Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
28 C 60/2022-47
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Vítoslavským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 17 804 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 804 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 804 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 804 Kč od datum do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 910 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 246 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 864,58 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 804 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 804 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 804 Kč od [datum] do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 910 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 246 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 864,58 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou (ve znění vyjádření žalobkyně ze dne datum, kdy došlo k opravě petitu) po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 804 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela se žalovaným distančním způsobem na adrese webová adresa smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému dne datum částku 14 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč a zaplatit poplatek ve výši 110 Kč za sjednanou volitelnou službu„ anonymizována dvě slova“, poplatek ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu„ anonymizováno“ a poplatek ve výši 29 Kč za informační SMS servis. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zejména prostřednictvím informací získaných od žalovaného a dále lustrací žalovaného v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, v registru politicky aktivních osob, v katastrálním rejstříku, v interním registru historie klienta a z registru„ sankční seznamy“. Splatnost úvěru byla sjednána na datum, žalovaný však žalobkyni neuhradil ničeho. Dle čl. 6 Všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 Sazebníku má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou žalobkyně požaduje za prvních 90 dní prodlení žalovaného (tedy ve výši 1 246 Kč). Žalobkyně dále požaduje částku 910 Kč za účelně vynaložené náklady k vymáhání pohledávky. Před podáním žaloby byl žalovaný upomínán o zaplacení výzvou odeslanou dne datum. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 14 000 Kč a poplatků v celkové výši 3 804 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 910 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 246 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 804 Kč od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci vyzval žalobkyni i žalovaného, aby se vyjádřili, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byli současně poučeni, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. jejich souhlas předpokládat. Účastníci se k této výzvě nijak nevyjádřili a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne datum, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, údaji o poskytovali spotřebitelského úvěru, souhlasem se zpracováním osobních údajů, identifikovanými příjmy, všeobecnými obchodními podmínkami, potvrzením o vyplacení úvěru, obecnými principy posuzování a filozofií společnosti, občanským průkazem žalovaného, autorizací ověření totožnosti, sazebníkem žalobkyně, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a výzvou k úhradě ze dne datum včetně podacího archu z téhož dne. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru s možností postupného čerpání s úvěrovým limitem ve výši 14 000 Kč. Úvěr byl poskytnut dne datum ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit nejpozději do datum spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč a dále s poplatky za služby„ klidné spaní“ 110 Kč,„ presto“ 165 Kč a informační SMS servis 29 Kč, celkem měl žalovaný uhradit částku ve výši 17 804 Kč. Žalobkyně prozkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě jeho tvrzení o měsíčních příjmech, měsíčních výdajích a o počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti s žalovaným. Žalovaný ničeho neuhradil, a proto ho žalobkyně vyzvala dopisem ze dne datum k úhradě dlužné částky ve výši do 3 dnů, přičemž dopis byl odeslán téhož dne.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
7. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.
8. Podle ust. § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže
ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže
z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu
na své příjmy.
9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ust. § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.
15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
17. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl
k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by
se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
18. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně
a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů,
na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod.
Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout
i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
19. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného
o měsíčních výdajích a o počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se žalovaným, kdy však tato tvrzení žalovaného nijak neověřila. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Žalobkyně v daném případě zjistila a ověřila pouze výši příjmů žalovaného (přičemž i ve vztahu k příjmům žalovaného byla soudu předložena pouze listina„ Identifikované příjmy“, z níž však tvrzená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 16 009 Kč nevyplývá). Na kontrolu výdajů, a to i těch podstatných, pak žalobkyně zcela rezignovala. Žalobkyně vycházela pouze z žalovaným tvrzených výdajů ve výši 8 500 Kč měsíčně. Pouhé tvrzení žalovaného však nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně pak svá tvrzení, jakým způsobem dále zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k těmto tvrzením označila důkazy, přes výzvu soudu nijak neprokázala.
20. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr
o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli úvěr ve sjednané lhůtě vrátit. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.
21. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku .
22. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 14 000 Kč. Žalovaný byl poprvé žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky v předžalobní výzvě ze dne datum do tří dnů po obdržení tohoto dopisu, který mu byl odeslán dne datum, za obvyklého běhu událostí
byla výzva žalovanému doručena následující den, tj. datum a splatnost pohledávky tak nastala
datum. Ode dne následujícího, tj. od datum je tedy žalovaný s plněním svého dluhu v prodlení. Soud tedy uložil žalovanému žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit včetně zákonného úroku z prodlení z této částky, když jeho výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením
§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
23. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.
24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2, přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 17 804 Kč, v rozsahu 14 000 Kč bylo žalobě vyhověno, co do částky 3 804 Kč byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalobkyně je tedy představován částkou 14 000 Kč, tedy 78,63 % z předmětu řízení, a úspěch žalovaného částkou 3 804 Kč, tedy 21,37 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 57,26 %
z předmětu řízení. Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve výši 5 460 Kč dle § 7 bod 5 . a § 11 odst. 1 písm. a/ , d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.
za 3 úkony právní služby po 1 820 Kč, paušální náhrada účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhl.
č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění) a 21 % DPH ve výši 1 335,60 Kč, celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 8 495,60 Kč 57,26 % z této částky je pak 4 864,58 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 4 864,58 Kč, a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu obec, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.