. Dle výpisu z registru příjmení neměl žalovaný evidované dluhy. Podle výpisu z NRKI byl žalovaný hodnocen skórem 521, což má představovat nízké riziko a nejlepší segment klientů. Z potvrzení obec správy sociálního zabezpečení z datum soud zjišťuje, že žalovaný v roce 2018 pobíral starobní důchod ve výši 13 819 Kč. Ve formuláři Hodnocení klienta měl žalovaný jako příjem z důchodu uvedenu částku 13 819 Kč. Mezi výdaji je uvedena částka 3 410 Kč jako životní minimum, 1 400 Kč na bydlení, 4 810 Kč na dopravu, kurzy, záliby apod. a částka 500 jako rezerva. V části„ doplňující údaje neuvedené ve smlouvě o úvěru“ je uvedena skutečnost, že je žalovaný rozvedený. Dále je zaškrtnuto, že žalovaný vlastní bydlení. Nejsou zde uvedeny žádné dluhy z úvěrů, leasingů či zápůjček.
8. Ze snímků obrazovky, které zachycují výpisy z účtu č. bankovní účet, vyplývá, že účet je veden ve prospěch jméno celé jméno žalovaného. Poskytnutí bankovního účtu pro potřeby výplaty úvěru bylo dokládáno společným prohlášením žalovaného a jméno celé jméno žalovaného z datum.
9. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem 88 200 Kč, přičemž do datum (do zesplatnění úvěru) uhradil postupnými splátkami částku 77 700 Kč a po zesplatnění úvěru uhradil celkem částku 10 500 Kč.
10. Z výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě splatných splátek úvěru číslo upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru. Výzvou ze dne datum pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě splatných splátek úvěru číslo číslo přičemž byl žalovaný opětovně upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Konečně výzvou ze dne datum žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě splatných splátek úvěru číslo číslo přičemž byl žalovaný opětovně upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne datum se podává, že žalobkyně žalovaného vyrozuměla o zesplatnění úvěru v celkové částce 65 230 Kč a vyzvala jej k okamžité úhradě (do 10 dnů od odeslání dopisu). Z předžalobní výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve smyslu § 142a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , a to dluhu z úvěrové smlouvy ve výši 54 730 Kč s příslušenstvím, přičemž mu byla určena lhůta 7 dnů od data odeslání výzvy. Odeslání výzvy dne datum bylo doloženo podacím archem.
11. Soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro rozhodnutí věci z vyjádření znalce příjmení jméno příjmení, příjmení příjmení, který konstatuje rozdíly mezi efektivní a nominální úrokovou mírou.
12. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli na základě návrhu ze dne datum akceptovaného dopisem ze dne datum úvěrovou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 79 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 108,3 % ročně splatit 24 měsíčními splátkami ve výši 6 467 Kč, splatnými vždy do každého 20. dne
v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení činila 155 208 Kč. Dále byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení a náhrada nákladů souvisejících s prodlením. Žalobkyně převedla na bankovní účet označený ve smlouvě žalovaným částku 79 000 Kč. První splátka byla splatná dne datum. Žalovaný zaplatil celkem 88 200 Kč, z toho 10 500 Kč po zesplatnění úvěru (po
datum). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek. Ke dni zesplatnění měla činit dlužná částka 62 733,13 Kč, přičemž tato sestávala z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 53 353,40 Kč a úroků ve výši 9 379,73 Kč.
13. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, dostupný na webová adresa či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na webová adresa, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). V projednávané věci si žalobkyně pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr obstarala minimum relevantních informací přímo od žalovaného a část vlastními silami. Tyto informace však byly jednoznačně nedostatečné, případně zkreslující. Žalobkyně argumentovala částkou životního minima určenou právním předpisem a dále přenesla svou povinnost prověřit schopnosti žalovaného na jeho stranu s odůvodněním, že žalovaný podepsal příslušná prohlášení a případně porušil svou povinnost tvrdit další výdaje. Podle názoru soudu však žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalovaného, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalovaného (s výjimkou tvrzení žalovaného, na které ale nemůže žalobkyně spoléhat). Pouhý odkaz na životní minimum je dle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. Žadatel nedisponoval vlastním bankovním účtem a jeho příjem byl pouze starobní důchod, jehož výše lehce přesahuje dvojnásobek sjednané měsíční splátky. Soudu není zřejmé, jak by takový klient mohl být v rámci scoringu NRKI vyhodnocen jako nejlepší segment klientů (!). Soud má za to, že se jedná o nesprávné posouzení. V moci žalobkyně tedy nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, když samotným žalovaným byly tyto náklady tvrzeny v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům (1 400 Kč), byť by šlo o vlastní bydlení. Soud tedy uzavírá, že takovéto zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr považuje za zcela nedostatečné a nenaplňující účel tohoto institutu, kterým je nejen ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně i ochrana společnosti jako celku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dostupný na webová adresa).
15. Žalobkyně ani po poučení soudu podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. nenavrhla důkazy ke svému tvrzení, že dostatečně zkoumala i výdajovou stránku žalovaného při prověřování jeho schopnosti splácet poskytovaný úvěr. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a spokojila se s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho výdajů.
16. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C číslo. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, poplatcích či smluvních pokutách, jak vyplývají ze smlouvy.
17. Povinností žalovaného tedy dle ZoSÚ bylo vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 79 000 Kč a žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že by žalobkyni uhradil více, než žalobkyní tvrzenou částku 88 200 Kč. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný již splnil povinnost vyplývající ze ZoSÚ a vrátil poskytnutou jistinu, a proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný byl ve věci s ohledem na zamítnutí žaloby zcela úspěšný, měl by tak vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovaný byl v řízení nečinný a žádné náklady v řízení mu nevznikly, přičemž pro jeho pasivitu nelze uvažovat ani o paušální náhradě nákladů řízení dle § 151 o. s. ř. o. s. ř. , nebyla žalovanému náhrada nákladů řízení přiznána.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.