Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 386/2022-45
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Bodnárikovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
se sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 18 580 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 500 Kč od 11.3.2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 10 080 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 730,44 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 078,44 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 848,64 Kč od 29.1.2022 do 10.3.2022, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 348,64 Kč od 11.3.2022 do zaplacení a dále s úrokem ve výši 24,24 % ročně z částky 8 848,84 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 2.11.2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 580 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 078,44 Kč, kapitalizovaném úrokem z prodlení ve výši 1 730,44 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 848,84 Kč od 29.1.2022 do zaplacení a dále úrokem ve výši 24,24 % ročně z částky 8 848,84 Kč od 29.1.2022 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela dne 1.2.2020 s žalovaným smlouvu číslo na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky ve výši 4 817 Kč, úrokovou sazbou 24,24 % ročně, odměnou za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 5 263 Kč v 78 týdenních splátkách po 258 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31.7.2021 Poslední splátka za strany žalovaného byla uhrazena dne 17.2.2020. Předtím než byla smlouva uzavřena společnost zkoumala úvěruschopnost žalovaného, zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly zaznamenány do zákaznické karty. Společnost zároveň ověřila doklady uvedené v části zákaznické karty, označené jako ověřené dokumenty, mezi než patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce a nájemní smlouva. Žalovaný uhradil na úvěr částku 1500 Kč. Žalovaná částka tak představuje dlužnou jistinu ve výši 8 848,84 Kč a dlužný poplatek ve výši 9 731,16 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 078,44 Kč, kapitalizované zákonné úroky ve výši 1 730,44 Kč a dále plynoucí úroky a úroky z prodlení z dlužné jistiny od 29.1.2022 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 byla pohledávka za žalovaným z neuhrazené zápůjčky postoupena ze společnosti právnická osoba, na žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, proto soud věc projednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Ze zákaznické karty zjistil, že žalovaný požádal dne 1.2.2020 o zápůjčku ve výši 10 000 Kč, s tím, že je svobodný, bydlí u rodič, nemá žádnou vyživovací povinnost a má základní vzdělání. Pracuje jako montážní dělník – příjmení jméno anonymizováno. Čistý příjem žadatele byl 26 858 Kč. Odhadované výdaje činily 15 000 Kč. Jiné půjčky nemá. Dle zákaznické karty předložil dvě výplatní pásky za 12/2019 a 1/2020 a pracovní smlouvu.
5. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 6.6.2022 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k hradě dluhu ve výši 22 474,57 Kč nejpozději do 21.6.2022. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne 7.6.2022, jak vyplývá z podacího lístku.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 1.2.2020 soud zjistil, že společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, které byly žalovanému poskytnuty v hotovosti, s tím, že žalovaný poskytnutou částku vrátí spolu s úrokem ve výši 4 817 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky anonymizováno v případě úmrtí zákazníka ve výši 5 263 Kč (úroková sazba činí 56 %) v 78 týdenních splátkách po 258 Kč.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že společnost právnická osoba žalovanému dne 30.1.2022 oznámila postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni a vyzvala ho k úhradě 25 407,22 Kč do deseti dnů od doručení dopisu. Zásilka žalovanému byla podána na poště dne 24.2.2022 jak vyplývá z podacího lístku.
8. Z tabulky umoření smlouvy číslo vyplývá, že žalovaný čerpal částku 10 000 Kč a splátky platil v nepravidelné výši, přičemž uhradil pouze dvě splátky a to dne 10.2.2020 ve výši 300 kč a dne 17.2.2020 ve výši 1 200 Kč.
9. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným ze spotřebitelského úvěru číslo
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne 28.1.2022 právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklé ze smluv o půjčce nebo zápůjčce specifikovaných v Příloze.
11. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela dne 1.2.2020 s žalovaným smlouvu, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 78 pravidelných týdenních splátkách po 258 Kč. Žalovaný z poskytnuté částky uhradil 1 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se před uzavřeném smlouvy zabývala jeho schopností úvěr splácet, přičemž informace si vyžádala od žalovaného, a zaznamenala do zákaznické karty. Dne 28.1.2022 uzavřela společnost právnická osoba s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovaným z titulu neuhrazeného úvěru. Oznámením o postoupením pohledávky společnost vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu, který byl předán k poštovní přepravě dne 24.2.2022.
12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Jelikož se jednalo o úvěr je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce se před uzavřením smlouvy se zabýval schopností žalovaného úvěr splácet, avšak zcela nedostatečně, bez jakéhokoliv ověření. Dle zákaznické karty měl být žalovaný pobírat mzdu výši 26 858 Kč a jeho výdaje měly činit 15 000 Kč Tyto údaje však právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala ani nezjišťovala, byť uváděla, že vycházela z výplatních pásek, pak tyto pásky soudu nepředložila, přičemž dle § 78 zákona je povinna uchovávat tyto dokumenty nejméně 5 let po skončení právního vztahu. Již Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 25.7.2018, 33 Cdo 2178/2018 uzavřel, že věřitel nedostojí své povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, pokud nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Soud tak uzavřel, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péči při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když vyšla pouze z údajů jím uvedených. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů uvedených žalovaným. Nelze tedy jinak uzavřít, že právní předchůdkyně se nedostatečně zaobírala úvěruschopností žalovaného, ať už prověřením žalovaného v bankovních, nebankovních registrech, ověření dalšího příjmu či jeho výdajů (zjištění nájemní smlouvy). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
20. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, neboť žalovaný je povinen vydat, oč se obohatil z neplatného právního úkonu. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, přičemž z této částky uhradil 1 500 Kč, zbývá tak uhradit 8 500 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalovanému uložil její zaplacení žalobkyni, na niž byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku pohledávka za žalovaným postoupena. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30.1.2022, přičemž dle § 573 občanského zákoníku, se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 28.2.2022 (zásilka odeslána 24.2.2022). Dne 10.3.2022 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení, když žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě do 10 dnů od doručení dopisu a dnem 11.3.2022 se žalovaný dle §1970 občanského zákoníku dostal do prodlení a byl povinen zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala v nižší výši než nařízením vlády stanovené (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.). Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti.
21. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení rozhodl dle §142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalovaný byl v převážné části úspěšný, avšak žádné prokazatelné náklady řízení mu nevznikly.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 500 Kč od 11.3.2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 10 080 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 730,44 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 078,44 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 848,64 Kč od 29.1.2022 do 10.3.2022, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 348,64 Kč od 11.3.2022 do zaplacení a dále s úrokem ve výši 24,24 % ročně z částky 8 848,84 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 2.11.2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 580 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 078,44 Kč, kapitalizovaném úrokem z prodlení ve výši 1 730,44 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 848,84 Kč od 29.1.2022 do zaplacení a dále úrokem ve výši 24,24 % ročně z částky 8 848,84 Kč od 29.1.2022 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 1.2.2020 s žalovaným smlouvu [číslo] na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky ve výši 4 817 Kč, úrokovou sazbou 24,24 % ročně, odměnou za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 5 263 Kč v 78 týdenních splátkách po 258 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31.7.2021 Poslední splátka za strany žalovaného byla uhrazena dne 17.2.2020. Předtím než byla smlouva uzavřena společnost zkoumala úvěruschopnost žalovaného, zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly zaznamenány do zákaznické karty. Společnost zároveň ověřila doklady uvedené v části zákaznické karty, označené jako ověřené dokumenty, mezi než patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce a nájemní smlouva. Žalovaný uhradil na úvěr částku 1500 Kč. Žalovaná částka tak představuje dlužnou jistinu ve výši 8 848,84 Kč a dlužný poplatek ve výši 9 731,16 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 078,44 Kč, kapitalizované zákonné úroky ve výši 1 730,44 Kč a dále plynoucí úroky a úroky z prodlení z dlužné jistiny od 29.1.2022 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 byla pohledávka za žalovaným z neuhrazené zápůjčky postoupena ze společnosti [právnická osoba], na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, proto soud věc projednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Ze zákaznické karty zjistil, že žalovaný požádal dne 1.2.2020 o zápůjčku ve výši 10 000 Kč, s tím, že je svobodný, bydlí u rodič, nemá žádnou vyživovací povinnost a má základní vzdělání. Pracuje jako montážní dělník – [příjmení] [jméno] [anonymizováno]. Čistý příjem žadatele byl 26 858 Kč. Odhadované výdaje činily 15 000 Kč. Jiné půjčky nemá. Dle zákaznické karty předložil dvě výplatní pásky za 12/2019 a 1/2020 a pracovní smlouvu. 5. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 6.6.2022 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k hradě dluhu ve výši 22 474,57 Kč nejpozději do 21.6.2022. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne 7.6.2022, jak vyplývá z podacího lístku. 6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 1.2.2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, které byly žalovanému poskytnuty v hotovosti, s tím, že žalovaný poskytnutou částku vrátí spolu s úrokem ve výši 4 817 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky [anonymizováno] v případě úmrtí zákazníka ve výši 5 263 Kč (úroková sazba činí 56 %) v 78 týdenních splátkách po 258 Kč. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že společnost [právnická osoba] žalovanému dne 30.1.2022 oznámila postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni a vyzvala ho k úhradě 25 407,22 Kč do deseti dnů od doručení dopisu. Zásilka žalovanému byla podána na poště dne 24.2.2022 jak vyplývá z podacího lístku. 8. Z tabulky umoření smlouvy [číslo] vyplývá, že žalovaný čerpal částku 10 000 Kč a splátky platil v nepravidelné výši, přičemž uhradil pouze dvě splátky a to dne 10.2.2020 ve výši 300 kč a dne 17.2.2020 ve výši 1 200 Kč. 9. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným ze spotřebitelského úvěru [číslo] 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne 28.1.2022 [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklé ze smluv o půjčce nebo zápůjčce specifikovaných v Příloze. 11. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 1.2.2020 s žalovaným smlouvu, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 78 pravidelných týdenních splátkách po 258 Kč. Žalovaný z poskytnuté částky uhradil 1 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se před uzavřeném smlouvy zabývala jeho schopností úvěr splácet, přičemž informace si vyžádala od žalovaného, a zaznamenala do zákaznické karty. Dne 28.1.2022 uzavřela společnost [právnická osoba] s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovaným z titulu neuhrazeného úvěru. Oznámením o postoupením pohledávky společnost vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu, který byl předán k poštovní přepravě dne 24.2.2022. 12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Jelikož se jednalo o úvěr je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce se před uzavřením smlouvy se zabýval schopností žalovaného úvěr splácet, avšak zcela nedostatečně, bez jakéhokoliv ověření. Dle zákaznické karty měl být žalovaný pobírat mzdu výši 26 858 Kč a jeho výdaje měly činit 15 000 Kč Tyto údaje však právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala ani nezjišťovala, byť uváděla, že vycházela z výplatních pásek, pak tyto pásky soudu nepředložila, přičemž dle § 78 zákona je povinna uchovávat tyto dokumenty nejméně 5 let po skončení právního vztahu. Již Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 25.7.2018, 33 Cdo 2178/2018 uzavřel, že věřitel nedostojí své povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, pokud nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Soud tak uzavřel, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péči při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když vyšla pouze z údajů jím uvedených. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů uvedených žalovaným. Nelze tedy jinak uzavřít, že právní předchůdkyně se nedostatečně zaobírala úvěruschopností žalovaného, ať už prověřením žalovaného v bankovních, nebankovních registrech, ověření dalšího příjmu či jeho výdajů (zjištění nájemní smlouvy). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 20. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, neboť žalovaný je povinen vydat, oč se obohatil z neplatného právního úkonu. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, přičemž z této částky uhradil 1 500 Kč, zbývá tak uhradit 8 500 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalovanému uložil její zaplacení žalobkyni, na niž byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku pohledávka za žalovaným postoupena. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30.1.2022, přičemž dle § 573 občanského zákoníku, se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 28.2.2022 (zásilka odeslána 24.2.2022). Dne 10.3.2022 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení, když žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě do 10 dnů od doručení dopisu a dnem 11.3.2022 se žalovaný dle §1970 občanského zákoníku dostal do prodlení a byl povinen zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala v nižší výši než nařízením vlády stanovené (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.). Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti. 21. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení rozhodl dle §142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalovaný byl v převážné části úspěšný, avšak žádné prokazatelné náklady řízení mu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí and Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.