Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 24/2023-31
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 17 994 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 239,79 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 885,90 Kč, to vše ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných k 25. dni každého kalendářního měsíce, počínaje právní mocí tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 7 994 Kč s úrokem ve výši 3 052,25 Kč a s úrokem ve výši 26,1 % ročně z částky 10 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 239,79 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 885,90 Kč, to vše ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných k 25. dni každého kalendářního měsíce, počínaje právní mocí tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 7 994 Kč s úrokem ve výši 3 052,25 Kč a s úrokem ve výši 26,1 % ročně z částky 10 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 17 994 Kč (dlužná jistina ve výši 10 000 Kč a úrok a poplatky ve výši 7 994 Kč) s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba (dále jen„ anonymizováno“) uzavřela s žalovaným dne 5. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které anonymizováno poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit anonymizováno půjčenou částku a dále částku ve výši 7 994 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 3 103 Kč, odměna za zpracování úvěru aj. ve výši 4 891 Kč), a to v 52 týdenních splátkách po 347 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, úročí se dlužná jistina ve výši 10 000 Kč úrokem ve výši 26,1 % ročně dle smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 29. 1. 2022. Pohledávka za žalovaným byla anonymizováno postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně po žalovaném kromě dlužné jistiny žádá úrok ve výši 3 052,25 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 239,79 Kč, úrok ve výši 26,1 % ročně z částky 10 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že anonymizováno před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti vycházel z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovaným) v zákaznické kartě. Ověřil si příjmovou stránku z pracovní smlouvy a prověřil žalovaného v insolvenčním rejstříku.
2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jež je státním občanem země. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat, a v kladném případě, zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaný zdržoval na území České republiky, na adrese adresa žalovaného, došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu.
3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu dne 25. 4. 2023 omluvila, žalovaný se jednání osobně zúčastnil. Při jednání uvedl, že je schopen pohledávku žalobkyně zaplatit pouze ve splátkách, neboť je aktuálně bez práce. Bere podporu v nezaměstnanosti a platí nájem ve výši 8 600 Kč.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že anonymizováno uzavřel dne 5. 12. 2019 s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytl částku 10 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 7 994 Kč, který tvoří úrok ve výši 3 103 Kč, odměna za zpracování úvěru aj. ve výši 4 891 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku ve výši 17 994 Kč (10 000 Kč + 7 994 Kč) v 52 týdenních splátkách po 347 Kč RPSN činila u této zápůjčky 263,12 %. Žalovaný úvěrovou smlouvu vlastnoručně podepsal. Žalovaný neuhradil ničeho.
5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný je svobodný, žije na ubytovně, má základní vzdělání a nemá žádnou vyživovací povinnost. Dále žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 17 613 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou 7 000 Kč. Žalovaný pracoval jako zedník na dohodu o pracovní činnosti. Žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru předložil pracovní smlouvu ze dne 2. 8. 2021.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že anonymizováno postoupil dne 28. 1. 2022 na žalobkyni pohledávku za žalovaným a o tomto postoupení byl žalovaný informován oznámením ze dne 30. 1. 2022. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.
7. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
15. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si neověřila úvěruschopnost žalovaného (např. v systému NRKI, SOLUS, vyžádáním dalších dokladů, vyžádáním informace od dalších věřitelů žalovaného, zda žalovaný splácí své závazky řádně a včas, výpisy z bankovních účtů, nájemní smlouvou, atp.). Žalovaný byl dotazován na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Avšak jediné doklady, které jsou uvedeny v zákaznické kartě a které žalovaný při sjednávání úvěru předložil, je pracovní smlouva. Vzhledem k tomu, že tyto listiny soudu předloženy nebyly, soud vychází z předpokladu, že tímto dokladem bylo potvrzeno, že příjem žalovaného je ve výši 17 613 Kč měsíčně. Dále z tvrzení žalobkyně (a soud tuto skutečnost nevyčetl ani ze zákaznické karty) nevyplývá, že by anonymizováno před poskytnutím úvěru řádně zkoumal a prověřil měsíční výdaje žalovaného. V zákaznické kartě žalovaný uvedl, že má bankovní účet. Žalobkyně si tak mohla z výpisu z bankovního účtu žalovaného ověřit skutečné měsíční výdaje žalovaného a nespoléhat se pouze na jeho tvrzení.
16. Pokud žalobkyně tvrdí, že anonymizováno vycházel z údajů poskytnutých žalovaným, soud upozorňuje, že osoba žádající o úvěr má většinou tendenci upravovat svoji příjmovou a výdajovou stránku tak, aby jí úvěr byl poskytnut a je právě na úvěrující společnosti, aby vynaložila odbornou péči a řádně zhodnotila (po předložení dostupných dokladů), zda je žadatel o úvěr skutečně schopen úvěr splácet či nikoliv.
17. Vzhledem k tomu, že anonymizováno nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze formálně a vycházelo pouze z údajů poskytnutých žalovaným a ověřením pouze příjmu žalovaného na základě pracovní smlouvy (která byla uzavřena na dobu určitou, přičemž doba splácení úvěru převyšuje dobu, na kterou byl pracovní poměr uzavřen) a výplatních pásek, kdy další okolnosti zkoumány nebyly, je důsledkem takového postupu právní předchůdkyně žalobkyně neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu, a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).
18. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalovaného (půjčeno 10 000 Kč, zaplaceno 0 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 10 000 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v kapitalizované výši 1 239,79 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení (výrok I.). Vzhledem k tomu, že žalovaný je aktuálně bez práce, pobírá podporu v nezaměstnanosti a jeho měsíční náklady na bydlení činí 8 600 Kč, vyhověl soud žádosti žalovaného a povolil mu plnění ve splátkách po 1 000 Kč pod ztrátou výhody splátek. Soud má za to, že splátky v této výši neohrozí životní existenci žalovaného a zároveň umožní splacení pohledávky žalobkyně v rozumné době. Soud zároveň povolil žalovanému splátky pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že nezaplatí-li žalovaný byť jednu jedinou splátku řádně a včas, stane se splatným celý dluh.
19. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby smlouvu o spotřebitelském úvěru shledal platnou (tj. za předpokladu, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného), soud považuje dle § 588 o. z. za absolutně neplatné ujednání o poplatku za zápůjčku s ohledem na to, že výše tohoto poplatku (7 994 Kč) je s ohledem na výši poskytnuté částky žalovanému (10 000 Kč) zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 885,90 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 994 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 820 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 440 Kč ve výši 1 142,40 Kč, to vše v rozsahu 12 % (žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 56 %, neúspěšná v rozsahu 44 %).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.