Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 271/2022-34
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Novotnou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10 803 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 10 803 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 71,02 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 803 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 10 803 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 71,02 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 803 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne datum se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 10 803 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne datum, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč ve 24 pravidelných měsíčních splátkách. Dále si účastníci sjednali poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč a v rámci druhé až osmé splátky úrok ve výši 980 Kč. Kromě toho se žalovaný zavázal uhradit poplatek za prodloužení splatnosti a pro případ prodlení účelně vynaložené náklady a smluvní pokutu. Žalovaný však uhradil žalobkyni pouze 25 666 Kč. Žalobkyně tak dne datum úvěr zesplatnila. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 9 156 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 198 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 98 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 730 Kč a smluvních pokut ve výši 621 Kč. Žalobkyně dále žádala přiznat kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 71,02 Kč od datum do datum a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 803 Kč od datum do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky.
2. Žalobkyně k výzvě soudu k doplnění tvrzení, že smlouva o úvěru byla sjednána platně v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, sdělila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě kreditního skóre žalovaného a současně provedla lustraci s pozitivním záznamem v databázi NRKI a negativním záznamem v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Před uzavřením smlouvy ze dne datum a smlouvy ze dne datum pak žalobkyně lustrovala žalovaného i v registru příjmení s výsledkem, že nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti. Dále žalobkyně vycházela z údajů sdělených od žalovaného.
3. Žalovaný ponechal rozhodnutí na úvaze soudu, pouze dodal, že v době, kdy si půjčku bral, tak byl ve finančních problémech a půjček měl více, nyní nechce mít žádné exekuce.
4. Žalobkyně se z jednání omluvila, souhlasila s rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti.
5. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav.
6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli za pomoci prostředků komunikace na dálku dne datum smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit ve 24 měsíčních splátkách, a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč. Za druhý až osmý měsíc byl úvěr úročen pevně stanovenou částkou ve výši 980 Kč měsíčně. Dále si strany sjednaly poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč jednorázově, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně a poplatek za prodloužení doby splatnosti o 30 dnů (korunový odklad) ve výši 1 980 Kč. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši dlužné splátky, maximálně však 500 Kč, a právo žalobkyně účtovat žalovanému účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním. Pro případ zesplatnění úvěru byla sjednána smluvní pokuta 10 % z nezaplacené jistiny a úroků. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník poplatků. Totožnost žalovaného byla ověřena z kopie jeho občanského průkazu (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrovou smlouvou ze dne datum, sazebníkem, kopií občanského průkazu žalovaného). Úvěrovou historii žalovaného žalobkyně prověřila v dostupných registrech. Ve skóringovém modelu vycházela z údajů uvedených žalovaným (příjem 30 000 Kč, příjmy partnera 8 500 Kč, 1 dítě), životního minima členů domácnosti 9 170 Kč, minimálních výdajů na bydlení 6 151 Kč a splátek jiným společnostem ve výši 18 616 Kč. Žalovaný měl ke dni sjednání úvěrové smlouvy čtyři existující závazky, zažádáno o kreditní kartu a úvěr, čtyři žádosti o úvěr zamítnuté (prokázáno potvrzením o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik, úvěrovou zprávou). Žalobkyně převedla dne datum na účet žalovaného č. bankovní účet peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (prokázáno opisem výpisu proplacení smlouvy, opisem výpisu přijatého ověřovacího poplatku, potvrzením o provedené platbě). Předepsané splátky žalovaný ani přes upomínku včas a řádně nehradil (prokázáno poslední výzvou před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne datum). Žalobkyně proto úvěr ke dni datum zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení celkové částky 13 673 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy (prokázáno výzvou ke splacení celé půjčky ze dne datum). Žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku 25 666 Kč a zůstal tak žalobkyni dlužen na jistině částku 9 156 Kč, na poplatku za bezpečnou splátku částku 198 Kč, na poplatku za SMS servis částku 98 Kč, na smluvní pokutě částku 621 Kč, na účelně vynaložených nákladech částku 730 Kč a na úroku z prodlení částku 71,02 Kč (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne datum včetně podacího archu ze dne datum).
7. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.
8. Dne datum uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný svoje závazky řádně a včas neplnil, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila. Celkem žalovaný uhradil žalobkyni částku 25 666 Kč.
9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
12. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
13. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému
16. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
17. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Mezi žalobkyní a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému částku
20 000 Kč skutečně poskytla. Soud však nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v řízení sice tvrdila, že úvěruschopnost řádně zkoumala na základě kreditního skóre žalovaného a současně provedla lustraci s pozitivním záznamem v databázi NRKI a negativním záznamem v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí, ale splnění své povinnosti prokazovala pouze úvěrovými kartami, úvěrovými zprávami klienta
a potvrzením o provedení ověření bonity klienta, v nichž však nejsou uváděné údaje (příjmy
a výdaje žalovaného) ověřeny. Nebyly tak náležitě zkoumány majetkové poměry žalovaného, jak žalobkyni ukládalo v době uzavření smlouvy o úvěru platné a účinné ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne datum ve věci C číslo: právnická osoba s.r.o. proti GK.
21. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. , či rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. číslo). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 ZoSÚ povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ani poté, co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.
22. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne datum ve věci C číslo: právnická osoba s.r.o. proti GK či rozsudek Nevyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).
23. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, mohla se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného mohlo vzniknout ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný jí uhradil částku
25 666 Kč, žalovaný tudíž částku jistiny úvěru přeplatil. Soud tak žalobu v celém rozsahu zamítnul.
24. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého by procesně úspěšnější žalovaný měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, jelikož mu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tak soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Odvolání však nemůže podat žalovaný, neboť se tohoto práva výslovně vzdal.