Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 46/2023-17
Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jaroslavou Novotnou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa
o zaplacení 168 521,28 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 250 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 483,30 Kč a s pokračujícím úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 250 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a dále částku 12 950 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 679,72 Kč a s pokračujícím úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 950 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 69 877 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 799,52 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 947,52 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 769,13 Kč a s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 64 197,52 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a dále, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 35 444,28 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 882,82 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 515,86 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 646,62 Kč a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 27 465,86 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 250 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 483,30 Kč a s pokračujícím úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 250 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a dále částku 12 950 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 679,72 Kč a s pokračujícím úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 950 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 69 877 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 799,52 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 947,52 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 769,13 Kč a s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 64 197,52 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a dále, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 35 444,28 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 882,82 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 515,86 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 646,62 Kč a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 27 465,86 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se jako právní nástupce společnosti právnická osoba podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 70 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 71 296 Kč v 24 měsíčních splátkách ve výši 5 888 Kč s poslední splátkou splatnou dne 14. 10. 2021. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Dlužná částka v celkové výši 120 127 Kč byla následně postoupena na žalobkyni. Dne datum právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 40 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 35 967 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 1 267 Kč s poslední splátkou splatnou dne 18. 11. 2020. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Dlužná částka v celkové výši 48 394,28 Kč byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný však shora uvedené dlužné částky nezaplatil ani po zaslání předžalobní upomínky.
2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále jen o.s.ř. ) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.
3. Závěr o skutkovém stavu je takový, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 70 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 71 296 Kč, to vše v hotovosti v 24 měsíčních splátkách ve výši 5 888 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne 14. 10. 2021. Souhrnný poplatek přitom sestával z úroku ve výši 41 128 Kč (úroková sazba 49 % ročně), částky za administrativní zpracování zápůjčky a další péči o zákazníka ve výši 27 072 Kč a pojistného ve výši 3 096 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 15. 6. 2020 Celkem žalovaný na svůj dluh uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 19 750 Kč. Dlužná částka tak po započtení této úhrady činila na jistině 64 197,52 Kč a na souhrnném poplatku 55 929,48 Kč.
4. Dále soud z předložených listinných důkazů zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně zapůjčil žalovanému v hotovosti částku 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 35 967 Kč, to vše v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 1 267 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne 18. 11. 2020. Souhrnný poplatek přitom sestával z úroku ve výši 7 155 Kč (úroková sazba 29 % ročně), částky za administrativní zpracování zápůjčky a flexibilní splácení ve výši 15 220 Kč, poplatku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 11 792 Kč a pojistného ve výši 1 800 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 4. 7. 2020 Celkem žalovaný na svůj dluh uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 27 050 Kč. Dlužná částka tak po započtení této úhrady činila na jistině 27 465,86 Kč a na souhrnném poplatku 20 928,42 Kč.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností k témuž dni pohledávky za žalovaným na žalobkyni, když tato skutečnost mu byla oznámena dopisem ze dne 30. 1. 2022. Dlužné částky žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní upomínky ze dne 6. 6. 2022.
6. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ust. § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Podle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
7. Soud se nejprve zabýval platností obou uzavřených smluv, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008 ). V dané věci byl dle předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednán úrok z úvěru ve výši 49 % ročně a dle smlouvy o zápůjčce úrok ve výši 29 % ročně. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést nejprve např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , sp. zn. 20 Cdo 474/2006 , sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009 , od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002 ) a věc uzavřel se závěrem, že„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). I Ústavní soud (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu se zajištěním prostřednictvím 2 bianko směnek a souborem sankcí) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019 , 20 Cdo 3811/2019 , 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, kde dlužník měl při splatnosti v průměru 3 až 4 roky zaplatit 2x až 3x víc, než byla poskytnutá částka, jejíž zaplacení bylo zajištěno i několika smluvními pokutami, denními i jednorázovými. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. 15 Co 61/2022 – 69 ze dne 12. 4. 2022) za to, že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí:„ exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“
8. Jak již bylo výše uvedeno, smlouvou o úvěru číslo ze dne datum byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 49 % ročně, který byl pro dobu trvání smlouvy vyčíslen pevnou částkou ve výši 41 128 Kč. Obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období říjen 2020 činila pro korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,35 % ročně, tedy sjednaná výše dosahuje sama o sobě téměř šestinásobku obvyklé hodnoty. Vedle toho byl žalovaný povinen uhradit také odměnu za administrativní činnost a další péči o zákazníka ve výši 27 072 Kč a pojistné ve výši 3 096 Kč, tj. celkové náklady úvěru (poplatek) činily dohromady 71 296 Kč, které měl žalovaný zaplatit spolu s poskytnutým úvěrem. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) tak činila dle uzavřené smlouvy o úvěru 109,32 %. Pokud jde o smlouvu o zápůjčce číslo ze dne datum, byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 29 % ročně, přičemž úrok byl pro dobu trvání smlouvy vyčíslen pevnou částkou ve výši 7 155 Kč. Obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období září 2020 činila pro korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,44 % ročně, tedy sjednaná výše dosahuje sama o sobě téměř tři a půl násobku obvyklé hodnoty. Vedle toho byl žalovaný povinen uhradit také odměnu za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 15 220 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 11 792 Kč a pojistné ve výši 1 800 Kč, tj. celkové náklady úvěru (poplatek) činily dohromady 35 967 Kč, které měl žalovaný zaplatit spolu s poskytnutou zápůjčkou. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila dle uzavřené smlouvy o úvěru 226,69 %. Jednotlivá smluvní ujednání nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak na každé je třeba pohlížet v souvislosti s ostatními, kdy v dané věci jsou tato ve svém souhrnu zjevně nevyvážená. Právní předchůdce žalobkyně si do předtištěných formulářů smluv zakotvil poplatky za administrativní činnost, vedení účtu, péči o zákazníka i hotovostní inkaso ve výši 38,67 % (v případě smlouvy o úvěru) respektive ve výši 67,53 % (v případě smlouvy o zápůjčce) z výše jistiny, ačkoli administrativa tohoto typu smlouvy je jednoduchá a rychlá, takže nevede k takto vysokým nákladům. Veškeré formuláře jsou připraveny, nutné je doplnit jen několik málo údajů, pro něž jsou ve formulářích připraveny i na ně navazující skutečnosti. Ve smlouvě zakotvené poplatky (bez pojistného ve výši 3 096 Kč a ve výši 1 800 Kč) neodpovídají ekonomické realitě, když jak mzdy, tak příjmy z podnikání jsou vypláceny na účty, prakticky každý ekonomicky činný člověk má nějaký účet, a proto právním předchůdcem žalobkyně předepsané poplatky za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek, když existuje běžný způsob bezhotovostního plnění, soud považuje za poplatky, které ve skutečnosti mají vést ke generování dalších příjmů ze spotřebitelského úvěru či zápůjčky, tedy jde o skryté úroky z úvěru. Po tomto posouzení pak hodnota úroku ze spotřebitelského úvěru přesahuje hranici 87 % ročně a hodnota úroku ze zápůjčky hranici 96 % ročně, což značí zcela zjevně nepřiměřenou výši finančního zatížení dlužníka. Nic na tom nemění ani skutečnost, že žalobkyně dále v případě smlouvy o úvěru požaduje snížený úrok ve výši 25,23 % ročně. Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání nejsou vyloučená ze soudního přezkumu, naopak tato musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy.„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K tomu lze ještě dodat, že v daném případě se jednalo o vztah spotřebitele a podnikatele, kde za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem„ poplatek“ se bude, byť třeba jen zčásti, ukrývat smluvní úrok. Takové jednání podnikatele je zjevně nemravné.
9. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí Ústavního soudu uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv týkajících se poskytnutí peněžních prostředků (např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci) nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, je na místě exekuci zcela zastavit a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci. Jednotlivá ujednání daných smluv poskytnutých podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků a poplatků (tj. dalšího skrytého kapitalizovaného úroku), by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytl, tedy neplatná je celá smlouva o úvěru i celá smlouva o zápůjčce. Jejich ustanovení ve svém souhrnu zakládají tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost těchto smluv.
10. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru i smlouvy o zápůjčce třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného § 2991 odst. 1 o. z. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému v hotovosti částku 70 000 Kč, žalovaný vrátil právnímu předchůdci žalobkyně na úhradu této částky celkem částku 19 750 Kč, a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 50 250 Kč (70 000 – 19 750). Ta byla žalobkyni přiznána výrokem I., neboť žalovaný musí své bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni jako postupníku vydat (§ 2991 odst. 1 o. z.). Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.), když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení, je tato v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto přepočítal žalobkyní uplatněné kapitalizované úroky z prodlení za dobu od 15. 7. 2020 do 28. 1. 2022 a přiznal jí částku zákonných úroků z dlužné jistiny 50 250 Kč za toto období ve výši 6 483,30 Kč a dále pokračující zákonné úroky z prodlení. Ve zbývající části, tedy co do částky 69 877 Kč, byl nárok žalobkyně výrokem II. zamítnut. Soud zároveň zamítl i část kapitalizovaných úroků z prodlení, které žalobkyně vypočítala z jí tvrzené nesplacené jistiny ve výši 64 197,52 Kč, a to ve výši 1 799,52 Kč (8 282,82 – 6 483,30) a pro vyčerpání žalobního petitu rovněž pokračující úroky z prodlení z částky 13 947,52 Kč (64 197,52 – 50 250), a to vzhledem k jejich akcesoritě. Výrokem II. byl zamítnut i nárok na žalobkyní požadovaný sjednaný úrok ve snížené výši (25,23 % ročně), který žalobkyně částečně kapitalizovala, a to právě vzhledem k výše podrobně popsané absolutní neplatnosti tohoto ujednání, které způsobuje neplatnost celé smlouvy.
11. V případě smlouvy o zápůjčce právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému v hotovosti částku 40 000 Kč, žalovaný vrátil právnímu předchůdci žalobkyně na úhradu této částky celkem 27 050 Kč, a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 12 950 Kč (40 000 – 27 050). Tato částka byla žalobkyni přiznána výrokem I., neboť žalovaný musí své bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni jako postupníku vydat (§ 2991 odst. 1 o. z.). Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.), když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení, je tato v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto přepočítal žalobkyní uplatněné kapitalizované úroky z prodlení za dobu od 12. 7. 2020 do 28. 1. 2022 a přiznal jí částku zákonných úroků z dlužné jistiny 12 950 Kč za toto období ve výši 1 679,72 Kč a dále pokračující zákonné úroky z prodlení. Ve zbývající části, tedy co do částky 35 444,28 Kč, byl nárok žalobkyně výrokem II. zamítnut. Soud zároveň zamítl i část kapitalizovaných úroků z prodlení, které žalobkyně vypočítala z jí tvrzené nesplacené jistiny ve výši 27 465,86 Kč, a to ve výši 1 882,83 Kč (3 562,55 – 1 679,72) a pro vyčerpání žalobního petitu rovněž pokračující úroky z prodlení z částky 14 515,86 Kč (27 465,86 – 12 950), a to vzhledem k jejich akcesoritě. Dále byl výrokem II. zamítnut i nárok na žalobkyní požadovaný sjednaný úrok, který žalobkyně částečně kapitalizovala, a to právě vzhledem k výše podrobně popsané absolutní neplatnosti tohoto ujednání, které způsobuje neplatnost celé smlouvy. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnějšímu žalovanému, kterému vzniklo právo na jejich náhradu dle poměrného úspěchu ve věci, žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.