Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 164/2022-59
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou, ve věci
žalobkyně: příjmení jméno a právnická osoba, IČO
se sídlem adresa, obec
zastoupená advokátem titul jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovaná: celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované, obec
doručovací adresa adresa žalované
o zaplacení částky 25 539Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 400 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 19 139 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 20. 7. 2021 do 12. 8. 2021, z částky 8 600 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 473,97 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 300 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 400 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 19 139 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 20. 7. 2021 do 12. 8. 2021, z částky 8 600 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 473,97 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 300 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 25 539 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO smlouvu o úvěru číslo dne datum, na základě, které byla žalované poskytnut v hotovosti jistina úvěru ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit spolu s jistinou příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 900 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za správu úvěru, případně poplatku za uzavření smlouvy splatném při uzavření smlouvy a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná se zavázala úvěr původnímu věřiteli splatit ve 14měsíčních splátkách ve výši 1 992,86 Kč, přičemž první splátka byla splatná v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena, splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost úvěru pak připadala na den 17. 10. 2019. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatila. Před uzavřením smlouvy o úvěru posuzoval věřitel schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to zejména na základě dostatečných informaci získaných od žalovaného, uvedených v žádosti žalovaného o poskytnutí spotřebitelského úvěru, správnost údajů žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaná zaplatila částku ve výši 8 600 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 300 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 473,97 Kč od 18. 10. 2019 do 11. 6. 2021 z jistiny 15 000Kč, poplatky ve výši 3 000 Kč (nesplacené poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 1 200 Kč a nesplacené poplatky za hotovostní výběr splátek ve výši 1800 Kč), účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání s uplatněním pohledávky ve výši 39Kč, smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč, zákonný úrok z jistiny od 20. 7.2021 do zaplacení. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu původního věřitele tvořená divizí spotřebitelských úvěrů převedena na společnost právnická osoba, IČO, v důsledku koupě části závodu se tak věřitelem pohledávky evidované za žalovaným stala spol. právnická osoba, IČO (přechodný věřitel“). Z přechodného věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni, změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 5. 8. 2021. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky upomínkou ze dne 18. 10. 2021.
2. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.
3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně sebe a žalobkyni omluvil z jednání a souhlasil s rozhodnutím soudu v jejich nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila.
4. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 17. 8. 2018, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, předpisu splátek ke smlouvě o úvěru, notářský zápis sp. zn. spisová značka číslo spisová značka ze dne datum rozhodnutí – koupě části závodu,, potvrzení o platbě, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalované smlouvu o úvěru číslo ze dne datum, věřitel poskytl žalované finanční prostředky 15 000 Kč v hotovosti. Celkovou částku ve výši 27 300 Kč zahrnující jistinu ve výši 15 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 300 Kč se žalovaná zavázala zaplatit ve 14 splátkách měsíčních splátkách po 1 950 Kč. V žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 17. 8. 2018 a formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsané žadatelem je označen zaměstnavatel žalované, v domácnosti dvě osoby výdělečně činné, příjem ve výši 13 940 Kč, jiný příjem ve výši 15 000 Kč, výdaje na bydlení 4 000 Kč, stravování, výživné 2 000Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč. Doložení dokladů o příjmech a výdajích žalované zde není uvedeno. Dopisem ze dne 5. 8. 2021 předaného k poštovní přepravě stejného dne byla žalované oznámena změna věřitele, rovněž postoupení pohledávky na žalobkyni a žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky. Výzvou ze dne 18. 10. 2021 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 20. 10. 2021.
5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná částku převzala a zavázala se celkovou částku ve výši 27 300 Kč zahrnující jistinu ve výši 15 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 300 Kč zaplatit ve 14 splátkách měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě převodu část závodu původního věřitele tvořené divizí spotřebitelských úvěrů na společnost právnická osoba, IČO a následně na základě o postoupení pohledávky na žalobkyni. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované dle informací uvedených žalovanou. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když není zřejmě jaké konkrétní doklady byly k tvrzeným příjmům a výdajům předloženy a jaká byla jejich skutečná výše. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Žalobkyně soudu nepředložila žádné doklady, které by měly být při zjišťování poměrů žalovaného doloženy, z předložených listin ani doložení takových dokladů nevyplývá. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti jsou pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
9. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpala. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně se k jednání soudu dne 17. 4. 2023 nedostavila, soudem jí nemohlo být dáno poučení podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. k předložení, označení důkazů k prokázání řádného prověřování úvěruschopnosti žalované vztahující se k příjmům a výdajům žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatil 8 600 Kč a byla jí poskytnuta částka 15 000 Kč, činí výše bezdůvodnému obohacení částku 6 400 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla vyzvána k vrácení částky výzvou ze dne 5. 8. 2021 podané k přepravě dne 5. 8. 2021. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, žalovaná se dostala do prodlení dne 9. 8. 2021. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byla převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
11. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí, exekuci.