Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
5 C 65/2022-68
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 25 340,71 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, týkající se zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 6 564,27 Kč od 20.3.2019 do 7.7.2022, zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 5 000 Kč od 20.3.2019 do 7.7.2022, zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 216,16 Kč od 20.3.2019 do 7.7.2022, zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 61,28 Kč od 7.6.2022 do 7.7.2022, zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 80,14 Kč od 7.6.2022 do 6.7.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 7.7.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 340,71 Kč, s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 7.7.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 564,27 Kč od 7.7.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 499 Kč od 7.7.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 7.7.2022 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části, týkající se zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 6 564,27 Kč od 20.3.2019 do 7.7.2022, zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 5 000 Kč od 20.3.2019 do 7.7.2022, zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 216,16 Kč od 20.3.2019 do 7.7.2022, zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 61,28 Kč od 7.6.2022 do 7.7.2022, zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 80,14 Kč od 7.6.2022 do 6.7.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 7.7.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 340,71 Kč, s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 7.7.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 564,27 Kč od 7.7.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 499 Kč od 7.7.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 7.7.2022 do zaplacení, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 25 340,71 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 564,27 Kč od 20. 3. 2019 do 7. 7. 2022, s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši 5 000 Kč od 20. 3. 2019 do 7. 7. 2022, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 216,16 Kč od 20. 3. 2019 do 7. 7. 2022, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 61,28 Kč od 7. 6. 2022 do 7. 7. 2022, s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 7. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 7. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 564,27 Kč od 7. 7. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 499 Kč od 7. 7. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 KČ od 7. 7. 2022 do zaplacení. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 7. 4. 2017 smlouvu o kontokorentu číslo (dále jen„ Smlouva“). Žalovaná nehradila své závazky dle smlouvy řádně a včas. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu dopisem ze dne 7. 4. 2017, kterým byla zároveň informována o účtování smluvní pokuty dle smluvních podmínek. Pohledávka za žalovanou byla dne 23. 1. 2020 postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, na svůj dluh však dosud neuhradila ničeho.
2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila.
3. Žalobkyně vzala před zahájením jednání žalobu zpět, a to v rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 6 564,27 Kč od 20. 3. 2019 do 7. 7. 2022, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 5 000 Kč od 20. 3. 2019 do 7. 7. 2022, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 216,16 Kč od 20. 3. 2019 do 7. 7. 2022, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 61,28 Kč od 7. 6. 2022 do 7. 7. 2022. Žalobkyně navrhla zastavení řízení v této části. Soud částečnému zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “) výrokem I. tohoto rozsudku co do této části zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalované, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
4. K jednání nařízenému na 14.2.2023 se žalovaná, ač řádně předvolána, bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
5. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:
Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 7. 4. 2017 Smlouvu o kontokorentu číslo kdy nedílnou součástí Smlouvy se staly i Produktové obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě Smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované kontokorent v celkové výši 10 000 Kč a výší zápůjční úrokové sazby 19,9 % ročně. Kontokorent byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. V čl. 6 Smlouvy si účastníci dohodli, že za porušení závazků z dané Smlouvy se považuje případ, kdy se klient dostane do prodlení se splacením jakékoliv splátky jistiny, úroků či jiných plateb či příslušenství z kontokorentu, nebo je klient v prodlení s úhradou jakéhokoliv jiného závazku vůči bance. Dále se za porušení Smlouvy považuje případ, kdy klient přečerpá celkovou výši kontokorentu nebo poruší některou z dalších povinností vyplývajících ze Smlouvy či Produktových podmínek. V článku 6.3. Smlouvy si účastníci ujednali, že v případě porušení dané Smlouvy má žalobkyně nárok po žalované požadovat zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení a dále částku odpovídající náhradě účelně vynaložených nákladů (např. za odeslání poštovní upomínky k zaplacení dlužné částky ve výši 499 Kč). V případě přečerpání celkové výše kontokorentu má banka nárok úročit tento nepovolený debet úrokovou sazbou dle platného úrokového lístku. Žalovaná částku v plné výši bezhotovostně čerpala. Žalovaná před uzavřením smlouvy uvedla, že bydlí v družstevním bytě, dosáhla středoškolského vzdělání, nevyživuje žádné dítě, je zaměstnaná a její čistý měsíční příjem činí 22 000 Kč. Dále uvedla, že splácí další půjčky částkou 6 000 Kč měsíčně, její výdaje na živobytí činí 500 Kč a další výdaje činí 250 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně sama stanovila výdaje žalované na živobytí ve výši životního minima na částku 3 410 Kč, na domácnost ve výši 1 731 Kč, na splátky dalších půjček částku 6 737 Kč a další výdaje ve výši 250 Kč, na základě toho vyhodnotila, že žalované na splátku kontokorentu zbyde měsíčně částka ve výši 9 872 Kč a tudíž je schopna úvěr splácet. Žalovaná se nenacházela v insolvenčním řízení /viz návrh na uzavření smlouvy o kontokorentu na č. l. 8 - 9 spisu, výpis z bankovního účtu žalované na č. l. 45 – 64 spisu, produktové obchodní podmínky na č. l. 10 – 11 spisu, všeobecné obchodní podmínky v elektronickém systému příjmení, vstupní formulář na č. l. 39 spisu, výpis z databáze příjmení na č. l. 44 spisu, protokol o ověření úvěruschopnosti na č. l. 38 spisu, kreditní report na č. l. 40 – 43 spisu/. Z výpisu z bankovního účtu žalované za rok 2017 plyne, že žalovaná byla do ledna 2017 zaměstnána u společnosti právnická osoba, následně v únoru 2017 pobírala dávky v nezaměstnanosti a začala pracovat ve společnosti právnická osoba, kde dosahovala příjmu cca 22 000 Kč měsíčně čistého, zde pracovala do června 2017, kdy opět pobírala dávky v nezaměstnanosti. Konečný zůstatek účtu vykazoval povětšinou zápornou hodnotu /viz výpis z bankovního účtu žalované na č. l. 45 – 64 spisu/. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto byla právní předchůdkyní žalobkyně vyzvána k okamžitému uhrazení dluhu /viz výzva k úhradě dluhu ze smlouvy na č. l. 13, 34 - 35 spisu, výpis poplatků na č. l. 65 spisu/. Pohledávka za žalovanou byla dne 23. 1. 2020 postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, toto postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 30.1.2020 /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 14 spisu/. Žalovaná byla dopisem ze dne 12. 5. 2022 vyzvána právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzva na č. l. 16 spisu, podací lístek na č. l. 37 spisu/. Žalovaná netvrdila, a ani jinak nevyšlo v řízení najevo, že by žalobkyni na svůj dluh cokoliv uhradila.
6. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícím závěrům:
7. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne 7. 4. 2017 smlouvu o kontokorentním úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč, na jejímž základě žalovaná čerpala peněžní prostředky. Žalovaná před uzavřením smlouvy uvedla, že bydlí v družstevním bytě, dosáhla středoškolského vzdělání, nevyživuje žádné dítě, je zaměstnaná a její čistý měsíční příjem činí 22 000 Kč. Dále uvedla, že splácí další půjčky částkou 6 000 Kč měsíčně, její výdaje na živobytí činí 500 Kč a další výdaje činí 250 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně sama stanovila výdaje žalované na živobytí ve výši životního minima na částku 3 410 Kč, na domácnost ve výši 1 731 Kč, na splátky dalších půjček částku 6 737 Kč a další výdaje ve výši 250 Kč, na základě toho vyhodnotila, že žalované na splátku kontokorentu zbyde měsíčně částka ve výši 9 872 Kč a tudíž je schopna úvěr splácet. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto byla právní předchůdkyní žalobkyně vyzvána k okamžitému uhrazení dluhu. Pohledávka za žalovanou byla následně právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni.
8. Stran nezaplacení dlužné částky soud vedle shora uvedených listin vycházel z negativní zásady, podle níž se negativní tvrzení (nezaplacení určitých částek) neprokazují, a bylo na žalované, aby prokázala, že dlužnou částku zaplatila. S ohledem na to, že žalovaná žádné důkazy v tomto směru nenavrhla, vycházel soud z tvrzení žalobkyně o nezaplacení dané dlužné částky.
9. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.
20. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ nedostála.
21. Soud konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala řádně ani příjmy ani výdaje žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla při zkoumání úvěruschopnosti z údajů, které jí žalovaná sama uvedla, tyto však nijak neověřovala. Přestože příjem žalovaná uvedla v odpovídající výši, z výpisu z bankovního účtu (který měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, neboť žalované bankovní účet spravovala) vyplývá, že v době, kdy žádala o úvěr, byla v pracovním poměru jen cca měsíc. Již tato skutečnost by měla být pro právní předchůdkyni žalobkyně dostatečným upozorněním na to, že žalovaná může být ve zkušební době a že zde není jistota výše uváděného příjmu do budoucna, což by se dalo ověřit z pracovní smlouvy, právní předchůdkyně žalobkyně však zjevně takovéto ověření neprovedla. Pokud se týká ověření výdajů žalované, na to právní předchůdkyně žalobkyně rezignovala zcela, když sama upravila údaje o výdajích žalované částečně na základě interních zjištění (pokud se týká částky splácených dalších půjček) a částečně odhadem (pokud se týká údaje na živobytí ve výši životního minima a výdajů na domácnost ve výši 1 731 Kč). Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel získá nejprve údaje o příjmech a výdajích od spotřebitele a následně je náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
22. Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalované, nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Z hlediska výdajových poměrů žalované neměla žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Právní předchůdkyně žalobkyně sama vyhodnotila výdaje žalované v paušální částce životního minima 3 410 Kč, výdaje na domácnost byly započítány ve výši 1 731 Kč a splátky jiných úvěrů ve výši 6 737 Kč. Již jen z hlediska nákladů na živobytí nutno konstatovat, že tyto jsou uváděny v nereálné výši 3 410 Kč, neodpovídají současným běžným výdajům na živobytí, když životní minimum představuje skutečně jen minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění základní výživy a ostatních základních potřeb, které však neodráží individuální potřeby a nároky toho kterého jedince. Žalobkyně pak poskytla úvěr žalované za situace, kdy tato byla čerstvě zaměstnána v novém zaměstnání, jistota stabilních příjmů do budoucna tak dána nebyla (což se následně projevilo i v tom, že žalovaná skutečně po dvou měsících od sjednání úvěru již byla opět vedena na úřadu práce a pobírala podporu v nezaměstnanosti). S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána.
23. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ).
24. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 -77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019 -129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
25. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok III.).
26. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jistinu ve výši 10 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost shora předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované, přičemž v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na svůj dluh cokoliv uhradila. Žalovaná tak byla povinna vrátit právní předchůdkyni žalobkyně bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč. Právní předchůdkyně své pohledávky za žalovanou postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23.1.2020, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva ze dne 12.5.2022, která byla odeslána téhož dne, když lze mít za to, že do dispozice žalované se dostala třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o.z.) Poslední den k úhradě dluhu byl dle textu této výzvy 6.6.2022. Od následujícího dne, tedy od 7.6.2022, je tak žalovaná v prodlení a žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v jí požadované výši, když tento úrok z prodlení byl za období 7.6.2022 do 6.7.2022 žalobkyní požadován v kapitalizované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř. (výrok II. tohoto rozsudku).
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne 30. srpna 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ) (viz výrok IV. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.