Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 12/2023-25

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupeného advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 14 420,56 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 683 Kč, s 8,25 % ročním úrokem z prodlení z částky 5 683 Kč od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 737,56 Kč s 8,25 % ročním úrokem z prodlení z částky 8 445,23 Kč od datum do datum a z částky 2 762,23 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 2 420,97 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 018 Kč a 30 % roční úrok z částky 8 445,23 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 683 Kč, s 8,25 % ročním úrokem z prodlení z částky 5 683 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 737,56 Kč s 8,25 % ročním úrokem z prodlení z částky 8 445,23 Kč od [datum] do [datum] a z částky 2 762,23 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 2 420,97 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 018 Kč a 30 % roční úrok z částky 8 445,23 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 420,56 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 018 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 2 420,97 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 8 445,23 Kč od datum do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba (dále také jako právní předchůdkyně žalobkyně) dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Na základě této smlouvy mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v den uzavření smlouvy částku 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 917 Kč (součet kapitalizovaných úroků, odměny za zpracování zápůjčky a poplatku službu komfortního a flexibilního splácení) v 52 týdenních splátkách po 364 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaného právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila na jistině 8 445,23 Kč a na dlužném poplatku 5 975,33 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil 4 317 Kč. Žalovaná pohledávka byla smlouvou ze dne datum postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno.

2. Dále žalobkyně uvedla, že co se týká úvěruschopnosti žalovaného, byla zkoumána tak, že právní předchůdkyně požadovala od žalovaného informace o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech, které zachytila do zákaznické karty, přičemž údaje ověřila předloženými dokumenty. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že poskytl pravdivé a úplné údaje.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.

4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle ,

a zjistil následující skutkový stav: právnická osoba, IČO, uzavřela dne datum smlouvu s žalovaným. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s poplatkem v částce 8 917 Kč v 52 týdenních splátkách po 364 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru číslo). Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru upravující právo společnosti požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky při nedoplatku v souhrnné výši dvanáctinásobku první týdenní splátky (bod 6.8 smluvních podmínek). Žalovaný uhradil právní předchůdkyně žalobkyně celkem částku 4 317 Kč (tabulka umoření). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum spolu se seznamem postoupených pohledávek) což bylo žalovanému oznámeno (dopis ze dne datum). Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou k úhradě celkového dluhu včetně příslušenství (dopis ze dne datum).

5. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud provedl důkaz zákaznickou kartou, ze které zjistil, že žalovaný prohlásil, že pracuje jako dělník u společnosti právnická osoba, s čistým příjmem 16 731 Kč, jako další čistý příjem domácnosti uvedl částku 9 980 Kč a jeho výdaje představují částku 7 000 Kč. Při jednání doložila žalobkyně dvě pracovní smlouvy, k nim náležející dva mzdové výměry a dohodu o pracovní činnosti žalovaného. Z pracovní smlouvy ze dne datum vyplývá, že žalovaný byl od stejného data zaměstnán jako dělník ve výrobě skla u společnosti právnická osoba a ze mzdového výměru z téhož dne, že jeho základní hodinová mzda při úvazku 37,5 hodiny týdně činí 94 Kč. Z pracovní smlouvy ze dne datum soud zjistil, že od datum byl žalovaný zaměstnán jako pracovník ve výrobě u společnosti právnická osoba a ze mzdového výměru z téhož dne lze zjistit, že jeho měsíční základní mzda činila 14.600 Kč. Z dohody o pracovní činnosti ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl v období od datum do datum zaměstnán u právnická osoba s výkonem práce v rozsahu ½ pracovní doby a odměnou 94 Kč za každou odpracovanou hodinu. Z pokynů k dočasnému výkonu práce u uživatele (ze dne datum a datum) shodně vyplývá, že mzda žalovaného činí 15.300 Kč + příplatky ze zákona. Dále žalobkyně předložila nájemní smlouvu ze dne datum, ze které soud zjistil, že žalovaný se na nájem bytu zavázal hradit 10 000 Kč měsíčně a z dohody o uznání závazku soud zjistil, že žalovaný v postavení dlužníka uznal, že věřiteli dluží ke dni datum částku 20 000 Kč jakožto dluh z nájemného.

6. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 10 000 Kč. Dle smlouvy byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s úvěrem též poplatky za vymezené a specifikované služby, celkem tak měl žalovaný uhradit 18 917 Kč. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni uhradil částku 4 317 Kč. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně za žalovaným byla dne datum postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalovanému oznámila. Ani žalobkyni přes výzvu k plnění žalovaný již ničeho neuhradil.

7. Při právním posouzení věci v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru soud vycházel z ustanovení a násl. , (dále jen„ OZ“). Podle ustanovení smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy

o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,

a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo

i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

12. Vzhledem k výše uvedenému soud postupoval rovněž podle § 2991 o.z., dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Po provedeném dokazování s ohledem na shora uvedenou právní úpravu soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným je neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně se sice v souladu s ustanovením § 86 ZoSÚ zabývala otázkou schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně splatit, avšak úvěruschopnost žalovaného špatně posoudila. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela zejména ze zákaznické karty a dále měla k dispozici pracovní smlouvy, mzdové výměry, nájemní smlouvu a dohodu o uznání závazku. Soud nemohl přehlédnout, že údaje uvedené v zákaznické kartě nekorespondují s údaji z dalších dokumentů. Za zásadní soud zejména považuje údaj ohledně výdajů žalovaného, kdy je v zákaznické kartě uvedeno, že měsíční výdaje žalovaného činí 7 000 Kč, ale přitom výše měsíčního nájemného je 10 000 Kč a uznaný dluh na nájemném je ve výši 20 000 Kč. Přitom příjem žalovaného je 16 731 Kč. V zákaznické kartě je dále jako další čistý příjem domácnosti uvedena částka 9 980 Kč, avšak tu žalobkyně ničím neprokazuje. Povinností poskytovatele úvěru je posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Takové posouzení nespočívá v pouhém vyžádání si potřebných dokumentů tak, jak učinila právní předchůdkyně žalobkyně, ale je třeba dát jednotlivé údaje i do souvislosti. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně pochybila při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy se měla více zabývat skutečnými příjmy a výdaji žalovaného na základě předložených dokumentů a nevycházet pouze a jen z údajů uvedených v zákaznické kartě. Soud došel k závěru, že v daném případě byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně měla posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání skutečných (ne pouze tvrzených) příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Přitom z ničeho nevyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně se jakkoli zabývala dluhem žalovaného na nájemném, který byl žalovaným uznán dne datum a přitom smlouvu o spotřebitelském úvěru byla uzavřena dne datum.

14. Na základě provedeného dokazování soud považuje za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě shora uvedené smlouvy 10 000 Kč, kterou soud považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které by měl žalovaný žalobkyni jako právnímu nástupci věřitele vydat. Ze žalobních tvrzení a tabulky umoření vyplývá, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na jistinu dlužné částky pouze 4 317 Kč a zbývá tedy zaplatit částka

5 683 Kč, neboť ohledně této částky došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta).

15. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě) a úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení za použití ustanovení

tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější než žalobkyně, v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Při posuzovaná úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci potom soud přihlédl i k výši smluvních úroků a úroků z prodlení viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne 3. 12. 2015 a nález Ústavního soudu sp zn. ústavní nález.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).