Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 96/2022-84

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou, ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 217 560,77 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 201 742,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 201 742,73 Kč od 18. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 15 818,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 214 212,68 Kč od 17. 9. 2021 do 17. 11. 2021, z částky 12 469,95 Kč od 18. 11. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 26 542,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13 943,63 Kč, úrok 15,2 % ročně z částky 214 212,68 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 77 247,38 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně titul jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 201 742,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 201 742,73 Kč od 18. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 15 818,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 214 212,68 Kč od 17. 9. 2021 do 17. 11. 2021, z částky 12 469,95 Kč od 18. 11. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 26 542,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13 943,63 Kč, úrok 15,2 % ročně z částky 214 212,68 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 77 247,38 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se žalobou a jejím doplněním domáhala po žalované zaplacení částky 217 560,77 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi společností právnická osoba (dále jen„ banka“) a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru ve výši 220 000Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných 96měsíčních splátkách ve výši 4 367,49 Kč počínaje dnem 16. 9. 2019, strany se dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 15,20 % ročně, banka dne 26. 8. 2019 žalované úvěr poskytla. Žalovaná svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas. Banka prohlásila úvěr dopisem ze dne 20. 5. 2020 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byla žalovaná k tomuto dni v prodlení s více než 2 splátkami zároveň, porušila svoji splátkovou povinnost dle smlouvy o úvěru. Žalobkyně požaduje jistinu ve výši 214 212,68 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 13 943,63 Kč (z 214 212,68 od 26. 8. 2019 do 20. 5. 2020), smluvní poplatky ve výši 3 348,09Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 16. 9. 2021 ve výši 26 542,67 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 214 212,68 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 15,20 % p.a. z částky 214 212,68 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. Žalovaná na úvěr uhradila částku v celkové výši 18 257,27 Kč v rámci posouzení úvěruschopnosti byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích při hodnocení úvěruschopnosti banka porovnávala příjem klienta a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla postoupena pohledávka žalobkyni. Žalované byla zaslaná předžalobní výzva.

2. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.

3. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet typ produktu anonymizováno ze dne datum, žádosti o úvěr ze dne datum, základních produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru účinných od datum, všeobecných produktových podmínek, sazebníku poplatků, platební historie soud zjistil, že se banka jako věřitel zavázala poskytnout žalované jako klientovi úvěr ve výši 220 000 Kč, sjednaná výše úrokové sazby činila 15,20 % ročně. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v měsíčních anuitních splátkách včetně pojištění v 96měsíčních splátkách po 3 973,49 Kč, úhradu pojištění ve výši 394Kč, měsíční anuitní splátka a úhrada pojištění byla ve výši 4 367, 49 Kč. Dle produktových podmínek je banka oprávněna prohlásit všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné ke dni uvedenému v prohlášení v případě, že klient bude v prodlení se splněním jakékoli pohledávky vůči bance. V žádosti o úvěr ze dne datum žalovaná uvedla, že je svobodná, má uzavřený pracovní poměr od 8. 7. 2019 do 30. 8. 2018, průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce ve výši 15 665 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 18 500 Kč, jednu vyživovanou osobu. Dle potvrzení o výši příjmu činil příjem žalované za 1 měsíc částku 15 665 Kč. Dle platební historie, výpisů z úvěrového účtu žalovaná čerpala úvěr ve výši 220 000 Kč dne datum, úvěr nebyl řádně splácen, uhradila částku 18 257,27 Kč, dosavadní externí splátky žalované byly ve výši 2 000 Kč. Dopisem ze dne 22. 5. 2020 banka prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 20. 5. 2020 a žalovaná byla vyzvána k zaplacení do 5. 6. 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a poštovního podacího archu ze dne 4. 10. 2021 soud zjistil, že banka postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni a postoupení oznámila žalované. Dopisem ze dne 12. 11. 2021 podaným dle podacího listu téhož dne k poštovní přepravě byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně.

4. V posuzovaném případě byla mezi bankou a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení (dále jen „ “) a též v zákoně č. o spotřebitelském úvěru. Již ze samotných skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že nebyly zkoumány faktické výdaje žalované, když bylo vycházeno z historických dat Českého statistického úřadu. Není zřejmé, zda a s jakým výsledkem byly prověřovány celkové měsíční příjmy domácnosti ve výši 18 500 Kč. Žalovaná deklarovala příjem ve výši 15 665 Kč, jednalo se o příjem žalované za jeden měsíc, což nelze mít za dostatečné prověření příjmů na straně žalované. Skutečnosti ohledně úvěruschopnosti žalované týkající se výdajů, nebyly doloženy, úvěruschopnost nebyla tak prověřována řádně. Z dokladů, které žalobkyně předložila je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žalované právní předchůdce žalobkyně vycházel z příjmu žalované u zaměstnavatele, a to pouze za období jednoho měsíce, z osobních a rodinných poměrů deklarovaných žalovanou. Výdajová stránka žalované nebyla prověřována žádnými doloženými doklady. Na základě takto nesprávného a nedostatečného hodnocení žalobkyně nemohla dojít k závěru, že žalovaná bude schopna úvěr splácet.

5. Podle o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a nálezu Ústavního soudu , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Banka jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu ( občanského zákoník). Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalované ve smlouvě uvedená finanční částka byla poskytnuta. Převzala-li žalovaná finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně byla poučena ve smyslu ustanovení paragrafu 118a odstavec 3 o nutnosti označit důkazy k prokázání tvrzení o řádném prověřování úvěruschopnosti žalované zejména doklady o výdajích žalované, jiné důkazy, než již ve věci provedené, žalobkyně neoznačila. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 220 000 Kč a zaplatila celkem částku 18 2574,27 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 201 742,7 Kč. Při zkoumání výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR , které je aplikovatelné i v poměrech nového , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace postoupeného nároku soudem. V řízení nebyl prokázán spor, pokud jde o termín vrácení poskytnuté jistiny. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení v rozsahu uvedeném ve výroku I. Žalovaná byla vyzvána k úhradě celé částky dopisem ze dne 23. 2. 2021 podaným k poštovní přepravě dne 24. 2. 2021. Dle ustanovení se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, do prodlení se žalovaná dostala od 12. 11. 2021, podaným téhož dne k poštovní přepravě. V souladu s ustanovením se má se za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání. V řízení pak nebylo prokázáno jiné datum, kdy výzva došla žalované, žalovaná se dostala do prodlení od 18. 11. 2021. Důsledně tomu, co je výše uvedeno, soud ve zbývající výši žalobu zamítl. Při stanovení lhůty k plnění soud vycházel z výše dlužné částky, doby prodlení a uložil žalované zaplatit vše v zákonné třídenní lhůtě k plnění ( ).

6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni byly přiznány náklady řízení v celkové výši 77 247,38 Kč (85,46%) z celkových nákladů řízení ve výši 90 390,10 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 8 703 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem podle vyhl. č. za sedm úkonů právní služby po 9 180 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva, vyjádření ze dne 18. 8. 2022 a ze dne 25. 1. 2023, účast na jednání soudu dne datum a datum), sedm režijních paušálů po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas (5 x 100 Kč (, cestovné osobním automobilem k jednání soudu ve výši 650 Kč a 21 % DPH ve výši 14 177,10 Kč. Žalované byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně ( ).

7. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí, exekuci.