Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 158/2022-44

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 32 075,51 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 110 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 19 965,51 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 29 775,51 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 516,92 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 32 075,51 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 557,47 Kč od datum do datum, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 110 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 19 965,51 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 29 775,51 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 516,92 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 32 075,51 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 557,47 Kč od [datum] do [datum], zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne datum, ve znění doplnění ze dne datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 32 075,51 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 29 775,51 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 516,92 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 32 075,51 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 557,47 Kč od datum do datum. Návrh odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 35 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty, kdy načerpal částku ve výši 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních plátkách po 2,42 % z výše sjednaného úvěrového rámce, ale žalovaný se dostal do prodlení s hrazením splátek řádně a včas a žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila. Žalovaný uhradil celkem částku 22 890 Kč, kdy ke dni zesplatnění úvěru činila dlužná částka 32 075,51 Kč, která se skládala z neuhrazené jistiny ve výši 29 775,51 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 2 000 Kč, které byly žalovanému naúčtovány za prodlení se splátkami po 500 Kč. Příslušenství pohledávky představoval kapitalizovaný úrok ke dni sepsání žalob ve výši 4 516,92 Kč, sestávající ze zbylých nesplacených úroků, vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění, a obchodního úroku z jistiny kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby a dále úrok ve výši 19,88 % ročně z jistiny 29 775,51 Kč od datum do zaplacení, který je limitován dle Jako příslušenství žalobkyně rovněž požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni sepsání žaloby ve výši 557,47 Kč, počítaný od 15. dne po zesplatnění úvěru z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut do dne sepsání žaloby, tj. ode dne datum do datum a od datum z částky 32 075,51 Kč do zaplacení ve výši 8,5 % ročně. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného za pomoci kreditního skóre, kdy pro tento účel je využíván statistický model, čímž žalobkyně ověřuje schopnost splácet konkrétní úvěr a jeho splátku, dle názoru žalobkyně tímto způsobem projevila odbornou péči při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Dle názoru žalobkyně statistický model je spolehlivější, než informace doložené klientem a plně vyhovuje nárokům právní úpravy a příslušné judikatury. Žalobkyně rovněž provedla lustraci v příslušných databázích.

2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil.

Soud učinil následující skutková zjištění:

3. Z fotokopie občanského průkazu č.l. 22-23 soud zjistil, že žalobkyně měla pro ověření totožnosti žalovaného dispozici kopii jeho občanského průkazu.

4. Z dohledání informací o činnosti klienta č.l. 24 bylo zjištěno, že žalobkyně ukládá údaje o činnosti klienta v jejím systému, přičemž žalovaný zaslal sms k podpisu smlouvy úvěru dne datum, údaj o čase hod., a smlouvu podepsal z IP adresy číslo.

5. Z úvěrové karty č.l. 25 bylo zjištěno, že žalobkyně pracovala s příjmem žalovaného ve výši 24 000 Kč, který byl sdělen žalovaným, žalovaný dále žalobkyni sdělil, že je svobodný, bydlí u rodičů a má dvě děti, kdy příjem ostatních členů domácnosti je 0 Kč a měsíční výdaje domácnosti jsou 3 500 Kč. Žalobkyně pracovala s životním minimem žalovaného ve výši 3 140 Kč, minimem dvou dětí ve výši 4 280 Kč, splátky kromě hypotečních úvěrů činili 484 Kč a výše schválené splátky 847 Kč. Co se týče výpočtu ohledně poměrů domácnosti, tak žalobkyně pracovala s příjmem 24 000 Kč, splátkami 7 672 Kč, životním minimem členů domácnosti 7 420 Kč, bufferem domácnosti 2 442 Kč a výši splátky schváleného úvěru 847 Kč, kdy domácnosti žalovaného měla každý měsíc zůstat částka 5 619 Kč.

6. Z úvěrové zprávy č.l. 26-34 bylo zjištěno, že žalovaný měl v době uzavření úvěru se žalobkyni celkem 5 existujících smluv o úvěru s měsíčními splátkami 15 585 Kč. Jednalo se o jednorázový úvěr se splátkou 5 364 Kč ze dne datum, který měl být ukončen datum. Dále hypoteční úvěr ze dne datum s měsíční splátkou 4 578 Kč a zůstatek jistiny činil 732 103 Kč. Osobní jednorázový úvěr ze dne datum se splátkou 2 549 Kč, který měl být ukončen dne datum. Hypoteční úvěr ze dne datum s měsíční splátkou 2 610 Kč a zbývající jistinou 442 857 Kč. Osobní úvěr ze dne datum s měsíční splátkou 484 Kč, který měl být uhrazen do datum. Další úvěry byly již ukončeny.

7. Ze smlouvy ze dne datum nazvané flexibilní půjčka – revolvingový úvěr číslo bylo zjištěno, že předmětem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr do výše 35 000 Kč a závazek žalovaného tento úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 2,42 % z úvěrového rámce, tedy 847 Kč. Úroková sazba činila 19,88 % ročně. Žalovaný smlouvu podepsal elektronicky sms kódem číslo. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je zaměstnanec, jeho čistý příjem činí 24 000 Kč, má dvě děti, žije u rodičů a ostatní členové domácnosti nemají žádný příjem.

8. Z opisu proplacení smlouvy č. l. 42 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému částku 35 000 Kč s variabilním symbolem čísla smlouvy.

9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že se žalovaný dostal do prodlení již během prvních tří splátek, neboť žalobkyně mu ve splátce číslo účtovala náklady na vymáhání, neboť žalovaný včas neuhradil splátku číslo kterou uhradil až spolu s pátou splátkou. Náklady na vymáhání byly žalovanému naúčtovány i ve splátkách číslo, 9., 11. – 17., neboť žalovaný včas nehradil splátky. Následně začal žalovaný úvěr hradit nepravidelně a úvěr byl zestplatněn datum. Žalovaný celkem uhradil částku 22 890 Kč.

10. Z dalších důkazů (výzva ke splacení dluhu ze dne datum, podací arch ze dne datum,„ vše o vaší flexibilní půjčce“, podací arch ze dne datum, předžalobní výzva ze dne datum) nečinil soud žádná skutková zjištění, neboť s ohledem na právní hodnocení soudu, nebyl jejich obsah pro rozhodnutí podstatný.

Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

11. Žalovaný prostřednictvím internetu požádal o uzavření smlouvy se žalobkyní, žalobkyně ověřila totožnost žalovaného pomocí jeho občanského průkazu. Žalobkyně a žalovaný (elektronicky, sms kódem) dne datum podepsali smlouvu nazvanou flexibilní půjčka – revolvingový úvěr číslo kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr do výše 35 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splácet v měsíčních splátkách ve výši 2,42% z úvěrového rámce, tedy 847 Kč, kdy úroková sazba činila 19,88 % ročně. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 35 000 Kč, ale žalovaný se dostal do prodlení již během prvních tří splátek, neboť žalobkyně mu ve splátce číslo účtovala náklady na vymáhání, protože žalovaný včas neuhradil splátku číslo kterou uhradil až spolu s pátou splátkou. Náklady na vymáhání byly žalovanému naúčtovány i ve splátkách číslo, 9., 11. – 17., neboť žalovaný včas nehradil splátky. Následně začal žalovaný úvěr hradit nepravidelně a úvěr byl zestplatněn datum. Žalovaný celkem uhradil částku 22 890 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalovaného pouze tak, že pracovala s neověřeným příjmem žalovaného ve výši 24 000 Kč a informacemi od žalovaného, že bydlí u rodičů a má dvě děti, kdy výdaje žalobkyně vypočetla na částku 7 420 Kč, když vypočetla životní minimum žalobce a dvou dětí, ke kterým připočetla splátky jiných úvěru ve výši 7 672 Kč a buffer domácnosti ve výši 2 442 Kč, přičemž dospěla k závěru, že žalovaný má po odečtení splátek úvěru ve výši 847 Kč k dispozici volné prostředky ve výši 5 619 Kč a je tak schopný úvěr splácet. Žalobkyně si dále vyžádala informace z registrů. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy v registru celkem 5 existujících smluv o úvěru s měsíčními splátkami 15 585 Kč. Jednalo se o jednorázový úvěr se splátkou 5 364 Kč ze dne datum, který měl být ukončen datum. Dále hypoteční úvěr ze dne datum s měsíční splátkou 4 578 Kč a zůstatek jistiny činil 732 103 Kč. Osobní jednorázový úvěr ze dne datum se splátkou 2 549 Kč, který měl být ukončen dne datum. Hypoteční úvěr ze dne datum s měsíční splátkou 2 610 Kč a zbývající jistinou 442 857 Kč. Osobní úvěr ze dne datum s měsíční splátkou 484 Kč, který měl být uhrazen do datum. Další úvěry byly již ukončeny.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C číslo musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 příjmení vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby

z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn.

:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

17. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

18. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení ale nebylo prokázáno, že by žalobkyně úvěruschopnost zkoumala a posoudila dostatečně.

19. V prvé řadě je nutné konstatovat, že žalobkyně přes výzvu soudu řádně nedoplnila svá tvrzení, jak konkrétně úvěruschopnost žalovaného prověřovala, jakými údaji se konkrétně zabývala v rámci procesu ověření úvěruschopnosti. K tomuto byla žalobkyně vyzvána usnesením ze dne datum, na které reagovala sice obsáhlým podáním ohledně právní úpravy a judikatury, týkající se prověřování úvěruschopnosti, a argumentovala vhodností užití statistického modelu oproti informacím získáním přímo od klientů. Žalobkyně uvedla pouze obecné proklamace o tom, jak naplňuje svou zákonnou povinnost, obecné informace o svém statistickém modelu a jak obecně kontroluje bonitu klientů, ale už neuvedla skutečnosti, ke kterým byla soudem výslovně vyzvána, tedy jaké konkrétní informace si od žalovaného vyžádala, jak s těmito informacemi naložila a jak je posuzovala. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a nemohla tak být poučena dle a 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), aby dotvrdila všechny rozhodné skutečnosti a doplnila důkazy k prokázání svých tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného. Přestože žalobkyně dle názoru soudu nesplnila dostatečně svou povinnost tvrzení, provedl soud navržené důkazy týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného, které žalobkyně ke svému návrhu připojila, přičemž soud shledal postup žalobkyně v rámci prověřování úvěruschopnosti za nedostatečný, kdy k argumentaci žalobkyně uvedené v jejím podání ze dne datum postačí toliko uvést, že soud přistupuje ke každému případu individuálně a individuálně hodnotí i skutkové okolnosti každého případu, kdy bere v úvahu typ a výši úvěru a poměry žalovaných a nepožaduje paušálně po poskytovatelích úvěru aby dopodrobna zkoumali nejmenší detaily ohledně poměrů žalovaných, jejich příjmů a výdajů. Vždy záleží na konkrétním případu, typu úvěru, výši splátky a konkrétních poměrech žalovaného. Soud a priori nevylučuje užití statistických či scoringových modelů, jak uvádí žalobkyně, není možné se ale těmito modely zakrývat pouze formální kontrola získaných údajů, bez jejich řádného zkoumání, kdy je vždy nutné hodnotit údaje, které byly do modelu vloženy a které byly z modelu získány a jejich věrohodnost. V daném případě měla žalobkyně poměry žalovaného zkoumat podrobněji, případně je vyhodnotit jiným způsobem.

20. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 24 000 Kč, který ale jakkoliv neověřila, spokojila se pouze s tvrzením žalovaného. Soud u jednání nemohl žalobkyni vyzvat, aby tvrdila a prokazovala, zda si příjem žalovaného jakkoliv ověřovala, ale z předložených listin je patrné, že tomu tak zřejmě nebylo, když je v nich uvedeno, že se jedná o příjem žalovaného z jeho žádosti, nic dalšího žalobkyně k příjmu žalovaného nedoložila. Dle názoru soudu je ověření příjmu (ať už výplatními páskami, potvrzením od zaměstnavatele nebo výpisem z účtu) klientů žalobkyně jedním ze základních úkonů, které by každý poskytovatel úvěru měl splnit, neboť příjem je základním východiskem ke zhodnocení, zda lze poskytnout jakýkoliv úvěr klientům. Žalobkyně pak neověřovala jakýmkoliv způsobem další výdaje žalovaného. Pouze vypočítala životní minima žalovaného a jeho dvou dětí, kdy ani není zřejmé, zda děti žijí ve společné domácnosti se žalovaným, nebo na ně například pouze hradí výživné. Stejně tak žalobkyně jakkoliv neověřovala výdaje žalovaného na bydlení. Ten sice uvedl, že bydlí u rodičů, ale přesto hradil dva hypoteční úvěry, přičemž tento rozpor nebyl jakkoliv žalobkyní vysvětlen, i tak je zřejmé, že musel mít s bydlením nějaké výdaje, přičemž žalobkyně počítala s náklady na bydlení v nulové výši. Dle názoru soudu pak žalobkyně i nesprávně vyhodnotila, zda bylo vhodné žalovanému úvěr poskytnout ve vztahu k jeho příjmu a již spláceným úvěrům, když žalovaný v době žádosti měl hradit splátky již ve výši 7 672 Kč (odhlédne-li soud od jednorázových úvěrů), kdy splátkové zatížení žalovaného tak činilo již skoro třetinu jeho příjmu, přesto mu žalobkyně poskytla další úvěr, přičemž ze samotné úvěrové zprávy, kterou měla žalobkyně k dispozici, vyplývá, že si žalovaný bral i krátkodobé úvěry se splatností jeden měsíc, což značí vyšší rizikovost žalovaného, který potencionálně nevycházel prostředky. Žalobkyně neuvedla, zda se těmito skutečnostmi zabývala, ani jak je hodnotila, přestože k tomu byla výslovně vyzvána soudem, k jednání se nedostavila a nemohla tak být poučena aby dovysvětlila svůj postup v dané věci, tedy o nutnosti tvrdit a prokazovat veškeré skutečnosti ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného, jak již bylo uvedeno výše.

21. V daném případě tak s ohledem na příjem žalovaného, zjištěné informace a splátkové zatížení žalovaného měla žalobkyně bezpochyby učinit podrobnější zkoumání jeho poměrů, a pokud tak učinila, tak svůj postup řádně nevysvětlila a nedoložila, přičemž neúčastí u jednání se vlastní vinou zbavila možnosti být poučena k doplnění tvrzení a navržení důkazů. Je také na pováženou, zda žalobkyně na základě údajů, které předložila soudu, měla vůbec žalovanému úvěr poskytnout, a to s ohledem na výši splátek a příjmy žalovaného a jeho vyživovací povinnost.

22. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Žalobkyně tak má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému vyplatila částku 35 000 Kč a žalovaný na svůj dluh uhradil již částku 22 890 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil, jakou částku žalobkyni uhradil, ani jaké jsou jeho možnosti dlužnou částku splácet, kdy břemeno tvrzení a důkazní ohledně těchto skutečností leží právě na žalovaném. Žalobkyně tak má právo na vrácení pouze jistiny ponížené o platby žalovaného, tedy na zaplacení částky 12 110 Kč, jak soud rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku a nad rámec této částky soud žalobu zamítl, neboť z důvodu neplatnosti smlouvy nemá žalobkyně právo na žádné další sjednané platby.

23. Žalobkyně nemá právo ani na zaplacení úroku z prodlení z výše uvedené částky, neboť žalovaný je sice povinen vrátit to, oč se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, ale dle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ, tak má učinit ve lhůtě přiměřené jeho možnostem a dosud tak není v prodlení. Uvedené ustanovení je speciální ustanovení ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v ustanovení o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána (tak jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení). obsahuje obecná ustanovení o splatnosti pohledávek a zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální ustanovení, které neváže splatnost na výzvu věřitele, ale na možnosti spotřebitele. Spotřebitel se tak dostává do prodlení se splacením pohledávky až poté, co nesplácí pohledávku vzniklou z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné smlouvy (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ), kdy soud neplatnost projednávané smlouvy z výše uvedeného důvodu konstatoval až tímto rozhodnutím a žalovaný se tak dostane do prodlení až v momentě, kdy neuhradí dlužnou pohledávku ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť s ohledem na požadované plnění je žalobkyně v řízení převážně neúspěšná, měla by tak hradit náklady řízení žalovanému, tomu ale žádné náklady nevznikly.

25. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod, když žalovaný netvrdil, jaké jsou jeho možnosti danou částku splácet.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.