Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 207/2022-41

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Peroutkou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 66 928,39 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 65 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 65 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 928,39 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 160,56 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 65 000 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 66 928,39 Kč od datum do datum a zákonného úroku z prodlení z částky 1 928,39 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 143 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 65 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 65 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 928,39 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 160,56 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 65 000 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 66 928,39 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení z částky 1 928,39 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 143 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhala zaplacení částky 66 928,39 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 65 000 Kč. Žalovaná byla v souladu se smlouvou oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím Kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 3,05 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 65 000 Kč, přičemž žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila ničeho. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění a zesplatnila úvěr ke dni datum, jak vyplývá ze splátkového kalendáře. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne datum (Výzva ke splacení celého úvěru).

2. V reakci na písemnou výzvu soudu k doplnění žaloby o důkazy, jimiž by bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy byla s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalované, žalobkyně poukázala na odbornou literaturu a na tuzemskou a zahraniční judikaturu. Z ní podle ní nevyplývá žádný nejlepší způsob posuzování úvěruschopnosti. Naopak je v ní plně reflektován princip přiměřenosti a uvážení poskytovatele úvěru. Žalobkyně naplňuje svoji zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace (např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení). Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Tento model je postaven na logistické regresi. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobkyně rovněž kontrolou klienta v externích registrech. Využívány jsou úvěrové registry příjmení a NRKI, s jejichž pomocí jsou shromažďovány klientské informace (např. existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta). Dále žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech NRKI, příjmení a ISIR.

3. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, neboť žalovaná na příslušnou výzvu soudu nereagovala a k nařízenému jednání se nedostavila.

4. Na základě provedeného dokazování soud učinil tato skutková zjištění:

5. Z výzvy ke splacení úvěru ze dne datum a doručenky k ní soud zjistil, že žalovaná byla prokazatelně vyzvána k zaplacení částky 73 558,71 Kč do 14 dnů od sepsání této výzvy.

6. Z výpisu čerpání splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná na dluh neuhradila ničeho.

7. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru číslo soud zjistil, že byla mezi účastníky uzavřena dne datum. Zdroje příjmů měla mít žalovaná z mateřské dovolené a její čistý měsíční příjem byl 16 000 Kč. Roční úroková sazba byla 27,88 % a RPSN 31,73 %.

8. Z předžalobní výzvy ze dne datum a doručenky k ní soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána ke splnění své smluvní povinnosti i před podáním žaloby, přičemž následující den jí byla tato výzva odeslána.

9. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že dne datum měla žalobkyně prověřovat bonitu žalované, a to především lustrací registrů.

10. Ze sdělení jméno příjmení příjmení soud zjistil, že ke dni poskytnutí úvěru byla žalovaná majitelem a disponentem bankovního účtu označeného v úvěrové smlouvě, přičemž odesílatelem částky 65 000 Kč byla žalobkyně.

11. Z úvěrové karty soud zjistil, že jakým způsobem žalobkyně vypočítávala údaje poskytnuté žalovanou.

12. Z výpisu z běžného účtu žalované ke dni datum soud zjistil, že přestože měla žalobkyně příjem 54 507 Kč, její výdaje byly 78 545,19 Kč. Příjmy měla od ČSSZ či od fyzických osob.

13. Z informace o pojištění vkladů a informačním přehledu o systému pojištění pohledávek z vkladů pro klienta soud zjistil, že žalovaná byla informována o možnosti pojištění.

14. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaná mj. splácela i jiné neukončené půjčky, aniž by tato skutečnost byla žalobkyní zohledněna.

15. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků posoudil podle , (dále jen„ o. z.“), a podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

16. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze z části důvodný. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky, a to na základě smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela jako spotřebitel, přičemž tato smlouva podléhá právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se proto zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného coby spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv.

22. Po zvážení shora uvedeného skutkového závěru dospěl v projednávané věci k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice učinila kroky k posouzení úvěruschopnosti žalované, nepostupovala však s odbornou péčí ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Jediným podkladem získaným od žalované byl výpis z jejího účtu za jeden měsíc, přičemž již to, že tento výpis reflektoval pouze takto krátké období, nemohlo dát žalobkyni dostatečný přehled o příjmech i výdajích žalované. Důležité je též to, že z obsahu tohoto bankovního výpisu nelze učinit závěr o tom, že žalovaná byla úvěruschopná, protože její výdaje výrazně převyšovaly její výdaje. Ještě podstatnější je, že žalobkyně již vůbec neověřovala výdaje žalované a členů její rodiny, kdy částka 10 000 Kč není ničím podložená. Žalobkyně vůbec nebrala v potaz další běžné výdaje například na dopravu a volný čas, přičemž argument, že žalovaná na tyto činnost neposkytovala žádné výdaje nelze rozumně přijmout. Pokud měla žalobkyně dostát svých povinností a měla zkoumat výdaje žalované s odbornou péčí, musela její reálné výdaje ověřovat a skutečně posuzovat. Lze přitom odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, č. j. -129, z něhož plyne, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. Pouhé doplnění čísel do formuláře žádosti o úvěr, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. I výpisy z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí pak nejsou dostačující, protože nemusí reflektovat skutečné dluhy či výdaje spotřebitelů.

23. Lze proto uzavřít, že na základě úkonů, které měly směřovat k ověření úvěruschopnosti žalované, nemohla žalobkyně reálně ověřit úvěruschopnost žalované a zjistit, jakou částku je žalovaná skutečně schopna měsíčně řádně splácet, neboť zcela chybí především ověření jejích výdajů. Žalobkyně tak řádně nesplnila zákonný požadavek posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Úvěr přitom smí věřitel poskytnout spotřebiteli jen tehdy, pokud schopnost žadatele splácet poskytnutý úvěr řádně posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel (spotřebitel) bude schopen úvěr splácet. Smyslem a účelem zkoumání úvěruschopnosti je prevence proti zadlužování dlužníků (spotřebitelů), jak plyne z rozsudku Krajského soudu 14. 1. 2022, č. j. -119, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. . Žalobkyně tedy podle zjištění soudu úvěruschopnost žalované sice zkoumala, nikoli však s odbornou péčí a obezřetně tak, jak bylo její zákonnou povinností.

24. Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je pak sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy, k níž soud musí (navzdory tehdejší formulaci druhé a třetí věty ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) přihlédnout z úřední povinnosti. V tomto směru soud odkazuje mj. na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18 OPR-Finance, podle kterého soudy musí i bez návrhu zkoumat, zda si věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil úvěruschopnost dlužníka s tím, že pokud tak věřitel před poskytnutím úvěru neučinil, úvěrová smlouva je neplatná. Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že se v daném případě nemůže jednat o relativní neplatnost (tj. zkoumat neplatnost pouze k námitce dlužníka), jelikož toto shledává v rozporu se Směrnicí č. 2008/48 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (k tomu též rozsudek Okresního soudu ve obec ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. , a mnohé další).

25. Při absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, zde nebyl žádný právní důvod, pro který by si žalovaná mohla ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o 65 000 Kč (§ 2991 o. z.). Podle v řízení nezpochybněného tvrzení žalovaná dosud z poskytnuté částky ničeho nevrátila. Soud proto žalované uložil povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 65 000 Kč, a to společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Při určení splatnosti dluhu soud vycházel z toho, že žalovaná byla prokazatelně vyzvána k zaplacení dluhu (resp. částky vyšší) výzvou ze dne datum odeslanou téhož dne. Vzhledem k tomu, že lhůta k plnění byla ve výzvě stanovena jako čtrnáctidenní, nastala splatnost dne datum. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na úrok z prodlení v zákonné výši z částky 65 000 Kč od datum do zaplacení. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s  části věty před středníkem Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl, čemuž odpovídá II. výrok tohoto rozsudku.

26. O náhradě nákladů řízení soud ve III. výroku rozhodl podle tak, že žalobkyně měla ve věci úspěch ze 79 % (69 785,45 Kč) a žalovaná měla ve věci úspěch z 21 % (17 395,55 Kč). Náklady žalobkyně se sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 678 Kč a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou 11 340 Kč za 3 úkony právní služby po 3 780 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) podle , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) a paušální náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši 2 570,4 Kč odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátce této daně. Součet těchto částek činí 17 488,4 Kč, ale jelikož žalobkyně měla úspěch ve věci pouze částečný (58 %), je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 143 Kč. Podle je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit do 3 dnů. Ve smyslu je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce, který žalobkyni v řízení zastupoval

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.