Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 2/2022-91

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 124 198 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se v části, týkající se se zaplacení částky 9 951 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 951 Kč ve výši 11,75 % ročně od 30.3.2022 do zaplacení, v části zaplacení částky ve výši 14 127,96 Kč a v části zaplacení smluvních úroků ve výši 33,43 % ročně z částky 98 759,93 Kč od 30.3.2022 do 23.5.2022, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 82 309 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 82 309 Kč od 5.8.2022 do zaplacení, a to ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 17 811 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 100 120 Kč od 30.03.2022 do 4.8.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 811 Kč od 5.8.2022 do zaplacení, zaplacení úroku ve výši 21,39 % ročně z částky 98 759,93 Kč od 30.03.2022 do 23.05.2022 a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 98 759,93 Kč od 24.05.2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 30. 3. 2022 dosáhne částky 298 080 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 223 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek, k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Řízení se v části, týkající se se zaplacení částky 9 951 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 951 Kč ve výši 11,75 % ročně od 30.3.2022 do zaplacení, v části zaplacení částky ve výši 14 127,96 Kč a v části zaplacení smluvních úroků ve výši 33,43 % ročně z částky 98 759,93 Kč od 30.3.2022 do 23.5.2022, zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 82 309 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 82 309 Kč od 5.8.2022 do zaplacení, a to ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek. III. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 17 811 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 100 120 Kč od 30.03.2022 do 4.8.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 811 Kč od 5.8.2022 do zaplacení, zaplacení úroku ve výši 21,39 % ročně z částky 98 759,93 Kč od 30.03.2022 do 23.05.2022 a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 98 759,93 Kč od 24.05.2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 30. 3. 2022 dosáhne částky 298 080 Kč, se zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 223 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek, k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne 10.8.2022 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky 124 198 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dne 8.10.2021 smlouvu o úvěru číslo na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, k vyplacení úvěru došlo dne 8.10.2021. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 54,82 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 897 Kč, splatných vždy k 22. dni každého měsíce počínaje měsícem listopad 2021. Součástí splátek bylo vedle splátky jistiny a úroku i měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 722 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil pouze dvě splátky po 5 897 Kč. Žalobkyně proto kromě vyúčtovaných smluvních pokut za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami ve výši 998 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč dále uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 28.3.2022. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil dne 29.3.2022 částku 5 897 Kč. Žalovaná částka se skládá z dosud neuhrazené části nové jistiny úvěru ve výši 107 029,17 Kč, ze smluvních pokut v celkové výši 998 Kč, náhrady nákladů ve výši 600 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení od 30.3.2022 do data vyhotovení žaloby v kapitalizované výši 14 127,96 Kč, ze smluvního úroku v nominální úrokové výši 54,82 % ročně z (původní) jistiny úvěru ve výši 98 759,93 Kč od 30.3.2022 do 23.5.2022 ve výši 7 983,80 Kč, dále úroku ve výši 11,75 % ročně z původní jistiny úvěru od 24.5.2022 do zaplacení a úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši 1 444 Kč.

2. Žalovaný se ve věci telefonicky vyjádřil dne 7.11.2022, když uvedl, že s dlužnou částkou souhlasí a žádá, aby mu byla umožněna splácet ve splátkách.

3. K jednání soudu ve dnech 8.11.2022 a 10.1.2023 se žalovaný nedostavil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti podle

4. Při jednání konaném dne 10.1.2023 vzala žalobkyně žalobu v části, týkající se zaplacení částky 9 951 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 951 Kč ve výši 11,75 % ročně od 30.3.2022 do zaplacení, v části zaplacení částky ve výši 14 127,96 Kč a v části smluvních úroků ve výši 33,43 % ročně z částky 98 759,93 Kč od 30.3.2022 do 23.5.2022, zpět. Žalovaný s tímto částečným zpětvzetím žaloby postupem dle souhlasil.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 8.10.2021 úvěrovou smlouvu číslo ve znění jejího dodatku ze dne 8.10.2021, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky v nominální výši 54,82 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 897 Kč RPSN činila 70,93 %. Dle bodu 2.2 smlouvy přirůstají úroky z poskytnuté jistiny úvěru k jistině, úroky po zesplatnění úvěru však mohou být sjednány v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou by měl žalovaný zaplatit v případě řádného splácení. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále měla žalobkyně právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy) /viz návrh na uzavření smlouvy na č. l. 25-27, předsmluvní formulář na č. l. 12-14, prohlášení klienta na č. l. 40-41, hodnocení klienta na č. l. 11, doklad o vyplacení úvěru na č. l. 42, oznámení o schválení úvěru na č. l. 19-20 včetně dodejky na č.l. 16, kopie OP na č.l. 9-10, informace o podpisu na dálku na č.l. 29, dodatek číslo na č.l. 38 Dále žalovaný s žalobkyní uzavřeli pojištění schopnosti splácet úvěr, a to dne 8.10.2021, s tím, že měsíční úhrada takového pojištění činila 722 Kč /viz přihláška do pojištění na č.l. 32-33, příloha číslo ke smlouvě o úvěru na č.l. 35, všeobecné obchodní podmínky na č.l. 21-24 Žalovaný úvěr čerpal, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal splatným /viz kartu klienta na č. l. 18, oznámení o zesplatnění na č. l. 17 Žalovaný byl několikrát vyzván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 20.7.2022 výzvy k úhradě na č.l. 8, 15, předžalobní upomínku na č. l. 31, poštovní podací arch na č.l. 30 Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 17 691 Kč /viz kartu klienta na č. l. 18 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní evidovaných plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Žalobkyně ohledně schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zjistila, že žalovaný je zaměstnancem společnosti právnická osoba. příjmení příjem žalovaného za květen 2021 činil 31 718 Kč, za červen 2021 činil 42 708 Kč a za srpen 2021 potom činil 32 861 Kč /viz detaily transakcí na č.l. 28, číslo Výdaje žalovaného na živobytí činí životní minimum ve výši 3 860 Kč, na bydlení částku 2 603 Kč a splátky dalších úvěru poskytnutých žalobkyní ve výši 3 565 Kč. Žalovaný uvedl, že je rozvedený, jako formu bydlení uvedl obecní a má středoškolské vzdělání. Žalovanému zbývá rezerva ve výši 26 552 Kč měsíčně /viz hodnocení klienta na č. l. 11 V databázi příjmení nebyly evidovány žádné dluhy žalovaného po splatnosti /viz výpis z registru příjmení na č. l. 36 spisu/. V NRKI žalobkyně zjistila, že CBS skóre žalovaného je 507, na základě čehož byla žalovaná zařazena do kategorie III /viz výpis z NRKI na č. l. 37 spisu/. Smlouvu o úvěru se žalovaným uzavírala svědkyně jméno příjmení, která uvedla, že si na žalovaného pamatuje jen zběžně, komunikovala s ním telefonicky. Žalovaný měl s žalobkyní sjednané dvě smlouvy o úvěru, jednu z června 2021 a druhá je předmětem tohoto řízení. Sjednání smlouvy funguje tak, že žadatel o úvěr nadiktuje všechny údaje zprostředkovateli úvěru, ten je doplní do karty, údaje nijak neověřuje. Žadatel musí doložit 4x příchozí platbu se mzdou a kopii OP. Následně mu je zaslána na jeho bankovní účet platba ve výši 1 Kč s variabilním symbolem, jež je jedinečným kódem pro podpis následné smlouvy a dalších dokumentů. Zprostředkovatel úvěrů ověří výši mzdy a že je bankovní účet veden na jméno žadatele a následně zašle dokumenty ke schválení na centrálu. Výdaje žadatelů nejsou ověřovány ani ze strany zprostředkovatele ani ze strany žalobkyně. Údaj o životním minimu a údaj o ostatních splátkách u žalobkyně se do karty klienta propisuje automaticky. Žadatel je poučen, že musí do karty klienta uvádět pravdivé údaje. Pokud žadatel o úvěr uvede příliš nízký výdaj např. na bydlení, pak se opětovně dotáže, zda je to údaj pravdivý, pokud na tom trvá, pak ho do karty vyplní. Výpis z bankovního účtu žadatel o úvěr předkládat nemusí /viz výslech svědkyně při jednání dne 10.1.2023

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č číslo, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 54,82 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy). Žalobkyně s žalovaným sjednala pojištění schopnosti splácet úvěr, měsíční výše pojištění činila 772 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni částku 17 691 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s platbou splátek došlo k zesplatnění dluhu. Žalovaný je zaměstnancem společnosti právnická osoba, jeho čistý příjem v době uzavření úvěrové smlouvy činil cca 35 700 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného činily na živobytí 3 860 Kč, na bydlení 2 603 Kč, žalovaný splácel další úvěr sjednaný u žalobkyně v měsíční výši 3 565 Kč. Žalovanému zbývala rezerva ve výši 26 552 Kč měsíčně. Žalovaný byl rozvedený a dosáhl středoškolského vzdělání. V databázi příjmení nebyly evidovány žádné dluhy žalovaného po splatnosti.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení , , (dále jen„ o. z.”), a dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle , 2 , (dále jen „ “) může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Soud pak, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, jej zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odstavce 3 téhož ustanovení jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.

17. Soud nejprve vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby žalobkyní postupoval v souladu s  , 2 a řízení částečně (co do zaplacení částky 9 951 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 951 Kč ve výši 11,75 % ročně od 30.3.2022 do zaplacení, zaplacení částky ve výši 14 127,96 Kč a v části smluvních úroků ve výši 33,43 % ročně z částky 98 759,93 Kč od 30.3.2022 do 23.5.2022) zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně správně zjistila a ověřila příjmy žalovaného, když vyšla především z potvrzení o výši mzdy za tři měsíce. Při posuzování výdajů žalovaného však vyšla pouze z jeho osobního prohlášení o majetkových a výdělkových poměrech. Na základě toho žalobkyně uzavřela, že žalovaný má výdaje v celkové měsíční výši 10 028 Kč (když u výdajů na živobytí byla uvedena jen zákonná paušální částka životního minima a u výdajů na bydlení částka 2 603 Kč, dále byla uvedena měsíční výše dalších splátek úvěru ve výši 3 565 Kč) a zbývá mu rezerva ve výši 26 552 Kč. Žalobkyně nezkoumala žádné další výdaje žalovaného a ani nijak neověřovala výdaje žalovaným uvedené, přestože jejich výše je velmi nízká. Pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření, není možné podle soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Částku životního minima nelze považovat za částku dostatečnou k tomu, aby s ní průměrný občan ČR vyžil dlouhodobě a hradil z ní své každodenní výdaje, proto měla žalobkyně požadovat předložení např. výpisu z bankovního účtu, ze kterého by se daly měsíční výdaje žalovaného spolehlivěji ověřit. To však žalobkyně neučinila. Soud uzavírá, že takový postup žalobkyně nesplňuje znaky odborné péče, neboť ta předpokládá, že žalobkyně tvrzení žalované řádně ověří, což se v daném případě nestalo (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 cdo číslo). Žalobkyně sice ověřila příjmy žalovaného, ale nedostatečně ověřovala jeho výdaje. Žalobkyně měla mnohem pečlivěji zkoumat, zda bude žalovaný schopen platit měsíční splátku ve výši 5 897 Kč, a to zvláště za situace, kdy chtěla žalovanému půjčit peněžní prostředky v relativně vysoké výši 100 000 Kč. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, pročež je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná.

20. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ).

21. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. -129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

22. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na smluvní pokuty, ani na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 100 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný doposud uhradil žalobkyni celkem 17 691 Kč, zbývá mu stále povinnost vrátit žalobkyni částku 82 309 Kč (100 000 – 17 691). Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva ze dne 20.7.2022, která byla odeslána téhož dne, když žalobkyně požadovala úhradu dluhu do 15 dnů od odeslání výzvy, poslední den pro uhrazení dluhu tak byl 4.8.2022. Od následujícího dne, tedy od 5.8.2022, je tak žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v jí požadované výši. Soud umožnil žalovanému splatit jeho dluh v měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek dle , když žalovaný o tuto možnost požádal a žalobkyně sama mu takový způsob splácení chtěla při jednání konaném dne 10.1.2023 navrhnout, jak vyplývá z návrhu na schválení smíru na č.l. 84 (výrok II. tohoto rozsudku).

23. Protože smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, nemohlo dojít ke sjednání úroků ani poplatků. Soud proto žalobu v této části, stejně jako v části zákonného úroku z prodlení za období od 30.3.2022 do 4.8.2022, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení, a v části již uhrazené jistiny a zákonného úroku z této části, kterou již žalovaný žalobkyni vydal, jak je uvedeno v bodě 23 odůvodnění, zamítl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 223 Kč, přičemž tato částka představuje 15 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 210 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 124 198 Kč sestávající z částky 6 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 6 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. a z částky 12 200 Kč za účast na jednání soudu (dne 8.11.2022 a 10.1.2023) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 11. 2022 polovina náhrady za 280 ujetých km v částce 1050,49 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,3 l číslo km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle , ve znění pozdějších předpisů) podle a. t. a polovina náhrady za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., když zástupkyně žalobkyně se dne 8.11.2022 účastnila u zdejšího soudu dvou jednání, v souvislosti s cestou realizovanou dne 10.1.2023 náhrada za 280 ujetých km v částce 2 100,98 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,3 l číslo km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle , ve znění pozdějších předpisů) podle a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 151,47 Kč ve výši 6 121,81 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil v měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek dle , když žalovaný o tuto možnost požádal, k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky podle (výrok IV. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.