Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 134/2022-40
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 90 194,89 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 673,66 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 23 521,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 623,09 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 35,02 Kč, úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 88 734,89 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 88 734,89 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 201 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku ve výši 902 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 673,66 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 23 521,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 623,09 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 35,02 Kč, úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 88 734,89 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 88 734,89 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 201 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení]. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku ve výši 902 Kč.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 90 194,89 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 623,09 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 35,02 Kč, úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 88 734,89 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 88 734,89 Kč od datum do zaplacení. V návrhu tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo. V této smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 84 měsíčních splátkách ve výši 2 096,07 Kč, a to počínaje dnem datum. Anuitní splátka byla složena z jistiny, úroku a poplatků. Úrok byl stanoven ve výši 14,90 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně dne datum částku 100 000 Kč poskytla na účet žalovaného. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, když se dostal do prodlení s dvěma splátkami zároveň, a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni datum zesplatnila. Žalovaný dle žalobkyně dluží na jistině částku 88 734,89 Kč, na smluvních úrocích částku 5 623,09 Kč (úrok 14,90 % ročně počítaný z částky 90 328,29 Kč od datum do datum a z částky 88 734,89 Kč od datum do datum), na smluvních poplatcích částku 1 460 Kč (5x poplatek za pojištění ve výši 172 Kč a poplatek za upomínku ve výši 600 Kč) a na kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 35,05 Kč počítaném za období od datum do datum z částky 88 734,89 Kč. Dne datum uzavřela žalobkyně s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla na žalobkyni postoupena i pohledávka za žalovaným. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky, žalovaný ovšem ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se u jednání dne datum k návrhu žalobkyně vyjádřil tak, že se žalobkyní nikdy žádnou smlouvu neuzavřel, ale se právnická osoba příjmení příjmení uzavřel před pár lety smlouvu o úvěru. Žalovaný dále uvedl, že plánuje insolvenční řízení.
Soud učinil následující skutková zjištění:
3. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, expres půjčka, soud zjistil, že byla podepsána dne datum žalovaným a předchůdkyně žalobkyně společností právnická osoba, předmětem smlouvy je závazek předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému částku 100 000 Kč a závazek žalovaného uvedenou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 14,90 % ročně v 84 měsíčních splátkách ve výši 1 924,07 Kč a spolu s pojištěním ve výši 172 Kč, žalovaný tedy měl hradit měsíčně 2 096,07 Kč. příjmení měla být vyplacena na účet č. bankovní účet a úvěr měl být splácen na účet č. bankovní účet.
4. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalobkyně převedla částku 100 000 Kč z účtu č. bankovní účet na účet žalovaného dne datum s variabilním symbolem číslo.
5. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný uhradil poslední splátku dne datum a celkem uhradil částku 33 326,34 Kč.
6. Z vyjádření k procesu úvěruschopnosti ze dne datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně sděluje ohledně prověření úvěruschopnosti, že vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného z údajů získané od žalovaného v žádosti ze dne datum které ověřila v interních a externích databázích. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmu byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, přičemž bylo počítáno s částkou životního minima, částkou normativních nákladů na bydlení a výši měsíčních splátek závazků. Žalobkyně počítala s příjmem žalovaného ve výši 16 914 Kč (který měl být ověřen z účtu žalovaného), s tím, že žalovaný bydlí ve v pronajatém domě/bytě, kdy jeho podíl na nákladech na bydlení je 84,57 %, ale žádné výdaje nejsou v předložené tabulce uvedeny. Předchůdkyně žalobkyně dále pracovala s informací, že žalovaný měl interní splátky ve výši 2 194,9 Kč.
7. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný sdělil předchůdkyně žalobkyně, že jeho průměrný příjem činí 16 914 Kč, celkový čistý příjem domácnosti je 20 000 Kč, nemá žádné výdaje, splátky, ani srážky ze mzdy.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a přílohy číslo seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že smlouva je podepsána předchůdkyně žalobkyně společností právnická osoba, a žalobkyní, předmětem smlouvy je postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to se všemi právy s nimi spojenými, kdy pohledávky jsou specifikovány v Příloze číslo smlouvy, kde se nachází jméno žalovaného pod pořadovým číslo pohledávka je specifikována číslem smlouvy/účtu číslo.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznamovala žalovanému postoupení pohledávky, přičemž oznámení zaslala na adresu adresa žalovaného.
10. Z výzvy k úhradě ze dne datum a podacího archu bylo zjištěno, že před podáním žaloby zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky, přičemž výzvu zaslal na adresu adresa žalovaného, obec u anonymizováno.
11. Z dalších provedených důkazů soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť jejich obsah nebyl s ohledem na právní hodnocení soudu podstatný.
Soud dospěl k tomuto závěru o skutkové stavu:
12. Předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, a žalovaný podepsali dne datum smlouvu nazvanou„ smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, expres půjčka“. Předmětem smlouvy byl závazek předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému částku 100 000 Kč a závazek žalovaného uvedenou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 14,90 % ročně v 84 měsíčních splátkách ve výši 1 924,07 Kč a spolu s pojištěním ve výši 172 Kč, žalovaný tedy měl hradit měsíčně 2 096,07 Kč. příjmení měla být vyplacena na účet č. bankovní účet, což žalobkyně také učinila a úvěr měl být splácen na účet č. bankovní účet. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když uhradil poslední splátku dne datum Celkem žalovaný uhradil částku 33 326,34 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným z úvěru číslo postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně prostřednictvím jejího zástupce vyzývala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu. Předchůdkyně žalobkyně v rámci ověření úvěruschopnosti z údajů získaných od žalovaného v žádosti ze dne datum. Žalobkyně počítala s příjmem žalovaného ve výši 16 914 Kč s tím, že žalovaný bydlí v pronajatém domě/bytě, kdy jeho podíl na nákladech na bydlení je 84,57 %. Předchůdkyně žalobkyně dále pracovala s informací, že žalovaný měl interní splátky ve výši 2 194,9 Kč.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C číslo musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 příjmení vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby
z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn.
33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Dle rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci ve věci C číslo – OPR- právnická osoba GK, harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
18. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a judikaturu
a dospěl k tomuto právnímu hodnocení:
19. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení ale nebylo prokázáno, že by žalobkyně úvěruschopnost zkoumala a posoudila dostatečně.
20. Soud provedl žalobkyní navržené důkazy týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného, přičemž soud shledal postup předchůdkyně žalobkyně v rámci prověřování úvěruschopnosti za nedostatečný. Soud přistupuje ke každému případu individuálně a individuálně hodnotí i skutkové okolnosti každého případu, kdy bere v úvahu typ a výši úvěru a poměry žalovaných a nepožaduje paušálně po poskytovatelích úvěru, aby dopodrobna zkoumali nejmenší detaily ohledně poměrů spotřebitelů, jejich příjmů a výdajů. Vždy záleží na konkrétním případu, typu úvěru, výši splátky a konkrétních poměrech žalovaného. Soud má povinnost z úřední povinnosti zkoumat splnění povinnosti žalobkyně náležitě prověřit úvěruschopnost žalovaného, kdy nesplnění této povinnosti způsobuje neplatnost smlouvy, což soud zkoumá bez ohledu na procesní návrhy žalovaného. V daném případě měla předchůdkyně žalobkyně poměry žalovaného zkoumat podrobněji, případně je vyhodnotit jiným způsobem.
21. Žalobkyně předložila k důkazu vyjádření předchůdkyně žalobkyně, která uvedla, že prověřila žalovaného v registrech a pracovala s příjmy žalovaného ve výši 16 914 Kč, které porovnávala s výdaji, s tím, že žalovaný bydlí ve v pronajatém domě/bytě, kdy jeho podíl na nákladech na bydlení je 84,57 %. Předchůdkyně žalobkyně dále pracovala s informací, že žalovaný měl interní splátky ve výši 2 194,9 Kč.
22. Žalobkyně i přes poučení dle § 118a odst. 1 zákona č. 99/193 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) u jednání, neuvedla, z jakých konkrétních částek v rámci výdajů žalovaného vycházela. Žalobkyně rovněž neprokázala, že ověřila příjem žalovaného a ani nedoložila že žalovaný měl příjem právě ve výši, jaký uvedla v jejím vyjádření, a to i přes poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., o povinnosti prokazovat veškerá svá tvrzení. Ověření příjmu je dle názoru soudu naprosto základní postup při ověřování úvěruschopnosti. Žalobkyně pak jakkoliv neověřovala výdaje žalovaného, když dle jejího tvrzení vycházela pouze ze svého matematického modelu, ale konkrétní údaje i přes poučení k tomuto neuvedla, soud tak neměl co přezkoumávat. Jak je ale patrné z vyjádření předchůdkyně žalobkyně, ta operovala pouze s příjmem žalovaného, když u výdajů žalovaného (v tabulce na č.l. 20 verte) má uvedenou částku 0 Kč, přestože měl žalovaný žít v nájemním bydlení. Soud a priori nevylučuje užití ekonomický či statistických modelů, tyto musí být ale podloženy dostatečnými údaji a nesmí být očividně v rozporu s realitou, jak je tomu v projednávaném případě, když žalovaný nemohl mít nulové měsíční náklady, kromě hrazených splátek. Dle názoru soudu měla žalobkyně výdaje řádně prověřit, neboť žalovaný již splácel u předchůdkyně žalobkyně více úvěrů s celkovou splátkou 2 194,9 Kč a předchůdkyně žalobkyně mu poskytla další úvěr, kde měl hradit splátky 2 096,07 Kč (s pojištěním). Dohromady tak žalovaného zatížila splátkami ve výši 4 290,97 Kč, což představovalo více jak čtvrtinu z příjmu, z jakého předchůdkyně žalobkyně vycházela, což je podstatná část příjmu žalovaného,
a to i kdyby žalobkyně prokázala, že příjem žalovaného řádně předchůdkyně žalobkyně ověřila. Stejně tak dle názoru soudu byla důležitá informace, že měl žalovaný pracovní poměr na dobu určitou pouze do datum, tedy neměl jistotu zaměstnání po tomto datu, kdy žalobkyně u jednání k dotazu soudu pouze uvedla, že v modelu tato skutečnost určitě zohledněna byla, ale již neuvedla jak.
23. V daném případě tak s ohledem na poměry žalovaného, zjištěné informace a výši splátky měla předchůdkyně žalobkyně bezpochyby učinit podrobnější zkoumání poměrů žalovaného, žalobkyně navíc neprokázala, že ověřovala příjem žalovaného. Je také na pováženou, zda předchůdkyně žalobkyně na základě údajů, které byly předloženy soudu, měla vůbec žalovanému úvěr poskytnout, a to s ohledem na výši splátky a výši splátek, které žalovaný již hradil, a to vzhledem k jeho tvrzenému příjmu.
24. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, tak má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatila částku 100 000 Kč, přičemž bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku 33 326,34 Kč. Žalovaný netvrdil, jakou částku žalobkyni, nad rámec výše uvedené částky, zaplatil, přičemž je to právě žalovaný, koho stíhá břemeno tvrzení a důkazní ohledně uhrazené částky. Žalobkyně tak má právo na vrácení pouze jistiny ve výši 66 673,66 Kč, jak soud rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku a nad rámec této částky soud žalobu zamítl, neboť z důvodu neplatnosti smlouvy nemá žalobkyně právo na žádné další sjednané platby.
25. Žalobkyně nemá právo ani na zaplacení úroku z prodlení z výše uvedené částky, neboť žalovaný je sice povinen vrátit to, oč se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, ale dle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ, tak má učinit ve lhůtě přiměřené jejím možnostem a dosud tak není v prodlení. Uvedené ustanovení je speciální ustanovení ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána (tak jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení). Občanský zákoník obsahuje obecná ustanovení o splatnosti pohledávek a zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální ustanovení, které neváže splatnost na výzvu věřitele, ale na možnosti spotřebitele. Spotřebitel se tak dostává do prodlení se splacením pohledávky až poté, co nesplácí pohledávku vzniklou z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné smlouvy (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), kdy soud neplatnost projednávané smlouvy z výše uvedeného důvodu konstatoval až tímto rozhodnutím a žalovaný se tak dostane do prodlení až v momentě, kdy neuhradí dlužnou pohledávku ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 201 Kč, přičemž tato částka představuje 4,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52,07 %
a úspěchu žalovaného v rozsahu 47,93 %, kdy soud pro potřeby určení úspěchu ve věci zkapitalizoval požadované příslušenství ke dni svého rozhodnutí). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 510 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 90 194,89 Kč sestávající z částky 4 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 370 Kč za jeden úkon právní služby uvedený
v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.,
v souvislosti s cestou realizovanou dne datum obec – obec a zpět náhrada 2 450,14 Kč za 264 ujetých km v částce 1 850,14 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,1 l číslo km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 240,14 Kč ve výši 4 250,43 Kč.
27. Soud výrokem IV. rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit v souladu s Položkou 2., Bod 2. Sazebníku poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ Sazebník poplatků“), doplatek soudního poplatku, neboť elektronický platební rozkaz nebyl Okresním soudem v Šumperku vydán. Dle citovaného ustanovení je tedy žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku do výše soudního poplatku stanoveného dle Položky 1, jméno 1, písm. a) Sazebníku poplatků, celkem tedy 902 Kč, když poplatek činí 4 510 Kč a žalobkyně doposud zaplatila na soudním poplatku částku ve výši 3 608 Kč.
28. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod. U jednání dne datum žalovaný uvedl, že má pouze životní minimum a nemá peníze na splácení dluhu, žalobkyně byla ochotna akceptovat splátky ve výši 5 000 Kč měsíčně, což žalovaný neakceptoval s tím, že tolik peněz nemá. Je tedy zřejmé, že stanovení splátek v dané věci by nebylo účelné, neboť žalovaný by je nehradil, když sám uvedl, že není v jeho možnostech splátky hradit. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.