Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 354/2022-32
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa
o zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu s 10 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 10 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím, a to se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši částka a dále se smluvní pokutou ve výši částka. Uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla finanční částku ve výši částka v hotovosti při podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru zavázala úvěr vrátit spolu s příslušenstvím ve výši částka (součet kapitalizovaných úroků, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku) ve 14 měsíčních splátkách ve výši částka, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, uhradila pouze částku částka. Právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila závazek, přičemž splatnost nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj.
k datum. Současně vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení s tím, že žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši částka. Pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Na dlužnou částku bylo žalobkyni uhrazeno pouze ve výši částka. Zbývající částku žalovaná neuhradila, a to ani přes předžalobní upomínku jejího právního zástupce. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána tak, že právní předchůdkyně vycházela z žádosti žalované o úvěr, v níž uvedla základní údaje o své osobě a okolnosti vypovídající o její finanční situaci (údaje o zaměstnání, finanční závazky, výše příjmů). Údaje byly ověřeny předloženými dokumenty. Žalovaná prohlásila, že poskytla pravdivé a úplné údaje.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv byla soudem řádně v dostatečném předstihu předvolána, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Žalobkyně je právnickou osobou, zapsanou v obchodním rejstříku (z výpisu z obchodního rejstříku). Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně podepsala dne datum listin u s názvem smlouva o úvěru číslo v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši částka. Tuto částku se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši částka, který představoval úrok ve výši částka, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši částka, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka
a inkasní poplatek ve výši částka, a to vše ve 14 měsíčních splátkách po částka. Svým podpisem žalovaná potvrdila převzetí částky ve výši částka v hotovosti. Nedílnou součástí této smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky smlouvy o úvěru (ze smlouvy o úvěru
číslo z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy, soud provedl důkaz žádostí o úvěr. Z této listin y soud toliko zjistil, že žalovaná při podpisu smlouvy o úvěru prohlásila, že v době uzavření smlouvy pobírala dle svého prohlášení celkový příjem okolo částka a její běžné měsíční výdaje představovaly částku částka, a to pouze za bydlení, dopravu a osobní náklady. V žádosti byla dále odškrtnuta políčka ohledně listin, které měly být údajně při podpisu smlouvy předloženy, avšak žádné doplňující listin y soudu spolu s kartou doloženy nebyly.
4. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované uvedená v Příloze číslo„ Seznam postoupených pohledávek“ této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum bylo žalované oznámeno (z dopisu o oznámení a z podacího archu). Před podáním žaloby žalobkyně žalované vyzvala k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou (z předžalobní upomínky a podacího archu).
5. Proti žalované byla vedena od roku 2019 další čtyři řízení o zaplacení pohledávek v různých výších a od různých společností a v této souvislosti je proti ní vedeno několik exekučních řízení s ohledem na neplnění uložených povinností (z výpisu zapsaných věcí u Okresního soudu v Benešově).
6. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná podepsala s právní předchůdkyní žalobkyně dne datum listin u s názvem smlouva o úvěru, podle níž při jejím podpisu převzala částku částka. Tato listin listina obsahovala ujednání, podle něhož byla žalovaná povinna zaplatit v souvislosti s půjčkou též poplatek za vymezené a specifikované služby, celkem tak měla uhradit částka ve 14 měsíčních splátkách. Do dnešního dne žalovaná žalobkyni uhradila pouze částku částka, resp. ze spisu nevyplynulo, že by žalovaná hradila více, než tvrdí žalobkyně. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně za žalovanou byla dne datum postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalované oznámila. Ani žalobkyni přes výzvu k plnění žalovaná již ničeho neuhradila.
7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
13. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru číslo podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne datum je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí zkoumala. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě uvádí, že řádně zhodnotila informace požadované a získané od žalované před uzavřením smlouvy tak, že žalovaná uvedla rozhodující údaje o své bonitě do žádosti o úvěr. Přesto se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila a zbavila se své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), v jakém směru má doplnit důkazy za situace, kdy doplnění žaloby (žádost o úvěr) soud shledal nedostatečným.
15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že jakákoliv potvrzení žalovaného, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od žalovaného a že žalovaný poskytl úplné a pravdivé údaje, jsou ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečné a řádné zkoumání úvěruschopnosti (tj. způsob zkoumání, podklady apod.) z nich nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
16. Po provedeném dokazování s ohledem na výše uvedenou právní úpravu a judikaturu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně se řádně nezabývala otázkou schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné důkazy. Jakým způsobem a na základě jakých podkladů úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala a zda vůbec, není zřejmé. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. o.s.ř. v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neměl možnost odročit jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o.s.ř. o.s.ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Soud dospěl k závěru, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalované nedošlo, neboť žalovaná poskytnuté finanční prostředky ve výši částka žalobkyni již vrátila, resp. vrátila ještě více. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl v celém rozsahu, neboť poskytnuté finanční prostředky žalovanou byly již vráceny.
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť procesně úspěšnější žalované v souvislosti s tímto sporem žádné náklady řízení nevznikly, ani je nepožadovala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. o.s.ř. nebo návrh na soudní exekuci podle zák. č. 120/2001 Sb. , jímž se vydává exekuční řád.