Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 C 429/2022-15

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Bohumilem Vašákem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Liberci doručena dne datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 000 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 000 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že danou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum od původní věřitelské právnická osoba, IČO, kdy tato společnost uzavřela dne datum se žalovaným distančním způsobem smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 25 000 Kč a zavázal se vrátit tuto částku. Původní věřitelka poskytovala půjčky a spotřebitelské úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, potvrdil, že se seznámil s podmínkami smlouvy o půjčce a souhlasí s nimi, a poté zaslal žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr mu byla zaslána prostřednictvím internetových stránek smlouva o úvěru a poté mu byly poskytnuty uvedené prostředky převodem na označený účet č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo. Pro účely prověření schopnosti splácet úvěr byl žalovaný lustrován v databázích anonymizováno, příjmení, anonymizována dvě slova. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Žalovaný byl o úhradu dluhu opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou advokáta ze dne datum. Na úhradu dluhu nezaplatil žádnou částku. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 200 Kč činí celkem 25 000 Kč.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti.

3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek ( ). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. V daném řízení bylo prokázáno na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, že smlouva byla uzavřena mezi právnická osoba, IČO, a žalovaným a jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč. Úroky z úvěru nebyly dohodnuty, poplatek za poskytnutí úvěru nebyl sjednán. Žalovaný se zavázal vrátit zapůjčené prostředky ve výši 25 000 Kč. Dohoda není podepsána klientem, neobsahuje žádné prohlášení o tom, že by mu prostředky byly skutečně předány. Nebylo žádným způsobem prokázáno, jakým způsobem byla ověřována totožnost žalovaného při uzavření smlouvy; ze strany žalovaného zde nebyla žádná aktivní činnost, např. verifikační platba uhrazená na účet věřitelky ani zaslání fotokopie osobních dokladů či výpisu z bankovního účtu. Není tedy zřejmé, kdo jednal s věřitelskou společností, zda to byl skutečně žalovaný a zda s původní věřitelkou někdo vůbec o takové smlouvě jednal.

5. Podle obsahu podacího lístku byla na úředně evidovanou adresu žalovaného v době doručování odeslána doporučená zásilka obsahující předžalobní výzvu žalobkyně a oznámení postupitele o postoupení pohledávky.

6. V řízení bylo nakonec prokázáno na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, na základě které žalobkyně nabyla v řízení uplatněnou pohledávku.

7. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

8. Aktivní legitimace žalobkyně ve smyslu ustanovení v tomto řízení vyplývá z písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, na základě které žalobkyně nabyla v řízení uplatněnou pohledávku od původní věřitelské právnická osoba V řízení naopak nebylo prokázáno uzavření řádné smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, když předložené y neobsahují podpis žalovaného, žalobkyně ani neprokázala, že by totožnost žalovaného při sjednávání smlouvy byla řádně ověřena a že by se jednalo o skutečný projev vůle žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 25 000 Kč. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru, je třeba převedení částky 25 000 Kč na bankovní účet žalovaného právně hodnotit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, respektive po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Dle § 3003 o. z. nepoctivý příjemce vydá, co nabyl v době, kdy obohacení získal.

12. Dle ustanovení § 1879 odst. 1 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Dle o. z. se má za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období. Dle o. z., není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou a je-li splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu. Dle věty prvé o. z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.

13. Skutková podstata bezdůvodného obohacení získaného plněním bez právního důvodu spočívá v tom, že mezi obohaceným a ochuzeným chybí právní vztah, který by zakládal nárok na poskytnuté plnění. Neoprávněný majetkový prospěch nastává v případě, dostalo-li se obohacenému plněním bez platného právního titulu majetkové hodnoty, což se v majetkových poměrech obohaceného projevilo buď zvětšením majetku (zvýšením aktiv), nebo nezmenšením majetkového stavu, ke kterému by za běžných okolností došlo. O plnění bez právního důvodu jde tehdy, nebyl-li pro majetkový prospěch obohaceného dán právní titul od počátku. Klasickým příkladem je poskytnutí plnění ochuzeným v omylu o existenci dluhu, nebo splnění závazku nesprávné osobě, jež nebyla věřitelem ani subjektem oprávněným k převzetí plnění. K nabytí bezdůvodného obohacení dochází okamžikem přijetí plnění a v tomto momentu (zároveň) vzniká povinnost je vydat. 

14. Bezdůvodné obohacení je chápáno jako objektivně nastalý stav vyvolaný tím, že bez právem uznaného důvodu došlo k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému. Je tedy i v souladu s požadavkem na dodržení dobrých mravů v těchto obchodních vztazích poskytnout věřiteli resp. žalobci v tomto případě soudní ochranu v samotném základu jeho nároku (a contrario § 3 odst.2 písm. c) o.z.). Z těchto důvodů soud přiznal žalobkyni její uplatněný nárok ve výši dlužné jistiny včetně úroku z prodlení.

15. Nad rámec výše uvedeného je nutno uvést, že žalobkyně ani po výzvě soudu nepředložila soudu žádné doklady o tom, jakým způsobem zjišťovala a jakým způsobem vyhodnocovala tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení o spotřebitelském úvěru. Doklad nazvaný„ Profil uživatele“, který byl soudu předložen, je pro nestranného čtenáře naprosto nepřezkoumatelný a nesrozumitelný, navíc lze z něho vyčíst pouze to, že jde o interní záznamy žalobkyně, popř. její předchůdkyně, nejde ale o údaje, které by jakýmkoliv způsobem stvrdil žalovaný. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C - číslo, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v  této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Z výše uvedeného vyplývá, že uzavřenou smlouvu o úvěru, která je ve skutečnosti smlouvou o zápůjčce, by soud vyhodnotil jako neplatnou, i kdyby byla prokázána vůle žalovaného takovou smlouvu uzavřít.

16. Soud tedy žalobě vyhověl z titulu vydání bezdůvodného obohacení co do částky 25 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky v sazbě platné k prvnímu dni prokázaného prodlení, tj. od datum do zaplacení.

Žalovaný byl prokazatelně požádán o vydání bezdůvodného obohacení v předžalobní upomínce (ačkoliv se nejednalo o výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, ale o předžalobní upomínku k úhradě dluhu ze smlouvy úvěru), která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného, která byla v době doručování úředně evidovanou adresou pobytu žalovaného. Při nedostatku dokladu o doručení soud vycházel z obsahu ustanovení , podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 9. 3. 2021. Podle ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pojem„ bez zbytečného odkladu“ v žádném ze svých ustanovení nespecifikuje. V ustanovení je specifikován pojem„ ihned“ jako doba zpravidla„ do pěti dnů“ a podle komentáře k zákonu doba„ bez zbytečného odkladu“ má být vykládána jako doba delší, tj. asi 7 – 10 dnů. V daném případě se soud kloní k názoru, že by měl žalovaný platit do 7 dnů od doručení výzvy, a to s ohledem na nevysokou částku dluhu, a také s ohledem na to, že v případě platnosti ujednané smlouvy by splatnost dluhu nastala již dávno a žalovaný o tomto svém dluhu a povinnosti jej uhradit nepochybně věděl. Doba 7 dnů od doručení výzvy tedy nastala dne datum a žalovaný je v prodlení od následujícího dne datum. Od tohoto dne je žalovaný povinen platit úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně. K uvedenému prvnímu dni prodlení sice činil úrok z prodlení podle příslušných právních předpisů vyšší částku, soud byl ale požadavkem žalobkyně podle vázán.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce ( ).

18. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o zápůjčce mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl, neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. ). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit AT.

Lhůty k plnění byly stanoveny dle jako základní zákonné pro peněžité plnění.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.