Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 31/2023-47

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 69.366,73 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 37.605 Kč do 1 roku od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 31.761,73 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61.007 Kč od 25. 11. 2022 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 37.605 Kč do 1 roku od právní moci rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 31.761,73 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61.007 Kč od 25. 11. 2022 do zaplacení se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení celkem částky 69.366,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 61.007 Kč od 25. 11. 2022 do zaplacení. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku dne 29. 10. 2021 smlouva o zápůjčce č. 22100612. Na základě smlouvy byla žalobcem žalovanému dne 29. 10. 2021 vyplacena zápůjčka ve výši 45.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku ve výši 118.275 Kč (tedy vrátit jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady zápůjčky, tj. obchodní úrok ve výši 44.475Kč a administrativní poplatek ve výši 28.800 Kč, a to ve 47 měsíčních splátkách po 2.465 Kč a v poslední 48. splátce ve výši 2.420 Kč). Splatnost první splátky byla dohodnuta na 14. 12. 2021. Žalovaný však dle předmětné smlouvy hradil pouze částečně a dostal se do prodlení. S ohledem na prodlení žalovaného žalobce neuhrazenou část jistiny zápůjčky v souladu s ustanovením článku 11 smlouvy o zápůjčce ve spojení s ustanovením v článku 13.7. Obchodních podmínek zesplatnil, a to ke dni 19. 9. 2022 (když žalovaný své prodlení nenapravil ani do třiceti dnů od písemné výzvy žalobce k nápravě). Neuhrazená jistina ke dni zesplatnění činila 43.755 Kč, když žalovaný na jistině zaplatil celkem 1.245 Kč. Na neuhrazených obchodních úrocích za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po zesplatnění, eviduje žalobce za žalovaným pohledávku ve výši 10.952 Kč, když žalovaný na úrocích uhradil 4.350 Kč. Na neuhrazených měsíčních poplatcích za správu zápůjčky (administrativních poplatcích) za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, eviduje žalobce za žalovaným pohledávku ve výši 4.800 Kč, když žalovaný na poplatcích zaplatil 1.800 Kč. S ohledem na to, že žalovaný nehradil své závazky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce řádně a včas, požadoval žalobce úhradu zákonného úroku, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž byl žalovaný v prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Za dobu do zesplatnění požadoval žalobce zákonný úrok z prodlení z neuhrazených částí zápůjčky (respektive z jejích neuhrazených splátek) v celkové částce 426,65 Kč. Dále žalobce požadoval úhradu zákonného úroku z prodlení z aktuální výše neuhrazených částí zápůjčky za dobu od zesplatnění do data 24. 11. 2022 v celkové částce 950,62 Kč. Za dobu do 24. 11. 2022 tedy žalobce požadoval úrok z prodlení v celkové souhrnné výši 1.377,27 Kč. Podle článku 13.3. Obchodních podmínek ve spojení s ustanovením článku 9 smlouvy o zápůjčce je žalobce oprávněn uplatnit vůči žalovanému smluvní pokutu pro případ prodlení se splácením jakékoliv splátky nebo její části, a to ve výši dle Sazebníku. Žalovaný a věřitel dohodli, že v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení se splácením jakékoliv splátky, je věřitel oprávněn účtovat žalovanému smluvní pokutu dle bodu II.1.A sazebníku, tedy pokutu ve výši 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky, počítanou až do okamžiku, kdy takto vypočtená výše smluvní pokuty dosáhne příslušného zákonného limitu, tedy 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou, nejvýše však 3 000 Kč v kalendářním roce, v němž došlo k prodlení. Za dobu do zesplatnění smlouvy o zápůjčce žalobce na této smluvní pokutě požadoval 3.017 Kč. Podle článku 13.7. Obchodních podmínek ve spojení s ustanovením článku 11 smlouvy o zápůjčce je věřitel oprávněn uplatnit vůči dlužníkovi smluvní pokutu za porušení povinnosti uhradit dluh po zesplatnění, a to ve výši dle sazebníku, tedy ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Souhrn smluvních pokut dle článku 13.3. Obchodních podmínek ve spojení s ustanovením článku 9 smlouvy o zápůjčce a smluvní pokuty podle článku 11 smlouvy o zápůjčce ve spojení s článkem 13. 7. Obchodních podmínek může (dle § 122 zákona o spotřebitelském úvěru) činit maximálně 50 % celkové výše spotřebitelského úvěru a maximálně 200 000 Kč. Za dobu do 24. 11. 2022 žalobce na této smluvní pokutě požadoval 3.965,46 Kč Celkem bylo na smluvních pokutách požadováno 6.982,46 Kč. Na úhradě nákladů spojených s uplatněním pohledávky (upomínečné, náhrada účelně vynaložených nákladů v případě prodlení dlužníka) dle článku 10 smlouvy o zápůjčce, ve spojení s bodem II.2.A až II.2.F sazebníku úroků (ve sjednané paušální výši 4 000 Kč) požadoval žalobce částku 1.500 Kč, fakticky odpovídající jeho skutečným nákladům na odeslání všech písemných upomínek. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost uhradit svůj dluh ani ke dni 24. 11. 2022, požadoval žalobce úhradu zákonného úroku z prodlení z aktuální výše neuhrazených částí zápůjčky, tedy z částky 61.007 Kč, i za dobu od 24. 11. 2022 do zaplacení. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu.

2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.

3. Na výzvu soudu žalobce doplnil žalobu podáním ze dne 22. 2. 2023 tak, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet měsíčně částku ve výši 2.465 Kč. Nespoléhal pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale sám aktivně vystupoval k prověření, resp. k požadavku na doložení tvrzení. Žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku nahlédnutím do databází (do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí). Posoudil informace od žalovaného získané předložením výpisů z účtu žalovaného za poslední 3 měsíce, výplatní pásky žalovaného a dohody o změně pracovní smlouvy prokazujících pravidelný měsíční příjem žalovaného až ve výši 20.927 Kč. Žalobce vyhodnotil příjmy žalovaného na částku 20.110, 698 Kč měsíčně, zohlednil, že část příjmů žalovaného byla tvořena čerpáním tzv. pay-day úvěrů. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného vyhodnotil scóringový systém průměrně na částku 14.794,97 Kč, v této částce byly započteny splátky úvěrů ve výši 10.698 Kč. Dále bylo zahrnuto životní minimum ve výši 3.860 Kč. Rozdíl mezi vyhodnocenými příjmy a výdaji činil 5.315,72 Kč. Při započtení nové splátky ve výši 2.521,25 Kč činil rozdíl částku 2.794,47 Kč a tato částka je dle žalobce dostatečným finančním obnosem k pokrytí zbývajících nutných a běžných výdajů (domácnost, strava, doprava apod.).

4. K jednání dne 24. 4. 2023 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač mu předvolání se žalobou bylo doručeno postupem dle , 4 o. s. dne 20. 3. 2023. Soud proto dle ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, který se tak k žalobě nevyjádřil. Žalobce u jednání navrhl, aby soud žalobě vyhověl rozsudkem pro zmeškání. Soud rozsudek pro zmeškání nevydal s ohledem na prověřování úvěruschopnosti žalovaného, když z tvrzení uvedených v žalobě a v jejím doplnění nebylo prokázáno, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřována s péčí řádného hospodáře.

5. Ve věci byly provedeny listinné důkazy výpisy z účtu žalovaného od 1. 7. 2021 do 30. 9. 2021, výplatním listem žalovaného za červen 2021, dohodou o změně trvání pracovního poměru, formulářem příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr, smlouvou o zápůjčce č. 22100612 ze dne 29. 10. 2021, včetně standartních informací o spotřebitelském úvěru, splátkového kalendáře, sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut a obchodních podmínek, výpisem z účtu o převodu částky 45.000 Kč, přehledem úhrady splátek, výzvou k úhradě dlužných splátek ze dne 1. 8. 2022, oznámením o zesplatnění zápůjčky ze dne 19. 9. 2022 a předžalobní upomínkou ze dne 21. 10. 2022.

6. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 29. 10. 2021 byla účastníky uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou a rodným číslem. Ve smlouvě je odkaz na zákon o spotřebitelském úvěru a je k ní připojen formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 45.000 Kč, která byla žalovanému dne 29. 10. 2021 převedena bezhotovostně. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit společně se sjednaným úrokem a administrativním poplatkem ve 47 měsíčních splátkách po 2.465 Kč a 48. splátce ve výši 2.420 Kč.

7. Dle žalobce žalovaný úvěr řádně nesplácel a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, zaplatil celkem částku 7.395 Kč (3 splátky). Žalobce přípisem ze dne 1. 8. 2022 písemně vyzval žalovaného k úhradě dlužných splátek a následně dopisem ze dne 19. 9. 2022 úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k zaplacení celkové částky 63.418,08 Kč do 11. 10. 2022.

8. Žalobce tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřil a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného. V souvislosti s uzavřením smlouvy provedl žalobce lustraci žalovaného v registrech s negativním výsledkem. Žalobce měl k dispozici dohodu o změně pracovní smlouvy žalovaného, podle které byl pracovní poměr žalovaného u právnická osoba právnická osoba uzavřen na dobu neurčitou. Podle výplatního lístku měl žalovaný v červnu 2021 čistou mzdu 20.927 Kč. Žalobce získal výpisy z internetového bankovnictví žalovaného od 1. 7. 2021 do 30. 9. 2021. Podle těchto výpisů měl žalovaný za uvedené období příjmy 95.290,06 Kč, výdaje 99.273,43 Kč, počáteční zůstatek byl 11.096,23 Kč, konečný zůstatek byl 7.112,86 Kč. Dne 9. 7. 2021 měl žalovaný příjem od zaměstnavatele ve výši 20.141 Kč, 10. 8. 2021 ve výši 19.294 Kč, 10. 9. 2021 ve výši 20.725 Kč. Příjmy žalovaného tak byly ověřeny. Dle výpisu žalovaný čerpal 1. 9. 2021 úvěr od anonymizováno ve výši 20.000 Kč. Z výpisu nelze identifikovat platby za bydlení.

9. Dle , 2 z. č. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 10. 2021 částku 45.000 Kč, která byla převedena žalovanému na účet. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou a rodným číslem a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení předložil shora uvedené doklady. Dle předložených dokladů měl žalovaný měsíční příjem kolem 20.000 Kč, ale jeho finanční hospodaření bylo velmi problematické, sám žalobce učinil závěr o tom, že na úhradu předchozích úvěrů vynakládá žalovaný 10.698 Kč měsíčně, to je více než polovinu své mzdy. Cca měsíc před uzavřením smlouvy se žalobcem čerpal žalovaný úvěr od jiné společnosti ve výši 20.000 Kč. Jen za období cca 1 měsíce tak žalovaný čerpal úvěry ve výši 65.000 Kč, tj. ve výši několikanásobku svého příjmu. V období, za které byly předloženy výpisy, měl žalovaný vyšší výdaje než příjmy, kladný zůstatek na účtu byl pouze díky čerpání úvěru. Finanční situace žalovaného nebyla dobrá, pohyboval se v dluhové spirále. Žalobce se nezabýval tím, jaké má žalovaný měsíční výdaje na bydlení, tyto nebyly nijak dokládány. Co do výdajů se žalobce spokojil s vyčíslením životního minima žalovaného ve výši 3.860 Kč a s tím, že by mu měla po odečtení výdajů zůstávat ještě částka cca 2.800 Kč, tj. ani ne 100 Kč na den. Nebylo prověřováno, zda žalovaný žije sám, popř. které osoby s ním žijí a jaké jsou jejich příjmy a výdaje.

12. Žalobce tak sice ověřoval úvěruschopnost žalovaného, ale s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně aktuálního rozhodnutí čj. -441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že ji neposoudil řádně. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Taktomu bylo v případě žalovaného minimálně co do výdajů. V rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 je konstatováno, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví,„ že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. -441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci , jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci , kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval konkrétní výdaje ani samotného žalovaného, natož osob případně s ním žijících ve společné domácnosti. Dle názoru soudu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného proběhlo účelově, tedy nikoliv s odbornou péčí. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného.

13. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 17. 2. 2020 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.

14. V rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí byla žalobci u jednání dne 24. 4. 2023 tato skutečnost soudem předestřena a žalobce byl poučen, že pokud nebudou označeny a předloženy důkazy k prokázání řádného prověření úvěruschopnosti, bude soud na smlouvu mezi účastníky pohlížet jako na neplatnou a věc bude posuzovat podle pravidel o bezdůvodném obohacení, takže žalobce bude ve věci částečně neúspěšný. Žalobce provedení dalších důkazů nenavrhl.

15. Protože žalobce poskytl žalovanému částku 45.000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný bez právního důvodu přijal 45.000 Kč, dle žalobce zaplatil ve splátkách částku 7.395 Kč. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že by zaplatil více. Z částky 45.000 Kč tak zbývá vydat bezdůvodné obohacení ve výši 37.605 Kč (45.000 – 7.395). Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. -262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalovaného, byla lhůta k plnění stanovena s ohledem na dobu, kdy žalovaný částku převzal, s přihlédnutím k výši nesplacené částky a výši příjmů žalovaného v roce 2021 na 1 rok od právní moci rozsudku. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 37.605 Kč ve výše uvedené lhůtě.

16. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. -262 doposud v prodlení, proto co do částky 31.761,73 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61.007 Kč od 25. 11. 2022 do zaplacení byla žaloba zamítnuta.

17. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o Úspěch účastníků ve věci je cca poloviční, když žalobě bylo vyhověno co do částky 37.605 Kč a byla zamítnuta co do částky 31.761,73 Kč a požadovaného úroku z prodlení, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení. Odvolání se podává ke zdejšímu soudu a rozhoduje o něm Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.