Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 99/2023-47
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 4 159,76 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 614,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 614,86 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 3 014,86 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem za dobu od 18. 1. 2020 do 30. 4. 2022 ve výši 263,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 541,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 614,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 614,86 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 3 014,86 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem za dobu od 18. 1. 2020 do 30. 4. 2022 ve výši 263,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 541,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu Plzeň – jih soudu dne 18. 8. 2022 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 159,76 Kč s příslušenstvím a povinnost nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne datum pod číslo žalovaná požádala předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba (dříve právnická osoba), IČO o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla akceptována a na základě které jí byl otevřen úvěrový účet číslo s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, na který zaslal předchůdce žalobkyně částku ve výši požadovaného úvěru 12 647 Kč dne 20. 1.2020. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v měsíčních splátkách, své povinnosti však neplnila, předchůdce žalobkyně tak prohlásil úvěr za splatný ke dni 30. 4. 2022. Pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu domáhá zaplacení úroku ve výši 22,68% částečně kapitalizovaného. Dluh žalované činí 3 014,86 na jistině, poplatku ve výši 600 Kč a pokuty ve výši 261,15 Kč, pojistného ve výši 283,75 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 263,56 Kč. Žalovaná ničeho nezaplatila ani přes zaslanou předžalobní upomínku.
2. Usnesením ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací vyslovil název soudu svoji místní nepříslušnost a postoupil věc zdejšímu soudu.
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, v řízení byla pasivní.
4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně již v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.
5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti. Předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovanou nejdříve dne datum tzv. rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb a následně téhož dne smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na základě které zřídil žalované účet, a umožnil žalované čerpat tzv. revolvingový úvěr až do maximální výše 50 000 Kč a žalovaná se zavázala skutečně čerpanou částku vrátit ve splátkách, jejichž výše činila minimálně 5% z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce, nejméně ve výši 500 Kč vždy k 17.tému dni v měsíci. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68%, RPSN 28,74%, poplatek za rezervaci zdrojů byl sjednán ve výši 50 Kč a dále úhrada za pojištění 5,99% z měsíční splátky úvěru (viz smlouva o úvěru, úvodní dopis a VOP). Ve smlouvě žalovaná uvedla informace o svých osobních poměrech, tedy že je svobodná, nemá děti, bydlí v nájmu a dále uvedla, že je zaměstnaná a výše měsíčního příjmu činí 19 614 Kč, celkové náklady domácnosti ve výši 5 400 Kč a že nemá žádné dluhy. Úvěr byl veden na účtu číslo žalovaná celkem čerpala 12 647 Kč, zaplatila 15 609 Kč, ke dni 18. 3. 2022 měla žalovaná dlužit 4 423,32 Kč, z toho dluh na poplatcích 600 Kč, dluh na pojistném 283,75 Kč, pokuta 261,15 Kč a úroky 263,56 Kč. Žalovaná dluh řádně nesplácela, proto předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil dne datum. Předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupil smlouvou ze dne datum na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 23. 5. 2022, který byl téhož dne odeslán žalované prostřednictvím České pošty s.p. na dvě známé adresy. Žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou k zaplacení dluhu. Žádné další důkazy nebyly v řízení navrhovány, žalovaná zůstala v řízení zcela nečinná a neuváděla žádné skutečnosti ani důkazy na svoji obranu.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 1970 občanského zákoníku dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.”) se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Na smluvní vztah je třeba též aplikovat zákon č. 257/2016 Sb. ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru, který zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli
12. Soud se předně zabýval tím, zda byla splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zda vůbec došlo k uzavření smlouvy. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 , Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Z předložených dokumentů vyplývá, že poskytovatel úvěru zjistil základní informace od žalované, byť jejich prověřování nebylo nijak prokazováno. Soud proto nedospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s § 87 zákona o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb. (viz např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance).
13. Dále se soud zabýval tím, zda nebyla smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši úroku. Listin Listina uvádí výši úroku 22,68 % ročně, RPSN pak 28,74%. Tato % hodnota odpovídá úroku ve smyslu ust. § 2392 občanského zákoníku , tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček a spotřebitelských úvěrů a úrok je sjednáván za účelem generování jejího zisku, nekryje individuálně odůvodněné finančně náročnější či rizikovější obchody, které by byly z pohledu právní úpravy akceptovatelné. Ujednání odpovídající shora uvedenému úroku ročně je dle názoru soudu ujednáním platným, soud neshledává zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.
14. Soud tedy dospěl k závěru, že na základě platně uzavřené úvěrové smlouvy čerpala žalovaná revolvingový úvěr, který řádně nesplácela, a žalobkyně tak poté, kdy se stala věřitelkou z předmětné pohledávky tím, že na ní byla pohledávka postoupena a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, vyzvala žalovanou, aby úvěr doplatila. Dle tvrzení v žalobě činí jistina úvěru 3 014,86 Kč, kapitalizované úroky činí 263,56 Kč do 30. 4. 2022 a dále úroky ve výši 22,68% ročně z dlužné částky, když ve výpočtu je již zohledněna částka, kterou žalovaná zaplatila. Vedle jistiny nedoplatku úvěru ve výši 3014,86 Kč byl prokázán dluh ve výši 600 Kč na poplatcích, (celkem tedy jistina činí 3 614,86 Kč a základ odpovídající nedoplatku z úvěru pro účel výpočtu úroků a úroků z prodlení pak 3 014 Kč). Zbývající část jistiny (pokuta ve výši 261,15 Kč a pojistné ve výši 283,75 Kč) nebyla ničím prokázána. V tomto rozsahu tedy soud žalobu zamítl, ve zbytku pak žalobě vyhověl. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením dluhu, uložil jí soud povinnost vedle dluhu ve výši 3 614,86 Kč zaplatit též zákonný úrok z prodlení z částky jistiny nedoplatku úvěru v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku , jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalované, pak první den prodlení je odvozen od výzvy stanovující lhůtu pro zaplacení do 30. 4. 2022.
15. Lhůta pro zaplacení byla stanovena dle § 160 o.s.ř.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 541,68 Kč, přičemž tato částka představuje 73,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,9 % a úspěchu žalované v rozsahu 13,1 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 159,76 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.