Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
5 C 100/2022-75
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 38 065 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 225 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 225 Kč ve výši 11,75% ročně od 28.6.2022 do zaplacení, zaplacení částky 4 840,22 Kč, úroku ve výši 82,77 % ročně z částky 26 696,16 Kč od 28.6.2022 do 21.7.2022 ve výši 1 406,40 Kč a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 26 696,16 Kč od 22.7.2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28.6.2022 dosáhne částky 200 988 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 225 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 225 Kč ve výši 11,75% ročně od 28.6.2022 do zaplacení, zaplacení částky 4 840,22 Kč, úroku ve výši 82,77 % ročně z částky 26 696,16 Kč od 28.6.2022 do 21.7.2022 ve výši 1 406,40 Kč a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 26 696,16 Kč od 22.7.2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28.6.2022 dosáhne částky 200 988 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila dne 29. 11. 2022 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 38 065 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dne 3. 3. 2020 smlouvu o úvěru číslo na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč, k vyplacení úvěru došlo dne 3. 3. 2020. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 82,77 % ročně ve 30 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 583 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný úvěr čerpal, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když se dostával s hrazením jednotlivých splátek do prodlení. Celkem tak žalovaný uhradil částku 133 993 Kč. Žalobkyně proto kromě vyúčtovaných smluvních pokut za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami ve výši 998 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč dále uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 26. 6. 2022. Po zesplatnění úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaná částka se skládá z dosud neuhrazené části nové jistiny úvěru ve výši 31 427,12 Kč, ze smluvních pokut v celkové výši 998 Kč, náhrady nákladů ve výši 800 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení od 28. 6. 2022 do data vyhotovení žaloby v kapitalizované výši 4 840,22 Kč, ze smluvního úroku v nominální úrokové výši 82,77 % ročně z (původní) jistiny úvěru ve výši 26 696,16 Kč od 28. 6. 2022 do 21. 7. 2022 ve výši 1 406,40 Kč, dále úroku ve výši 11,75 % ročně z původní jistiny úvěru od 22. 7. 2022 do zaplacení (maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 6. 2022 dosáhne částky 200 998 Kč).
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Žalovaný se k jednání nařízenému na 14.2.2023, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud tak jednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:
Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 3. 3. 2020 úvěrovou smlouvu číslo na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky v nominální výši 82,77 % ročně ve 30 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 583 Kč RPSN činila 122,64 %. Dle bodu 2.2 smlouvy přirůstají úroky z poskytnuté jistiny úvěru k jistině, úroky po zesplatnění úvěru však mohou být sjednány v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou by měl žalovaný zaplatit v případě řádného splácení. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále měla žalobkyně právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy) /viz návrh na uzavření smlouvy na č. l. 19 - 21 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 15 – 17 spisu, prohlášení klienta na č. l. 13 – 14 spisu, hodnocení klienta na č. l. 18 spisu, doklad o vyplacení úvěru na č. l. 25 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 22 spisu, dodejka na č. l. 26 spisu, splátkový kalendář na č. l. 23 spisu, kopie OP na č. l. 24, 49 - 50 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal splatným /viz kartu klienta na č. l. 34 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 33 spisu/. Žalovaný byl několikrát vyzván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 9. 11. 2022 /viz výzvy k úhradě na č. l. 31 – 32 spisu, předžalobní upomínku na č. l. 35 spisu, poštovní podací arch na č. l. 36 spisu/. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 133 993 Kč /viz kartu klienta na č. l. 34 spisu/. Žalobkyně ohledně schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zjistila, že žalovaný je od 1. 2. 2019 zaměstnancem právnická osoba, právnická osoba, IČO, a to na neurčito. Žalovanému byla na jeho bankovní účet připsána za prosinec 2019 mzda ve výši 34 016 Kč a za leden 2020 potom ve výši 53 713 Kč. Žalovaný měl v lednu 2020 na běžném účtu počáteční zůstatek ve výši – 19 866,62 Kč a konečný zůstatek ve výši – 19 842,69 Kč. V únoru 2020 měl žalovaný na běžném účtu počáteční zůstatek ve výši – 19 842,69 Kč a konečný zůstatek ve výši – 19 693,42 Kč /viz dodatek k pracovní smlouvě na č. l. 8 – 9 spisu, výpisy z běžného účtu na č. l. 27 – 30 spisu/. Výdaje žalovaného na živobytí činí životní minimum ve výši 3 410 Kč, na bydlení 1 000 Kč, na splátky dalších půjček 3 600 Kč, další výdaje nemá. Žalovaný uvedl, že je svobodný, jako formu bydlení uvedl jiné. U vzdělání žalovaný uvedl, že má výuční list. Žalovanému zbývá rezerva ve výši 32 990 Kč měsíčně /viz hodnocení klienta na č. l. 18 spisu/. Skóre žalovaného při sjednávání úvěru bylo stanoveno na 241 bodů odpovídající Kategorii I. (nízké body do interního Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován nebo zamítán) /viz výpis z nebankovního registru klientských informací na č. l. 12 spisu/. V databázi příjmení nebyly evidovány žádné dluhy žalovaného po splatnosti, zároveň vůči žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení /viz výpis z registru příjmení na č. l. 11 spisu, výstup z insolvenčního rejstříku na č. l. 37 spisu/.
5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 82,77 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy). Žalovaný uhradil žalobkyni 133 993 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s platbou splátek došlo k zesplatnění dluhu. Žalovaný je od 1. 2. 2019 zaměstnancem právnická osoba, právnická osoba, IČO, jeho čistý příjem v době uzavření úvěrové smlouvy činil cca 42 000 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného činily na živobytí 3 410 Kč, na bydlení 1 000 Kč, na splátky dalších půjček 3 600 Kč. Žalovanému zbývala rezerva ve výši 32 990 Kč měsíčně. Žalovaný byl svobodný a měl výuční list. Žalovaný měl v lednu 2020 na běžném účtu počáteční zůstatek ve výši – 19 866,62 Kč a konečný zůstatek ve výši – 19 842,69 Kč. V únoru 2020 měl žalovaný na běžném účtu počáteční zůstatek ve výši – 19 842,69 Kč a konečný zůstatek ve výši – 19 693,42 Kč. V databázi příjmení nebyly evidovány žádné dluhy žalovaného po splatnosti, ani v insolvenčním rejstříku neměl žalovaný záznam.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
16. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 70 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně správně zjistila a ověřila příjmy žalovaného, když vyšla především z dodatku k pracovní smlouvě žalovaného a výpisů z bankovního účtu za dva měsíce. Při posuzování výdajů žalovaného však vyšla pouze z jeho osobního prohlášení o majetkových a výdělkových poměrech. Na základě toho žalobkyně uzavřela, že žalovaný má výdaje v celkové měsíční výši 8 010 Kč (když u výdajů na živobytí byla uvedena jen zákonná paušální částka životního minima a u výdajů na bydlení částka 1 000 Kč) a zbývá mu rezerva ve výši 32 990 Kč. Žalobkyně nezkoumala žádné další výdaje žalovaného a ani nijak neověřovala výdaje žalovaným uvedené, přestože jejich výše je velmi nízká. Pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření, není možné podle soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Je třeba podotknout, že žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za období leden a únor roku 2020, u kterých nelze přehlédnout, že jak počáteční, tak konečný zůstatek byly záporné a dosahovaly téměř 20 000 Kč. Je tak zřejmé, že výdaje žalovaného musely být podstatně vyšší než uvedených 8 010 Kč. Tuto skutečnost však žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nezohlednila. Soud uzavírá, že takový postup žalobkyně nesplňuje znaky odborné péče, neboť ta předpokládá, že žalobkyně tvrzení žalované řádně ověří, což se v daném případě nestalo (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Žalobkyně sice ověřila příjmy žalovaného, ale nedostatečně ověřovala jeho výdaje. Pokud žalovaný měl počáteční i konečný záporný zůstatek na bankovním účtu, měla žalobkyně mnohem pečlivěji zkoumat, zda bude schopen platit měsíční splátku ve výši 5 583 Kč, a to zvláště za situace, kdy chtěla žalovanému půjčit peněžní prostředky v relativně vysoké výši 70 000 Kč. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, pročež je předmětná smlouva o úvěru absolutně neúplatná.
17. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ).
18. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 -77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019 -129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na smluvní pokuty, ani na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 70 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný doposud uhradil žalobkyni již celkem 133 993 Kč, splnil tak zcela svůj závazek vůči žalobkyni z bezdůvodného obohacení, soudu tedy nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout (výrok I. tohoto rozsudku).
20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok II. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.