Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 69/2022-44

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Minarčíkovou Grodovou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, datum narození

bytem adresa žalované

o zaplacení 28 100 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši

10 % ročně z této částky od 22. 2. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 16 000 Kč,

-) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 661,11 Kč,

-) s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 116,17 Kč,

-) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022

do 21. 2. 2022 včetně,

-) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 900 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení,

-) s úrokem ve výši 24,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení,

se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 22. 2. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 16 000 Kč, -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 661,11 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 116,17 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do 21. 2. 2022 včetně, -) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 900 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 24,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 28 100 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalované po posouzení úvěryschopnosti žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Tvrdila, že se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit jistinu úvěru spolu s úrokem za období, na které byl úvěr poskytnut ve výši 4 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 K, přičemž jistinu a uvedené úhrady za služby se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 600 Kč. Splátky úvěru žalovaná nehradila řádně a včas. Již ve smlouvě o úvěru bylo ujednáno, že nejpozději má žalovaná celkovou dlužnou částku uhradit dne 19. 3. 2020. Od následujícího dne byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka ze smlouvy o úvěru vůči žalované postoupena žalobkyni s účinností ke stejnému dni. Žalovaná za celou dobu uhradila pouze částku ve výši 7 900 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny 20 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 8 100 Kč, dále žalobkyně požadovala kapitalizované úroky ve výši 9 116,17 Kč (úrok 24,90% ročně z částky 20 000 Kč od 20. 3. 2020 do postoupení), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 661,11 Kč (úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 20 000 Kč od 20. 3. 2020 do postoupení), úroky ve výši 24,90% ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 10% ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, kterou však žalobkyni neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila, ke své procesní obraně neuvedla ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalované v souladu s  , (dále jen „ “).

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které ji byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč za období, na které byl úvěr poskytnut, administrativním poplatkem ve výši 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celková dlužná částka činila 36 000 Kč a žalovaná se zavázala ji uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 600 Kč.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku ze smlouvy o úvěru.

5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávku z titulu smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni, současně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužných částek do 10 dnů ode dne obdržení dopisu. Z poštovního podacího lístku má soud za prokázáno, že oznámení o postoupení bylo odesláno žalované dne 4. 2. 2022.

6. Z výzvy k plnění ze dne 14. 4. 2022 včetně podacího lístku ze dne 19. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 29. 4. 2022, s tím, že jinak bude vymáhat zaplacení pohledávky soudní cestou. Výzva byla žalované zaslána dne 19. 4. 2022.

7. K posouzení schopnosti žalované úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz žádost o spotřebitelský úvěr (karta zákazníka) ze dne datum, ze které bylo zjištěno, že žalovaná při sjednávání smlouvy uvedla, že je vdaná, žije v nájmu s manželem, je zaměstnaná, jejím zaměstnavatelem je anonymizováno 5 slov. Dále uvedla, že v současnosti nemá žádný další úvěr. Její měsíční mzda činí 14 338 Kč, má další příjem ve výši 9 000 Kč, dohromady 23 338 Kč. Dále uvedla, že její výdaje na bydlení činí částku ve výši 2 000 Kč, ostatní osobní výdaje 3 500 Kč (bez bližší specifikace), spoří částku 5 000 Kč, celkové výdaje tedy činí 10 500 Kč, použitelný příjem je pak 12 838 Kč. Tvrzenou majetkovou situaci měla předchůdkyně žalobkyně ověřit z pracovní smlouvy a výplatních pásek, dále pak žalobkyně označila a předložila k důkazům mzdový výměr a nájemní smlouvu. Z výplatní pásky za měsíc listopad a prosinec 2018 bylo zjištěno, že žalovaná v listopadu dosáhla měsíčního příjmu ve výši 15 211 Kč, v prosinci 2018 dosáhla žalovaná měsíčního příjmu ve výši 13 829 Kč. Z pracovní smlouvy včetně dohody o změně pracovní smlouvy pak bylo zjištěno, že žalovaná byla v době sjednávání zaměstnaná u anonymizováno 5 slov na dobu určitou do 31. 12. 2019. Z platového/mzdového výměru bylo zjištěno, že žalované byl vyměřen měsíční plat ve výši 15 150 Kč. Z první strany y označené jako nájemní smlouva bylo zjištěno, že žalovaná má touto smlouvou sjednán nájem bytové jednotky číslo o velikosti 3+1, celkové výměře 92 m2.

8. Důkaz rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. -97 soud z důvodu ekonomie řízení neprovedl, neboť se jedná o rozhodnutí v odlišné věci a soud není právním posouzením jiného obecného soudu v odlišné věci vázán. Ostatní důkazy předložené žalobkyní byly soudu předloženy v nečitelné podobě, soud těmito listinami dokazování neprováděl, když nebylo možné z těchto listin učinit žádná skutková zjištění.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky splácet ve splátkách, celkově měla splatit 36 000 Kč, avšak uhradila pouze 7 900 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, přičemž v oznámení o postoupení pohledávky byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od obdržení výzvy. Dne 4. 2. 2022 bylo oznámení zasláno žalované. Při uzavírání smlouvy vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací uvedených v žádosti o spotřebitelský úvěr, přičemž v řízení bylo prokázáno, že při sjednávání byly předloženy výplatní pásky, platový výměr, pracovní smlouva včetně dodatku a nájemní smlouva.

10. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

11. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli ve smyslu ustanovení a násl. , (dále jen „ “) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu a předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu ve spojení s  zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

12. Podle přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. ) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, , účinný od 29. 5. 2022, která mění znění věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení.

14. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalované splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu a podobné dokumenty je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že předchůdkyně vycházela z informací zaznamenaných v žádosti o spotřebitelský úvěr (kartě zákazníka), které ověřovala. V řízení prokázala, že předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy žalované z výplatních pásek, platového výměru a z pracovní smlouvy. Výdaje žalované ověřila pouze z nájemní smlouvy. V daném případě má soud za to, že předchůdkyně žalobkyně neověřila řádně ani příjem žalované, když neměla nikterak doloženo, že žalovaná má mimo příjmu z hlavního pracovního poměru ve výši 14 338 Kč také vedlejší příjem ve výši 9 000 Kč, tak jak uvedla v žádosti o úvěr. Poskytovatelka úvěru měla k dispozici při sjednávání smlouvy o úvěru nájemní smlouvu, není tedy možné, aby vyhodnotila jako pravdivou informaci uvedenou v žádosti o úvěr, že měsíční výdaje na bydlení žalované činily v první polovině roku 2019 pouhé 2 000 Kč. Lze tedy shrnout, že žalobkyně neověřila, že skutečným použitelným příjmem žalované byla celá částka 23 338 Kč (uvedená v žádosti o úvěr), když doklad o dalším příjmu žalované ve výši 9 000 Kč neuchovala (tak jako uchovala doklady k některým ostatním tvrzeným skutečnostem), stejně jako neprokázala (a ani netvrdila), že ji byl tento doklad předložen, ale ověřila příjem maximálně v částce do cca 15 000 Kč, kdy z této částky byly hrazeny další výdaje žalované, které zcela určitě nedosahovaly částky v souvislosti s bydlením ve výši 2 000 Kč. Pokud se mělo jednat pouze o část nájemného a zbývající náklady na bydlení hradil manžel žalované, měla se poskytovatelka úvěru zabývat i tím, jaké skutečné příjmy má manžel žalované, a zda je tedy vůbec schopen se na nákladech bydlení podílet. Žádným způsobem pak předchůdkyně žalobkyně neověřovala ostatní výdaje žalované v částce 3 500 Kč, o jejichž výši lze s ohledem na běžné ceny základních životních potřeb rovněž pochybovat. Poskytovatelka úvěru se měla více zajímat o reálné výdaje žalované, aby je mohla porovnat s prokázaným příjmem (vyžádat si například výpisy z účtu žalované za delší časové období, výpisy z nebankovních registrů klientských informací apod.), a pak objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit její situaci, případně žalovanou ochránit před nezodpovědným zadlužením.

15. Z uvedených důvodů soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o příjmech, výdajích a dalších závazcích žalované. Pokud byly předchůdkyni žalobkyně doloženy další y prokazující skutečné příjmy a výdaje žalované, měla kopie těchto dokumentů v čitelné podobě uchovat v souladu s  zákona o spotřebitelském úvěru. Soud žalobkyni u jednání vyzval podle , 3 k doplnění žalobních tvrzení a zejména důkazních návrhů k tomu, jak byla ověřována před uzavřením smlouvy výdajová stránka rozpočtu žalované. Žalobkyně se však ani po poučení žádné skutečnosti neuvedla.

16. Soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle , zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s  . Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je však třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná již uhradila 7 900 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ve výši 12 100 Kč, které je povinna vrátit žalobkyni podle . Žalovaná byla v oznámení o postoupení pohledávek vyzvána k uhrazení dlužných částek do 10 dnů ode dne obdržení dopisu, oznámení o postoupení bylo odesláno žalované dne 4. 2. 2022, v souladu s pravidly uvedenými v  ( , ) tak soud považoval u za doručenou třetí pracovní den od odeslání a od tohoto dne stanovil konec desetidenní lhůty na 21. 2. 2022. Žalovaná žalobkyni peněžité plnění nevrátila, tudíž ji vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle a Protože byla žalovaná v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavila, nemohl soud zhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalované ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, proto zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 10 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky tak jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s  Žalované, která byla v řízení úspěšnější, žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.