Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 325/2022-40
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Pavlíčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 34 054 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 6. 10. 2022 do zaplacení, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 7 054 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 34 054 Kč od 18. 10. 2021 do 5. 10. 2022 a z částky 7 054 Kč od 6. 10. 2022 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 575 Kč a co do částky 2 403 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 2 343,79 Kč k rukám zástupce žalobkyně titul jméno příjmení, advokáta.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 6. 10. 2022 do zaplacení, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 7 054 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 34 054 Kč od 18. 10. 2021 do 5. 10. 2022 a z částky 7 054 Kč od 6. 10. 2022 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 575 Kč a co do částky 2 403 Kč zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 2 343,79 Kč k rukám zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], advokáta.</b>
1. Žalobou podanou soudu dne 6. 10. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení s možností postupného čerpání až do výše 27 000 Kč, který se zavázal splatit do datum spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 750 Kč, za službu„ Klidné spaní“ ve výši 110 Kč, službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a službu„ Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč. Žalobkyně poskytla úvěr po prověření úvěruschopnosti žalovaného na základě jeho sdělení a kontrolou v registrech exekucí, insolvencí, hledaných osob, sankční seznamy, NRKI, BRKI apod. Žalovaný se dostal s úhradou úvěru do prodlení, ničeho neuhradil ani na základě sms, telefonních a e-mailových výzev žalobkyně. Žalobkyni prodlením žalovaného vznikl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení, účelně vynaložených nákladů na upomínání ve výši 1 575 Kč (dle VOP 35 Kč denně, max. 490 Kč měsíčně, za 45 dní prodlení) a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové služné částky 34 054 Kč ve výši 2 403 Kč (dle VOP), přičemž žalobkyně požaduje smluvní pokutu pouze za 90 dní prodlení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě výzev žalobkyně.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání dne 28. 2. 2023 se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast včas omluvila, soud tedy jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.
4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:
5. Žalobkyně a žalovaný dne datum uzavřeli za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr jiný než na bydlení ve výši 27 000 Kč. Žalobce využil dalších služeb žalobkyně, a to služby„ Klidné spaní“ za 110 Kč měsíčně, službu„ Presto“ za 165 Kč a informační sms servis za 29 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek ve výši 304 Kč a poplatek za sjednání úvěru ve výši 22 % z částky půjčené na 30 dní. V případě prolongace byl v sazebníku sjednán poplatek ve výši 5,13 % z nesplacené jistiny u prodloužení o 7 dní, ve výši 1,027 % z nesplacené jistiny u prodloužení o 14 dní a ve výši 22 % z nesplacené jistiny u prodloužení o 30 dní (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 17. 9. 2021, sazebníku platného od 1. 9. 2020, všeobecné obchodní podmínky platné ode dne 1. 8. 2020, souhlas se zpracováním osobních údajů).
6. Žalovaný se zavázal do 30 dnů vrátit 27 000 Kč a 6 750 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z každé splátky, roční úrok z prodlení ze stávající jistiny, náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 35 Kč denně, max 490 Kč měsíčně a 105 Kč za jednu zaslanou upomínku (zjištěno z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru a popis základních vlastností spotřebitelského úvěru).
7. Podle svých obecných principů a filosofie žalobkyně využívá k prověření úvěruschopnosti doložení nezbytných dokumentů žadatelem, dvoufázovému ověření identity žadatele, ověření předložených dokumentů (občanský průkaz, výpis z účtu, doklad o příjmech apod.), výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis z katastrálního rejstříku, výpis z registru„ sankční seznamy“. Žalobkyně v rámci prověřování úvěruschopnosti žalovaného zjistila ověřený čistý měsíční příjem ve výši 28 200 Kč (dle sdělení žalovaného 28 000 Kč), pravidelné měsíční výdaje na půjčky 8 100 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení 4 000 Kč měsíčně, další nezbytné výdaje 500 Kč, ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč. Dále byla zjištěna rezerva pro výdaje 750 Kč, vypočítané minimální výdaje 5 978,33 Kč, disponibilní příjem 17 300 Kč, počet doporučených prodloužení 2, což bylo žalobkyní vyhodnoceno jako úspěšné posouzení úvěruschopnosti (zjištěno z identifikovaných příjmů, výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba ze dne datum, obecných principů posuzování a filosofie společnosti právnická osoba, scanu občanského průkazu žalovaného, a to přední a zadní strana, autorizace ověření totožnosti ze dne 31. 8. 2021).
8. Finanční prostředky byly žalovanému vyplaceny dne 17. 9. 2021 na účet č. bankovní účet pod variabilní symbol (zjištěno z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne 17. 9. 2021).
9. Žalobkyně žalovaného dne 25. 8. 2022 vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě částky 41 243,37 Kč do tří dnů od doručení spolu s náklady právního zastoupení ve výši 9 002 Kč (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 8. 2022 včetně podacího lístku).
10. Soud hodnotil provedené listinné důkazy jako pravdivé, neměl důvodu tyto jakkoli zpochybňovat a účastníci vůči nim žádné námitky nevznesli.
11. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v platném znění (dále jen „o. s. ř. “) tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.
12. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
13. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva číslo označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na jejímž základě byla žalovanému dne datum poskytnuta na jeho bankovní účet částka 27 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit do 30 dnů spolu s poplatkem ve výši 6 750 Kč a poplatky za volitelné služby v celkové výši 304 Kč, celkem tedy částku 34 054 Kč. Žalobkyně vycházela při prověřování úvěruschopnosti z čistého měsíčního příjmu ve výši 28 200 Kč, výdajů na půjčky 8 100 Kč, výdajů na bydlení 4 000 Kč, nezbytných výdajů 500 Kč, ostatních výdajů 1 000 Kč, rezervy pro výdaje 750 Kč a došla k závěru, že disponibilní příjem žalovaného činí 17 300 Kč. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, vyzvala jej tedy dne 25. 8. 2022 k úhradě dlužné částky spolu se všemi náklady a sankcemi ve výši 41 243,37 Kč do tří dnů spolu s náklady na právní zastoupení ve výši 9 002 Kč.
14. Jelikož se žalobkyně z jednání nařízeného na den 28. 2. 2023 omluvila, vzdala se tím práva na poučení dle § 118a o. s. ř. o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu 28 Cdo 3665/2009 ze dne 24. 3. 2010, kdy„ (u) stanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř. , jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“) a soud tak rozhodoval na základě důkazů předložených spolu se žalobou.
15. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:
16. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v režimu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen jako„ ZSÚ“).
17. Soud se předně ze své úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně řádně prověřovala před poskytnutím předmětného úvěru úvěruschopnost žalovaného.
18. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Dle § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
20. Soud připomíná, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky jeho platební neschopnosti, ale zprostředkovaně také společnost jako celek před negativními vlivy způsobenými exekučním a insolvenčním zatížením populace a taktéž pozici věřitelů samých, neboť snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Takové posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je přitom věřitel povinen provádět dle § 75 ZSÚ s odbornou péčí, tedy zejména řádně posuzovat osobní a majetkové poměry spotřebitele – žadatele o úvěr z hlediska jeho schopnosti úvěr splácet, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a dalších okolností, které by mohly mít vliv na řádné splácení úvěru. Dostatečnými tedy nejsou informace získané pouze od spotřebitele, ale je nutné v rámci odborné péče údaje, které dlužník uvedl, ověřit, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. Věřitel je povinen využívat rovněž veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39). Takový výklad odpovídá i výkladu přijatému Soudním dvorem Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další), kde tento vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu.
21. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně svým povinnostem stanoveným v § 87 a § 84 a násl. ZSÚ nedostála. Soud má za to, že na základě provedených důkazů, které měl soud k dispozici, žalobkyně špatně vyhodnotila získané údaje, a to zejména schopnost žalovaného jednorázově splatit částku přesahující 34 000 Kč (jistina + poplatky) ve lhůtě 30 dnů. Ve svém dokumentu výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba uvádí disponibilní příjem žalovaného částkou 17 300 Kč, což samo o sobě nemůže postačit na splacení uvedené půjčky, bez ohledu na skutečnost, jak bylo k této částce dospěno. Další poznámka žalobkyně, ohledně doporučeného prodloužení v počtu 2, s ohledem na poplatky uvedené v sazebníku, by žalovanému dlužnou částku stále navyšovalo o 5,13 %, 10,27 % nebo 22 % z nesplacené jistiny podle délky prodloužení. Jak je shora uvedeno, žalobkyně doložila v rámci prokázání prověřování úvěruschopnosti žalovaného čistě pouze listin u s údaji, ke kterým dospěla, nikoliv pak podklady, ze kterých k těmto výstupům dospěla. Soud tak nemohl prověřit, zda výstupy žalobkyně odpovídají dostupným informacím. Jelikož se žalobkyně vzdala práva účasti u jednání soudu, kde by jí bylo dáno poučení ohledně povinnosti dotvrdit některé sporné skutečnosti. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála svým povinnostem ohledně důkladného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Protože kdyby tak učinila, i bez vyžádání dalších podkladů, než které byly soudu dány k dispozici, musela by dojít k závěru, že není možné dospět k závěru, že žalovaný je úvěruschopný minimálně ve výši poskytnutého úvěru a schopnosti jej jednorázově, spolu se sjednanými poplatky včas splatit. Nadto soud uvádí, že sjednaná smluvní pokuta, kterou žalobkyně také požadovala, byla uvedena ve všeobecných obchodních podmínkách a v údajích o poskytovateli spotřebitelského úvěru, v bodu 2 náklady spotřebitelského úvěru – náklady v případě opožděné platby a nikoliv přímo ve smlouvě, a k ujednání o ní se proto v souladu s § 1815 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , nepřihlíží (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 ).
22. Ve světle rozsudku Soudního dvora EU č. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru.
23. Dle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
24. Žalovanému byla žalobkyní na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru číslo ze dne datum poskytnuta částka 27 000 Kč. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, jedná se tak o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z., tedy plnění bez právního důvodu, a žalovanému vznikla povinnost toto obohacení žalobkyni vydat.
25. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
26. Nárok na úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení vzniká až od okamžiku, kdy je ten, kdo se na úkor druhého bezdůvodně obohatil, vyzván k plnění, neboť až v tomto okamžiku se stane daný nárok splatným. V daném případě soud vycházel z okamžiku podání žaloby, neboť z přiložených důkazů nelze zjistit, odkdy vznikl nárok na úroky z prodlení, jelikož nebyl prokázán okamžik doručení žádného z dopisů žalobkyně, kterým žalovaného vyzvala k plnění. Soud tak rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, že žalobkyni náleží úrok z prodlení od 6. 10. 2022 v zákonné výši.
27. Soud proto v shora uvedené části žalobě výrokem I. vyhověl a ve zbytku (co do částky 7 054 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 34 054 Kč od 18. 10. 2021 do 5. 10. 2022 a z částky 7 054 Kč od 6. 10. 2022 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 575 Kč a co do částky 2 403 Kč jako smluvní pokuty) žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
28. Lhůta k plnění byla stanovena dvouměsíční dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v platném znění (dále jen o.s.ř. ) s ohledem na údaje zjištěné o žalovaném v rámci posuzování žalobkyní provedené úvěruschopnosti, kdy soud dospěl k závěru, že jednorázové splacení částky 27 000 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení s příjmy uváděnými žalobcem není ve standardní třídenní lhůtě možné.
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 343,79 Kč, přičemž tato částka představuje 58,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79,29 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20,71 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 823 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 054Kč sestávající z celkové částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé po 500 Kč včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.