Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 218/2022-41
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Řežuchovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
o 12.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10.000 Kč od datum do datum, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1.531,36 Kč k rukám jejího zástupce anonymizováno jméno jméno, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do [datum], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1.531,36 Kč k rukám jejího zástupce [anonymizováno] [jméno] [jméno], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku dne datum se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 12.000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem na jeho účet úvěr v částce 12.000 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena zasláním verifikačního poplatku ve výši 1 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splatit do datum společně s úrokem ve výši 2.712 Kč. Žalovaný úvěr do dne jeho splatnosti nesplatil, když právní předchůdkyni žalobkyně neuhradil ničeho. Ode dne datum se tak žalovaný ocitnul v prodlení. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny úvěru. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně.
2. Ve věci byl dne datum vydán Okresním soudem v Šumperku elektronický platební rozkaz číslo jednací. Proti tomuto platebnímu rozkazu podal žalovaný včasný odpor, ve kterém tvrdil, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem dne datum, v souvislosti s níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši celkem 12.000 Kč, je neplatná, žalobkyně totiž nesplnila svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, když si žalobkyně před uzavřením smlouvy neobstarala dokumenty umožňující posoudit úvěruschopnost žalovaného a ani neprovedla nahlédnutí do příslušných databází. Dále žalovaný tvrdil, že smlouva je neplatná také pro rozpor výše RPSN s dobrými mravy a rozpor týkající se ustanovení o ochrany spotřebitele. Z těchto skutečnosti vyplývá, že žalobkyně mohla po žalovaném požadovat pouze uhrazení poskytnuté částky a nikoli uhrazení úroků, nebo jakýchkoli poplatků. Žalovaný na závazek uhradil celkem částku ve výši 12.000 Kč, když částku ve výši 2.000 Kč uhradil dne datum právní předchůdkyni žalobkyně a dne datum uhradil částku ve výši 10.000 Kč žalobkyni. Žalovaný tedy již žalobkyni ničeho nedluží.
3. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 10.000 Kč s příslušenstvím a soud proto řízení usnesením ze dne datum řízení v této části zastavil.
4. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Ze smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovaným dne datum prostřednictvím použití elektronických prostředků smlouvu o úvěru číslo. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit společně s úrokem ve výši 2.712 Kč, a to v jedné splátce splatné dne datum.
6. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum soud zjistil, že žalovaný zaslal právní předchůdkyni žalobkyně dne datum verifikační poplatek, a to z účtu bankovní účet.
7. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně za období od datum do datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne datum částku 12.000 Kč na účet žalovaného číslo bankovní účet.
8. Z potvrzení o provedení platby bylo prokázáno, že žalovaný dne datum zaslal na účet právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 2.000 Kč a dne datum zaslal částku ve výši 10.000 Kč žalobkyni.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek k této smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a právní předchůdkyně žalobkyně, jako postupitel podepsaly dne datum písemnou smlouvou o postoupení pohledávek. Pohledávka za žalovaným se nachází v seznamu postoupených pohledávek.
10. Z předžalobní upomínky s podacím archem soud zjistil, že před podáním žaloby vyzývala žalobkyně žalovaného, prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě celé dlužné částky, výzva byla předána k poštovní přepravě dne datum.
11. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO a žalovaný dne datum podepsali smlouvu, ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 12.000 Kč a žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit spolu s částkou ve výši 2.712 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, a to do datum v jediné splátce. Totožnost žalovaného byla ověřena verifikačním poplatkem. příjmení úvěru ve výši 12.000 Kč byla poukázána dne datum na bankovní účet žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni, která žalovaného před podáním žaloby marně vyzývala k úhradě dlužné částky. Žalovaný dne datum zaslal na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 2.000 Kč a dne datum zaslal částku ve výši 10.000 Kč na bankovní účet žalobkyně.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C číslo musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 příjmení vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení ale bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost ověřovala nedostatečně. jméno žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena pouze tak, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací sdělených žalovaným. To je v přímém rozporu s povinnostmi dle zákona o spotřebitelském úvěru a shora citovanou judikaturou. Žalobkyně v řízení nepředložila žádné důkazy, kterými by prokázala, že zkoumala příjmovou či výdajovou stránku žalovaného. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný čerpal dne datum částku ve výši 12.000 Kč. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalovaný dne datum uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 2.000 Kč a dne datum uhradil žalobkyni částku ve výši 10.000 Kč na bankovní účet žalobkyně. Žalovaný tedy již žalobkyni celou dlužnou částku uhradil, proto soud žaloby výrokem I. žalobu zamítl co do částky 2.000 Kč. Soud naopak žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy byla částka převedena na účet žalovaného do zaplacení dlužné částky žalovaným, neboť si žalovaný musel být svého dluhu vědom, když právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí této částky žádal a byl vyzýván k uhrazení této částky. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán pouze z částky 10.000 Kč, když částku ve výši 2.000 Kč žalovaný uhradil již před podáním žaloby.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.531,36 Kč, přičemž tato částka představuje 68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 84 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 16 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12.000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. Soud postupoval dle § 14b a. t., když se jedná o spor, v němž bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč (viz věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka).
19. Lhůtu k plnění soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.