Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 125/2022-127

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 101 903 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 98 174,08 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 21. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 3 728,92 Kč, úroku ve výši 9 740,52 Kč, úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 100 000 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 206,15 Kč, úroku z prodlení z částky 100 000 Kč

od 15. 2. 2020 do 20. 3. 2022 a úroku z prodlení z částky 1 825,92 Kč od 21. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce JUDr. jméno příjmení na náhradě nákladů řízení 4 447,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 98 174,08 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 21. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 3 728,92 Kč, úroku ve výši 9 740,52 Kč, úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 100 000 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 206,15 Kč, úroku z prodlení z částky 100 000 Kč od 15. 2. 2020 do 20. 3. 2022 a úroku z prodlení z částky 1 825,92 Kč od 21. 3. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení 4 447,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 19. 5. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 101 903 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným uzavřela dne 9. 4. 2019 smlouvu o úvěru příjmení anonymizováno číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 14,9 % ročně, a to v 96 měsíčních splátkách po 1 918 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila společnost ke dni 23. 1. 2020 celý zůstatek úvěru splatným. Tato pohledávka pak byla postoupena žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 100 000 Kč a smluvních poplatků ve výši 1 903 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Z y nazvané návrh na uzavření smlouvy o příjmení anonymizováno číslo soud zjistil, že tuto dne 9. 4. 2019 podepsal žalovaný a téhož dne ji převzala pověřená zaměstnankyně společnosti právnická osoba Společnost se zde zavázala poskytnout žalovanému bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč převodem na jeho běžný účet č. bankovní účet a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 14,9 % ročně v 96 měsíčních splátkách po 1 918 Kč a poplatek za pojištění ve výši 129 Kč měsíčně, oboje splatné vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Pro případ prodlení s jakoukoliv úhradou byla společnost oprávněna prohlásit celý úvěr splatným. dále obsahuje některé údaje o žalovaném, a to že je svobodný s úplným středním vzděláním, je podnikatelem, bydlí ve vlastním domě / bytu a jeho příjem činí 50 000 Kč měsíčně čistého. Z přiložených produktových podmínek, všeobecných obchodních podmínek a ceníku produktů a služeb soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil.

4. Z y nazvané protokol o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že společnost nezjistila žádné negativní skutečnosti a po porovnání deklarovaných příjmů žalovaného a jeho výdajů úvěr schválila.

5. Z y nazvané souhrnný výpis pohybů na účtě soud zjistil, že dne 9. 4. 2019 společnost převedla peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč na účet č. bankovní účet a dne 20. 5. 2019 bylo z tohoto účtu zaplaceno 1 825,92 Kč. Totéž se podává z přehledu splátek.

6. Z dopisu ze dne 23. 1. 2020 soud zjistil, že společnost, jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením, prohlásila celý zůstatek úvěru číslo ve výši 112 849,67 Kč splatným ke dni vystavení dopisu. Z přiloženého podacího archu se pak podává, že tento dopis byl žalovanému téhož dne odeslán.

7. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, smlouvy o postoupení pohledávek včetně jejich seznamu a potvrzení o zaplacení úplaty soud zjistil, že se dne 27. 2. 2020 žalobkyně a společnost dohodly na postoupení souboru pohledávek, a to včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení. Z dopisů (dvou) ze dne 11. 3. 2020 pak soud zjistil, že jím společnost oznamovala žalovanému (na dvě adresy), že pohledávku za ním ze smlouvy o úvěru číslo postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího archu se pak podává, že tyto dopisy byly žalovanému odeslány dne 12. 3. 2020.

8. Z dopisů (dvou) ze dne 7. 4. 2020 soud zjistil, že jimi zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného (na dvě adresy) k zaplacení celkem 129 533,29 Kč, jinak se vystavuje riziku podání žaloby.

9. Z y nazvané seznam odeslaných výzev soud zjistil, že žalobkyně eviduje čtyři odeslané dopisy žalovanému.

10. Z dopisu ze dne 30. 9. 2022 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalobkyni, že ve věci CBL byl žalovaný hodnocen bez negativních informací.

11. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 9. 4. 2019 uzavřel se společností smlouvu, kde se společnost zavázala poskytnout žalovanému bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč převodem na jeho běžný účet a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši úrok ve výši 14,9 % ročně v 96 měsíčních splátkách po 1 918 Kč a poplatek za pojištění ve výši 129 Kč měsíčně, oboje splatné vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Téhož dne společnost sjednané peněžní prostředky převedla na účet žalovaného, avšak žalovaný pouze dne 20. 5. 2019 společnosti zaplatil 1 825,92 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila společnost celý zůstatek úvěru ke dni 23. 1. 2020 splatným. Společnost při poskytování posuzovaného úvěru počítala s příjmy žalovaného ve výši 50 000 Kč měsíčně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020 společnost postoupila žalobkyni mimo jiné i pohledávku za žalovaným uplatněnou v tomto řízení.

12. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Podle , , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

17. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z jeho příjmů ve výši 50 000 Kč měsíčně, které jí sdělil v návrhu na uzavření smlouvy. Tyto příjmy však nikterak neověřila (například výpisy z běžného účtu žalovaného), stejně jako zcela rezignovala na zjišťování výdajů žalovaného. K tomu je třeba uvést, že se mělo jednat o úvěr ve výši 100 000 Kč, čili o nikoli bagatelní či zanedbatelnou částku, a to s dobou splácení osm let. Právě proto je soud toho názoru, že zkoumání úvěruschopnosti nelze odbýt pouhým poukazem na deklarovaný příjem žalovaného, ať je jakkoli vysoký. Bylo by ostatně s podivem, pokud by žalovaný byl ochoten se zavázat k osmiletému splácení částky rovnající se jeho dvěma měsíčním příjmům, pokud by současně neměl enormní výdaje. Tomu ostatně odpovídá i skutečnost, že zaplatil pouze jedinou splátku, a to ještě nikoli v celé výši. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru tak nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

18. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 1 825,92 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 98 174,08 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích archů se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalovaného jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 19. 3. 2022 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s usnesením o místní nepříslušnosti uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 20. 3. 2022, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 21. 3. 2022 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.

19. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 98 174,08 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle o.z. jdoucích od 21. 3. 2022 v žalobkyní požadované výši, tedy nižší, než by jí podle náleželo. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

20. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 3 728,92 Kč, úroku ve výši 9 740,52 Kč, úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 100 000 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 206,15 Kč, úroku z prodlení z částky 100 000 Kč od 15. 2. 2020 do 20. 3. 2022 a úroku z prodlení z částky 1 825,92 Kč od 21. 3. 2022 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

21. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 57 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 43 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 14 % nákladů řízení ( ). Při absenci právní úpravy stanovící sazby odměny paušálně pro řízení v jednom stupni jak předpokládá ustanovení věta první před středníkem , je třeba postupovat podle věty první části za středníkem a odměnu za zastoupení advokátem stanovit podle vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ AT“, která je v současné době jediným platným a účinným předpisem, který stanoví mimosmluvní výši odměny advokáta (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. ). Náklady řízení ve výši 4 447,50 Kč sestávají z odměny za čtyři úkony právní služby po 5 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku, podání žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a účast při jednání soudu dne 24. 10. 2022 ( , AT za užití , d) a g) AT), čtyř náhrad hotových výdajů po 300 Kč ( , 3 AT za užití , d) a g) AT), náhradu za promeškaný čas, strávený cestou k soudu a zpět, za 6 půlhodin po 100 Kč dle a 3 AT, náhradu cestovních výdajů ve výši 1 329,60 Kč za cestu z Prahy do Chomutova a zpět za celkem 192 km vozidlem Mazda 6 při průměrné spotřebě 5 litrů benzinu na 100 km a ceně benzinu (95 oktanů) 44,50 Kč / l ( , 4 AT za užití vyhl. č. , ve znění pozdějších předpisů) – náhrada za promeškaný čas a náhrada cestovného je pak snížena na 1/2, neboť zástupce žalobkyně se toho dne účastnil dvou jednání u zdejšího soudu, dále náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 4 805,80 Kč ( ) a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 4 077 Kč, to vše snížené na 14 % Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle Pro úplnost soud dodává, že odměnu ani náhradu hotových výdajů za několikeré doplňování žaloby, stejně jako za účast při dalším jednání soudu žalobkyni nepřiznal, neboť je toho názoru, že žalobkyně zastoupená advokátem mohla žalobu podat tak, aby nebylo nutno ji nikterak doplňovat a jen z toho důvodu bylo jednání odročeno.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.