Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 82/2022-71
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 49 020 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 300 Kč od 22.2.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení
a) částky 8 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 323,47 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 860,82 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 8.1.2022 do 21.2.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 700 Kč od 22.2.2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 22,62 % ročně z částky 10 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení,
b) částky 35 720 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 277,23 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 210,88 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 218,89 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 25 218,89 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 300 Kč od 22.2.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení a) částky 8 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 323,47 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 860,82 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 8.1.2022 do 21.2.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 700 Kč od 22.2.2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 22,62 % ročně z částky 10 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, b) částky 35 720 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 277,23 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 210,88 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 218,89 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 25 218,89 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 22.7.2022, doplněnou podáním ze dne 18.1.2023 domáhala po žalované zaplacení částky 49 020 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO po posouzení úvěruschopnosti žalované uzavřela s žalovanou dne 29.6.2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalované částku 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit poskytnutou jistinu, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso částku 4 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje 6.7.2020, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23.8.2021. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, dlužná částka nebyla ke dni 23.8.2021 uhrazena, a proto se neuhrazená jistina ve výši 10 000 Kč dle čl. 1 smlouvy o úvěru úročí od 24.8.2021 do zaplacení úrokem ve výši 22,62 % ročně. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022, postoupení pohledávky bylo žalované dopisem z téhož dne oznámeno. Za dobu smluvního vztahu žalovaná uhradila pouze částku 4 700 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započítala ve výši 2 000 Kč na úrok, ve výši 1 633,28 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 1 066,72 Kč na hotovostní inkaso splátek. Ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky 14 100 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 366,72 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 933,28 Kč. Žalobkyně však požaduje zaplatit na jistině a dlužných službách částku 13 300 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 860,82 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 323,47 Kč, úroku ve výši 22,62 % ročně z jistiny ve výši 10 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 18.11.2019 po posouzení úvěruschopnosti žalované smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalované částku 38 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit poskytnutou jistinu, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 6 460 Kč s úrokovou sazbou 20,74 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 7 600 Kč a za hotovostní inkaso částku 21 660 Kč v 80 týdenních splátkách po 922 Kč počínaje 25.11.2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31.5.2021. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, dlužná částka nebyla ke dni 31.5.2021 uhrazena, a proto se neuhrazená jistina ve výši 25 218,89 Kč dle čl. 1 smlouvy o úvěru úročí od 1.6.2021 do zaplacení úrokem ve výši 20,74 % ročně. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022, postoupení pohledávky bylo žalované dopisem z téhož dne oznámeno. Za dobu smluvního vztahu žalovaná uhradila pouze částku 38 000 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započítala ve výši 12 781 Kč na jistinu, ve výši 6 460 Kč na úrok, ve výši 7 600 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 11 158,89 Kč na hotovostní inkaso splátek. Ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky 36 120 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 25 218,89 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 501,11 Kč. Žalobkyně však požaduje zaplatit na jistině a dlužných službách částku 35 720 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 210,88 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 277,23 Kč, úroku ve výši 20,74 % ročně z jistiny ve výši 25 218,89 Kč od 8.1.2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 218,89 Kč od 8.1.2022 do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. Žalobkyně se podáním ze dne 1.2.2023 omluvila z účasti na jednání konaném dne 7.2.2023, žalovaná se k tomuto jedná nedostavila bez omluvy, ač má soud předvolání k jednání vykázáno dne 23.1.2023. Soud tedy jednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:
Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 18.11.2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti jistinu ve výši 38 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 6 460 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 7 600 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso ve výši 21 660 Kč v 80 týdenních splátkách po 922 Kč počínaje 25.11.2019. Zápůjční úroková sazba byla sjednána na 20,74 % ročně a RPSN činilo 163,19 % /smlouva o spotřebitelském úvěru na č.l. 22-23 Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně stran úvěruschopnosti žalované zjistila, že žalovaná bydlí od července 2019 v nájemním bydlení, na které hradí polovinu výdajů ve výši 5 500 Kč, od června 2019 je na mateřské dovolené a pobírá příspěvek ve výši 10 290 Kč a státní podporu ve výši 8 720 Kč, její osobní výdaje činí 5 000 Kč. Žalovaná má sjednanou další zápůjčku s právní předchůdkyní žalobkyně ve výši 27 368 Kč, výše měsíčních splátek této půjčky nebyla uvedena. Celkové příjmy tak dosahují výše 19 010 Kč, celkové výdaje výše 10 500 Kč, žalovaná tak má použitelný příjem ve výši 8 510 Kč /karta zákazníka na č.l. 20-21 Dále právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 29.6.2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti jistinu ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje 6.7.2020. Zápůjční úroková sazba byla sjednána na 32,15 % ročně a RPSN činilo 206,15 % /smlouva o spotřebitelském úvěru na č.l. 26-27 Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně stran úvěruschopnosti žalované zjistila, že žalovaná bydlí od července 2019 v nájemním bydlení, na které hradí polovinu výdajů ve výši 2 750 Kč, od června 2019 je na mateřské dovolené a pobírá příspěvek ve výši 14 640 Kč, její osobní výdaje činí 5 000 Kč a na ostatní splátky úvěrů vydává měsíčně 3 700 Kč. Celkové příjmy tak dosahují výše 14 640 Kč, celkové výdaje výše 11 450 Kč, žalovaná tak má použitelný příjem ve výši 3 190 Kč /karta zákazníka na č.l. 24-25 Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne 7.1.2022 smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o tomto postoupení byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 3.2.2022 /smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 15-18, seznam postoupených pohledávek na č.l. 33-34, oznámení o postoupení pohledávek včetně dokladu o odeslání na č.l. 28-29 Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě pohledávek předžalobní výzvou ze dne 14.4.2022 /předžalobní výzva na č.l. 30-31, podací lístek na č.l. 32 Žalovaná na svůj dluh ze smlouvy uzavřené dne 18.11.2019 uhradila celkem 38 000 Kč, na svůj dluh ze smlouvy ze dne 29.6.2020 potom celkem 4 700 Kč /tvrzení žalobkyně/. Žalovaná netvrdila a ani jinak nevyšlo v řízení najevo, že by na svůj dluh hradila více, než jak tvrdila žalobkyně, nebo že by celý dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 18.11.2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti jistinu ve výši 38 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 6 460 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 7 600 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso ve výši 21 660 Kč v 80 týdenních splátkách po 922 Kč počínaje 25.11.2019, poslední splátka měla být uhrazena dne 31.5.2021. Zápůjční úroková sazba byla sjednána na 20,74 % ročně a RPSN činilo 163,19 %. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na tuto zápůjčku částku 38 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti před poskytnutím zápůjčky ze dne 18.11.2019 zjistila, že žalovaná bydlela od července 2019 v nájemním bydlení, na které hradila polovinu výdajů ve výši 5 500 Kč, od června 2019 byla na mateřské dovolené a pobírala příspěvek ve výši 10 290 Kč a státní podporu ve výši 8 720 Kč, její osobní výdaje činily 5 000 Kč. Žalovaná měla sjednanou další zápůjčku s právní předchůdkyní žalobkyně ve zbytkové výši 27 368 Kč. Celkové příjmy žalované dosahovaly výše 19 010 Kč, celkové výdaje výše 10 500 Kč. Žalované zbývala rezerva ve výši 8 510 Kč měsíčně. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 29.6.2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti jistinu ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje 6.7.2020, poslední splátka měla být uhrazena dne 23.8.2021. Zápůjční úroková sazba byla sjednána na 32,15 % ročně a RPSN činilo 206,15 %. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na tuto zápůjčku částku 4 700 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti před poskytnutím zápůjčky ze dne 29.6.2020 zjistila, že žalovaná bydlela od července 2019 v nájemním bydlení, na které hradila polovinu výdajů ve výši 2 750 Kč, od června 2019 byla na mateřské dovolené a pobírala příspěvek ve výši 14 640 Kč, její osobní výdaje činily 5 000 Kč, měsíční splátky předchozích zápůjček činily 3 700 Kč. Celkové příjmy žalované dosahovaly výše 14 640 Kč, celkové výdaje výše 11 450 Kč. Žalované zbývala rezerva ve výši 3 190 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne 7.1.2022 smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byly obě pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni, o tomto postoupení byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 3.2.2022.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle § 2390 o. z. se přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.
15. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 18.11.2019 částku 38 000 Kč a dne 29.6.2020 částku 10 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvy o zápůjčce, ve kterých by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 38 000 Kč a 10 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistiny zápůjček spolu s příslušenstvím. Podle soudu tyto smlouvy nebyly platně sjednány, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vyšla pouze z žalovanou uvedených údajů, které zapsala do karty zákazníka. Z karty zákazníka ze dne 18.11.2019 potom vyplývá, že žalovaná byla od června 2019 na mateřské dovolené a čerpala peněžitou pomoc v mateřství ve výši 10 290 Kč (skutečnost, že se jedná o peněžitou pomoc v mateřství a nikoli o rodičovský příspěvek soud dovozuje z toho, že jako původce dávky je uvedena ulice správa sociálního zabezpečení, kdyby se jednalo o rodičovský příspěvek, byl by vyplácen Úřadem práce) s tím, že dále pobírá státní podporu ve výši 8 720 Kč. Na výdajové stránce potom byly uvedeny poloviční výdaje na bydlení ve výši 5 500 Kč a osobní výdaje ve výši 5 000 Kč. Přestože je v této kartě uvedeno, že žalovaná má již u právní předchůdkyně žalobkyně sjednaný úvěr ve výši 27 368 Kč, není na výdajové stránce počítáno s žádnými splátkami úvěrů. Dle této karty obchodní zástupce právní předchůdkyně žalobkyně vyplněné údaje o příjmech ověřil z dokladu o přiznání mateřské a složenek, výdajové údaje potom ověřil z nájemní smlouvy a faktur za energie. Z karty zákazníka ze dne 29.6.2020, která byla vyplňována o sedm měsíců později, se potom podává, že žalovaná byla od června 2019 na mateřské dovolené a měla čerpat peněžitou pomoc v mateřství ve výši 14 640 Kč měsíčně. Na výdajové stránce potom byly uvedeny poloviční výdaje na bydlení ve výši 2 750 Kč, osobní výdaje ve výši 5 000 Kč a splátky úvěrů ve výši 3 700 Kč, když žalovaná měla mít u právní předchůdkyně žalobkyně sjednány další úvěry ve výši 47 520 Kč. Dle této karty opět obchodní zástupce právní předchůdkyně žalobkyně vyplněné údaje o příjmech ověřil z dokladu o přiznání mateřské a složenek, výdajové údaje potom ověřil z nájemní smlouvy a faktur za energie. Nelze ovšem přehlédnout, že údaje v jednotlivých kartách zákazníka jsou v přímém rozporu. Zatímco v kartě ze dne 18.11.2019 byla výše peněžité pomoci v mateřství uvedena 10 290 Kč, pak o sedm měsíců později již byla uvedena ve výši 14 640 Kč, přičemž tento rozdíl nelze ničím vysvětlit, když výše peněžité pomoci v mateřství se odvíjí od příjmů před nástupem na mateřskou dovolenou, je tedy s podivem, jak by mohlo dojít v průběhu času k takovému nárůstu. Nadto za situace, kdy peněžitá pomoc v mateřství je vyplácena pouze po dobu 28 týdnů, pokud tedy žalovaná uváděla, že je na mateřské dovolené od června 2019, nemohl jí být peněžitý příspěvek v mateřství vyplácen ještě v červnu 2020. Stejně tak je v rozporu částka uvedená jako výdaj na bydlení. Žalovaná totiž v obou kartách uvedla, že bydlí na stejném místě od července 2019, zatímco jako poloviční výdaje na bydlení byly v kartě ze dne 18.11.2019 uvedena částka 5 500 Kč, v kartě ze dne 29.6.2020 je jako poloviční výdaj na bydlení uvedena částka 2 750 Kč. Dále je zřejmé, že v obou kartách zákazníka došlo k nesprávnému uvedení částek měsíčních splátek dříve poskytnutých zápůjček, když v kartě ze dne 18.11.2019 není na výdajové stránce počítáno s žádnými splátkami, ač je uvedeno, že zde měla být další zápůjčka v zůstatkové výši 27 368 Kč, a v kartě ze dne 29.6.2020 je potom uvedena měsíční splátka 3 700 Kč, které ovšem odpovídá pouze měsíční splátce zápůjčky ze dne 18.11.2019 (922 Kč týdně x 4), přestože je zřejmé, že zde musela být ještě další splátka zápůjčky poskytnutého ještě před zápůjčkou ze dne 18.11.2019. Soud má tedy značné pochybnosti o tom, jakým způsobem byly údaje do zákaznických karet obchodním zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně zapisovány a zda vůbec byly nějakým způsobem ověřovány, když není možné, aby ze stejných dokladů, které měly být žalovanou předloženy, vyplývaly takto odlišné skutečnosti. Soud proto chtěl vyzvat žalobkyni k označení a doložení dalších důkazů k prokázání způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím obou zápůjček dle § 118a odst. 3 o.s.ř. , žalobkyně se ovšem k jednání nedostavila, čímž se sama zbavila možnosti být v tomto směru poučena, když takovéto poučení je soud oprávněn poskytovat jen při jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, pročež je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná.
16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ).
17. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 -77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019 -129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
18. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II.).
19. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 18.11.2019 jistinu ve výši 38 000 Kč bez právního titulu a dne 29.6.2020 jistinu ve výši 10 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětných smluv), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Jelikož však žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení ze dne 18.11.2019 částku 38 000 Kč a na bezdůvodné obohacení ze dne 29.6.2020 částku 4 700 Kč, zbývá jí povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 5 300 Kč (bezdůvodné obohacení ze dne 18.11.2019 bylo uhrazeno zcela, jedná se tedy o rozdíl částek 10 000 – 4 700 na bezdůvodné obohacení ze dne 29.6.2020). Právní předchůdkyně své pohledávky za žalovanou postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, bylo oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3.2.2022, které bylo odesláno dne 4.2.2022, když lze mít za to, že do dispozice žalované se dostalo třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o.z.), tedy dne 9.2.2022, poslední den k úhradě dluhu byl 21.2.2022, když v oznámení byla stanovena lhůta k plnění do 10 dnů od obdržení dopisu. Od následujícího dne, tedy od 22.2.2022, je tak žalovaná v prodlení a žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalované žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.