Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
40 C 172/2022-93
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení 17 124,54 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 690 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 28. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se, co do částky 10 434,54 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 404,80 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 6 862,04 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 862,04 Kč od 18. 3. 2022 do 27. 5. 2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 172,04 Kč od 28. 5. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení žalovaného částku 6 669,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě, na doplatku soudního poplatku částku 200 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 690 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 28. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se, co do částky 10 434,54 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 404,80 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 6 862,04 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 862,04 Kč od 18. 3. 2022 do 27. 5. 2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 172,04 Kč od 28. 5. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení žalovaného částku 6 669,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě, na doplatku soudního poplatku částku 200 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17. 6. 2022 ve znění pozdějších doplnění domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 124,54 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela s žalovaným dne 1. 8. 2019 Smlouvu číslo na základě které poskytla žalovanému hotovostní zápůjčku ve výši 7 000 Kč. Před uzavření smlouvy a poskytnutím úvěru byla s odbornou péčí posouzena schopnost žalovaného splácet úvěr. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce obsažené na stejném listu jako smlouva. Žalovaný se zavázal zaplatit předem vyčíslený a neměnný poplatek ve výši 6 652 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku ve výši 13 652 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 45 týdenních splátkách po 304 Kč a poslední splátkou ve výši 276 Kč. Žalovaný uhradil 310 Kč. Žalovaný své povinnosti řádně a včas nesplnil. Pohledávka z výše uvedené smlouvy byla dne 28. 1. 2022 postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 17 124,54 Kč, která sestává z dlužné jistiny 6 862,04 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 4 562,50 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 3 500 Kč a sankčních poplatků ve výši 2 200 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 404,80 Kč. Společně s Oznámením o postoupení pohledávky byla žalovanému zaslána Výzva k okamžitému splacení dluhu ve výši 17 529,34 Kč, v níž byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku uhradil nejpozději do 17. 3. 2022. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil.
2. Žalovaný podal vyjádření k žalobě prostřednictvím svého opatrovníka. Ve vyjádření žalovaný namítal, že předmětná smlouva o zápůjčce je neplatná mj. z důvodu nedostatečného prověření schopnosti žalovanému tento úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně coby věřitel se spokojil toliko s tvrzeními žalovaného o jeho příjmech a výdajích, aniž by tato tvrzení řádným způsobem prověřil. Vystačil si tak toliko s předloženou dohodou o provedení práce, kterou však lze kdykoliv bez uvedení důvodu vypovědět s patnáctidenní výpovědní lhůtou, a s potvrzením o výši příjmu žalovaného vystaveným jeho zaměstnavatelem. Věřitel, náležitě nezkoumal finanční hospodaření žalovaného, a to ani v minimálním rozsahu tak, že by si nechal předložit výpisy z účtu žalovaného za období 2 - 3 měsíců předcházejících datu uzavření smlouvy o zápůjčce. Při prověřování výdajů žalovaného si nenechal předložit jediný doklad (nájemní smlouvu, smlouvy o dodávkách energií apod.), neprověřoval náklady na bydlení žalovaného v České republice a na jeho bydlení ve Slovenské republice. Dále náležitým způsoben nezohlednil to, že žalovaný má tři nezletilé děti, a tedy i vyživovací povinnost k nim. Samotná smlouva o zápůjčce obsahuje ujednání o velkém množství poplatků, které lze považovat za skrytý úrok, jako např. poplatek za zpracování, poplatek za doručení, za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2728 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1642 Kč Tyto poplatky společně s úrokem ve výši xanon číslo představují úrokové navýšení v celkové výši 109,81 % ročně. Ve smlouvě přitom není uvedeno, za co konkrétně jsou tyto poplatky požadovány, proč je dlužník povinen je hradit a jde tak o jednorázové částky, kterým neodpovídá žádné reálné protiplnění žalobce, respektive jeho právního předchůdce, coby věřitele, když z uzavřené smlouvy není zřejmé, co to je„ flexibilní splácení“, co to je„ splácení“ apod. Lze proto uzavřít, že sjednané poplatky slouží toliko k vygenerování nepřiměřeného zisku věřitele. Při zohlednění výše uvedených poplatků pak tzv. RPSN činí 312,54 % a lze ji proto označit za nepřiměřeně vysokou a v rozporu s dobrými mravy; smlouvu o zápůjčce lze proto považovat za neplatnou i z tohoto důvodu. Žalovaný proto navrhuje, aby soud podanou žalobu v celém rozsahu, popřípadě alespoň v rozsahu převyšujícím žalovaným neuhrazenou jistinu zápůjčky, zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení.
3. Žalobkyně v replice ze dne 17. 3. 2023 odkázala na své vyjádření ohledně zkoumání úvěruschopnosti ze dne 2. 12. 2022 a dále uvedla, že se žalobkyně domnívá, že proces zkoumání úvěruschopnosti je třeba v každém konkrétním případě posuzovat individuálně. Nižší rozsah zkoumání úvěruschopnosti lze očekávat u úvěru s nízkou nominální hodnotou, s krátkou dobou splatnosti a nižším rizikem delikvence. V daném případě byl žalovanému poskytnut úvěr pouze ve výši 7 000 Kč. Jedná se tak o úvěr s nízkou nominální hodnotou. Úvěruschopnost byla zkoumána řádně, srozumitelně a racionálně. Co se týče poplatků za poskytnutí a správu úvěru žalobkyně doplnila, že další poplatky plní odlišnou funkci než požadovaný úrok. Žalovaný se ve smlouvě zavázal právnímu předchůdci žalobkyně uhradit přesně předem vyčíslené a neměnné poplatky za poskytnutí a správu úvěru v částce 5 302 Kč, které byly ve smlouvě jasně a srozumitelně specifikované a bylo přesně stanoveno, z čeho se tyto poplatky skládají, a to z: úroku ve výši xanon číslo, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč. Žalovaný dále přistoupil k volitelnému doplňkovému pojištění, přičemž cena pojistného byla na určenou dobu sjednána ve výši 1 350 Kč. Další poplatky slouží k náhradě nákladů, které v souvislosti s poskytnutím úvěru žalovanému právnímu předchůdci žalobkyně vznikly, naproti tomu úrok je odměnou za užívání jistiny. K RPSN žalobkyně uvedla, že splnila veškeré zákonem a judikaturou stanovené povinnosti. Celková výše RPSN reflektuje časové rozložení úvěru, kdy dle logických matematických a socioekonomických závěru plyne, že čím dříve je spotřebitel povinen úvěr splatit, tím vyšší je hodnota RPSN. V tomto případě se jednalo o vysoce krátkodobý úvěr sjednaný na dobu 45 týdnů.
4. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Žalovaný požádal společnost právnická osoba dne 29. 7. 2019 o poskytnutí zápůjčky ve výši 6 000 Kč. V žádosti uvedl, že je ženatý, bydlí v nájmu, vyživuje dvě osoby, je zaměstnán na DPČ/DPP s čistým měsíčním příjmem 8 500 Kč. Jako další čistý příjem domácnosti byla uvedena částka 12 800 Kč, odhadované měsíční výdaje žadatele byly ve výši 3 100 Kč. K ověření měly být předloženy dokumenty: pracovní smlouva/ŽL (s doplněnou poznámkou„ od 16. 5. 2019 na 300 hod.“) a potvrzení o příjmu. Správnost a ověření všech vyplněných údajů potvrdila jméno příjmení, zástupce právnická osoba (zjištěno ze Zákaznické karty). Z Dohody o provedení práce soud zjistil, že ji žalovaný uzavřel se zaměstnavatelem: jméno příjmení, IČO, se sídlem adresa, dne 16. 5. 2019. Předmětem dohody byl výkon práce – stavební dělník, místo výkonu práce – obec, v rozsahu 300 hodin za odměnu ve výši 75 Kč. Dne 15. 5. 2019, tj. v den předcházející dnu podpisu Dohody o provedení práce, vystavil zaměstnavatel jméno příjmení žalovanému potvrzení o výši příjmu. V potvrzení uvedl, že průměrný měsíční příjem zaměstnance za poslední 3 měsíce byl 25 500 Kč, pracovní poměr je sjednán na dobu určitou se zkušební dobou (zjištěno z Potvrzení o výši příjmu). Z Výpisu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že v době uzavírání smlouvy nebyla evidována u žalovaného žádná exekuce.
5. Dne 1. 8. 2019 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba zastoupenou obchodním zástupcem jméno příjmení Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí částky 7 000 Kč v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 5 302 Kč a doplňkové pojištění ve výši 1 350, tj. celkem 13 652 Kč, a to v 45 týdenních splátkách ve výši 304 Kč a poslední splátku ve výši 276 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ve spojení se Standardními informace o spotřebitelském úvěru). Téhož dne byly žalovanému poskytnuty obchodním zástupcem jméno příjmení základní informace týkající se spotřebitelského úvěru (zjištěno z listiny Standardní informace o spotřebitelském úvěru) a téhož dne žalovaný podepsal listinu Zařazení zákazníka do pojistného programu (zjištěno z listiny Zařazení zákazníka do pojistného programu). jméno příjmení je registrována v živnostenském rejstříku se vznikem oprávnění 1. 4. 2009. Od 25. 1. 2012 má přerušeno provozování živnosti (zjištěno z Výpisu z živnostenského rejstříku obchodního zprostředkovatele). Žalovaný uhradil částku v celkové výši 310 Kč (zjištěno z Tabulky výpočtu smluvní pokuty a Tabulky výpočtu zákonného úroku z prodlení). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek). Dne 11. 2. 2022 odeslal právní zástupce žalobkyně žalovanému oznámení společnosti právnická osoba o postoupení pohledávky současně s výzvou k okamžitému plnění dluhu ze smlouvy číslo ve výši 17 529,34 Kč. U zásilky nebylo prokázáno její doručení do dispozice žalovaného (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek a Výzvy k plnění ve spojení s Potvrzení podání ze dne 10. 2. 2022 a Sledováním zásilky číslo). Dne 24. 5. 2022 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému předžalobní výzvu ze dne 20. 5. 2022, v níž žalovaného vyzvala k úhradě částky 18 019,65 Kč ve lhůtě 7 dnů od datace této výzvy. Výzva byla doručena do dispozice žalovaného dne 25. 5. 2022 (zjištěno z Výzvy k úhradě dluhu ve spojení s Potvrzení podání ze dne 13. 3. 2020 a Sledováním zásilky číslo). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném název soudu, oddíl C, vložka číslo s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně).
6. Z důvodu nadbytečnosti soud zamítl důkazní návrh žalobkyně na výslech vázaného zástupce přítomného při uzavírání smlouvy jméno příjmení. Tato osoba sice uzavírala s žalovaným Smlouvu o zápůjčce, zákaznickou kartu však s žalovaným vyplňovala osoba odlišná – jméno příjmení.
7. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti právnická osoba za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.
8. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
9. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.
12. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
13. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
14. Soud nevzal za prokázáno, že poskytovatel úvěru při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť řádně nezkoumal příjmovou ani výdajovou stránku žalovaného, když v této oblasti se omezil na uvedení ničím nepodložených částek. Žalovanému byl žalobkyní poskytnut dne 1. 8. 2019 úvěr za situace, kdy žalobkyně znala pouze příjem žalovaného do 15. 5. 2019 (doložený Potvrzením o výši příjmu) a dále příjem který byl sjednán Dohodou o provedení práce ze dne 16. 5. 2019 ve výši 75 Kč/hod, tj. pod hranicí minimální mzdy (minimální mzda od ledna 2019 byla ve výši 79,80 Kč/hod). Podle předložené dohody by si žalovaný vydělal celkem pouze 22 500 Kč (dohoda byla uzavřena na 300 hod., tj. 300 x 75 Kč), čemuž odpovídá měsíční částka cca 3 215 Kč (při odpracování všech hodin do konce kalendářního roku). Žalobkyně tak de facto poskytla úvěr osobě bez příjmů. Žalobkyně rovněž neprováděla zjištění a ověření výdajové stránky žalovaného. Pokud žalobkyně tvrdila v doplnění žaloby ze dne 7. 10. 2022, že posuzovala sdělené a doložené výdaje také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a částkami vycházejícím ze statistických dat, pak tyto skutečnosti jí nezbavují povinnosti řádně zkoumat výdajovou stránku. Zákonem stanovená výše životního minima je pouze minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Tato částka následně slouží jako podklad pro výpočet případných dalších nároků. Rozhodně se nejedná o částku, za kterou průměrný člověk dlouhodobě žije a z níž uspokojí všechny své dlouhodobější potřeby. Tato částka nic nevypovídá o skutečných výdajích žadatele o úvěr. Ze všech žalobkyní předložených důkazů jednoznačně vyplývá, že prověření úvěruschopnosti klienta prováděla pouze za účelem formálního zajištění dostatku podkladů pro poskytnutí úvěru. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
15. Pro úplnost soud dodává, že pokud žalobkyně na podporu svého právního názoru ohledně řádném zkoumání úvěruschopnosti původním věřitelem doložila soudu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022 sp. zn. 33 ICdo 27/2021 a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 1. 2020 č.j. 104 VSPH 506/2020-63, tak tato rozhodnutí nelze na předmětnou věc aplikovat. V obou případech byla poskytovatelem úvěru banka, které současně dlužníkovi vedla běžný účet a mohla uvedené údaje ověřit z interních údajů vyplývajících z vedení běžného účtu. V posuzované věci byly výdaje žalovaného stanoveny pouze odhadem.
16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 7 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o.z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o.z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení předžalobní výzvy. Žalovaný uhradil 310 Kč. Žalobkyni proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží částka 6 690 Kč. V tomto ohledu nebyl soud vázán tím, že žalobkyně použila část provedených splátek na úhradu souhrnného poplatku, neboť toto ujednání považuje soud za neplatné, a tudíž tento nárok žalobkyni ani nevznikl, a proto na jeho úhradu nemohla použít žalovaným zaplacenou částku. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalovaného, byla dne 25. 5. 2022 předžalobní výzva, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 7 dnů od datace výzvy. Předžalobní výzva byla vyhotovena dne 20. 5. 2022, a proto lhůta k plnění uplynula dne 27. 5. 2022. Soud proto žalovaného zavázal uhradit žalobkyni podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také úroky z prodlení z dlužné částky, ale až od 28. 5. 2022, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o.z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl žalobkyní vyzván.
17. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu v celém zbývajícím rozsahu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
Výrokem III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého zavázal soud žalobkyni zaplatit v řízení procesně úspěšnému žalovanému částku 6 669,50 Kč. Žalovaný byl v řízení před soudem zastoupen opatrovníkem ustaveným z řad advokátů. Usnesením podepsaného soudu ze dne 6. 2. 2023, č.j. 40 C 172/2022-67 byla v souladu s ust. § 29 odst. 3 o.s.ř. ustanoven opatrovníkem žalovaného advokát titul jméno příjmení. Žalobkyně se původně žalobou domáhala zaplacení částky 17 124,54 Kč spolu s příslušenstvím. Soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 6 690 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky. Co do částky 10 434,54 Kč spolu smluvním úrokem ve výši 29 % ročně z částky 6 862,04 Kč, kapitalizovaným úrokem 404,80 Kč byla žaloba zamítnuta. Procesní úspěch žalovaného tak činí 65 %. Plně úspěšnému žalovanému by vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 10 260,80 Kč (bez DPH), sestávající z odměny za celkem 4 úkony právní služby ve výši 7 280 Kč, a to za převzetí věci dle ust. § 11 odst. 1 písm. b) převzetí věci, písm. d) písemné vyjádření ze dne 20. 2. 2023 a účast u jednání soudu dle písm. g) dne 21. 3. 2023 a 31. 3. 2023 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky) a čtyř režijních paušálů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky, tj. celkem 1200 Kč. Jelikož žalovaný byl úspěšný v 65 %, přiznal soud žalovanému na nákladech řízení částku 5 512 Kč spolu s 21 % DPH ve výši 1 157,50 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky. Náklady řízení tedy představují částku 6 669,50 Kč a k zaplacení takto vyčíslené částky soud zavázal žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí České republice na účet Okresního soudu v Ostravě (§ 149 odst. 2 o.s.ř.).
18. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.
19. Žalobkyně se domáhala svých práv návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a věc byla převedena do rejstříku C, aby bylo nadále pokračováno v řízení. Podle položky 2 bod 2. Sazebníku poplatků, přílohy zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Žalobkyně doposud zaplatila na soudním poplatku dle pol. 2 bod 1. písm. b) Sazebníku poplatků částku 800 Kč Soudní poplatek podle pol. 1 bod 1 písm. a) činí částku 1 000 Kč. Soud proto žalobkyni uložil výrokem IV. povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu