Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
40 C 11/2023-31
Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Bc. Lucií Koupilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 29 542,46 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 283,99 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5 283,99 Kč od 9. 7. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 7 211,75 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 12 495,74 Kč od 7. 6. 2022 do 8. 7. 2022, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 7 211,75 Kč od 9. 7. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 720,05 Kč, částku ve výši 13 099,61 Kč („ kapitalizovaný úrok“), smluvní pokutu ve výši 7 609,91 Kč a částku ve výši 217 Kč (náklady spojené s uplatněním pohledávky), se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 283,99 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5 283,99 Kč od 9. 7. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 7 211,75 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 12 495,74 Kč od 7. 6. 2022 do 8. 7. 2022, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 7 211,75 Kč od 9. 7. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 720,05 Kč, částku ve výši 13 099,61 Kč („ kapitalizovaný úrok“), smluvní pokutu ve výši 7 609,91 Kč a částku ve výši 217 Kč (náklady spojené s uplatněním pohledávky), se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 29 542,46 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum s žalovanou uzavřela společnost právnická osoba (dále jen„ poskytovatel úvěru“ nebo„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o úvěru číslo na základě které žalovaná obdržela hotovost ve výši 20 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala splácet také příslušenství úvěru za dobu jeho trvání v celkové výši 17 184 Kč (jedná se o kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, vše dále označeno žalobkyní jako„ kapitalizovaný úrok“). Poskytnutou částku, tj. jistinu a příslušenství („ kapitalizovaný úrok“), se žalovaná zavázala splatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy, a splatnost poslední splátky k datum. Žalovaná na svůj závazek uhradila toliko 14 716,01 Kč (úhrada byla v částce 7 504,26 Kč započtena na jistinu a v částce 7 211,75 na sjednané příslušenství); ohledně zbytku závazku (tj. 12 495,74 Kč na jistině a 9 972,25 Kč na příslušenství) se dostala do prodlení. Počínaje datum je žalovaná v prodlení, v důsledku čehož vzniklo poskytovateli úvěru právo na zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky.
2. Dne datum uzavřeli poskytovatel úvěru a žalobkyně Rámcovou smlouvu o postupování pohledávek a následně dne datum Dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které poskytovatel úvěru postoupil svou pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy o úvěru s účinky k datum na žalobkyni. Žalobkyně v řízení z postoupené pohledávky uplatňovala nesplacenou jistinu ve výši 12 495,74 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 752,44 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 921,53 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 123,02 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 2 175,26 Kč, postoupený smluvní úrok ve výši 15% z nesplacené jistiny 12 495,74 Kč od datum do datum v částce 3 127,36 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny 12 495,74 Kč od datum do datum v částce 1 720,05 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání v částce 217 Kč za návštěvu terénního pracovníka a smluvní pokutu ve výši 7 609,91 Kč (0,1% denně z nesplacené jistiny 12 495,74 Kč za období od datum do datum). příjmení to žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem zesplatnění závazku (tj. 8,25 % p. a.) z jistiny 12 495,74 Kč od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od datum do zaplacení. Ačkoliv byla žalovaná před podáním žaloby dne datum žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky, dlužnou částku neuhradila.
3. Dle tvrzení žalobkyně poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru provedl vyhodnocení úvěruschopnosti žalované ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. Posouzení provedl na základě informací, které mu žalovaná poskytla v žádosti o úvěr, a ověřil z žalovanou doložených dokladů (pracovní smlouva, výplatní pásky a potvrzení o výdělku). Po ověření informací neměl poskytovatel důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
5. Ve věci bylo nařízeno jednání na datum, žalobkyně se z jednání omluvila, o odročení jednání požádáno nebylo, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků.
6. K otázce aktivní legitimace žalobkyně ve sporu soud provedl důkaz oznámením o postoupení pohledávky z datum včetně poštovního podacího archu z datum a zjistil, že právní předchůdkyně oznámila žalované postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni; dopis byl podán na poště k odeslání datum a adresován na ulice anonymizována dvě slova, obec, což je adresa, kterou žalovaná označila ve smlouvě. V dopise byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Soud provedl dále důkaz smlouvou o úvěru číslo z datum a zjistil, že datum uzavřel poskytovatel úvěru s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytl finanční částku ve výši 20 000 Kč v hotovosti s tím, že úvěr a související poplatky bude žalovaná splácet v měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Z dopisu žalobkyně z datum soud zjistil, že žalobkyně žalovanou opětovně vyzvala k úhradě dlužné částky s tím, že ji upozornila, že v případě vymáhání jejího závazku bude v soudním řízení účtovat také náklady mimosoudního vymáhání pohledávky, mj. částku 217 Kč za osobní návštěvu. Z Výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne datum soud zjistil, že ředitel zákaznické péče žalobkyně potvrzuje, že dne datum se měla uskutečnit cesta pověřeného terénního pracovníka žalobkyně za žalovanou. Konečně soud provedl důkaz žádostí o úvěr ze dne datum, z níž zjistil, že žalovaná požádala o úvěr 20 000 Kč s tím, že její měsíční příjem činí 11 400 Kč, je svobodná a bydlí u rodičů, přičemž na bydlení a energie vynaloží měsíčně 1 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 410 Kč. Použitelný měsíční příjem činí 6 990 Kč. Z pracovní smlouvy žalované, výplatní pásky za 2/ 2019 a 3/ 2019, a potvrzení o výdělku za březen až květen 2019 soud zjistil, že měsíční příjem žalované činí v průměru 13 270 Kč. Žalobkyně nepředložila soudu žádné doklady, z nichž by bylo možné dovodit, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy výdaje žalované ověřoval, případně zkoumal majetkové poměry žalované v některém z veřejně dostupných registrů dlužníků. S ohledem na uvedené, jak je vysvětleno níže, soud posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou a další dokazování týkající se poměrů či podmínek uzavřené úvěrové smlouvy již neprováděl pro nadbytečnost.
7. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1 ), je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ). Nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 ). Podle věty druhé § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění platném do datum se této neplatnosti musí spotřebitel dovolat v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Ustálená judikatorní praxe zastává názor, že neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení č. 351/2013 Sb. , pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
8. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, jinak by byl popřen samotný smysl úpravy právní ochrany spotřebitele. Proto soud k neplatnosti právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Žalobkyně neprokázala, že by poskytovatel úvěru svou zákonnou povinnost zkoumat řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované splnil a proto je předmětná smlouva o úvěru ex lege neplatná (§ 87 odst. 1 věta první zákona). Poskytovatel vyšel z informací, jež mu žalovaná poskytla v žádosti, ale především informace o výdajích žalované nikterak neověřil. Právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala jako profesionál a řádně se nezabývala poměry žalované, aby ji ochránila před nezodpovědným zadlužením. Nevyžádala si od žalované výpisy z účtu, z nichž lze nejlépe zjistit, jak žadatel skutečně hospodaří a zda jeho příjem stačí k pokrytí všech jeho potřeb; případně jiné podklady, z nichž by bylo možno ověřit její aktuální majetkové poměry, především to, zda žalovaná nemá další závazky. Poskytovatel úvěru ani neprovedl lustraci žalované ve známých databázích dlužníků (včetně lustrace žalované v ISIR, do něhož žalobkyně nahlédla až ex post) a nedostál tak své zákonné povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Lze tedy shrnout, že právní předchůdkyně žalobkyně z předložených informací dospěla k nedůvodnému a nepodloženému závěru o schopnosti žalované úvěr splácet.
9. Žalovaná získala na úkor žalobkyně, která předmětnou pohledávku postoupením nabyla, majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky bez právního důvodu a je povinna ji vrátit jako bezdůvodné obohacení. Ve vztahu k povinnosti žalované vrátit bezdůvodné obohacení aplikoval soud ust. § 1958 odst. 2 o. z. Pro určení splatnosti bezdůvodného obohacení je rozhodné doručení výzvy věřitele a uplynutí lhůty„ bez zbytečného odkladu“, případně uplynutí lhůty, kterou věřitel dlužníkovi poskytne. Žalobkyně odeslala výzvu žalované dne datum a ve výzvě žalované poskytla 10 denní lhůtu od doručení výzvy. Podle domněnky dojití (§ 573 o. z.) výzva žalované došla datum. Žalovaná se tak dostala do prodlení dne datum. Nereagovala-li žalovaná nikterak na tuto výzvu žalobkyně k plnění, neuplatnila ani svoji námitku nepřiměřenosti žalobcem navrhované lhůty k plnění ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ. Žalovaná obdržela částku ve výši 20 000 Kč, dle žalobních tvrzení na úvěr uhradila 14 716,01 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku 5 283,99 Kč a rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně (jde o úrok požadovaný žalobkyní) z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem, o. s. ř. o. s. ř. ). Ve zbytku pak soud žalobu zamítnul, když se jedná o nároky, jež mají původ v neplatné smlouvě o úvěru. Co se týče nároku na účelně vynaložené náklady na mimosoudní vymáhání pohledávky, konkrétně nákladů na osobní návštěvu žalované terénním pracovníkem žalobkyně, jež se měla uskutečnit dne datum, v částce 217 Kč, i tento nárok soud zamítl. Nárok soud posoudil v souladu s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 15 Co 1292/2013 jako nárok z titulu náhrady škody, jež žalobkyni měla vzniknout v souvislosti s prodlením žalované s vrácením bezdůvodného obohacení (§ 2910 ve spojení s § 1958 odst. 2 o. z.). Předpokladem vzniku škody je protiprávní jednání, vznik újmy, příčinná souvislost mezi nimi a zavinění (presumuje se zavinění ve formě nedbalosti), přičemž důkazní břemeno ohledně naplnění prvních tří předpokladů má žalobkyně. Žalobkyně tvrdila toliko, že vynaložila částku 217 Kč za návštěvu vlastního pracovníka u žalované za účelem vymáhání dlužné částky. Žalobkyně je inkasní agenturou, kupuje a následně vymáhá pohledávky třetích subjektů. Interní činnost žalobkyně v podobě práce jejich zaměstnanců nelze nárokovat jako újmu vzniknuvší žalobkyni, nadto v příčinné souvislosti s prodlením žalované. Nejde totiž o újmu, ale o samotný předmět podnikání žalobkyně. Jelikož nebyly naplněny všechny zákonné předpoklady pro vznik škody, soud nemá vznesený nárok za důvodný.
10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 35 995 Kč (úrok z prodlení byl kapitalizován ke dni rozhodnutí soudu), úspěšná byla co do částky 5 645 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí), neúspěšná byla co do částky 30 350 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí); celkový úspěch žalobkyně tak představuje 16 % a neúspěch 84 %. Žalované, která byla ve věci převážně úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.