Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 428/2022-50
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 19 515,31 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba s návrhem, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 19 515,31 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 515,31 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba s návrhem, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 19 515,31 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 515,31 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se v tomto řízení po žalovaném domáhá zaplacení částky 19 515,31 Kč z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou uzavřela se žalovaným její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, se sídlem: adresa, anonymizována dvě slova číslo, země (dále jen„ původní věřitelka“ a„ Smlouva“). Smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena dne 15. 12. 2020 na dálku prostřednictvím webové stránky webová adresa, kde se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů a zahájil kroky ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace žalovaný zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti úvěr splácet byl žalovanému zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, při zohlednění 10 % rezervy, minimálně ve výši životního minima (3 410 Kč). Žalovaný byl též lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Úvěr byl žalovanému poskytován prostřednictvím bankovní transakce. Žalovaný čerpal úvěr v celkové částce 19 515,31 Kč, tento měl být splacen nejpozději 17. 2. 2022. Žalovaný do dnešního dne poskytnuté prostředky nevrátil, ačkoli byl k plnění upomínán. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb činí 19 515,31 Kč.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s takovým postupem soudu souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. na základě doposud předložených listinných důkazů.
4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005 . Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyní předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu.
5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:
6. Dne 10. 3. 2021 v 17:03 hod. došla původní věřitelce žádost o úvěr od žadatele označeného shodným jménem, příjmením a adresou žalovaného. Požádáno bylo o úvěr ve výši 1 924 Kč. Žádost byla schválena téhož dne v 17:16 hod. a v 17:33 hod. byl úvěr vyplacen. Splatnost byla stanovena na 9. 4. 2021. Jako zdroj příjmů je v žádosti uveden plat. /Loan application na č.l. 16 spisu/
7. Dne 15. 12. 2020 byl vyhotoven dokument označený jako Smlouva o revolvingovém úvěru. Původní věřitelka je označena jako věřitel a žalovaný je označen jako klient. Smlouvou se věřitel zavazuje klientovi poskytovat úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu a klient se zavazuje poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednané úroky z úvěru a příslušné poplatky. Je vyhrazeno, že smlouva se řídí mimo jiné Obchodními podmínkami věřitele. Dle smlouvy je poskytován úvěr neúčelový, bezhotovostní s možností opakovaného splácení (revolvingový úvěr) až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč. Úvěr má být úročen úrokovou sazbou dle Sazebníku věřitele, která ke dni uzavření smlouvy činila 10,50 % měsíčně. RPSN úvěru činí 231,39 Kč. Klient je oprávněn čerpat peníze z úvěru po celou dobu trvání smlouvy, a to i opakovaně, prostřednictvím webové aplikace dostupné na stránce webová adresa nebo telefonicky prostřednictvím zákaznického servisu. Věřitel má poskytnout úvěr na bankovní účet klienta. /smlouva na čl. 25 a násl. spisu/
8. Žalobkyně vystavila dokument označený jako Standardní informace o spotřebitelském úvěru, ve kterém uvedla základní parametry produktu nezajištěného spotřebitelského úvěru. /standardní informace na čl. 22 a násl. spisu/
9. Původní věřitelka vydala Obchodní podmínky ke spotřebitelskému úvěru účinné od 9. 5. 2019 Obchodní podmínky předpokládají, že k uzavření smlouvy o úvěru může dojít výlučně na základě žádosti klienta za prostřednictvím komunikace na dálku, a to prostřednictvím formuláře v rámci uživatelského účtu dostupného na webových stránkách původní věřitelky. Článek 8. pak upravuje podmínky produktu Ferratum Credit, který je revolvingovým úvěrem. Na základě uzavřené smlouvy je klient oprávněn čerpat peněžní prostředky ve formě úvěru až do výše úvěrového limitu sjednaného ve smlouvě. Žádost o čerpání peněžních prostředků podává klient prostřednictvím webových stránek nebo telefonicky prostřednictvím zákaznického servisu. Dle čl. 8. Obchodních podmínek je klient za každé čerpání úvěru povinen zaplatit původní věřitelce poplatek za čerpání. Dle čl. 8 je klient povinen splácet úvěr spolu s veškerými náklady úvěru, pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám (dle čl. 2 tj. částka ve výši 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč dle toho, která částka je vyšší). /obchodní podmínky na čl. 18 a násl. spisu/
10. Původní věřitelka vystavila na jméno žalovaného dokument s platebními informacemi, kde uvedla celkovou dlužnou částku k datu splatnosti 19 608,51 Kč, neuhrazené částky z minulého období 5 357,49 Kč a aktuální povinná minimální měsíční splátka 2 156,94 Kč. Datum splatnosti je stanoveno na 17. 2. 2022. Zůstatek po poslední platbě činí ke dni 25. 10. 2021 částku 13 499,51 Kč, úroky za období čerpání činí 5 359 Kč a dále jsou účtovány 3 položky po 250 Kč jakožto náhrada účelně vynaložených nákladů. /platební informace na čl. 29 spisu/
11. Dle výpisu čerpání žalobkyně eviduje za žalovaným dva výběry, a to výběr ze dne 15. 12. 2020 ve výši 15 000 Kč a výběr ve výši 1 924 Kč ze dne 10. 3. 2021. Dále jsou evidovány úhrady žalovaného v celkové výši 18 474,10 Kč /výpis čerpání na čl. 17 spisu/
12. Zástupci původní věřitelky a žalobkyně podepsali dne 27. 1. 2020 a 13. 1. 2020 Smlouvu o opakovaném postoupení pohledávek. Jejím předmětem je postoupení nesplacených spotřebitelských úvěrových pohledávek z původní věřitelky na žalobkyni. V Seznamu postupovaných pohledávek je uvedena pohledávka za žalovaným ve výši 19 515,31 Kč /smlouva o postoupení pohledávek na čl. 33 a násl. spisu/
13. Původní věřitelka adresovala žalovanému dopis ze dne 19. 7. 2022, ve kterém oznámila, že svou pohledávku z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru anonymizováno číslo v celkové výši 19 515,31 Kč postoupila žalobkyni. K oznámení byla připojena Výzva k úhradě před podáním žaloby, kterou zástupce žalobkyně vyzval k uhrazení předmětné pohledávky a nákladů zastoupení do 3 dnů. Žalovaný byl upozorněn na možné soudní vymáhání pohledávky. /oznámení a výzva na čl. 28 spisu/
14. Zástupce žalobkyně podal k poštovní přepravě dne 19. 7. 2022 zásilku adresovanou žalovanému. /podací lístek na čl. 15 spisu/
15. právnická osoba potvrdila, že majitelem účtu č. bankovní účet je žalovaný. /sdělení banky na čl. 49 spisu/
16. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených.
17. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 10. 3. 2021 v 17:03 hodin žalovaný požádal původní věřitelku pomocí prostředků komunikace na dálku o poskytnutí částky ve výši 1 924 Kč. Žadatel byl požádán o vyplacení úvěru na účet č. bankovní účet, majitelem tohoto účtu je žalovaný. Žádost neobsahuje jakékoli údaje o majetkových poměrech žalovaného, kromě toho, že zdrojem jeho příjmu je plat. Téhož dne v 17:16 byla žádost žalovaného schválena a úvěr mu byl vyplacen dne 17:33. Původní věřitelka eviduje pro osobu žalovaného Smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 15. 12. 2020, která předpokládá, že žalovanému bude poskytovat bezhotovostní úvěr, a to i opakovaně až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč, přičemž smluvený úrok činil 10,50 % měsíčně, RPSN úvěru činila 231,39 %. Dle Obchodních podmínek původní věřitelky, které jsou nedílnou součástí Smlouvy o úvěru, bylo možné tuto smlouvy uzavřít výhradě prostřednictvím komunikace na dálku, a to za použití webových stránek původní věřitelky. Klient původní věřitelky byl oprávněn čerpat úvěr i opakovaně, a to prostřednictvím svého internetového uživatelského účtu nebo telefonicky prostřednictvím zákaznického centra. Žalovanému byla celkem vyplacena částka 16 924 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni celkovou částku 18 474,10 Kč. Žalobkyně a původní věřitelka následně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž mezi postupovanými pohledávkami je evidována mimo jiné pohledávka původní věřitelky za žalovaným ve výši 19 515,31 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne 19. 7. 2022, ve kterém byl současně vyzván k úhradě částky 19 515,31 Kč do 3 dnů.
18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
20. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
21. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
22. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
23. Podle § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.
24. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
25. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
26. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
27. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
28. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.
29. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobkyně se domáhá plnění z titulu, jímž mělo být sjednáno, že bude rezervována finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, s tím, že za poskytnutí finančních prostředků bude poskytnuta úhrada, kdy takto měla být uhrazena jak poskytnutá jistina, tak sjednaná úhrada za poskytnutí finanční částky. V dané věci lze uzavřít, že právním titulem má být smlouva o úvěru, když finanční prostředky byly převedeny bezhotovostní formou v návaznosti na splnění podmínek uvedených ve smlouvě, právní předchůdce žalobkyně se tedy zavázal tyto rezervovat a následně převést na označený účet.
30. Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu.
31. V řešené věci je nutno konstatovat, že původní věřitelka nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , neboť neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Z provedených důkazů se podává, což koresponduje plně se skutkovými tvrzeními žalobkyně, že kontraktační proces byl veden elektronickým způsobem za využití prostředků komunikace na dálku, přičemž tento způsob uzavření smlouvy vylučuje, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. ,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková.
32. V řízení bylo zjištěno, a toto koresponduje plně se skutkovými tvrzeními žalobkyně, že právní předchůdce žalobkyně svá zjištění omezil pouze na údaje uvedené druhou stranou kontraktačního procesu vedeného za užití prostředků na dálku. V rámci procesu uzavírání Smlouvy tedy bylo se žalovaným komunikováno pouze elektronicky, a tak původní věřitelka mohla vycházet pouze z údajů uvedených žalovaným, nikoli však ze skutečně ověřených údajů o jeho příjmech, které by byly doloženy například potvrzeními zaměstnavatele či jinými relevantními doklady. Proces komunikace na dálku vylučoval, aby si žalobkyně listin y k ověření údajů vyžádala s předstihem před uzavřením smlouvy, měla dostatečný časový prostor k jejich vyhodnocení, jejich porovnání s příslušnými statistickými údaji. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta je nutno hodnotit jeho příjmy, výdaje, kdy je zároveň nutno tyto porovnávat s příslušnými statistickými údaji a hodnotit, zdali klientem uvedené údaje jsou reálnými v čase a místě, ale také osobní situaci klienta. V řízení bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo omezeno na zjištění údajů získaných od žalovaného v rámci automatizovaného a redukovaného procesu, aniž by byly přezkoumány listin y dokládající konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, zjištěna podrobně jeho osobní situace. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná.
33. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019 -113 dospěl k závěru, že„ výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud smlouvu o úvěru shledal absolutně neplatnou.
34. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla převedena částka ve výši 16 924 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru by se žalobkyně za běžných okolností mohla domáhat po žalovaném vrácení částky 16 924 Kč jakožto bezdůvodného obohacení. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný žalobkyni uhradil částku v celkové výši 18 474,10 Kč. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyně v plné výši vrátil. Žaloba proto byla shledána nedůvodnou a uplatněný nárok byl zamítnut, a to včetně úroku z prodlení, který pro absenci prodlení žalovaného nelze požadovat.
35. O náhradě nákladů rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalovaný byl sice v tomto řízení zcela úspěšný, dle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení dosud nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.