Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 312/2021-100
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 49 261,49 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 9 161,49 Kč, úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 48 661,49 Kč za dobu od 29. 1. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 6 552 Kč a dále ve výši 10,00 % ročně z částky 48 661,49 Kč za dobu od 29. 1. 2021 do 11. 3. 2021 a z částky 9 161,49 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 39 500 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 39 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 500 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 134,40 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 9 161,49 Kč, úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 48 661,49 Kč za dobu od 29. 1. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 6 552 Kč a dále ve výši 10,00 % ročně z částky 48 661,49 Kč za dobu od 29. 1. 2021 do 11. 3. 2021 a z částky 9 161,49 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 39 500 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 39 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 500 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 134,40 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.</b>
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 49 261,49 Kč spolu s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 48 661,49 Kč za dobu od 29. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 6 552 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 48 661,49 Kč za dobu od 29. 1. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. právnická osoba, se sídlem adresa, IČO (původní firma právnická osoba) (dále také jako banka) a žalovaným byla dne 19. 11. 2012 uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách (dále jen Smlouva) a následně dne 14. 8. 2018 byla uzavřena Smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru na běžném účtu Flexikredit, v rámci níž byl žalovanému zřízen kontokorentní úvěr – Flexikredit povolením debetního zůstatku na běžném účtu žalovaného. Nedílnou součástí Smlouvy byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 3. 2013, Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 14. 8. 2018, Všeobecné produktové podmínky (dále jen VPP) a Základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru. Dle Dispozic byl žalovanému povolen úvěrový limit (debetní zůstatek) ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal dodržovat podmínky pro vedení běžného účtu a zejména pravidelně splácet debetní zůstatek na tomto účtu. Žalovaný se zavázal, že nepřekročí výši povoleného debetu, že splatí povolený debet minimálně jedenkrát za 180 dní, jinak banka zruší povolený limit a převede debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet povoleného limitu Flexikredit. Jelikož žalovaný neplnil sjednané podmínky, využila banka svého oprávnění ze Smlouvy a VPP a převedla dne 4. 3. 2019 debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet, tuto skutečnost oznámila žalovanému a požádala jej o uhrazení splatného Flexikreditu v měsíčních splátkách spolu s úrokem 21,99 % ročně. Žalovaný však splátky nehradil řádně, a proto mu banka oznámila zesplatnění dluhu na úvěrovém účtu ke dni 11. 7. 2019. Po zesplatnění úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Následně byla pohledávka bankou postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 na žalobce. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 oznámil původní věřitel žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku 48 661,49 Kč, na úroku z prodlení částku 6 552 Kč a na poplatcích částku 600 Kč. Žalovaný dluh i přes písemnou výzvu k úhradě ze dne 23. 2. 2021 neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 19. 11. 2012, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 3. 2013, žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne 8. 3. 2013, dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 14. 8. 2018, výpisu z úvěrového účtu č. ú. bankovní účet ze dne 25. 1. 2021, oznámení o ukončení poskytování Flexikreditu k běžnému účtu ze dne 12. 2. 2019, oznámení o otevření úvěrového účtu ke splacení Flexikreditu ze dne 5. 3. 2019, oznámení o zesplatnění ze dne 11. 7. 2019, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 4. 2. 2021, Základních produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru účinných od 31. 12. 2013, Všeobecných produktových podmínek účinných od 1. 10. 2017, sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele účinného od 1. 12. 2016, vyjádření banky právnická osoba k procesu posouzení úvěryschopnosti ze dne 18. 7. 2022 včetně přílohy, platební historie, výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. ú. bankovní účet, výpisu z běžného účtu žalovaného č. ú. bankovní účet a z výzvy k úhradě dluhu ze dne 23. 2. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 25. 2. 2021, soud zjistil následující skutkový stav věci:
Právní předchůdce žalobce jako původní věřitel a úvěrující uzavřel s žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným dne 19. 11. 2012 Smlouvu o bankovních produktech a službách a následně dne 14. 8. 2018 Smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru na běžném účtu Flexikredit, v rámci níž byl žalovanému zřízen kontokorentní úvěr, na základě které umožnila banka žalovanému čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového limitu Flexikredit ve výši 40 000 Kč oproti závazku poskytnutý kontokorentní úvěr řádně splácet a nepřekročit jeho výši. Nedílnou součástí Smlouvy byly Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 14. 8. 2018, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 3. 2013, Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. 10. 2017 a Základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru účinné od 31. 12. 2013. Žalovaný se zavázal, že zajistí na svém běžném účtu, k němuž byl poskytnut kontokorentní úvěr, kreditní zůstatek minimálně jedenkrát za 180 dní čerpání Flexikreditu, že zajistí na svém běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem a nepřekročí výši povoleného úvěrového limitu. Žalovaný svým povinnostem nedostál, proto banka smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru Flexikredit na běžném účtu ke dni 4. 3. 2019 vypověděla, převedla debetní zůstatek na nově otevřený úvěrový účet č. ú. bankovní účet a vyzvala žalovaného k úhradě splatného Flexikreditu ve 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 027,56 Kč spolu s úrokem 21,99 % ročně. Jelikož žalovaný dluh z kontokorentního úvěru nesplácel, banka zesplatnila kontokorentní úvěr ke dni 11. 7. 2019 a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Následně byla pohledávka za žalovaným bankou postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 na žalobce a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dne 2. 2. 2021 oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaný čerpal kontokorentní úvěr průběžně; z výpisu z běžného účtu č. ú. bankovní účet soud zjistil, že konečný zůstatek ke dni 31. 12. 2018 činil - 40 221,44 Kč, z toho úrok činil částku 721,44 Kč; konečný zůstatek ke dni 31. 1. 2019 činil - 43 256,55 Kč, z toho úrok činil částku 747,05 Kč, poplatek za zaslání upomínky částku 600 Kč, poplatek za zaslání upomínky Flexikredit částku 600 Kč, poplatek za zaslání upomínky Flexikredit částku 600 Kč, poplatek za vedení účtu částku 149 Kč, sankce za překročení limitu Flexikredit částku 300 Kč, úrok z nepovoleného debetu částku 39,06 Kč; konečný zůstatek ke dni 28. 2. 2019 činil - 44 661,49 Kč, z toho úrok činil částku 674,76 Kč, poplatek za zaslání oznámení o zrušení Flexikreditu částku 200 Kč, poplatek za vedení účtu částku 149 Kč, sankce za překročení limitu Flexikredit částku 300 Kč, úrok z nepovoleného debetu částku 81,18 Kč, konečný zůstatek ke dni 29. 3. 2019 činil
- 567,11 Kč, z toho převod nesplaceného Flexikreditu na nově otevřený úvěrový účet činil částku 48 661,49 Kč, poplatek za otevření úvěrového účtu částku 4 000 Kč, tedy poplatky a sankce činily částku v souhrnné výši 9 161,49 Kč. Žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovaného dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 23. 2. 2021 k úhradě dluhu.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.
10. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
11. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o kontokorentním úvěru – Flexikredit, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.
13. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 20. 1. 2023, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, v databázi Ministerstva vnitra České republiky, v databázi Czech Banking Credit Bureau, získal informace přímo od žalovaného, kdy žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval průměrný čistý měsíční příjem ve výši 19 000 Kč, v pracovním poměru u zaměstnavatele obch. spol. právnická osoba, se sídlem adresa, IČO, na dobu určitou do 30. 6. 2013, pracovní pozice řidič, dále uvedl, že je svobodný, bydlí s družkou ve vlastním domě/bytě, má jednu vyživovací povinnost, nemá žádné srážky ze mzdy ani jiné měsíční splátky závazků, jeho ostatní nezbytné náklady činí 0 Kč, počet zdrojů příjmů jeden a čistý měsíční příjem domácnosti 27 000 Kč; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, žalobce doložil pouze žádost o poskytnutí úvěrového produktu, vyjádření k procesu posouzení úvěryschopnosti; žalobce další důkazy nedoložil, nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, nedoložil výplatní pásky nebo potvrzení o výši příjmů, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR- Finance s.r.o. v. GK., ve věci C -679/18).
14. V důsledku neplatnosti smlouvy o kontokorentním úvěru – Flexikredit povolením debetního zůstatku na běžném účtu jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení poplatků a sankcí v rámci kontokorentního úvěru Flexikredit na běžném účtu a poplatků v rámci kontokorentního úvěru Flexikredit na úvěrovém účtu v souhrnné výši 9 161,49 Kč.
15. Plnil-li právní předchůdce žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o kontokorentním úvěru částku 39 500 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž na dluh neuhradil ničeho, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovaného uhradit žalobci částku 39 500 Kč představující dosud nevrácené (nezaplacené) peněžní prostředky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. 1968 o. z., zavázal jej soud podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 500 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení, neboť do prodlení s úhradou této částky se dostal žalovaný až den následující po doručení předžalobní upomínky (předžalobní upomínka byla žalovanému doručena dne 11. 3. 2021), jako výzvy k dobrovolnému plnění bezdůvodného obohacení, čímž nastala splatnost dluhu žalovaného z bezdůvodného obohacení. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství, tj. úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 48 661,49 Kč za dobu od 29. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 552 Kč a úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 48 661,49 Kč za dobu od 29. 1. 2021 do 11. 3. 2021 a z částky 9 161,49 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 39 500 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 51,62 % a jeho neúspěch 48,38 %. Ve výši rozdílu (3,24 %) má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 134,40 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 971 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby ve výši 1 500 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Jelikož advokát žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokáta na úhradu 21% DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 4 149 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 3,24 % činí částku 134,40 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátu žalobce.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).